Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grégr, připraví se pan kolega Josef Ullmann.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, dnes před námi stojí závažný úkol - vyslovit svou důvěru či nedůvěru vládě sestavené předsedou vlády panem Josefem Tošovským. Tento problém můžeme posuzovat z několika hledisek: Nakolik je šťastné personální složení vlády, nakolik je přijatelné její programové prohlášení, nakolik ohrozí nepřijetí této vlády politicko-ekonomické zájmy státu.
Je samozřejmě věcí nominovaného předsedy vlády, jaké členy si do vlády vybere. Říkám však rovnou, že nepovažuji složení této vlády za nejšťastnější. Na to, že základní příčinou neúspěchu vlády minulé byly hospodářské neúspěchy, v ní sedí několik členů velmi úzce spjatých s minulým vládním obdobím a převažují ryzí politici nad skutečnými odborníky, zejména v klíčových ekonomických ministerstvech. Jsem přesvědčen že vláda, složená převážně z odborníků, byť nominovaných s podporou příslušných politických stran, by měla větší naději na politickou podporu a úspěch v činnosti než vláda tato.
Je pravda, že vláda navržená panem Tošovským má, zejména kvůli jejímu předsedovi, ve veřejnosti poměrně značný kredit. Nedostane-li důvěru od Poslanecké sněmovny, politikům to v očích mnoha obyvatel České republiky na bodech nepřidá. Ze zahraničněpolitického hlediska vládní koalice této republice už podle mého mínění ublížila tak, že jí případný pád vlády pana Tošovského už dál příliš ublížit nemůže. Není nic horšího, než když se vzbuzují klamnými výroky neoprávněné naděje zahraničních partnerů o hospodářské prosperitě České republiky, a nakonec se vše ukáže jinak. A to je přesně způsob, jakým poškodili ve světě pověst našeho státu někteří hlavní protagonisté minulé koalice. Když k tomu přidáme nechutné aféry privatizační i aféry se sponzory politických stran a jejich ještě nechutnější řešení plné kličkování a vyhýbání se zodpovědnosti, pak už pošramocenou pověst České republiky těžko může závažnějším způsobem poškodit taková záležitost jako případné vyslovení nedůvěry vládě pana Tošovského.
Rozhodujícím hlediskem jsou proto pro mne záměry, které tato vláda vtělila do svého programového prohlášení, jímž chce důvěru Poslanecké sněmovny získat. Pro posouzení tohoto dokumentu jednak porovnám jeho vyznění s programovým prohlášením vlády z 23.7.1996, aby bylo zřejmé, jak vláda pana Tošovského reaguje na požadavky nové politicko-hospodářské situace České republiky. Jednak porovnám vládní programové prohlášení vlády pana Tošovského se svými představami, jaké úkoly by si měla tato vláda klást za situace, kdy si je sama vědoma a akceptuje omezenost svého mandátu, tak jak uvádí v preambuli svého prohlášení.
Porovnáme-li programové prohlášení vlády Václava Klause z 23.7.1996 - dále pak budu uvádět prohlášení Klause - a programové prohlášení vlády Josefa Tošovského z 27.1.1998 - dále pak už budu uvádět prohlášení Tošovského - pak nejmarkantnějšími rozdíly jsou:
Kontrast tvrzení o politické stabilitě a hospodářské úspěšnosti v preambuli prohlášení Klause při konstatování složité vnitropolitické situace a žití na dluh v preambuli a základních východiscích Tošovského.
V oblasti zahraničních vztahů jsou si obě prohlášení formulacemi velmi blízká. Za povšimnutí snad stojí to, že prohlášení Tošovského zdůrazňuje potřebu urychleně se přiblížit standardům NATO a v této souvislosti přijmout zákon o utajovaných skutečnostech a ústavní zákon o bezpečnosti republiky. Explicitně vyzvedává potřebu úzké spolupráce s Polskem a Maďarskem a zájem na dobrých vztazích se Slovenskem. Hodlá analyzovat všechny důsledky budoucího členství v Evropské unii a na základě toho vytvořit svá východiska pro jednání s orgány unie.
V oblasti týkající se právního řádu v kontrastu s prohlášením Klause o dalším zkvalitňování právního řádu prohlášení Tošovského mluví o obnovení důvěry v zákonnost a právo, nutnosti očisty právního řádu a nutnosti zjednodušit řízení před soudy.
V oblasti vnitřní bezpečnosti prohlášení Tošovského je zajímavé snad tím, že si klade za cíl zpracovat koncepci a program protidrogové politiky, což je nepřímým přiznáním toho, že předešlá vláda v této oblasti zcela selhala s nedozírnými společenskými následky.
V oblasti hospodářské politiky kontrastuje sebechvála Klausova prohlášení o udržení vysokého tempa hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti s Tošovského formulacemi o nutnosti o obnovení makroekonomické stability a udržitelném hospodářském růstu a zvyšování životní úrovně až v dlouhodobějším horizontu. Téměř doslovné jsou v obou prohlášeních formulace o zrychlování hospodářského růstu dokončením transformačních kroků včetně pokračování privatizace. Také formulace o nápravě cenových deformací jsou téměř totožné, přičemž to, že vláda Tošovského bude v této souvislosti zvažovat úpravu podmínek pro přiznávání sociálních dávek, zní pro občany málo nadějně.
Pro České dráhy chce vláda nastolit asi příznivější situaci, což se dá odhadnout z formulací o spravedlivých podmínkách pro všechny subjekty v procesech dopravy a přepravy.
V oblasti sociální je pozoruhodná formulace, že vláda pana Tošovského nepočítá s dalšími kroky, které by šly nad rámec už existujících úsporných opatření, stejně jako explicitní vyjádření připravenosti spolupracovat s představiteli odborových orgánů a zaměstnaneckých svazů. Za novou myšlenku se dá považovat důraz na aktivní politiku zaměstnanosti.
V oblasti zdravotnictví nepřichází nová vláda s žádnou myšlenkou, která by nebyla obsažena už v předchozím vládním prohlášení - včetně standardů zdravotní péče.
Také oblast bydlení je prezentována stejnými myšlenkami, včetně podle mého chybného skrytého preferování vlastnického bydlení namísto priorit v oblasti nájemního bydlení za pomoci neziskových bytových organizací.
V oblasti školství, kultury, národnostní a ekologické politiky je formulováno několik úkolů zcela konkrétních. Vláda eufemisticky řečeno bude zpřesňovat vědní politiku státu. Ve skutečnosti však žádná vědní politika, resp. koncepce rozvoje vědy v České republice neexistuje. Kritický osten je cítit ve formulaci, že optimalizace sítě škol má probíhat věcněji a průhledněji a dotkne se i státní správy ve školství.
Za důležité je považováno přijmout zákon o vysokých školách a podpora sportu a tělovýchovy.
V oblasti kultury je konkrétním úkolem přijetí koncepce péče o památky a přísnější regulace vývozu starožitností a ochrana sbírek.
Konkrétním závazkem k národnostním menšinám je rozhodnutí vybudovat památník na místě koncentračního tábora v Letech u Písku.
V ekologii je novum použití termínu udržitelný rozvoj v textu a závazek přistoupit k Protokolu o snížení emisí skleníkových plynů.
Po inventuře toho, co je v prohlášení Tošovského jiného a nového proti prohlášení Klausovu, je namístě odpovědět si na otázku, je-li to nové správné a jaké úkoly by si měla tato vláda klást za situace, kdy si je sama vědoma a akceptuje omezenost svého mandátu, viz preambule jejího prohlášení.
Jsem přesvědčen, že vládní Programové prohlášení vlády s omezeným časovým mandátem má vypadat tak, že v každé oblasti své činnosti uvede základní strategii, kterou sleduje, a doplní ji několika málo svými konkrétními kroky, které k dosažení této strategie mají dílčím způsobem přispět.
Vládní prohlášení Tošovského vychází z realističtějšího hodnocení situace než prohlášení Klausovo a obsahuje některé nové myšlenky, přičemž vesměs nové myšlenky v prohlášení Tošovského jsou ku prospěchu věci. Za negativní považuji skutečnost, že v oblastech nejexponovanějších, to je hospodářství, zdravotnictví, bydlení, ve kterých minulá vláda nenašla účinné recepty, nepřichází nová vláda s žádnou novou myšlenkou a s konkrétními opatřeními pro nápravu neúspěšného předchozího vývoje. Např. pokračování v radikálním deregulování, tj. zdražování cen bez skutečně fungujícího regulačního rámce monopolů. Pro ilustraci - regulační orgán v energetice vznikl zhruba před třemi týdny, a jeho účinnost je tedy velice iluzorní. Bez projednání komplexní studie všech cenových dopadů na občany s průměrnými a podprůměrnými příjmy a s formulacemi, že vláda bude zvažovat úpravu podmínek pro přiznávání sociálních dávek, to dokonce považuji za trestuhodný hazard s politickou a sociální stabilitou České republiky.
Zejména ve zmíněných třech - to je z hlediska nedostatků klíčových - oblastech považuji předložené vládní prohlášení za slabé a domnívám se, že pokud by tato vláda měla dostat šanci, měla by být Poslaneckou sněmovnou stanovena podmínka, resp. Poslanecká sněmovna by měla požádat vládu, aby své prohlášení podle připomínek dopracovala.
Děkuji vám za pozornost.
***