Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi, slovo má pan kolega Tyl, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miroslav Tyl: Pane předsedající, členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, rád bych se krátce zamyslel nad politickou základnou této vlády, která v podstatě je výsledkem jisté krize vlády minulé.
Víte dobře, že volební základna v roce 1996 se pro koalici stala těsnou, nicméně opozice vystupovala v beznadějné roli neslučitelných tří partnerů - komunistů, republikánů a sociální demokracie. Tato fakta nakonec určila do koalice dvě občanské strany a stranu lidovou a je jasné, že od samého začátku ČSL byla trochu vlevo od koalice občanských stran.
Občanské strany ve svém názvu slibovaly dva velké závazky. Závazek vztahu k občanskosti a závazek vztahu k demokracii. Tyto závazky jsou vážné a je samozřejmě otázka, jak se závazky plní, ale je to při styku s voliči i při deklaraci toho, co dělají, to první, co je možno brát v úvahu - závazek k občanské společnosti a závazek demokratických postupů.
Lidová strana v tradičním názvu neslibuje nic takového a po rozpadu Občanské demokratické strany je charakteristické, že ani Unie svobody neslibuje ani demokracii, ani občanskou společnost, ale že se utíká k obecnému principu svobody, který samozřejmě je závazkem různě využitelným.
Politický charakter této současné a dočasné vlády je založen na ještě užší bázi, než na jaké byla vláda minulá. Z toho plyne potom improvizace, která dává možnost nahradit téměř osm ministrů ODS těmi mladými politiky, kteří nemusí čekat na žádné stranické pověření, nemusí se obtěžovat žádnou soutěží v politické straně, protože se ve vhodnou chvíli stačí přihlásit do jisté situace.
Stačí se jen zařadit a nemusí být ověřováni žádným nepohodlným politickým procesem. To je dávný spor ještě před rokem 1989 uvnitř skupin, které diskutovaly o naší budoucí demokracii. Všichni jsme doufali, že sama situace tento spor vyřeší, jako vyřešila jiné spory. Musím však s politováním konstatovat, že tento spor mezi prezidentem a námi zde ještě zůstává.
Chci říci, že klíčovým bodem prohlášení jak této vlády, tak i sociální demokracie a dalších stran, byl termín voleb. Zatímco ODS navrhovala co nejbližší termín, sociální demokraté navrhovali prostě červen. Já se domnívám, že tato jakoby uzance červen nebo nic, termín, ke kterému se upnul i prezident, je chybná. Ústava není napsána tak, aby si někdo mohl vybrat termín voleb. Právě proto je napsána tak, aby si ho nemohl nikdo vybrat. Proto jsou tam tři vlády. Proto je tam takových možností, které nedávají schopnost se dohodnout. Teď je vhodná chvíle a teď se 101 poslanců rozhodne, že uspořádá volby. To je systém, který se tam samozřejmě chce dodatečně vetřít dodatkem ústavního zákona ještě navíc v této krizové situaci. Varuji před takovouto úvahou, protože přímo znehodnocuje ducha ústavy, tak jak mu rozumím.
Ještě dvě poznámky. Jedna poznámka k programovému prohlášení vlády. Tato vláda říká, že minulá vláda trpěla žití na dluh. Ano, minulá vláda trpěla 7 let žití na dluh, protože tady žití na dluh bylo zavedeno, a bylo by korektní říci, že minulá vláda ho stále snižovala a výrazně ho snížila právě v roce 1997. To přece není korektní říkat, jaký je absolutní výsledek, a rozhodně to není korektní od ekonomů, kteří u toho seděli a vědí, jak obtížné je zlomit toto žití na dluh na seriózní nežití na dluh. Jak to nejde ze dne na den, a mohla by nám vytknout právem, že to trvalo dlouho. Nemůže nám ale vytknout, že to bylo vůbec, protože do této situace jsme se my dostali dědictvím, které jsme zdědili.
Poslední poznámka k tomu, co bude, až vláda dostane nebo nedostane důvěru. V případě, že ji nedostane, ohrazuji se předem proti tomu, aby se říkalo, že nedůvěru jí daly ty a ty strany, bez toho, aniž by se řeklo, jaké k tomu měly důvody. Někdy dva lidé, kteří přijdou k rybníku, se nejdou koupat z různých důvodů. Jeden je nastydlý a jeden neumí plavat. Nejsou to ty samé důvody, pro které nevlezou do rybníka. Já bych prosil, aby se potom sdělilo, jaké byly naše důvody a které jsme zde řekli pro to, že vláda event. důvěru nedostala.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Tylovi. Slovo má pan poslanec Ransdorf. Připraví se pan poslanec Nehera.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych promluvit o třech aspektech vládního prohlášení a k sestavení vlády tak, jak nám byla představena panem prezidentem.
Nejprve k prvnímu bodu, ke genezi této vlády. Pan prezident mluvil ve svém projevu obšírně o vzniku vlády. Potvrdil, že chtěl pouze rekompozici pravicové koalice, jinak řečeno klausismus bez Klause. Dalo by se to také nazvat jinak, že cílem onoho politického vření na konci minulého roku byl vnitrokoaliční puč. Šlo o to, svést veškeré neúspěchy na jednu stranu, na jednoho člověka bez nejmenší stopy sebereflexe a sebekritiky a mělo se jet dál. Jenže scénář se jaksi zadrhl. A tak tu máme vládu, do které už bylo nutno povolat i nestranické odborníky. Je třeba litovat, že jich není víc anebo že tato vláda vůbec celá není složená z nestranických odborníků. Lze litovat toho, že z ní nezmizely všechny pochybné figury polistopadové koalice.
Jak říkal před časem ruský premiér Černomyrdin: "Chtěli jsme to udělat co nejlépe a dopadlo to jako vždycky." Tak je tomu i s dnešní českou vládou. Tato vláda nám předložila programové prohlášení, které zde bylo už mými předřečníky rozebíráno. Přináší řadu slibů. Německý filozof Nietzsche se kdysi vyjádřil, že člověka charakterizuje především jeho schopnost slibovat. V české politice posledních let a bohužel i let předcházejících to platí dvojnásob. V tomto prohlášení je nesporně řada velice sympatických rysů. Namátkou mohu jmenovat větší pozornost vůči sociální politice, vůči kultuře, vůči vědě, rovněž i vůči zdravotnictví. Problém je ale v tom, že pokud by vláda chtěla tyto záměry realizovat, ono pětiměsíční období jí na to nesporně nestačí a navíc - a to zatím v projevech mých kolegů nezaznělo - by bylo nutno k naplnění těchto slibů radikálně přepracovat existující rozpočet.
Pokud jde o vlastní ekonomickou část programového prohlášení, v podstatě má vláda k dispozici tak, jak nám předložila tento text, tři základní nástroje. Zaprvé dotažení vlastnických vztahů včetně pokračování privatizace, za druhé větší razanci v postupu deregulace, za třetí dotvoření liberálního prostředí. Jenomže více deregulací a více liberalismu znamená v současné České republice zhruba to, jako kdyby se někdo pokusil hasit požár benzinem.
Pochybnosti budí i část věnovaná zahraniční politice. Já nepochybuji o tom, že je velkým přínosem to, že konečně tato země po dlouhé době diletantismu má kompetentního ministra zahraničních věcí, ale přesto se ptám, proč se máme podílet na růstu nových dělících čar v Evropě, proč se máme podílet na tom, že se obrací proces, který tak dlouho vedl k tomu, že se snižovala úroveň nasycenosti evropského prostoru zbraněmi, proč máme v době, kdy státní rozpočet a celá rozpočtová soustava je pod obrovským tlakem, kdy dochází také k tlaku na rodinné rozpočty, na sebe přijímat nezdůvodnitelná břemena.
Pokud jde o proces integrace s Evropskou unií, je to záležitost, o které jsme se opakovaně vyjádřili v tom smyslu, že nejsme proti integraci s Evropskou unií, dokonce pokládáme evropské hřiště za velice žádoucí. Ale domníváme se, že je třeba aktivně vést vyjednávací proces mj. i proto, že řada podmínek v dnešní Maastrichtské smlouvě, v té ekonomické části, je ekonomicky stěží reálná.
Nicméně co je nutné udělat, to je harmonizace legislativy. Ať vstoupíme, nebo nevstoupíme do Evropské unie, harmonizace legislativy s Evropskou unií je klíčový úkol a tady si troufám říci, že bude-li to svěřeno lidem, kteří jsou úsekem legislativy pověřeni, nemůžeme čekat žádný obrat k lepšímu. Připomínám, že v sousedním Rakousku pět let 500 právníků pod velice tvrdým metodickým vedením provádělo tuto harmonizaci a ještě předtím bylo nutno přijmout 100 průvodních zákonů, aby tento proces vůbec mohl být odstartován.
Ve vládním prohlášení prakticky chybí jakákoli pozornost vůči tomu, co je narůstajícím problémem zejména v pohraničních oblastech, a to je nezaměstnanost. Dámy a pánové, tento problém byl dlouhou dobu obcházen a díky tomu, že naše pracovní síla je velice kvalifikovaná a flexibilní, v naší zemi - jak už jsem tady opakovaně říkal - více než 40 % lidí pracuje v jiném povolání než v roce 1989. Naši lidé jsou schopní a bílá místa na trhu si našli. Nicméně tato adaptabilita a flexibilita pracovní síly teď naráží na meze, které jsou dány celkovým vývojem hospodářství a začíná se nám mstít to, že polistopadové vlády vůbec neprováděly aktivní sociální politiku ve smyslu vytváření nových pracovních míst. Předevčírem jsem navštívil Ostravu a mohu říci, že ve městě mezi zodpovědnými činiteli propukla určitá panika, protože na konci minulého roku došlo k náhlému vzestupu nezaměstnanosti o celé tři procentní body na 10,8 %. Tento náhlý zlom je ale pozorovatelný i v řadě jiných průmyslových center republiky a je to záležitost, která nepochybně bude znamenat velké nároky na státní rozpočet a na součinnost celé veřejné správy, aby se podařilo tento problém zvládnout, a samozřejmě také aktivní kroky od vlády samotné.
Za velice problematické pokládám také to, jak se vláda vyslovila i ve výrocích některých svých představitelů k současné ekonomické situaci. Je potěšitelné, že vláda nepodceňuje nebezpečí inflace a potřebu bojovat proti inflaci ani narůstající nerovnováze v naší ekonomice. Nicméně politika drahých peněz nepovede k nápravě. Politika drahých peněz, která stojí v centru pozornosti jak vlády, tak také naší národní banky, zvláště v těchto podmínkách povede k poklesu reálných mezd, což dopadne zejména na rodiny s malými dětmi a také povede k tomu, že klesne dostupnost úvěrů pro podnikatelskou sféru a vytvoří se takto začarovaný kruh.
Chtěl bych se nakonec vyjádřit i k personálnímu složení vlády. Je z našeho pohledu velice pochybné, jestliže pan prezident mluvil ve svém projevu o skvrnách na předchozí vládě a spojoval je s ODS, my si myslíme, že ani další strany bývalé koalice nemohou předstírat liliovou čistotu. Chtěl bych říci, že názor, který tu přede mnou vyslovil kolega Payne, o pokusech "germanizovat" českou politickou scénu, má své opodstatnění. Lze to doplnit tím, že pan Josef Lux opakovaně hovoří o tom, že v Evropské unii je prý normální, že existují pouze tři hlavní politické proudy, a bere to jako příklad pro Českou republiku. Ve skutečnosti je tento výrok nepravdivý nebo v nejlepším případě polopravdivý, protože křesťanskodemokratické proudy, sociálnědemokratické proudy a konzervativně liberální proudy jako hlavní části politického spektra nelze nalézt v rozhodujících evropských státech s výjimkou Německa. Ve Francii například, přestože je to převážně katolická země, křesťanskodemokratická strana neexistuje, ve Velké Británii rovněž ne. V Itálii sice křesťanskodemokratická strana 40 let dominovala v politickém spektru, ale její prorostlost se světem organizovaného zločinu, se světem korupce a špíny byla nakonec taková, že odstartovala dekapitaci celé politické elity v Itálii a v současné Itálii není žádná křesťanskodemokratická strana.
Je to spíš tedy přání pana Luxe, je to výjimka na evropské politické scéně, aspoň u těch větších zemí. Zato zde existuje pouze jedna velká země, kde to je, to znamená Spolková republika Německo. I to ukazuje, kam pan Lux svým politickým zaměřením by rád směřoval.
Domnívám se, že velice pozoruhodným přínosem pro politickou kulturu České republiky je vznik Unie svobody. Tím přínosem myslím to, že pánové Pilip a Ruml ovládli umění bezodpadové technologie a vytvořili stranu recyklovaných politiků, abych použil výrazu ředitele agentury STEM Jana Hartla. Stačí k očistě to, že někdo změní dres? Myslím, že je pravdivý výrok známého spisovatele Bohumila Hrabala, cituji: "Určité skvrny se nedají vyčistit bez poškození substance."
Máme za to, že pokus o to, aby KDU-ČSL, ODA a Unie svobody působily jako jakási neměnná, všemi transformacemi politického spektra procházející substance vládních koalic, je odsouzen k nezdaru.
Dámy a pánové, všechny důvody, které jsem zde vyjmenoval, programové i personální pochybnosti nás vedou k tomu, že této vládě důvěru nedáme.
Děkuji vám za pozornost.
***