Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, jsem ráda, že slovo lobbing a lobbování se pana ministra dotklo stejně jako mě. Zdůraznila jsem tu, že se mi tato metoda příčí, že to není žádná osnova koncepční práce, proto se k tomu neuchyluji a byla bych ráda, abych z tohoto podezření já byla vyjmuta. Nedomnívám se, že jde o koncepční přístup a že investiční politika je především prací vlastního ministerstva, jeho koncepce, a jeho spravedlivého postupování. Děkuji. (Potlesk v části v sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Další přihlášky do rozpravy nevidím. Tuto rozpravu končím. Vidím gesto pana poslance Škromacha, kterým mě nabádá, abych vás opět odhlásil. Učinil jsem tak. Požádám vás o novou registraci, připomínám jen pro pořádek, že paní poslankyně Emmerová vyslovila návrh na nesouhlasné usnesení. Zdá se, že jste se opět přihlásili svými hlasovacími kartami, tudíž mohu zahájit hlasování pořadové číslo 100.

Ptám se, kdo souhlasí s návrhem paní poslankyně Emmerové, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo tak, že pro hlasovalo 85 poslanců, proti 54, tento návrh byl schválen.

 

Ministr obrany Miloslav Výborný odpověděl na interpelaci poslance Miloše Titze ve věci letadel MIG 23 ML. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 242. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Vidím v tomto okamžiku, že není přítomen pan poslanec Titz, tudíž tato interpelace v tomto okamžiku končí.

Ministr kultury Jaromír Talíř odpověděl na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci Náboženské matice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 263. Otevírám rozpravu k tomuto bodu a vidím pana poslance Dostála, že se chystá v rozpravě vystoupit. Uděluji mu slovo.

 

Poslanec Pavel Dostál: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, ale tato moje nespokojenost s odpovědí na interpelaci na pana ministra kultury navazovala na spor, který jsem měl před chvílí s premiérem naší vlády. Jelikož jsem se přesvědčil, že v této sněmovně nastala situace, která bude jistě historicky zaznamenána, tj., že dochází ke spojení republikánských poslanců s vládní koalicí, myslím si, že můj boj by byl zde zcela zoufalý a zbytečný. Pane ministře, já vám děkuji, že jste přišel. Vzdávám se boje, protože narážím na vládně koaličně republikánskou zeď.

Děkuji vám.

(Potlesk v části sálu.)

 

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že nebyl přednesen žádný návrh na usnesení, není naší povinností v tomto okamžiku o čemkoli hlasovat a tato interpelace skončila.

Přesouváme se k další interpelaci, kdy ministr školství, mládeže a tělovýchovy Jiří Grůša odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grégra ve věci postupu při tzv. optimalizaci sítě středních a vyšších odborných škol v případě integrované střední školy technické a učiliště v Liberci. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 265. Otevírám k tomuto bodu rozpravu, pan poslanec Grégr hodlá vystoupit, tudíž mu uděluji slovo.

 

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obrátil jsem se na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Jiřího Grůšu ve věci postupu ministerstva vůči integrované střední škole technické a učiliště v Liberci při optimalizaci sítě středních škol ne kvůli tomu, abychom zde v Parlamentu řešili problémy jedné školy v České republice, ale proto, že interpelace zrcadlí obecnější problém této ministerské akce. Ne že by optimalizace středních škol nebyla záležitostí potřebnou přitom, jak ministerstvo nechalo počty některých škol nabubřet a jak probíhá demografický vývoj, je to záležitost jistě naléhavá. Tím však moje shoda v názorech s Ministerstvem školství na tento problém končí.

První můj nesouhlas platí tomu, že podle stanovených kritérií optimalizace nebo restrikce dopadá ne tam, kde by to bylo potřeba, ale především na školy odborné, o jejichž absolventy je velký zájem, ale projevuje se jejich zoufalý nedostatek. Dále nemohu souhlasit s tím, aby místní školské úřady za asistence ministerstva mohly na základě subjektivních zájmů zdeformovat smysl původně správné akce tak, že

1. v Liberci existují dvě stavební učiliště a jedno učiliště strojní, ale podle pokroucené logiky rozhodujících činitelů nejsou sloučena profesně stejná učiliště stavební, ale je postiženo učiliště se strojními obory.

2. Je zvlášť pozoruhodné a já nechápu, jak někdo může dopustit sloučení tak odlišných oborů, jako je např. obráběč kovů, nástrojař nebo zámečník, s obory, jako je zedník - já bych poprosil pana náměstka o pozornost, protože je to velice kuriózní, co zde čtu - pokrývač nebo tesař, a ještě to zdůvodnit "pestřejší volbou vzdělávacích programů bez rizika nekvalifikované výuky" a "rozšiřováním obzorů studentů a podporou globálnějšího způsobu myšlení". Takže sloučení tak nestejnorodých oborů je vydáváno za podporu globálnějšího způsobu myšlení - jistě tato myšlenka vejde do dějin. Jak mohlo Střední odborné učiliště stavební, které mělo samo s náborem žáků do 3letých učebních oborů stavebních potíže, být vybráno jako "zachránce" udržení a zachování výuky strojírenských oborů v Liberci? Takové argumenty nemohu pokládat za odpověď na interpelaci, to pokládám, bohužel, za naprostý výsměch.

3. Je ostudné, že odpověď na interpelaci není pravdivá. Několik příkladů o serióznosti argumentů pracovníků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, připravujících panu ministrovi odpověď na interpelaci. Oni se zřejmě domnívají, že nejsem schopen si tato čísla opatřit.

Ministerské argumenty o počtu přijatých žáků školy se od prokazatelné skutečnosti podstatně liší v neprospěch jmenované školy - u přijatých žáků místo 107 je uváděno 76, čili jde o chybu blížící se 50 %, u jednotlivých oborů je škola poškozována i o více než o 100 %, např. u strojírenských oborů se místo 21 uvádí 10, a tak bych mohl pokračovat dál.

Ministerské tvrzení o ekologické neprosperitě a ztrátě ve výši 569 199 Kč je nepravdivé, naopak škola k 30 .6. t. r. skončila v hlavní činnosti s přebytkem 96 011,31 Kč a ve vedlejší činnosti s přebytkem 55 008,20 Kč. Po tzv. optimalizaci převedla škola na nově vzniklý právní subjekt skutečné disponibilní prostředky ve výši 1 520 386,97 Kč z běžného účtu a 1 520 136,20 Kč z termínovaného účtu. Jak mohou pracovníci ministerstva tvrdit věci, když je nemají ověřené. K čemu má sloužit takové překrucování skutečnosti a tvrzení, že vlastně nic jiného nezbývalo, protože by se jinak musela zavřít škola bez náhrady nebo převést do Jablonce nad Nisou?

4. Ani údaje o způsobu projednání projektu nejsou korektní. Není pravda, že předmětný projekt byl projednáván pracovní skupinou od března 1997, to byl předpoklad pro optimalizaci v tzv. nulté vlně, ale naopak je pravda, že se ředitel školy a jeho zástupce o projektu dozvěděli až 3. dubna t. r. na školském úřadě, když tam náhodou přišli v jiné věci. 7. dubna t. r. byl ředitel ing. Peš povolán na školský úřad, kde mu bylo ředitelem školského úřadu dr. Gambou oficiálně sděleno, že bude podán předmětný optimalizační projekt v tzv. zmíněné nulté vlně.

Projekt byl dále projednáván na pracovní skupině až 9. dubna t. r., čili po termínu, kdy měl být podán do 31. března. O cíli jednání svědčí to, že zde nebyl ani jediný zástupce strojírenských, gumařských a plastikářských podniků okresu - těch se týkají nástrojárny atd. pro výrobu forem - protože byl znám jejich základní nesouhlas, zato tam byli zástupci stavebních firem a navíc ředitel soukromé hotelové školy, jistě osoba kompetentní v této kauze, netající se zájmem o budovu zmíněného učiliště, kterou po "optimalizaci" také získal. Kde to žijeme?

Podle materiálu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, přílohy 5 "Závazná osnova optimalizačního projektu" musí být povinnou součástí projektu stanoviska a komentáře zúčastněných stran a podstatných sociálních partnerů - tj. úřad práce, zaměstnavatelé apod. Protože úřad práce, náměstek primátora, zaměstnavatelé, odborová organizace a ředitel Středního učiliště technického s projektem ostře nesouhlasili, ředitel Školského úřadu v Liberci jejich stanoviska k optimalizačnímu projektu nedal.

Ptám se, jak mohla komise na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy projednávat projekt, který přišel po stanovené lhůtě, tj. 31. březen t. r., a neměl všechny náležitosti, to mně nějak pan ministr zapomněl ve své odpovědi sdělit.

Je pobuřující a současně skličující, když zjistíte, jakým způsobem se rozhoduje v oblasti, kde se má připravovat mládež, budoucnost České republiky. Všechny odborné zásady vzdělávacího projektu nic neznamenají proti partajní solidaritě ředitele školského úřadu a ředitele Středního odborného učiliště stavebního. Přidá-li se zájem o dosavadní budovu zmíněného učiliště ze soukromého sektoru, tak jde zájem strojírenství v celém regionu stranou.

Nemíním přihlížet jako severočeský poslanec postupům, které si nezadají s balkánskými poměry. Nesouhlasím proto s obdrženou odpovědí a trvám na tom, aby případ byl přešetřen nezávislou komisí expertů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. To je také současně můj návrh na usnesení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Po panu poslanci Grégrovi se chystá vystoupit a o slovo požádal pan poslanec František Kozel. Uděluji mu slovo.

 

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan poslanec Grégr zde vznesl celou řadu velice vážných obvinění - o některých mohu prohlásit již teď, že jsou způsobena pravděpodobně neinformovaností pana poslance Grégra, a o řadě dalších z nich, která jsou velmi detailní, se v tuto chvíli vyjádřit nemohu. Mohu slíbit panu poslanci Grégrovi, že si ze stenozáznamu všechny jeho připomínky vezmu, a bude-li mít zájem, bude odpovězeno na všechny jeho výtky. Pokud jde o poznámky, které jsou nedoložitelné a neprokazatelné, lze však reagovat velmi těžko.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Ještě se hlásí pan poslanec Grégr. Než dojde pan poslanec k řečništi, chtěl bych ještě upozornit a připomenout, že až budeme hlasovat, hlasujeme pouze o nesouhlasu s interpelací. Všechny další představy těch, co navrhují doprovodná usnesení, zůstávají pouze jejich přáními a představami. Není nikde ze zákona možno v tomto bodě hlasovat jinak než nevyjádřením nesouhlasu nebo souhlasu s odpovědí na interpelace.

 

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, paní a pánové, já bych panu náměstkovi vaším prostřednictvím chtěl sdělit, že jsem pouze citoval konkrétní čísla a konkrétní podklady a citoval jsem to, co zde zaznělo. Kdyby to nebylo tak tragické, považoval bych to za komické, pokud jde o odpovědi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Za neprokazatelné považuji pouze to, že jsem zde řekl, že je to takový balkánský postup. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Myslím, že to pan náměstek a poslanec Kozel slyšel. Je někdo další přihlášen do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu tudíž končím.

 

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které přednesl pan poslanec Grégr, a to v té pasáži, kdy navrhuje sněmovně vyjádřit nesouhlas s odpovědí pana ministra Grůši.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 101 a ptám se, kdo je pro takovýto návrh usnesení. Kdo je proti?

Hlasování skončilo tak, že pro hlasovalo 70 poslanců, proti 42. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dostáváme se k poslední odpovědi na interpelace, kdy ministr dopravy a spojů Martin Říman odpověděl na interpelaci poslance Rudolfa Tomíčka ve věci dlouhodobé výluky trati 144 z důvodu její technické nezpůsobilosti. Interpelace se předkládá spolu s původní odpovědí a další odpovědí, kterou ministr dopravy a spojů Martin Říman vypracoval poté, kdy Poslanecká sněmovna na své 12. schůzi vyslovila s původní odpovědí nesouhlas, jako tisk 271.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Tomíček a já mu tudíž uděluji slovo.

 

Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, téměř před dvěma měsíc, přesně 12. 7. 1997 jsem zde stál před vámi a sděloval svůj názor na odpověď pana ministra Římana na moji interpelací týkající se tzv. dlouhodobé výluky trati č. 144. Hovořil jsem zde současně o tom, že jsem s touto interpelací podal dvě další, které s tímto problémem přímo souvisely. Ve své podstatě mi pan ministr odpověděl na všechny, ovšem na tomto místě jsem také vysvětloval, proč nemohu s odpověďmi pana ministra souhlasit. Moje důvody vyslechla Poslanecká sněmovna a velkou většinou přítomných poslanců s mým názorem souhlasila.

Odpověď pana ministra je tentokrát jednodušší, o to průhlednější, ovšem plně potvrzuje mé obavy, o kterých jsem hovořil ve svých dotazech. Pro osvěžení paměti se ale musím vrátit trochu zpět. Trať 144 byla dne 31. 5. 1997 dána do dlouhodobé výluky z důvodu špatného technického stavu trati, a to přesto, že drážní úřad rozhodl o odstavení této trati až od 1. 4. 1998, ovšem tato trať byla odstavena již nyní. Proč, o tom budu hovořit později, nyní bych se rád věnoval technickému stavu trati.

Pan ministr totiž ve své odpovědi tvrdí, že - a teď bych citoval - "příčinou technického stavu trati nebylo zanedbání běžné údržby". Konec citátu. Chtěl bych říci, že o tom řeč nebyla. Hovořil jsem o tom, že České dráhy jsou plně odpovědny za technický stav tratí. Já si nedovedu jinak vyložit znění § 20 odst. 1 zákona 266/94 o drahách, kde se praví - a zde si dovolím opět citaci - "vlastník dráhy je povinen udržovat dráhu tak, aby byla zajištěna její provozuschopnost a umožněn styk s jinými drahami". Konec citátu. Aby nebylo skutečně pochyb o výkladu tohoto odstavce, je pro jistotu ještě upřesněn v § 2 odst. 2 téhož zákona. Cituji: "Provozuschopností dráhy je technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování."

Nechci s panem ministrem polemizovat o tom, zda byla zanedbána běžná údržba, střední či generální opravy. Tvrdil jsem a tvrdím, že České dráhy zanedbaly své povinnosti uložené zákonem. Ovšem není mi jasné, z jakého důvodu pan ministr tak zřejmé věci popírá.

Pohrůžka zastavením provozu, ke kterému stejně došlo, když se porušil zákon, je vydírání, kdy odpovědní pracovníci Českých drah vydírali město Horní Slavkov o finanční příspěvek na opravu trati. O způsobu tohoto získávání peněz nebo přesněji vydírání mluví jednak částka, kterou požadovaly dráhy a která se postupně snižovala z počátečních 70 mil. Kč až na současných 1,5 mil. Hlavním důkazem mého tvrzení je samotná odpověď pana ministra (cituji):

"Po schválení tzv. inominální smlouvy bude provedena nejnutnější oprava pro provoz nákladní dopravy během tří měsíců. Oprava bude hrazena, jak již bylo uvedeno, z prostředků města Horní Slavkov." Zde bych to podtrhl - z prostředků města Horní Slavkov. Tudíž vydírání se dokonalo. Přesněji by se to dalo nazvat činnost získat finanční prostředky nebo jiný prospěch na úkor práv jiných právnických či fyzických osob. Domníval jsem se totiž původně, že když upozorním na skutečnost, že na SDC Karlovy Vary, kam teritoriálně tato trať patří, bylo zpronevěřeno odpovědným pracovníkem na soukromé potřeby a nehospodárným zacházením s financemi určenými právě na opravy zhruba 2,5 mil. Kč, že bude zjednána náprava a finance na opravy tratí budou převedeny z jiné kapitoly v rámci ČD. Ovšem nestalo se tak, bylo jednodušší trať zrušit. Na hospodaření příslušného pracovníka jsem nepřišel já, na to přišla kontrola generální inspekce Českých drah, která provedla kontrolu hospodaření koncem r. 1996. Posledně jsem ze zprávy této komise citoval.

Výše uváděné skutečnosti svědčí o tom, že České dráhy nechtějí seriózně jednat, a to s kýmkoli. Vedoucí pracovníci jdou za svým, možná osobním prospěchem, a to hlavně za cenu porušování zákonů, spoléhajíce na to, že je šéfové podrží. Jen pro informaci, pracovník, který to způsobil, na SDC Karlovy Vary pracuje dál. Domnívám se, že se to děje promyšleně, protože jen tak se mi snad vyjasňuje, proč musela být tato trať uzavřena dříve. Na základě evidenčně prokázaných výsledků, a to přímo z evidence samotných Českých drah, lze jednoduše dokázat, že na této trati rostla - mohu říci pouze rostla přeprava nákladů i přeprava lidí. Obdobná situace je na trati Kraslice - Sokolov. Ovšem toto odporuje teorii managementu Českých drah o odumírání regionálních tratí. Je snadnější trať uzavřít bez ohledu na potřeby obyvatel i skutečné potřeby území. Nyní již nebudu mít ani já ani kdokoli jiný žádné podpůrné argumenty na udržení regionálních tratí a jakékoli diskuse jsou zcela teoretické.

Zde bych rád upozornil, že i když dojde ke smlouvě mezi městem Horní Slavkov a Českými drahami, bude částka na uvedení trati do provozu nejméně dvakrát vyšší. Již nyní je z této trati oficiálně hlášeno několik krádeží různého materiálu, nemluvě o zničeném technickém či zabezpečovacím zařízení.

Z těchto důvodů vycházela také od samého počátku naše snaha o udržení tratě v provozu, a to aspoň rok nebo později do doby stanovené drážním úřadem, tedy do 1.4.1998. Z hlediska celkové hospodárnosti by to bylo v každém případě méně nákladné než financování náhradního provozu a následné znovuzavedení celé tratě do chodu. Lze jen konstatovat, že České dráhy nejsou schopny se postarat o svěřený majetek. Když se tyto způsoby hospodaření sečtou v celé republice, škody takto způsobené jdou do miliard. Ovšem není mi jasné, proč pan ministr svým způsobem nepořádek na ČD trpí. Jemu se snad jedná o to, aby tam bylo dáno vše do pořádku.

Zcela právem se poukazuje na České dráhy jako skanzen socialismu, a to plně v rozsahu činnosti odpovědných pracovníků, kteří porušují zákony, kdy se jim zachce, či je aspoň ohýbají, jak to jen jde, zcela pro svou potřebu. Jsou si jisti, že jsou kryti nadřízenými pracovníky, jak tomu bylo za socialismu. Konzervace těchto socialistických vztahů k zákazníkům, tedy cestujícím, a víra v neomylnost vlastního jednání volá po generální očistě Českých drah. Mám ale za to, že propuštěný výhybkář či průvodčí, popř. dalších 16 998 ostatních výkonných pracovníků toto neovlivní. Chyba je asi někde jinde, schody se myjí shora.

Z výše uvedených důvodů nemohu souhlasit s odpovědí pana ministra Římana. Nejedná se mi o krkolomné vysvětlování proč a nač, ale jasné řešení evidentních porušení či nedodržování stávajících zákonů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk).

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Tomíčkovi. Do rozpravy se přihlásil pan ministr Říman. Uděluji mu slovo.

 

Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych krátce reagovat na vystoupení pana poslance Tomíčka. Především bych mu chtěl poděkovat za uznání, že má odpověď na jeho interpelaci byla vyčerpávající a že jsem mu - jak řekl - cituji - odpověděl na všechny otázky.

Za druhé bych mu chtěl poděkovat za to, že i on jako člen strany sociálně demokratické uznává, že můj výrok, že České dráhy jsou dneska posledním skanzenem socialismu v naší zemi, je oprávněný. V čem se asi rozcházíme, je návod na řešení tohoto skanzenu.

Já na rozdíl zřejmě od vás si nemyslím, že udržování tohoto kolosu a řešení jeho problémů tím, že tam budu posílat stále víc a více peněz, že budu zaměstnávat armády úředníků k tomu, aby kontrolovali každého výhybkáře, průvodčího a šéfa dopravní cesty v Karlových Varech či jinde, že je tím pravým lékem. Naopak si myslím, že lékem je udělat to, co jsme udělali ve zbytku našeho hospodářství, tzn. pustit konkurenci, pustit trh a soutěž i na České dráhy. Tak jako nebýt privatizace mladoboleslavské Škodovky, asi bychom dodnes jezdili ve favoritech, z nichž upadávají kola, tak pokud to nyní neučiníme na Českých drahách, tak nadosmrti budeme jezdit ve špinavých vagónech. A v tom se asi zásadně rozcházíme.

Ke konkrétní kauze tratě č. 144: Tam byl dočasně zastaven provoz z bezpečnostních důvodů. Na dráze prostě nejde uvažovat ve stylu: "Povolte nám provoz ještě na jeden rok, ono se to nějak spraví." Na dráze platí velmi přísné bezpečnostní předpisy a z těchto důvodů muselo dojít k odstavení tratě.

Chtěl bych připomenout, že doprava podle železničního jízdního řádu je v plném rozsahu nahrazena v tomto okamžiku a v následujících obdobích náhradní autobusovou dopravou, na které platí železniční tarif a která je vedena v trase železnice.

Co se týče jednání s městem Slavkovem, ta intenzivně probíhají a podle mých informací městské zastupitelstvo bude na svém nejbližším zasedání projednávat nájem této trati, s tím že po schválení trati do privatizace se bude ucházet o převedení do svého majetku. Za sebe mohu říci, že toto budu podporovat.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Tomíček se hlásil opět do rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, bylo mi odpovězeno vlastně přesně tak, na co jsem upozorňoval jak v prvních interpelacích, tak i nyní: Úplně opačně. Jednoduše, jen to co jsem konstatoval, ale úplně opačně.

S upozorněním na udržování socialistického skanzenu v Českých drahách je to otázka trochu složitější, pan ministr to velmi dobře ví. Ale v žádném případě nelze řešit nebo likvidovat tento skanzen tím, že ho totálně zrušíme. To je to, co si víceméně nemůžeme dovolovat. A to je to, o čem jsem mluvil.

Druhá věc je právě nedodržování zákonů. Nezlobte se na mě, ale jestli odborná firma má něco udržovat a najímá tam kompetentní pracovníky, aby usoudili dostatečně včas, jestli trať je či není provozuschopná a nestane se mimořádné neštěstí nebo kalamita na trati, pak porušení zákona uzavřením této trati je prostě porušením zákona. Jinak se to nazvat nedá. A jestli se ukradnou, zneužijí a jinak použijí peníze určené na opravy, tak je to opět porušení zákona. A to je to, o čem mluvím. Zbytek je opravdu pouze slovní žonglérství, ale nejde to na meritum věci. A mně se jednalo o to, řešit problémy právě v tom, v čem se řešit mají, v tom základním úhlu pohledu, v té základní problematice, a ne pouze vytvářet řečnická cvičení, slovní obraty a různé parádičky na to, abychom omluvili nepořádek, nepravosti, které se na Českých drahách dějí. To je vše. Nadále trvám na tom, že bohužel odpověď pana ministra Římana mě neuspokojila.

Co se týče jednání s městem Horní Slavkov, já shodou okolností přímo z Horního Slavkova jsem. Se zastupitelstvem města mám - dá se říct - velmi dobré kontakty a styky a vím, že se to projednávat bude. Záležitost není právě tak jednoduchá, jak pan ministr zde naznačil, protože díky různým restrikcím a omezováním přítoku peněz do měst obce nebudou moci financovat to, co zákon ukládá státním podnikům.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se dále přihlásila paní poslankyně Kořínková.

 

Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom tři malé poznámky.

Za prvé - pan ministr nezdůvodnil, proč musela být trať odstavena z bezpečnostních důvodů. Pravděpodobně nebyla dodržována pravidla hry pro její údržbu. Když si připomenu, že v první polovině roku 1992 byly České dráhy řešeny z hlediska finanční situace, tzn. byly jim i vytvořeny podmínky (ještě před rozdělením federace) oddlužení a zároveň vytvoření takových předpokladů, aby nejpozději do roku 1995 Československé státní dráhy (tehdy) byly neztrátové - to bylo v dokumentech tehdejšího Ministerstva dopravy - tak já se dovoluji ptát, kdo od toho roku 1992 ten socialistický skanzen, jak ho zde nazvali mí předřečníci, ve skutečnosti rozvíjel. Mám pocit, že tento resort je od té doby v působnosti jedné velké politické strany, která je vůdčí politickou stranou této vládní koalice. Myslím si, že z tohoto pohledu bychom se také na to měli asi podívat.

Druhá poznámka se dotýká skutečnosti, že vždy při projednávání transformace na železnici s veřejností, zejména s odbornou veřejností, se hovoří o tom, že před jednáním o možnosti privatizace, o možnosti rušení tratí, bude s těmi organizacemi, kterých se to dotýká (především s okresními úřady a s obcemi, kudy tyto trati, včetně samozřejmě těch území, která jsou teď postižena povodněmi) jednáno. Musím říci že z diskuse, která tady zazněla, bylo zřejmé, že jednáno nebylo dostatečně objektivně. Ptám se tedy pana ministra, jakým způsobem si tato jednání představuje v příštích případech, zda obdobně jako u této kauzy.

A potom už jenom poslední poznámku: Domnívám se, že jestli tímto způsobem budeme organizovat transformaci na železnici, tak uděláme ještě něco horšího, než byl socialistický skanzen. Já si totiž na socialistický skanzen před rokem 1989 vůbec nepamatuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Kapoun.

 

Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, já jsem se nechtěl k tomu vyjadřovat, chtěl bych říci jen jednu věc. Skutečnost je taková, že třetí ministr ODS za poslední období řídí ministerstvo dopravy, a tedy i určitým způsobem ovlivňuje České dráhy. Proto je podivné, že se mluví o nějakých skanzenech. Sedm roků nebo osm roků je osm roků. Možná, že o nich budeme mluvit ještě za 30 let. Je to naprosto planá řeč a ještě ji tu rozvíjíme.

Chtěl jsem se vyjádřit k jiné věci. Majitelem Českých drah není ani pan ministr, ani jeho náměstek, ani generální ředitel Českých drah, ale stát. Nedovedu si představit, jak stát, určitým způsobem obec, bude darovat státu peníze na něco, co mají zajišťovat České dráhy, protože jim to stát uložil zákonem. To nejsou problémy, které si tady vyprávíme.

Chtěl bych upozornit hlavně na jednu věc. Majetek Českých drah je majetek státu a podle zákona 266 může trať zrušit - je to § 5 odst. 4 - jedině majitel. Čili nemohou ji zrušit České dráhy, ani pan ministr, ani jeho náměstek. Jedině majitel. Vláda může říci: tuto trať ruším. V tom je to hrozné nebezpečí, které se děje. Pokud majetek bude patřit někomu jinému, pokud se to převede na obec, na okres, na nějaký region, sdružení, společnost, pak už to bude ona, která bude muset tuto dráhu zrušit. Ne stát. Znovu upozorňuji. Jedině majitel může zrušit a majitelem je stát.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy nevidím žádnou další přihlášku. Tudíž rozpravu končím. Pan poslanec Tomíček zcela zřetelně vyslovil nesouhlas s odpovědí tak, jak ji předložil pan ministr Říman, a o takovém návrhu usnesení budeme za několik okamžiků hlasovat. Vidím opět v rukou pana poslance Škromacha kartu, takže vás ohlašuji. Požádám vás o novou registraci. Pohyb na displeji se stabilizoval.

 

Dovolím si zahájit hlasování pořadové číslo 102 a otázat se vás, zda souhlasíte s návrhem usnesení, které přednesl pak poslanec Tomíček, tak zvedněte ruku a stiskněte tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování skončilo: pro hlasovalo 81, proti 44. Tento návrh byl schválen.

 

Tímto jsme ukončili projednávání odpovědí členů vlády České republiky na interpelace, a dříve než se budeme věnovat dalšímu bodu, tak vám oznamuji, že jsem obdržel písemnou přihlášku předsedy klubu SPR-RSČ pana poslance Sládka, který chce vystoupit mezi body jako předseda klubu, na což má samozřejmě podle zákona o jednacím řádu právo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, přednesl bych návrh na zařazení nového bodu na program této schůze.

Poslanec za ODA pan Češka vyslovil obavu z toho, že vláda by mohla být nařčena z korupce v souvislosti s privatizací Karlovarské Becherovky. Obávám se, že se tato jeho slova naplnila. Jak totiž jinak vysvětlit unáhlenou privatizaci Karlovarské Becherovky za velmi podivných okolností.

Vítěz soutěže, jak jistě všichni víte, je společnost s ručením omezeným s majetkem 100 tisíc korun, která by takto získala dvě miliardy. Nemusím tyto všechny okolnosti dále rozvádět, jenom připomínám výroky mnohých politiků v minulosti, kteří často hovořili o rodinném stříbře a o tom, jak by měl zůstat v domácích rukou. Minimální společnost s ručením omezeným si chce na tento obchod půjčit jednak u zahraniční banky a jednak - což lze hodnotit kladně - u domácí banky, Investiční a Poštovní. Ovšem problém je v tom - možná, že se mýlím - že Investiční a Poštovní banka je ještě stále bankou se státní účastí, takže vlastně jakási skupinka lidí by za státní peníze zprivatizovala státní majetek.

Z tohoto důvodu navrhuji okamžitě zařadit na program naší schůze bod Informace vlády České republiky o privatizaci Karlovarské Becherovky.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Byl to procedurální návrh, o kterém se nevede rozprava. V tomto okamžiku máme několik možností. Buď budeme bezprostředně o tomto návrhu hlasovat, pokud nebudou vzneseny námitky, které dává jednací řád v okamžiku, kdy takovýto návrh byl vznesen.

(Šum a výkřiky v sále.)

Pokud budete na mě hulákat, tak nebudeme pokračovat, natož hlasovat. Jsem zároveň předsedou klubu a vidím, že se nikdo ke mně nepřipojuje, takže mi nezbývá nic jiného, než nechat hlasovat.

Pan poslanec Černý.

***