Čtvrtek 4. září 1997

(pokračuje Skalický)

V oblasti telekomunikací obnova poškozených sítí sledovala v první fázi především zajištění telefonního spojení s nemocnicemi, epidemiologickými stanicemi, okresními úřady, starosty obcí a tísňovými linkami všech a různými orgány řešícími krizovou situaci. Spojení pro krizovou komunikaci se starosty postižených měst a obcí bylo na mnoha místech zabezpečeno pomocí mobilních telefonů. Dosud bylo zprovozněno z oněch 90 tisíc porušených spojení zhruba 80 tisíc hlavních telefonních stanic a bylo opraveno všech 55 poškozených dálkových kabelů, přičemž zbývají poškozené kabely, jež nemají výraznější vliv na provoz telekomunikačních sítí. Lze předpokládat, že v této oblasti do konce roku 1997 budou všechny následky povodní v zásadě odstraněny.

Co se týče elektroenergetiky, v současné době je na severní Moravě situace již stabilizovaná, stav nouze trvá pouze v okresech Bruntál, Přerov a Olomouc. Zbývá ještě definitivně opravit zhruba 50 km sítí vysokého napětí a 50 km sítí nízkého napětí a 18 distribučních trafostanic.

Na jižní Moravě stále trvá stav nouze v okrese Zlín, Uherské Hradiště a Hodonín, postupně se však uvádějí do provozu další distribuční trafostanice. Ve východních Čechách se již žádné vážnější problémy nevyskytují.

V oblasti plynárenství je stav nouze již pouze v okrese Přerov, Olomouc, Šumperk, Jeseník a Bruntál. Plynárenský systém jako celek je zprovozněn kromě několika lokalit. V současné době je na severní Moravě bez plynu již jen 730 odběratelů z místních sítí. Zcela jsou ale odstaveny z provozu sítě v Troubkách a Hanušovicích, přičemž v případě Hanušovic byly již práce na obnově zahájeny a měly by v průběhu září t. r. být ukončeny a rovněž by měl být vyřešen problém části 11 dalších obcí. Na jižní Moravě, co se týká plynárenství, je situace v zásadě konsolidovaná.

Co se týká vodního hospodářství, na systémech zásobování pitnou vodou vznikly škody za zhruba 400 miliónů korun. Stav v zásobování pitnou vodou se postupně daří zlepšovat a kromě několika okresů již nejsou v dodávce pitné vody závažné problémy. Provádějí se opravy lokálního charakteru a úplná obnova veřejného zásobování pitnou vodou bude zvládnuta kromě okresu Bruntál během října t. r. V okrese Bruntál, kde je situace komplikovaná, je provoz skupinového vodovodu, který zásobuje podstatnou část okresu, závislý na ukončení rekonstrukce úpravny vody Leskovec. Do té doby trvá riziko regulačních opatření v množství dodávané pitné vody. V tomto okrese je bohužel stále ještě do 12 obcí dovážena pitná voda cisternami a okresní úřad ve spolupráci se zainteresovanými obcemi urychleně pracuje na takovém řešení, které by zajistilo, že pitná voda bude standardním způsobem, tj. nikoliv cisternami, dodávána ještě před začátkem zimního období. V okrese Kroměříž není dosud pitná voda dodávána v 11 obcích, v oblasti Otrokovic a Napajedel v okrese Zlín je povoleno používat vodu ve veřejných vodovodech jako pitnou stále ještě jen po převaření.

Pro veškerá technická opatření charakteru rekonstrukce úpraven vod, pramenišť a obnovu narušených vodovodů má Ministerstvo zemědělství zajištěny finanční prostředky k podpoře těchto staveb, a není tudíž žádný problém finanční, který by bránil úspěšnému pokračování těchto prací, ale samozřejmě, že si jejich dokončení vyžádá potřebný čas.

Rovněž úspěšně pokračují práce na zařízeních sloužících k odkanalizování a čištění odpadních vod. Zde se škody odhadují na 200 miliónů korun, ale můžeme očekávat, že před zimním obdobím by mělo být obnoveno ve všech případech nejen mechanické, ale i biologické čištění.

Pokračují rovněž sanační práce na obnově vodních toků a souvisejících vodohospodářských staveb. Správci vodních toků, jednak a. s. Povodí, jednak Státní meliorační správa a Lesy České republiky stanovily potřebné priority pro letošní rok a orientačně i pro rok příští s tím, že věcný a časový postup prací je projednáván s okresními úřady. Práce obnovy po povodních si v této oblasti vyžádají více než 5 miliard korun a budou realizovány v průběhu tří až čtyř let. Již do této chvíle byly ale provedeny práce za 200 miliónů korun a počítáme, že ještě do konce tohoto roku nejnaléhavější práce budou provedeny a že budou stát zhruba 650 miliónů korun.

Stručně se ještě zmíním o situaci ve školství, kde hlavním cílem naší činnosti v první fázi bylo dosáhnout toho, aby bylo možné včas zahájit školní rok. Mohu říci, že tento cíl se podařilo splnit. Jen ve zcela výjimečných případech, které máte ve zprávě uvedeny, Ministerstvo školství projednalo odklad zahájení školního roku a v některých případech muselo zajistit náhradní vyučování.

Co se týká bydlení, tady musím konstatovat, že na rozdíl od výše zmíněných oblastí postupuje obnova bytového fondu logicky pomalejším tempem. Vláda schválila poměrně širokou paletu nástrojů pomoci a celkem pro tuto oblast již vyčlenila finanční prostředky ve výši více než 2 miliardy korun. Faktorem objektivně ztěžujícím rychlejší postup je ovšem sama přirozená okolnost, že v této oblasti je stát pouze tím, kdo nástroje pomoci nabízí, ale sám je prostřednictvím svých institucí nerealizuje. Rozhodování o způsobu využití poskytnuté podpory, zpracování příslušných projektů nové výstavby a jejich realizace leží na samotných občanech a zvláště pak na postižených obcích. Nezanedbatelné je rovněž přiznat komplikace, které jsou spojeny s obtížemi při získávání nových pozemků anebo často s bolestným rozhodováním o tom, zda je správné a možné obnovovat stavbu tam, na původním pozemku, jestliže se nachází v oblasti, která je sporná z hlediska přirozených zátopových území. Je proto nutné očekávat, že řada nových staveb sloužících k bydlení se bude realizovat až v příštím roce a že do té doby bude nutné zajistit postiženým občanům náhradní bydlení. Vláda je ale na tuto situaci připravena a schválený program podpory obcí s těmito potřebami počítá.

Na závěr bych si, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovolil konstatovat, že povodeň, která v červenci roku 1997 zasáhla Moravu a východní Čechy, byla v tomto století zcela mimořádným hydrologickým jevem z hlediska své extremity, doby trvání a rozsahu postiženého území. Katastrofální průběh a následky povodně je nutné důkladně zdokumentovat, vyhodnotit a připravit podklady jak pro racionální opatření přímo v postižených oblastech, tak pro zlepšení systému ochrany před povodněmi v postižené oblasti i v České republice obecně.

Vyhodnocení červencové povodně bude sloužit také pro poučení budoucích generací, které se k němu budou vracet tak, jako my se vracíme ke starým záznamům o katastrofálních povodních na našem území v minulém století. Do této oblasti hodláme smiřovat své úsilí v následující neméně náročné fázi naší činnosti.

Druhou oblastí, v níž je navýsost žádoucí vytěžit z proběhlých událostí maximum zkušeností a poučení pro budoucnost, je systém havarijního zabezpečení v nejširším slova smyslu. Ministerstvo vnitra již zpracovalo záměr krizové legislativy, jejíž tvorba, projednání, schválení a uvedení v život by měly proběhnout co nejrychleji.

Konečně třetí, neméně důležitý úkol je zde pro nás všechny, pro občany této země. Musíme udržet v paměti své i svých potomků ony hrozné okamžiky, které prožívali desetitisíce našich spoluobčanů na vlastní kůži, a připomenout si je vždycky, když budeme stát v nejrozličnějších podobách před otázkou, zda je či není v lidských silách poručit přírodě. Pro nás, zákonodárce, kteří máme ve svých rukou rozhodování o osudech nejenom svých, je to podle mého názoru výzva stonásobná.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní otevírám rozpravu k oběma předneseným informacím. Do rozpravy se písemně přihlásili prozatím následující kolegové: pan kolega Pavel Dostál, Svatomír Recman, Jan Žižka, Václav Grulich, Stanislav Gross, Miloš Zeman, Rudolf Šmucr, Petr Šulák a paní kolegyně Štěpová. Nejprve se však hlásí místopředseda sněmovny pan kolega Jiří Honajzer.

 

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechystal jsem si k tomuto bodu žádné vystoupení, nemám nic napsáno na papíře, nepatřím ani mezi nejčastější a nejzručnější řečníky v této sněmovně. Nicméně přihlásil jsem se do rozpravy poté, co jsem poměrně bedlivě vyslechl vystoupení jak premiéra Václava Klause, tak ministra životního prostředí Jiřího Skalického.

Patřím mezi ty z nás, kteří se s povodněmi a jejich následky setkali nejen jako politici, ale také jako lidé, jako prostí občané - ať už přímo, nebo zprostředkovaně. Pro vaši informaci - moji nejbližší příbuzní žijí v zatopené části Opavy či jinde na severní Moravě. Já sám - jak možná víte - bydlím na Zlínsku a měl jsem takříkajíc možnost v první linii přímého kontaktu s událostmi, o kterých zde ne poprvé diskutujeme.

Také si velmi dobře pamatuji, jakým způsobem jsme jednali a vystupovali zde ve sněmovně v červenci, když tato velice nepříjemná katastrofická událost zasáhla velkou část naší země. Byl jsem nesmírné vděčen tomu, že vedle tragických následků také vzedmula obrovskou a za mého života nevídanou vlnu lidské solidarity.

Byl jsem také vděčen tomu, že v této době - a nehovořím jen o posledním roce, i když obzvláště - jsme zažili nebývalou spolupráci nebo minimálně vstřícnost všech parlamentních politických stran. Hovořím o červencových dnech, kdy sněmovna zasedala, hovořím o okamžicích, které jsme zde zažívali, kdy jsme podle mého soudu velmi správně a dobře byli informováni především zástupci vlády o tom, co se odehrává v oněch oblastech a jak aktuálně vláda reaguje.

Vím, že uplynula nějaká doba od tohoto okamžiku, vím, že v následujících minutách, desítkách minut a možná i hodinách uslyšíme seriál kritických vystoupení, možná spontánních, možná perfektně připravených. Vím, že tomu nelze zabránit, a ani tomu žádným způsobem bránit nechci. Dokonce si myslím, že mnohé z toho, co uslyšíme, bude svým způsobem i oprávněné, protože subjektivitě vystoupení každého z náš nelze klást žádné meze a omezení.

Nicméně si myslím, že zprávy, které jsme slyšeli, budeme muset analyzovat a konfrontovat dále i v parlamentních výborech, ať už to bude výbor pro životní prostředí, rozpočtový, a následně i v dalších souvislostech, že se budeme muset v dalších dnech, týdnech, měsících a možná i letech zabývat následky těchto tragických událostí. Nejsem tak úplně přesvědčen, že nastal ten správný okamžik, kdy má dojít - zejména poté, co se situace vyvíjela kolem diskutovaných událostí tak, jak se vyvíjela - k politickým střetům.

Proto si dovolím na závěr svého krátkého vystoupení navrhnout jako jeden z vás usnesení, ve kterém bych požádal sněmovnu, aby hlasovala pro to, že bere zprávu a informaci premiéra a ministra životního prostředí na vědomí. Jsem si vědom, že se k těmto informacím budeme muset dále průběžně vracet.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Dostál, připraví se pan kolega Recman.

 

Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, myslím si, že by mělo z této sněmovny zaznít především také uznání a poděkování všem, kteří s nasazením všech svých sil, resp. někdy na samém pokraji svých sil a mnohdy s nasazením vlastních životů, bojovali s katastrofou nevídaných rozměrů. Ať už jde o naše vojáky, hasiče, dobrovolné záchranáře, místní samosprávu, nebo ať jde o následné konání vlády.

Byla to obrovská katastrofa, bylo to možná varování přírody, možná trest boží za naši člověčí pýchu, že poručíme větru, dešti. Jak jsme se přesvědčili za těch 14 dní - neporučíme zřejmě nikdy. Na druhé straně je to dobře.

Jsem jedním z těch, kteří pocítili povodně na své vlastní kůži. Proto dovolte, abych mluvil o celé záležitosti také z pohledu těch, na které se voda valila. Proto bychom si měli položit otázku, zda ničivé povodně nebyly státní správou podceněny a zda - a to je horší varanta - nebyla zanedbána prevence a povinnosti státní správy, které vyplývají z platných českých zákonů týkajících se povodní. Totiž podle názoru vodohospodářů již na samém začátku povodní ve své podstatě nastal jakýsi kolaps státní správy odpovědné ze zákona za přípravu na povodně a řízení případných záchranných prací. Jak to bylo napravováno? Bylo to napravováno s maximálním nasazením sil a mnohdy - jak jsem řekl - i životů lidí.

Místo systému - díky pudu sebezáchovy - nastoupila improvizace. Nikoliv že by systém včetně potřebné legislativy neexistoval, neboť celá řada našich platných právních norem beze zbytku obsahuje nejen věcné údaje o tom, kdo co má činit a za co je odpovědný nejen při vzniku a průběhu povodní, ale také v běžném suchém období. Jde tedy spíše o to, zda a jak byla v minulých letech dodržována a kontrolována opatření uložená zákonem.

Průběh povodní - hlavně jejich první vlny - svědčí o tom, že nikoliv. Státní správa si ve většině případů nevěděla rady. Nebyla prý na tak velkou vodu připravena. Přitom si myslím, že by měla být připravena na jakoukoli vodu - alespoň připravena. Podle statistik může totiž dobrá připravenost na přírodní katastrofy snížit jejich následky hlavně při škodách na majetku občanů asi o celou jednu třetinu. Dovoluji si tvrdit - a mám na to důkazy - že např. v Olomouci nebyli připraveni na žádnou vodu, natožpak na tu, která do ulic mého města vtrhla nad ránem. Počátek a nástup povodní nedoprovázelo žádné vyrozumění občanů a jejich varování, jak to ukládají povodňové plány, které mají ze zákona existovat na úrovni Ministerstva životního prostředí, podniků, jednotlivých povodí, okresních úřadů a obcí. Ve většině případů tyto plány selhaly nebo prostě nebyly dodrženy. Přitom mají být kontrolovány a aktualizovány na základě každoročního přezkoumání jejich účinnosti. Tak ukládá zákon.

Ministerstvo životního prostředí České republiky odpovídá za řízení ochrany před povodněmi, tedy i za prevenci, a schvaluje povodňový plán jednotlivých povodí hlavních českých toků. V této souvislosti a s ohledem na známý průběh povodní je nutno se ptát vzhledem na jejich - opakuji - mimořádně velký rozsah, ničivost a k výškám postupujících vln, zda a kdy byla naposledy prováděna kontrola účinnosti povodňových plánů. Tudíž protipovodňových opatření, a to jak ze strany Ministerstva životního prostředí, u jednotlivých povodí, tak a hlavně ze strany okresních úřadů jako orgánů státní správy a s jakým výsledkem.

Jak řekl sám pan ministr Skalický, Český hydrometeorologický ústav včas zaslal varování před rozvíjející se srážkovou intenzivní situací ve východních Čechách, Slezsku a na Moravě již v pátek 4. 7. Doplňuji, že to bylo v 9.45 hodin ráno. Pak odpoledne téhož dne a další dny v častějších a častějších intervalech.

Zhoršující se hodnotové údaje o intenzitě srážek a jejich narůstání obdržela mimo Ministerstvo životního prostředí a podniky jednotlivých povodí také řada dalších orgánů státní správy, včetně okresních úřadů. Přes alarmující údaje předpovědní služby ovšem nesvolal ministr Jiří Skalický do pondělí odpoledne Ústřední povodňovou komisi, která jediná mohla v plném rozsahu uvést do chodu výstražný a varovací systém, včetně použití elektronických médií, aby nedošlo k absolutnímu, překvapivému příchodu povodňových vln v celých délkách vedlejších toků na obce a města, a to mnohdy do výše v Olomouci prvních poschodí.

Varovný systém ze zákona mají uvádět v činnost Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správci povodí a povodňovými komisemi jednotlivých okresů. Jediný, kdo ale obyvatele Olomouce např. varoval, byli pouze vyjící psi. Ti cítili vodu 3 hodiny předem.

Naprostá absence výstražného a varovacího systému se tedy významnou měrou podílela na následcích, průběhu povodní a vzniklých škodách, zejména u obyvatelstva, které mnohdy uléhalo klidně ke spánku, ačkoliv odpovědné orgány okresu věděly, že do několika hodin vtrhne do měst a obcí obrovský příval vody. Byly jí podle odborníků celkové nejméně 3 miliardy kubíků na ploše cca 19 000 km2. Aby bylo jasné, o jaké množství vody jde: Orlická přehrada má kapacitu 716 miliónů kubíků. Ministerstvo životního prostředí přesto tvrdí, že nebyly důvody Ústřední povodňovou komisi svolávat, ačkoli krizový štáb byl ministrem vnitra Janem Rumlem již ustanoven. Je to podivný paradox. Na straně jedné ministr Ruml ustanovením krizového štábu přiznal velikou vážnost situace, na druhé straně ale ministr Skalický argumentuje, že neměl žádné signály nutné k tomu, aby svolal komisi, která vlastně ze zákona měla záchranné práce řídit. Dá se tedy konstatovat, že zcela selhala, lépe řečeno nebyla v činnost uvedena hlásná povodňová služba, a to i v případech, kdy byl dostatek času provést varování a včas zahájit evakuaci ohrožených lidí.

Tvrdí-li v této souvislosti Jiří Skalický, že tak vážná varování předpovědní služby, pokud se týče předpokládaného množství srážek, dostává jeho ministerstvo mnohokrát do roka, pak ať mi promine, ale zřejmě neví, o čem mluví, neboť předpověď o tom, že se dá očekávat, že z nebe spadne na malinký kousíček země několik miliard kubíků vody, musí vyděsit laika, neřkuli ministra životního prostředí ze zákona odpovědného za přípravu na povodně a organizování záchranných prací. Je v této souvislosti příznačné, že průběh srážek na severní Moravě v uplynulém víkendu nebraly již povodňové orgány na tak lehkou váhu jako srážky začátkem července. S křížkem po funuse se tomu u nás na Moravě říká.

Pokud evakuace probíhala, byla řešena zásadně improvizací a operativně pouze dle schopnosti těch, kteří ji prováděli. V celé řadě případů prokazatelné chyběly nejen evakuační plány, ale zcela zásadní informace o tom, co se bude dít. Podle Ivana Obrusníka, ředitele Českého hydrometeorologického ústavu, některé informace jeho ústavu nebyly rychle a včas využity a lidé na všech ohrožených místech nebyli včas informováni. V mnoha případech podle něj došlo k podcenění povodně. Nebylo připraveno nouzové zásobování pitnou vodou obyvatelstva a problém se řešil dodávkami balené pitné vody, co do množství ale výrazně zajišťovaných solidárními dodávkami ze všech koutů naší země. Přitom nouzové zásobování obyvatelstva pitnou vodou je jmenovitým úkolem v povodňových plánech okresů a okresní úřady za něj nesou úplnou a plnou odpovědnost. Nepřipravenost zásobování životně důležitou pitnou vodou je nutno považovat za trestuhodné zanedbání povinnosti odpovědných složek státní správy a provozovatelů vodárenského systému.

Zásobování potřebami pro postižené obyvatelstvo a evakuované rodiny probíhalo v začátcích povodně pouze také na bázi solidární pomoci a teprve až po několika dnech byla tato pomoc podchycena státními orgány a směřována do nejpotřebnějších míst. Někdy ale úplně špatně. Tak např. ve čtvrtek 10. 7. byly posílány čluny do míst na severní Moravě, tam, kde už voda dávno opadla. V té době se již ale začínala topit Morava jižní a čluny neměla. V prvních dnech naprosto neexistovala žádná koordinace pomoci a záchranných prací, protože nutná komunikace byla stižena dorozumíváním záchranných složek, pokud nebyl navázán jejich přímý kontakt. Je paradoxní, že jediným komunikačním prostředkem se stala mnohdy síť mobilních telefonů, často armádě zapůjčených od civilních osob. Systém do záchranných prací přinesl až krizový štáb v Olomouci díky iniciativnímu postupu ministra vnitra Jana Rumla a ministra obrany Miloslava Výborného. Připomínám v té práci velice důležitou úlohu náměstka Kopřivy. Byl jsem v krizovém štábu, sledoval jsem jeho práci a to, že krizový štáb se musel třikrát stěhovat pro vodu, svědčí nikoli v neprospěch krizového štábu, ale v neprospěch okresního úřadu, který neměl povodňový plán a třikrát umístil krizový štáb na místech, které v povodňovém plánu jsou v první zatopené oblasti.

V případě náhlého odpouštění vody z přehrady Šance na Ostravici mělo Povodí Odry před náhlým zvýšením vypouštění vody z přehrady vyrozumět obce a významnější podniky ležící v zátopové oblasti v čase stanoveném pro takovéto případy manipulačním řádem přehrady. Opomenutí varování bylo hrubým zanedbáním povinnosti správce toku a vodního díla na něm situovaného a v případě Šance zřejmě už nejde pouze o odpovědnost politickou, ale také o odpovědnost trestně právní.

Podle sdělení přednosty okresního úřadu bylo z údolí Pod šancemi evakuováno cca 8 000 osob. Proti tomuto tvrzení stojí stížnosti občanů, které nikdo nevaroval, ani k evakuaci nevyzval. Jejich rozhořčení potvrzuje dokumentární film České televize nazvaný Šance, zachycující odpouštění vodního díla Šance a následky tohoto odpouštění.

Říká se, řekl bych na závěr, že za chyby se platí. Je to pravda, ale v případě letošních povodní se domnívám, že za ně spíše zaplatí více ti, kteří se stali jejich obětí, než ti, kteří je svou nezkušeností, neodborností a nedbalostí vlastně způsobili.

V této sněmovně mnohokrát za rok, kdy zde zasedáme, zaznělo, že budeme, resp. občanské strany budou prosazovat politiku silného občana a slabého státu. Nic proti silnému občanovi, ale letošní povodně názorně demonstrovaly, kterak to dopadne, když slabý stát nechá silného občana plavat, nemluvě o občanu slabém.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pane kolego Dostále, mám k vám prosbu. Prosím vás, abyste podle § 56 odst. 3 jako první diskutující se stal společným zpravodajem k tomuto bodu. Děkuji za pochopení.

Slova se ujme pan kolega Recman, připraví se pan kolega Žižka.

 

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové, rovněž já patřím mezi poslance, kteří měli na vlastní oči možnost přesvědčit se o situaci po povodních a v průběhu povodní jednak tím, že žiji na území zasaženém povodněmi, jednak jsem měl možnost bezprostředně po prvním náporu povodně přesvědčit se zejména na Bruntálsku o situaci a katastrofálních následcích.

Myslím, že rozumné a dobré bylo i zorganizování třídenního výjezdního zasedání rozpočtového výboru přímo v postižených oblastech severní a jižní Moravy. Mám na mysli naši účast ve Velkých Losinách a potom konkrétní prohlídku Šumperska, Jesenicka, Bruntálska, Zlína, Otrokovic a Uherského Hradiště. Jsem si vědom, že rozpočtový výbor byl v těchto místech až šest týdnů po povodních, že nebyly vidět bezprostředně všechny následky povodní, ale cenné na těchto zkušenostech bylo především to, že jsme mohli slyšet názory lidí, kterých se to bezprostředně dotýkalo, a vidět zasažené území. Jednalo se především o občany a podnikatele, kteří byli přímo postiženi záplavami. Bylo to i setkání se zástupci samosprávy, starosty obcí a měst, členy zastupitelstev, kteří řídili záchranné práce a organizovali život v obcích během povodní i po povodních, a samozřejmě i se zástupci státní správy z té nejvyšší vládní úrovně za účasti místopředsedy vlády pana Skalického, ministrů vlády České republiky, přednostů okresních úřadů postižených oblastí, zástupců krizových povodňových štábů i záchranářů. Mám teď na mysli zejména zástupce policie, armády, hasičských sborů i řadu dalších občanů.

Ve svém vystoupení se nebudu vyjadřovat k celé šíři problémů, které tam zazněly nebo které z toho vyplývají. Myslím, že kompetentní činitelé, kteří tam byli, si vše zaznamenali a postupně je budou řešit. Za zásadní však považuji skutečnost (to je můj osobní poznatek), že neexistuje dostatečně funkční, systémově a územně propojený model řešení takovýchto situací. Schválně zdůrazňuji systémovost, územní a funkční propojenost takového modelu, protože vím, že lokálně fungovaly integrované záchranné systémy. Sám jsem měl možnost seznámit se se situací v Bruntále a Frýdku-Místku. K takovému závěru mě vede obrovské množství improvizací, zejména v počátečních hodinách záplav. Přesvědčily mě o tom i zkušenosti, které jsem získal přímo v terénu, a utvrdily mě v tom i besedy s lidmi. Zejména se to týkalo těch míst, kde záplavy postihly území podruhé. Mám na mysli Bruntálsko (od Nového Heřmínova až po Lichnov). Tato místa získala tuto zkušenost nejen v roce 1997, ale i v roce 1996. Tady se můj názor rozchází s názorem předsedy vlády, který o tom rovněž hovořil ve svém úvodním expozé.

Chtěl bych podtrhnout skutečnost, že současná povodeň je hodnocena jako stoletá voda, která postihla nejen Českou republiku, ale i okolní země, např. Polsko, kde je hodnocena jako tisíciletá voda. Postihla Německo, Rakousko, Maďarsko, Francii a celou řadu dalších zemí. Myslím, že je potřebné se na tuto situaci dívat právě očima stoleté vody, takto ji posuzovat, a nikoliv jen skrze prizma ideologicky hodnocených uplynulých čtyřiceti let, jak se to mnohdy objevovalo v tisku. Takovýto přístup z tohoto místa musím jednoznačné odmítnout.

Chtěl bych se opřít o dvě věci - co nejvíce trápilo obce a občany na postiženém území, v čem zásadně žádali účinnou a okamžitou pomoc státu. Zmíním se pouze o dvou věcech. Obce postižené záplavami si v té době za prvé stěžovaly, že peníze určené na likvidaci následků povodní, které byly schváleny parlamentem, se k nim dosud nedostaly, nebo jen v minimálních objemech. Zejména to zaznělo na jednání rozpočtového výboru ve Velkých Losinách na Šumpersku. Tady bylo řečeno, že bylo celkem schváleno více než 12,75 mld. Kč. V té době bylo uvolněno 5,88 mld. Kč, ale někdy ke konci srpna měly okresní úřady a obce k dispozici v místech jen 1,9 mld. Kč. Tady bych se chtěl obrátit na místopředsedu vlády pana Skalického s dotazem, jestli se už tato situace zlepšila a jaký je k dnešnímu dni stav v přísunu těchto prostředků na okresní úřady a jednotlivé obce.

Myslím, že v tomto případě hraje významnou roli čas, zejména blížící se zima, která se stává vážným faktorem hodnocení přístupu státní správy k této situaci, stává se vážným faktorem hodnocení vlády a jednotlivých poslanců ve vztahu k pomoci oblastem zasaženým povodněmi.

Na setkání ve Velkých Losinách, ale potom i ve Zlíně, Otrokovicích a Uherském Hradišti zazněly požadavky na rozšíření pomoci pro zaplavené oblasti a na změkčení některých podmínek pro poskytování finanční pomoci občanům a obcím. Zejména se jednalo o pět věcí:

1) o pomoc lidem, kteří přišli o obydlí v důsledku sesuvu půdy po deštích,

2) o to, aby náhrady na demolice byly propláceny nejen fyzickým osobám, ale i obcím, které to často za občany zaplatily z vlastních prostředků,

3) o to, aby mohly být poskytnuty finanční příspěvky a pomoc i těm osobám, které nemají trvalý pobyt v obci, ale které tam prokazatelné bydlely nebo se chystaly nastěhovat,

4) o finanční pomoc lidem, kterým sice byly značně poškozeny domy, ale ne natolik, aby musely být demolovány; škody mohou být srovnatelné, přitom nárok na státní výpomoc v částce 150 tisíc Kč a 850 tisíc Kč tito občané nemají,

5) zejména z jižní Moravy zaznívala žádost o okamžitou a účinnou pomoc podnikatelům, zejména drobným a středním, kteří v těchto územích působili.

Víme, že škody jsou ministrem průmyslu a obchodu odhadovány v jeho resortu na 30 mld. Kč, z toho minimálně polovina je pro drobné a střední podnikatele. Situace je složitá v tom, že tam hrozí bankroty těchto podniků, které zaměstnávají řadu lidí. Je to otázka zvýšení nezaměstnanosti v poškozených oblastech i možnosti získat finanční příjmy formou mzdy na opravu rodinných domků.

Ve svém vystoupení premiér Klaus hovořil o tom, že vláda rozhodla o řadě těchto pomocí na včerejším zasedání. Myslím, že je to zejména pro tyto občany příznivá zpráva, a je možné si jen přát, aby tyto prostředky byly urychleně přesunuty těm lidem a do těch oblastí, kde je to nejnutnější.

Přesto ve mně vzniká řada pochybností a rád bych si objasnil některé věci. Proto se obracím s několika dotazy na příslušné členy vlády. Svůj první dotaz bych chtěl nasměrovat buď na předsedu vlády prof. Klause, nebo na ministra financí, kterého tady nyní nevidím. Týká se to otázek povodňové daně a je to i v souvislosti s přípravou státního rozpočtu na rok 1998. K této situaci mám informace jen z tisku. Chci se zeptat, jestli se uvažuje o zavedení povodňové daně ať samostatné nebo určitou úpravou DPH, spotřební daně nebo daně z příjmu fyzických osob, popř. kombinací.

Druhý dotaz se týká toho, jestli vláda počítá s vypracováním, popřípadě s předložením do sněmovny programu obnovy záplavami postižených oblastí včetně finančního krytí. Víme, že situace podniků a občanů v postižených oblastech není dobrá a nejhorší je to, jak sami přiznávají, že nemají perspektivu, že nevědí, co bude za týden, za měsíc, za rok. To zaznělo rovněž velice aktuálně na setkání s občany a starosty.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP