Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Dámy a pánové, dalším bodem je

Jedná se o prvé čtení. Vládní návrh tohoto zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 308. Z pověření vlády nám návrh odůvodní pan místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám vládní návrh zákona, který novelizuje zákon 229, zákon o půdě, v jediném paragrafu. V § 17 se vlastně nově stanovuje možnost, aby majetek, který byl v původním zákoně zablokován, tzn. majetek církví, mohl být se souhlasem vlády těmto církvím převeden. Je to vlastně snaha narovnat majetkové vztahy, resp. vytvořit prostor pro toto narovnání, protože tento majetek dneska je fakticky bez svého vlastníka. Určité provizorium, které tento stav dneska znamená, je - řekl bych - na hranici dobrého hospodaření.

Tento vládní návrh v tomto jednoduchém znění zde předkládám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Chci se zeptat, který zástupce zemědělského výboru vystoupí jako zpravodaj. Pan kolega Machovec.

Poslanec Karel Machovec: Vážená vládo, pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, nejsem připraven na zpravodajskou zprávu. Byl jsem připraven na vystoupení, které mělo být stanoviskem klubu sociální demokracie. Nicméně se v tuto chvíli pokusím vykonat roli zpravodaje.

Je pravda, že to co tady řekl pan ministr, že předkládaná novela je velmi krátká a velmi stručná a tudíž neměla by být problémem, to je pravda pouze omezená. Tato předložená novelizace je pokusem umožnit navracení zemědělského a lesního majetku církvím, náboženským řádům a kongregacím, kterým byl tento majetek odejmut po 25. únoru 1948. Tím se ani netají důvodová zpráva vlády.

Dá se říci, že ani z legislativně technického hlediska tento návrh nepostrádá to co jsme od podobných návrhů jako opozice požadovali, tj. pokud navracet majetek, tak zákonem.

Pokud získám vaši pozornost, dovolím si zmínit se o tom, co považuji na tomto návrhu zákona za problematické.

Především upozorňuji na to, že současně platný výklad zákona považuje za rozhodné datum pro přiznání restituce den fyzického odnětí majetku, nikoli den vystavení záboru. Je nespočetně příkladů minulosti, kdy soudy tímto způsobem soudily. Podle mého názoru tato závada je v této chvíli ne příliš podstatná.

Horší co na této novelizaci spatřuji, je absence vyčíslení rozsahu tohoto majetku. Nedomnívám se, že půjde o majetek malý, nezanedbatelný. Podle zákona 229 se k tomuto majetku váží i další záležitosti jako různé náhrady, inventáře, náhrady za znehodnocení zemědělských budov a další.

Nehodlám navrhnout zamítnutí tohoto zákona, protože bych to nemohl v dobré víře učinit. Navrhuji vrácení tohoto zákona vládě k dopracování, a to především o dopracování o výčet majetku, který přichází v úvahu při tomto vydávání.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegu Machovcovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, ve které se s faktickou poznámkou hlásí pan kolega Vymětal.

Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych procedurálně upozornit, že nedodržujeme v posledních několika bodech zákon o jednacím řádu, a to proto, že jednací řád v § 90 říká, že návrh zákona uvede navrhovatel, což se děje, a po něm vystoupí zpravodaj, kterého určí organizační výbor nebo předseda sněmovny. Znamená to tedy, že zpravodaj, který byl určen organizačním výborem nebo předsedou sněmovny, má vystoupit a nikoli žádný zástupce nebo zástupce odvětvového výboru. Prosím, aby byl zákon dodržován.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, musím vám dát za pravdu v tomto bodu. Nicméně je námitek proti tomu, abychom zahájili rozpravu k tomuto bodu?

Do té se jako první přihlásil původně pan kolega Machovec. Přeje si ještě něco dodat ke svému vystoupení? Není tomu tak.

Dále má slovo pan kolega Maixner, připraví se pan poslanec Pavel Kováčik.

Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, o navracení církevního majetku toho bylo řečeno v našem státě mnoho a jedinou touhou všech, kterých se to týká je skutečnost, že tento majetek chtějí vlastnit stůj co stůj. Jistě si vzpomeneme na nedávné rozpory, které se nesly i tímto parlamentem ohledně vrácení majetku řádu Německých rytířů. Tato drobná novela zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů nemá jiný cíl než dnešní obhospodařovaný majetek družstev a soukromě hospodařících jedinců převést bezúplatně na údajného majitele, a to jsou církve, náboženské řády a kongregace. To vše se souhlasem a rozhodnutím vlády. Dožijeme se stejného ujištění od vlády této dnes již prapodivné koalice jako při vysvětlení vlády při převedení majetku řádu Německých rytířů? Ano.

Souhlasím s touto částí důvodové zprávy tohoto návrhu zákona, která tvrdí, že jde o průlom do koncepce řešení církevního majetku. Tímto zákonem by došlo k možnosti převodu neuvěřitelného množství pozemků, a to i pozemků velmi lukrativních, dnes sice ještě v katastru zemědělské půdy, ale v krátké době po získání majetku až do půdy velmi lukrativní a vyloženě spekulativní.

Osobně bych mohl věřit tomu, že naše církve, náboženské řády a kongregace by se chovaly slušně a řádně tento majetek spravovaly. Ale opak je pravdou, protože všechny pokusy o navrácení církevního majetku vnesly pochybnosti, a to od samotných převodů i po obsahové stránce. Vzpomeňme jen zcela nedávno na převod majetku Národního divadla, chrámu sv. Víta apod.

Dalo by se uvažovat logicky nad těmito převody majetku, kdyby noví vlastníci zaručili kontinuitu výroby a obhospodařování této zemědělské půdy. Jak zná každý z nás strukturu našich církví, náboženských řádů a kongregací, jistě pochopí, že tuto vlastnost nemohou naše církve zaručit.

Proto si myslím, že je to skutečný průlom do našeho právního řádu a neuvěřitelné zvýhodnění jedné skupiny nad skupinami jinými, které rovněž nesou v břímě poškození z minulého režimu. Jde jen o další posunutí a další devastaci našeho majetku, který je zatím v rukou státu.

Rozhodně se nebude jednat o vzácné případy převodu majetku, jak nám vysvětluje důvodová zpráva návrhu tohoto zákona. To, jak probíhají veškeré převody majetku po roce 1990, jsme svědky každý den. Nikdo celou naši veřejnost nepřesvědčí, že je všechno v pořádku a bude probíhat zdárně v mezích zákona a morálky.

Celá koalice bez výjimky zavinila tento stav a převedla veškeré zákonné změny majetku na scestí.

Dámy a pánové, jménem poslaneckého klubu SRP-RSČ navrhuji tento návrh zákona zamítnout. Pokud by neprošel tento návrh, vrátit danou předlohu zákona navrhovateli k dopracování.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Než předám slovo dalšímu přihlášenému, dovolte, abych zareagoval na situaci a informoval vás, což jsem měl udělat předem. Omlouvám se. Pan kolega Mach má zdravotní problémy. Abychom se z této situace korektně dostali ven, dovolil bych si vám předložit k hlasování návrh, zda by sněmovna akceptovala, aby roli zpravodaje sehrál pro tento i následující bod místo kolegy Macha předseda výboru pan poslanec Machovec. Domnívám se, že je to jediný způsob, jak se můžeme s touto situací vypořádat. Je námitek proti tomuto postupu? Jestliže tomu tak není, dovolte mi, abych se vás zeptal:

Kdo je pro tuto změnu? Kdo je proti?

Návrh byl schválen (v hlasování číslo 119) poměrem hlasů 142 pro, 2 proti. Děkuji vám.

Nyní prosím pana kolegu Kováčika, aby se ujal slova.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovolte mi, abych se v krátkosti vyjádřil k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Je to ten, který máme na svých stolech pod číslem sněmovního tisku 308.

Navrhovaná novela § 18 a § 29 by měla podle tohoto návrhu umožnit převádění majetku státu, který tento nabyl, od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, do vlastnictví církví, náboženských řádů a kongregací a je vlastně pokračováním procesu církevních restitucí, týkajících se ovšem tentokrát půdy a ostatního zemědělského majetku.

V důvodové zprávě navrhovatel předpokládá, že půjde o malý rozsah převodů, k nimž dochází - teď si to dovolím ocitovat a podtrhnout - pod vlivem společenské potřeby úpravy vztahů přístupu k zemědělskému církevnímu majetku.

Podle našeho názoru se jedná o další pokus o průlom do již tolikrát diskutovaného problému církevních restitucí. Tentokrát ovšem byla zvolena jiná taktika. Taktika na první pohled nenápadných dílčích postupných kroků, které v budoucnu možná ve svém souhrnu budou znamenat naplnění požadavku na restituce církevního majetku.

Tomu odpovídá i zamlžovací charakter důvodové zprávy. Řečeno čísly odboru církví Ministerstva kultury z roku 1993, stát by měl vrátit 47 tisíc hektarů zemědělské půdy a asi 145 tisíc hektarů půdy lesní. Pokud toto je malý rozsah převodů, pak - nezlobte se - ani důvodová zpráva, ani zákon spolu nějakým způsobem nekorespondují.

Jak je vidět, není v žádném případě zbytečným nošením dříví do lesa stále opakovat, že vlastnické právo církve k půdě se u nás vždy odlišovalo svým charakterem od vlastnického práva fyzických osob. Církevní majetek byl v Čechách považován za majetek královský, tedy vlastně státní, neboť středověk přesně nerozlišoval mezi vlastnictvím panovníka jakožto fyzické osoby a vlastnictvím státu.

Za Rakouska-Uherska bylo dispoziční právo církve k půdě omezeno, neboť církevní úřady mohly prodat či zastavit půdu jen se souhlasem státní správy. Toto právo dozoru přešlo v roce 1918 na československý stát. Církevní půda byla zabrána na základě zákona 215/1919 Sb., o pozemkové reformě. Až na výjimky nebyla parcelována, neboť Československo mělo tehdy zájem na dobrých vztazích s Vatikánem. Půda ovšem zůstala v záboru a jako taková byla po únoru 1948 převzata státem.

Stát tedy vždy dával církvi majetek jen na konkrétní účely spojené s její činností a cítil se oprávněn o využití tohoto majetku spolurozhodovat. Proto byl relevantní požadavek, aby byl církvi vrácen pouze ten majetek, který souvisí s její činností. To již bylo provedeno a je ještě v paměti lidí prohlášení církevních představitelů, že další majetek již nebude požadován. A navíc slyšíme stále více od občanů, a to i od věřících: nač církev pro svou pastorační, charitativní a vzdělávací činnost potřebuje pole a lesy?

Častým argumentem je nutnost navrácení tohoto majetku pro zabezpečení realizace odluky církve od státu. Zde je třeba upozornit, že i v tom případě by církev i nadále musela počítat - a také počítá - s podporou státu. Ani případné navrácení půdy a lesů by totiž nestačilo zabezpečit nezávislost církve na státu. Výnosy z tohoto majetku by zdaleka nestačily na údržbu církevního majetku a sami církevní představitelé tvrdí, že se církve stejně neobejdou bez pomoci státu, např. při placení mezd kněží.

Ještě jedno hledisko zde musí hrát roli. Jde-li totiž o průlom do dosavadního systému restitucí ve smyslu otevření restitucí právnických osob, pak by zcela přirozeně musel být v této souvislosti otevřen problém navracení majetku např. politickým stranám nebo hospodářským družstvům. A potom - jak ze zcela nedávných zkušeností vyplývá -ani navrácením půdy by zřejmě majetkové aspirace církví nezůstaly definitivní.

Domnívám se, že jde o hru s ohněm. Z uvedených důvodů je zde více než jindy namístě návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona, a to již teď v prvním čtení. Tento návrh si v tuto chvíli dovolím právě předložit.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Čestmír Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, vážení pánové. Je již pozdě. Je již pozdě, a přesto si myslím, že tato sněmovna - ve které často slyším ze všech stran mluvit o tom, jak si všichni přejeme, aby v této zemi byla demokratická pluralitní společnost - celé roky jedná jinak, než tak, jak vychází z našich úst.

Církev byla v této zemi jedním ze základních kamenů této země. Církev a křesťanství vytvořily v podstatě evropskou civilizaci. Jedním ze základních kamenů, které vedly k tomu, že se v Evropě vyvinula a měla šanci vzniknout demokracie, bylo i to, že papežská moc vlastně před těmi několika staletími - řekl bych tisíci lety - byla nejenom mocí duchovní, ale i mocí světskou.

V Evropě vznikla dělba mocí a demokracie díky tomu, že zde byla papežská moc, která byla nejen mocí duchovní, byla zároveň i mocí světskou, papež měl vojsko, mohl ochránit své jisté panství římské. V Evropě byly dále silné feudální rody a byla moc královská. Tyto tři moci se po staletí dělily a musely dělit o moc. Tímto vznikla v Evropě demokracie a evropská civilizace.

Jsem toho názoru, že je velice krátkozraké od nás všech, že jsme nebyli za 8 let schopni dát této části obyvatelstva křesťansky smýšlejícího, založeného na křesťanských myšlenkách, i jisté zázemí nezávislosti v majetku. Obava, kterou někteří můžete mít, která vyplývá z českého odporu k církevnictví, že by církev mohla mít významný vliv v politice. Já se domnívám, že tato obava je lichá a v této společnosti je používána pouze jako demagogie. Jsem toho názoru, že církev musí být zajištěna majetkem a chceme-li zde mít pluralitní demokratickou společnost, tak tato vrstva lidí majících tyto hodnoty, přemýšlejících tímto způsobem, ač s nimi nemusím souhlasit, by měla mít tu možnost, aby byla jistým způsobem nezávislá na státu. Ač, jak jsem řekl na začátku své řeči, je již pozdě. Měli jsme to učinit před pěti šesti lety. Já se stavím na podporu toho, aby byly církevní restituce dotaženy do konce a chci, aby zákon byl posunut do druhého čtení a přesné znění zákona bylo dopracováno ve výborech.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Dál se o slovo hlásí pan kolega Ransdorf. Prosím.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, já se domnívám, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky není půdou pro medievistický seminář. A pokud bude zájem ze strany poslanců, nezávisle na zasedání sněmovny udělat výklad, seminář k tomu, jak se vyvíjely názory na církevní majetek ve středověku, jak tomu bylo s teorií správcovství, vývojem názorů na soukromé vlastnictví u myslitelů a představitelů římsko-katolické církve, jsem ochoten takovýto seminář zde uspořádat i s některými dalšími kolegy. Myslím si, že by třeba mohl být hojně navštíven. Kolega Hofhanzl by se mohl zúčastnit a dozvědět se tam, že s rolí církve při konstituování evropské demokracie tomu bylo poněkud méně slavné než to líčí on.

Ale přesto se domnívám, že není náhodou, že se tyto tóny ozývají právě teď, v době, kdy naše země prochází významnou politickou krizí a kdy z politické scény někteří už vidí odcházet člověka, který měl velice skeptický názor na to, že by měla církev dostat majetek, který si nárokuje, a mj. není také náhodou, že kardinál Vlk projevoval velké nadšení nad tím, že Václav Klaus odchází z politické scény, mj. pro to, že v jeho osobě viděl jednu z velkých překážek naplnění svého snu.

Skoro by si člověk řekl, že bude mít pravdu vtip, který jsem viděl kdysi v Třebíči v jednom lokálním časopise, kde byl kreslený fórek s tímto textem: Nejhorší je, když se vlk vlku stane člověkem. Ale domnívám se, dámy a pánové, že při této příležitosti bychom se měli zamýšlet nad samou podstatou problému, a to znamená, jak zajistit skutečné fungování církví v této zemi, nejenom církve římsko-katolické, a nadějnou základnou, jak jsme to tu už opakovali několikrát, je financování aktivit humanitárních, kulturních, sociálních aktivit všech církví. Jinými slovy financování postavit v závislosti na tom, co církve dělají, a nikoli na tom, co si nárokují. Mj. ve Federálním shromáždění najdete v zápisech, v protokolech tohoto ctihodného zákonodárného sboru výrok zástupců Biskupské konference, že navrácením 74 objektů řeholním kongregacím, že končí majetkoprávní nároky katolické církve. Jinými slovy, je třeba vzít autory tohoto výroku za slovo a hledat jiné řešení problému, který tady je, který je nesporně důležitý, a hledat ho tak, aby byl i v souladu s převažujícím míněním lidí této země.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Vrzáň.

Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní kolegyně a páni kolegové, dámy a pánové, připojuji se k řadě návrhů na zamítnutí tohoto návrhu zákona, a to jménem klubu SPR-RSČ, protože blokační paragraf do zákona 229 byl zařazen proto, že se předpokládalo přijetí speciálního zákona pro řešení tzv. církevních restitucí.

Protože se na znění takového návrhu zákona vláda dosud neshodla, návrh na zamítnutí opírám o to, že zrušení této blokace může být provedeno až po přijetí zvláštního zákona o církevních restitucích. V této chvíli tedy musí konat vláda.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi a končím rozpravu vzhledem k tomu, že se dál do ní nikdo nehlásí. O slovo požádal pan ministr zemědělství. Prosím, aby přistoupil se závěrečným slovem.

Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já považuji za legitimní, že někteří poslanci nesouhlasí s tímto návrhem, že ho chtějí zamítnout, ale chtěl bych promluvit především k těm, kteří hovořili o tom, že tento majetek je možné vrátit, ale že je důležité to učinit zákonem. Tento zákon tady vláda předkládá.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Filip se hlásí o slovo.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající, paní a pánové, já myslím, že pan místopředseda vlády neříká tak docela pravdu. Není předložen zákon, kterým by se vracel majetek církvím. Je předložena novela zákona, která zmocňuje vládu, aby tak učinila. A já jsem přesvědčen, že to je rozprava o metodě, jak řekl jeden z klasiků, a nikoli o tom, co je podstatou. Já jsem přesvědčen, že tato metoda velké části, nikoli této sněmovny, ale velké části společnosti nevyhovuje.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi. Dámy a pánové, v rozpravě zazněl návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona. Já jsem na vaši žádost si vás dovolil odhlásit. Prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.

Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 120. Kdo je proti?

Návrh byl schválen poměrem hlasů 96 pro, 78 proti.

***