Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Recman)

Třetí dotaz už byl částečně - i když z jiného pohledu - objasněn v expozé předneseném panem premiérem. V médiích se různým způsobem prezentoval přístup vlády České republiky nebo Ministerstva zahraničních věcí k nabídkám na zahraniční pomoc České republice v důsledku těchto záplav.

Připomínky byly zejména k tomu, že česká vláda měla být aktivnější při jednání s Evropskou unií a měla koordinovat činnost s Polskem a Německem. Tato kritika zazněla i z úst místopředsedy vlády pana Luxe. Můj dotaz tedy směřuje na předsedu vlády k tomu, proč dosud Česká republika není členem Fondu sociálního rozvoje Rady Evropy a v jakém časovém horizontu předpokládá vláda stát se členem tohoto fondu. V tisku byly prezentovány rovněž názory, že k vůli absenci v této instituci přišla Česká republika o rychlou a přímou pomoc z tohoto fondu.

Čtvrtý dotaz - připomínka. Předpokládám, že vláda bude komplexně, podtrhuji slovo "komplexně", vyhodnocovat situaci se záplavami, s budováním integrovaného záchranného systému na celém území České republiky, s řešením různých krizových situací, s chováním orgánů státní správy a samosprávy, s budováním varovné a záchranné sítě atd. s cílem promítnout tyto zkušenosti a poznatky do příslušných legislativních norem a jejich následnému projednání v Poslanecké sněmovně. Můj dotaz směřuje k tomu, kdy vláda předpokládá, pokud takovýto komplexní materiál bude zpracován, jeho projednání ve vládě, zdali to bude ještě v letošním roce, nebo v příštím roce, a zdali předpokládá jeho předložení do parlamentu.

Musím říci, že je škoda, že nebyl schválen návrh našeho poslaneckého klubu KSČM na ustavení dočasné komise Poslanecké sněmovny k vyhodnocení povodňové situace, čímž by parlament dal jasný signál, že převzal svůj díl spoluzodpovědnosti na řešení této situace. Jsem si vědom, že je usnesení Poslanecké sněmovny, které pověřuje rozpočtový výbor a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí kontrolou nad efektivností vynakládání prostředků ze státního rozpočtu na tyto účely.

Při červencovém jednání této sněmovny, řekl bych takovém lidském konsensu, náš poslanecký klub informoval o tom, že poskytne určitou pomoc postiženým oblastem. Chtěl bych vás informovat, že k dnešnímu dni bylo vybráno na této pomoci 3,3 mil. Kč a přitom bezprostředně už bylo odesláno 2,3 mil. Kč do konkrétních 48 obcí a část této finanční pomoci byla věnována i Českému červenému kříži.

Osobně bych přál občanům všech postižených obcí, aby v této současné chvíli mohli mít k dispozici kouzelný prsten princezny Arabely, kterým by vše dali do původního stavu a velice rychle by odstranili všechny neblahé následky, jak jsme je mohli vidět a jak jsme je zde projednávali. Bohužel, toto přání je nesplnitelné, nebo těžce splnitelné, a proto bych chtěl závěrem poděkovat všem těm, kteří nezištně pomáhali a dosud pomáhají obcím, občanům a podnikatelům v postižených územích a kteří znají osobní angažovanost, lidskou solidaritu i statečnost. Myslím si, že si zaslouží nejen poděkování, ale i naši úctu a obdiv vzhledem k rozsahu a síle povodní, které Českou republiku postihly.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní se měl ujmout slova pan kolega Žižka, ale přihlásili se nyní dva kolegové s přednostním právem, místopředseda vlády a ministr Jiří Skalický, a poté předseda sněmovny Miloš Zeman. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr životního prostředí ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že vstupuji v této fázi do rozpravy, ale soudím, že kdybych po několika hodinách reagoval na některé věci, které zde zazněly, bylo by již pozdě, protože by ztratily svoji aktuálnost. Chci se vyjádřit k některým částem vystoupení pana poslance Dostála.

Pan poslanec Dostál má v rukou v zásadě dva hlavní argumenty, se kterými kritizuje mne osobně jako ministra životního prostředí, resp. jako předsedu povodňové komise. Tím prvním argumentem je onen, že Ústřední povodňová komise se sešla trestuhodně pozdě, až v pondělí odpoledne, a že kdyby tak učinila dříve, mohly by být všechny záchranné práce lépe koordinovány, on se dokonce vyjádřil, že by mohly být vůbec nějakým způsobem koordinovány.

Musím prohlásit z tohoto místa, že to není pravda, že to jsou zavádějící informace a že jsem vůči takovým to obviněním nesmírně citlivý, protože implikací těchto obvinění je mimo jiné i to, zdali bylo možné nebo nebylo možné zabránit některým ztrátám na lidských životech. Jak jistě chápete, je takovéto obvinění ještě o něco vážnější, než je rámec běžných koaličních sporů mezi koalicí a opozicí.

Systém povodňové ochrany funguje tak, že umožňuje již starostům obcí i přednostům okresních úřadů vyžádat si potřebnou součinnost příslušných složek integrovaného záchranného systému. Já jsem ve své zprávě konstatoval, že k tomu docházelo a že Ústřední povodňová komise zahájila svoji činnost ve chvíli, kdy bylo skutečně zapotřebí mnohé akce koordinovat celostátně, neboť rozsah zaplaveného území byl tak velký, že bylo třeba volit priority, kam mají např. letět vrtulníky, kde mají být nasazeny čluny nebo jiná technika apod.

Druhá zásadní věc, ve které mě pan poslanec napadá, je celkový stav připravenosti státní správy na takovou katastrofu. Operuje zde velmi paušalizujícími argumenty a hodnoceními typu, že státní správa zkolabovala, že občané nebyli vyrozuměni, že nikdo nevěděl, co se na ně řítí, a tudíž pak logicky byly ztráty na lidských životech nebo na majetku takové, jaké byly.

Musím říci toto: za prvé nikdy jsem netvrdil, že státní správa jako celek fungovala skvěle jako jeden muž, že nedošlo k chybám, že neselhali konkrétní lidé, že prostě bylo všechno v pořádku. To jsem nikdy netvrdil. Nespravedlnost soudu pana poslance Dostála je právě v jeho generalizaci, je právě v onom soudu, že nefungovalo téměř nic. Kromě toho vychází v mnoha případech z nesprávných a zavádějících informací a já chci jeden případ ilustrovat, protože ho mám v tuto chvíli dobře dokumentovaný.

Pan poslanec Dostál se mnou v televizní Aréně diskutoval o konkrétním případu - vypouštění vodního díla Šance. Já jsem poctivě na místě přiznal, že nejsem detailně informován o této věci, a tudíž nejsem schopen potvrdit nebo vyvrátit, že skutečně došlo k nějakému kolapsu ve včasném varování občanů.

Mám zde příslušnou dokumentaci, která ilustruje dramatický vývoj na tomto vodním díle, ilustruje detailně po jednotlivých minutách, jak bylo komunikováno jak mezi orgány povodí a krizovým štábem v Olomouci, nebo poté kdy se zjistilo, že situace je dramatizována zvláště sesuvem půdy a že bude nutno přistoupit k podstatně vyššímu vypouštění vody, než bylo v předchozí fázi povodně, a že byly postupně informovány nejen všechny okresní povodňové komise, ale i důležité podniky a v předstihu i orgány v zahraničí, na polské části povodí Odry.

Chtěl bych se pana poslance zeptat, jak je možné, že ve Frýdku-Místku se stačilo od varování, kterého se jim dostalo kolem půlnoci, ve 22.30 hod., jak bylo možné evakuovat do rána 8 500 občanů, kdyby platilo, co on tvrdí, totiž že občané nebyli vyrozuměni o tom, jaké nebezpečí jim hrozí.

Omlouvám se, že jsem tento svůj polemický příspěvek pronesl už v tuto chvíli. Na většinu ostatních věcí budu reagovat ve své závěrečné řeči.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme předseda sněmovny pan poslanec Miloš Zeman.

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, nejdříve bych se chtěl omluvit kolegovi Žižkovi, že jsem podle jednacího řádu využil svého přednostního práva, protože na dobu, kdy bych měl normálně vystoupit, požádal o schůzku prezident Českého červeného kříže, mimochodem právě ve věci, o které zde diskutujeme.

Zdá se mi, že téma naší debaty se dá strukturovat do tří základních částí. O tom, co se mělo dělat před povodněmi a jaké poučení si z toho máme následně vzít, o tom, co se dělalo během povodní, a samozřejmě o tom, co se má a bude dělat po povodních. Chtěl bych se soustředit pouze na část poslední s tím, že si uvědomuji, že i Poslanecká sněmovna by se měla zamýšlet např. nad zdokonalením legislativy, ať už se jedná o přijetí zákona o nouzovém stavu, obdobného, jako existuje v sousedním Rakousku, ať už se jedná např. o přijetí zákona o prevenci havárií a likvidaci jejich následků, nebo ať už se jedná o vybudování integrovaného informačního systému, jehož náklady, pro vaši informaci, představují zhruba 300 mil. Kč.

Před několika měsíci zde zazněla lehkomyslná slůvka (cituji): "Oni se už nějak domluví." Konec citátu. A právě tento nedostatek komunikace byl jistě jednou z příčin problémů, nad nimiž se zde společně zamýšlíme.

Zdá se mi ovšem, že dívat se do budoucnosti je důležitější. V této sněmovně jsou dva základní názorové proudy, které se liší mj. i mírou své představy o zasahování státu. Nicméně nepochybuji o tom, že ani zastánci konzervativního přesvědčení netvrdí, že by stát měl zasahovat minimálně a vzdát se své role reprezentanta mezilidské solidarity, nepochybuji ani o tom, že na druhé straně sociální demokraté uznávají, že krytí povodňových škod ze státních, respektive veřejných zdrojů, nemůže být 100%, a jde tedy o hledání rozumné míry mezi oběma těmito krajními extrémy.

Domnívám se, že z tohoto hlediska můžeme pomoci obětem povodní strukturovat do jakýchsi čtyř základních pater. To první patro je individuální odpovědnost občana, a to zejména v případě škod menšího rozsahu, nehledě k tomu, že zde lze s výhodou využít okamžité pomoci charitativních organizací.

To druhé patro jsou pojišťovny. Zde bych chtěl odmítnout často publikované tvrzení, že naše pojišťovny pod tímto tlakem zkrachují. To může říkat jen člověk, který naprosto nerozumí věci, protože solidní domácí pojišťovací ústavy mají samozřejmě se zahraničními kapitálově silnými subjekty uzavřené tzv. zajišťovací smlouvy, kde jsme až dosud spíše platili, a nyní by se tyto zdroje měly vrátit.

Třetí patro, které podle mého názoru poněkud opomíjíme a o němž jsme nedávno jednali např. s předsedou Svazu měst a obcí panem Dohnalem, je solidární aktivita obcí, tedy obcí v nepostižených oblastech vůči obcím v oblastech postižených. Upřímně řečeno, nedomnívám se, že by obce měly posílat své příspěvky na anonymní konta s jistým podezřením nad distribucí takto získaných zdrojů. Dávám osobně přednost přímé adresné konkrétní pomoci, vytvoření patronátních vazeb, v některých případech i patronátních vazeb zahraničního typu, a i když to možná bude znít poněkud sentimentálně, nevidím nic špatného např. na tom, jestliže se na škole, mostě nebo jiném objektu opraveném z prostředků patronátní obce objeví mosazná cedulka s uvedením dárce. I tyto věci mohou přispět k solidaritě obecních samospráv.

To, o čem bude tato sněmovna při rozpočtové debatě především diskutovat, bude ono čtvrté patro. Na ně bychom se měli připravit a přemýšlet o něm s určitým předstihem. To je patro zahrnující státní zdroje. Nejdříve se musíme zeptat, na co tyto zdroje využít. Souhlasím vcelku s představami vlády tam, kde se jedná o poskytnutí pomoci postiženým podnikům, to znamená nikoli formou dotací, které by mnohdy byly litím peněz do černé díry, ale jistým úvěrovým zvýhodněním, včetně krytí rozdílu, podle míry poškození mezi komerční a zvýhodněnou úrokovou sazbou.

Nesouhlasím naproti tomu s představami vlády o krytí škod v oblasti bytového fondu. Moje základní námitka spočívá v tom, že vláda podle mého názoru přeceňuje vlastnické formy bydlení, že i ona 800tisícová, byť výhodná půjčka bude pro mnohé sociální skupiny prakticky nedostupná, a proto je podle mého názoru daleko výhodnější zaměřit se především na výstavbu obecních nájemních bytů a ve venkovských lokalitách, kde jsou zvykem rodinné domky, i na nájemní rodinné domky s možností případného pozdějšího odkoupení nynějším nájemcem.

Centrální problém, který ovšem musíme řešit, je problém, odkud na to vzít peníze. Zde bych chtěl konstatovat, že vláda navrhuje nebo alespoň zvažuje jistou formu povodňové daně, patrně nikoli daně samostatné, ale daně, která by se projevovala dočasným zvýšením sazby některé z existujících daní. Dříve, než přikročím k takovému opatření, měli bychom se podle mého názoru porozhlédnout, zda neexistují jiné disponibilní zdroje.

Chtěl bych, kolegyně a kolegové, upozornit na to, že tato sněmovna už uvolnila 5 mld. Kč z výnosů malé privatizace, že na tomto účtě zbývá 23 mld. Kč, a chtěl bych upozornit pana ministra financí, který se nedávno vyjádřil, že uvolnění těchto prostředků by znamenalo deficitní financování, že se prohřešil proti zásadám ekonomické abecedy, neboť deficitní financování znamená převahu výdajů nad příjmy, zatímco prostředky, o nichž mluvím, představují hotové peníze deponované už na účtě Fondu národního majetku a blokované po dobu 5 let rozhodnutím tehdejšího parlamentu. A to je, kolegyně a kolegové, právě ta nejsložitější otázka, kde na to vzít prostředky.

Jsem pro to, aby byl vytvořen zvláštní povodňový fond, fond proto, protože jeho prostředky jsou převoditelné z roku na rok, a nikdo z nás nepropadá iluzi, že povodňové škody dokážeme napravit během jediného roku. Jsem pro to, aby tento povodňový fond měl charakter samostatného rozpočtu odděleného od standardního rozpočtu, nad nímž se v každé demokratické zemi pře koalice a opozice.

Kolegyně a kolegové, závěrem bych rád řekl, že mě jistě nikdo nebude podezírat z toho, že bych byl nedostatečným kritikem současné české vlády. Naopak, dovolte mi, abych vám na závěr svého vystoupení uvedl několik suchých čísel. Tato vláda při minulé rozpočtové debatě předpokládala růst hrubého domácího produktu ve výši 5,4 % pro tento rok. Seriózní předpovodňové odhady růstu HDP v tomto roce se přitom pohybují kolem 1,5 %. Přitom v našem okolí nevypukla ani světová hospodářská krize, ani 3. světová válka, pouze se tato vláda dopustila zásadních, až katastrofických chyb ve své hospodářské politice.

Souhlasím s odhadem pana premiéra, že povodňový dopad bude představovat zhruba půlprocentní snížení dynamiky hrubého domácího produktu. Protože zajisté všichni souhlasíme s tím, že polovina krát osm rovná se čtyři, mohli bychom dokonce tvrdit, že hospodářská politika této vlády vydá za osm povodní. Ale já nechci hospodářskou politiku této vlády považovat za druh živelní pohromy, protože na rozdíl od dešťů dokážeme např. výměnou vlády tuto hospodářskou politiku ovlivnit.

Chtěl bych proto závěrem, neboť mě zbývají pouhé dvě minuty, vyzvat jak opoziční poslance této sněmovny, aby neobviňovali vládu z toho, za co nemůže, to znamená z toho, že přišly stoleté deště. I když je naší povinností kriticky zkoumat, zda jsme se v této situaci chovali s využitím všech disponibilních prostředků. Ale chtěl bych také vyzvat koaliční poslance a samozřejmě i členy vlády, kteří nejsou poslanci, aby při následujících rozpočtových debatách nepropadli pokušení skrývat své prokazatelné a jimi samými již částečně přiznané chyby za to, že přišla povodeň. Abychom v těchto budoucích debatách hráli čistou a poctivou hru.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Dostál.

Poslanec Pavel Dostál: Jako zpravodaj bych se pana předsedy sněmovny zeptal, zda v jeho příspěvku zazněl návrh na usnesení. Bude dodán písemně. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ve smyslu § 111 jednacího řádu nyní přerušuji projednávání bodu číslo 12 a číslo 13, protože se budeme věnovat podle tohoto paragrafu ústním interpelacím poslanců.

Na základě vašich četných dotazů mi dovolte, abych vás seznámil s politickou dohodou o dalším postupu. Dnes po dokončení bodu ústních interpelací budeme jednat ve smyslu § 53 odstavec 1, tedy od 18.35 hodin do 21.00 hodin, a budeme se věnovat pouze těmto přerušeným bodům 12 a 13, tedy informacím o povodních. Od 18.35 do 21.00 hodin se budeme věnovat pouze těmto dvěma přerušeným bodům. Děkuji za pozornost. Vyhlašuji přestávku do 15.59 hodin.

(Schůze přerušena v 15.54 do 15.59 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 16.01 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dalším bodem podle našeho pořadu jsou ústní interpelace určené předsedovi vlády, resp. vládě ČR a ostatním členům vlády. Po zahájeni 13. schůze PS jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády ČR panu Václavu Klausovi či vládě ČR, a to v čase od 16.00 do 17.00 hodin, poté ostatním členům vlády ČR. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí nám byly v úterý rozdány do lavic. Nyní dávám slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi, který byl vylosován na prvním místě a přednese ústní interpelaci na předsedu vlády Václava Klause. Připraví se pan poslanec Miroslav Sládek.

Vážené dámy a pánové, prosím o klid v zasedací místnosti.

Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedající, dámy a pánové, pane premiére, vlna solidarity našich občanů přinesla na různá povodňová konta značné finanční částky. Objevují se však signály, že značná část těchto finančních prostředků je stále vázána na těchto kontech a finanční pomoc postiženým občanům je velice malá. Je všeobecně známo, že peníze dělají peníze, ale to vám, pane premiére, určitě připomínat nemusím. Chci naznačit, že čím déle budou majitelé těchto kont tyto finanční částky na svých kontech zadržovat, tím větší budou mít pro sebe zisk z úrokové sazby, což bych v této situaci klidně nazval hyenismem.

Pane premiére, mě a jistě i většinu občanů zajímá, zda vláda má představu o tom, zda a jak se bude kontrolovat, že všechny finanční prostředky shromážděné na všech povodňových kontech skončí opravdu tam, kam byly určeny, tzn. u opravdu postižených občanů.

Poslední otázka, pane premiére, zní, jakou budou mít občané jistotu a kontrolu nad tím, že jejich finanční prostředky opravdu dorazily na místo určení a že jejich peníze nakonec nezůstanou na různých kontech nebo budou dokonce využity na vylepšení ne zrovna zdárně sestaveného státního rozpočtu. Předem odmítám jakékoli tvrzení, že státní rozpočet neobstál právě díky povodním, protože není tajemstvím, že rozpočet neobstál díky špatnému hospodaření vlády, což se naštěstí potvrdilo již dávno před povodněmi. Děkuji za odpověď.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Zajímá-li pana poslance rychlost čerpání z různých kont a současně i kvalita tohoto čerpání, tak jsem trochu překvapen, že do toho zamotal či zamíchal otázku státního rozpočtu, který s těmito konty opravdu v žádné, a to sebemenší souvislosti není, takže poslední dvě až tři věty považuji za zcela účelové a zcela zbytečně přidané k tomuto tématu a k této debatě.

Chtěl bych říct, že rychlost čerpání z kont nevládních vláda zařídit nemůže. Nepochybně tato jednotlivá konta mají charakter veřejné sbírky, podléhají režimu zákona o veřejných sbírkách a loteriích a jiných podobných hrách a tato konta mají své standardní zákonitosti. § 15 tohoto zákona stanoví, že výtěžek sbírky nesmí být použit na jiný účel, než na který bylo vydáno konkrétní povolení této konkrétní sbírky. Odstavec následující, odstavec 16 tohoto zákona, jasně definuje povinnost organizace, jíž byla sbírka povolena, předložit vyúčtování ve lhůtě určené v povolení orgánu, který sbírku povolil. Tím myslím, že je zcela jasně stanovena kontrola a dozor nad veřejnou sbírkou, jinak o užití finančních prostředků rozhoduje buď správní rada, dohlížecí výbor, nebo nejrůznější komise zřízené pro tento účel. Účetnictví těchto organizací je kontrolováno auditem a následně příslušným finančním úřadem, který zkoumá využití finančních prostředků v této souvislosti a v této struktuře. Tak to je, pokud jde o kontrolu. Doufám, že kontrola je tímto mechanismem zajištěna.

Pokud jde o tempo rychlosti čerpání z jednotlivých kont, nemohu promluvit za desítky nevládních organizací, které konta zřídily a které konta spravují. Je to jejich rozhodování, jak rychle budou tyto prostředky využívat. Já mohu promluvit pouze za jedno jediné konto, a to je tzv. vládní konto zřízené původně Státním fondem životního prostředí a potom převedené v konto vládní při České národní bance. K dnešnímu dni je na tomto kontu aktuálně 224,5 mil. korun českých a z toho vláda, z těchto 224,5 miliónu korun, zatím rozhodla o uvolnění částky 150 mil. korun na podporu bydlení občanů s tím, že z procesního hlediska bude těchto 150 miliónů uvolňováno tak, že na základě vytypování konkrétních obcí Ministerstvo pro místní rozvoj uzavře prostřednictvím Státního fondu pro životní prostředí přímo smlouvy s těmito obcemi o poskytnutí těchto prostředků. Takže toto vytypovávání konkrétních obcí bude ukončeno tento týden, tzn. do konce tohoto týdne, a pak tyto prostředky budou neprodleně uvolněny.

To je všechno, co bych já mohl říci kromě toho, že jsme požádali místopředsedu vlády, zmocněnce pro povodňovou nebo postpovodňovou situaci místopředsedu Skalického, aby jednal s nejvýznačnějšími nevládními organizacemi, které mají tato konta, a pokoušel se s nimi o nepřetržitou koordinaci v poskytování těchto finančních prostředků, aby nedošlo ke zbytečným duplikacím. Tato opakovaná jednání dominantně s Červeným křížem a Výborem dobré vůle probíhají. To je všechno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji předsedovi vlády a táži se pana poslance, zdali chce - není tomu tak. Nyní dávám slovo panu poslanci Miroslavu Sládkovi, který byl vylosován na druhém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády. Připraví se pan kolega Exner.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, mně velmi leží na srdci image současného předsedy vlády i jeho politická budoucnost a z tohoto důvodu bych se rád pozastavil u soukromé cesty do Spojených států amerických. Ano, chápu, byla to soukromá cesta, přednáškové turné, na které pořadatel akce zaslal i zpáteční letenku. Takže jediný problém vlastně já spatřují v cestě Praha - Frankfurt nad Mohanem.

Podle našeho zjištění zpáteční cesta vládní letkou by přišla na něco bratru mezi 100-150 tisíci. Samozřejmě, pokud se zjistí, že tato cesta byla proplacena ze státních prostředků, chápu to, protože pracovní čas nebo vůbec čas tak významného politického činitele je samozřejmě podstatně dražší než těch 100-150 tisíc a náš státní rozpočet už unesl větší ztrátu. Ale přece tedy jenom dvě otázky: za prvé, zda jste si, pane předsedo vlády, vzal na tu cestu dovolenou, a za druhé, jakým způsobem bude hrazena cesta Praha - Frankfurt nad Mohanem.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Začnu zejména tím, že se nejednalo o soukromou cestu. Nevím, kde se tato myšlenka objevila, kdo ji pustil do oběhu, o nic takového jako o soukromou cestu v žádném případě nešlo, proto také nešlo o mou dovolenou. I když myslím, že jsem za posledních osm let vyčerpal dohromady asi jeden měsíc dovolené, tak kdybych si teď mohl čerpat zbývajících sedm měsíců, tak bych si to klidně mohl dovolit. Takže nebyla to soukromá cesta, byla to účast na mezinárodní velmi významné konferenci, opakované každý rok. Na této konferenci jsem byl již před sedmi lety v roce 1990. Je to konference, na které se zúčastňují členové vlád různých zemí, guvernéři centrálních bank, lidé jako prezidenti Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a podobných institucí. Je to nesoukromá akce. Na této akci jsem také vystupoval jako předseda vlády ČR, a kdybyste měli pozvánku nebo program této konference, tak byste také viděli, že to bylo uvedeno jako vystoupení speciálně vyzvaného, pozvaného předsedy vlády ČR. Takže opakuji: nevím, kde se vzalo slovo soukromá cesta, nic takového to v žádném případě nebylo. Nebylo to ani přednáškové turné. Já jsem neputoval po Spojených státech a nevystupoval na různých místech, čili o turné tohoto typu nešlo. To je první polovina mé odpovědi.

Druhá polovina mé odpovědi je asi následující. Týká se oné cesty Praha - Frankfurt. Definitivní domluvení této cesty bylo provedeno již před mnoha měsíci. Před několika týdny došlo k mimořádné iniciativě lucemburského ministerského předsedy, který v současné chvíli předsedá Evropské unii, k návrhu návštěvy Prahy na pondělí 25. srpna. My jsem odpověděli, že v tuto chvíli nemohu, zda nemůže přijet o den dřív, o dva dny dřív a podobně, protože už je přislíbena cesta do Spojených států a nezbytný odlet letadlem v 11 hodin, nevím, 11:10, 11:20 do Frankfurtu. Dodatečně se zjistilo, že lucemburský ministerský předseda vtěsnal návštěvu do ČR mezi několik návštěv po středoevropském regionu s následným okamžitým odletem na Slovensko, a proto po několika jednáních jsme kývli na to, že jeho návštěva začne už v neděli ve večerních hodinách a bude pokračovat do poledne pondělního s tím, že oficiální návštěva předsedajícího EU bude zakončena obědem, který na jeho počest budu dávat v Hrzánském paláci ve 13:30 hodin. Jakékoliv další zkrácení nebylo možné a od začátku jsme přišli na jednu jedinou možnost, že ony dvě věci je možné spojit jedině za cenu, že budu dopraven letadlem Ministerstva vnitra do Frankfurtu, které může odletět v jinou dobu, než jsou letecké řády všech možných i nemožných linek. Čili bylo několik měsíců předem akceptováno toto řešení jako jediné východisko, jak uskutečnit návštěvu lucemburského ministerského předsedy, která byla iniciována daleko, daleko později než ona původní akce a původní cesta do Spojených států.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Táži se pana poslance Sládka, zdali chce položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Je tomu tak.

Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, mne skutečně snad šálí zrak i sluch. Protože charakter této cesty byl mnohokrát diskutován i ve sdělovacích prostředcích, čili byla tedy mylně informována veřejnost ČR, anebo opět jeden ze státních úředníků svaluje vinu na ty ostatní. Takže já bych závěrem byl velmi rád, aby ve vládě byla stanovena určitá posloupnost, zodpovědnost za skutečně kvalitní informování veřejnosti.

Děkuji.

(Potlesk republikánů.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády nebude reagovat? Bude reagovat.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Budu na to reagovat jednou jedinou věcí, že v dopoledních hodinách v průběhu mého jednání s lucemburským ministerským předsedou mně byla dána k podpisu jediná tisková informace Úřadu vlády ČR o mé cestě do zahraničí. Tuto informaci jsem ověřil svým podpisem a tato informace byla vydána v dopoledních hodinách, nemohu nazpaměť říci v kterou minutu, v pondělí 25. 8. V této informaci předané České tiskové kanceláři o soukromé cestě ani o přednáškovém turné nebylo ani jedno jediné slovo.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní dávám slovo panu poslanci Václavu Exnerovi, který byl vylosován na třetím místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády. Připraví se pan kolega Loukota.

Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, pane předsedo vlády, při návštěvě České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1990 prezident Spojených států amerických George Bush informoval o daru vlády USA České republice ve výši 70 miliónů dolarů na podporu středního stavu, na podporu malého a středního podnikání. Vzhledem k tomu, že je určitý zájem veřejnosti o to, jakým způsobem byl případně využit a komu přišel ten dar, chtěl bych se zeptat na to, jestli pan předseda vlády, resp. státní orgány mají o této věci informace a mohou je poskytnout.

Jsem si vědom toho, že dar nebyl výslovné určen státu ani vládním orgánům, a že tudíž informace musí případně být jenom na základě monitorování toho, co se stalo. 70 miliónů dolarů ovšem není malá částka. V době darování to reprezentovalo kolem 1 miliardy korun. Při dnešním přepočtu už je to daleko více než 2 miliardy korun. Proto jistě i z pohledu federálního ministra financí, z pohledu předsedy české vlády je zajímavé vědět o tom, jak se takový dar v České republice použil, případně jaký byl jeho celkový osud a vliv na českou ekonomiku včetně případných otázek daňových apod.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.

***