Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Květák)

Tento šestitýdenní limit je v souladu s Haagskými dohodami, ke kterým přistoupila Česká republika, a chrání ženu před tím, aby učinila jakékoliv rozhodnutí o dítěti, které se narodilo v období, kdy ve všech civilizovaných státech světa je žena chráněna. Problém je v tom, že uplatníme-li tuto lhůtu, pak žena nemůže dát generální souhlas, který dává dnes, k tomu, aby dítě mohlo být osvojeno neznámým osvojitelem. To učinit dnes samozřejmě nemohla. Je tady pak jediný institut půlročního nezájmu o dítě, než může být dítě dáno do pěstounské péče, být osvojeno, být dáno do náhradní rodinné péče, bez souhlasu rodičů. Je to právě největší počet dětí, které jsou osvojovány bezprostředně nebo velmi krátce po narození. Ze zhruba 500 osvojených dětí ročně je v tomto období osvojováno asi 300 dětí. To, co navrhuji, se tedy týká největšího počtu osvojovaných dětí ročně.

Já ctím to, co předkladatelky navrhly v souladu s mezinárodními konvencemi, a navrhuji to vyřešit takovouto cestou. V § 68 za odst. 1 vložit nový odst. 2 (následující odstavce přečíslovat), který by zněl: "Lhůta dle odst. 1 se stanovuje na 6 týdnů, jde-li o dobu bezprostředně následující po narození dítěte. Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže řádné péči o dítě bránila nemoc nebo další závažné skutečnosti."

Navrhovatelkami původně navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodní uzancí, musíme ji akceptovat, nicméně navrhuji druhou lhůtu vedle šestiměsíční, a to šestitýdenní, která se použije pouze v případě, že následuje po narození dítěte, pokud matka po narození dítěte např. zmizí (tj. typický příklad žen z E 55), její bydliště je neznámé, o dítě se nestará, uplyne lhůta 6 týdnů, matka nejeví žádný zájem, otec není znám (zpravidla je to tak). Po této době 6 týdnů může soud vyslovit souhlas s osvojením takového dítěte.

Prosil bych sněmovnu i navrhovatelky, aby tomu věnovaly pozornost, protože z 500 osvojených dětí se skutečně jedná o 300 dětí.

Malou, ale velmi významnou úpravu navrhuji u § 69. Je to nové znění odst. 2. Dnešní praxe je taková, že o osvojení dětí nebo náhradní rodinné péči rozhoduje soud. Ještě v nedávné době to byly orgány péče o dítě z okresních úřadů, které rozhodovaly. Na základě nálezu Ústavního soudu to bylo zrušeno, neboť se jednalo o praxi, kterou umožňovala podzákonná norma. Současný stav je takový, že rozhoduje soud. Navrhovatelky asi správně dávají do zákonné normy možnost, aby o osvojení dítěte rozhodl orgán sociálně právní ochrany dětí, který se takto nově konstituuje jako institut, a já bych rád doplnil, aby o tom rozhodoval také soud. Nové znění odst. 2 zní: "O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů, rozhodne orgán sociálně právní ochrany dětí nebo soud."

Ustanovení § 67 a 68 b) platí obdobně. Mám totiž také obavu z toho, že orgán sociálně právní ochrany dětí, který je ve vlastním úzkém kontaktu se zařízením péče o děti, s dětskými domovy, někdy může příliš "slyšet" na argumentaci těchto dětských zařízení, která někdy - možná častěji, než by bylo dobře - sledují přednostně své vlastní cíle. Takovým vedlejším vlastním cílem je např. motiv obložnosti ústavu, neboť finanční prostředky přidělované těmto ústavům jsou přidělovány podle počtu dětí, které jsou v zařízení umístěny. Kdybychom toto rozhodování ponechali pouze na orgánu sociálně právní ochrany dětí, mám obavu z toho, že by mohlo být přihlíženo k cílům, které nesvědčí přednostně dětem.

Dále si dovolím navrhnout úpravu § 71, která vychází spíše z konzervativních pozic a která trochu sleduje latinské heslo nomen omen - jméno vytváří osud. Navrhuji nové znění odst. 2: "Soud může na návrh osvojitelů nebo osvojitele změnit jméno osvojence v případě, že je stejné se jménem některého z dětí osvojitelů, osvojitele."

Dnešní praxe je taková, že dítě, které je osvojováno do adopce zrušitelné či nezrušitelné, získává příjmení svých osvojitelů. Já rozumím důvodu, že matka, která si bere malé dítě, chce mít v rodině např. Pepíčka či Františka po svém manželovi a chce změnit i křestní jméno dítěte. Přesto se domnívám, že bychom to neměli příliš benevolentně umožňovat. Odůvodněný případ je, jestliže je už v rodině dítě se stejným křestním jménem. Změnu jména v takovém případě akceptuji, ale jsem proti tomu, aby se libovolně měnilo křestní jméno dítěte, které se osvojuje, protože může dojít ke zrušení osvojení a dítě, které původně má křestní jméno třeba Karel, se pak bude jmenovat Josef a později zase jinak. Chci zamezit této benevolenci.

Po dohodě s předkladatelkami navrhuji zařadit § 73 A jako § 76 a původní dikci § 76 vypustit. Je to z toho důvodu, že § 73 A je přesnější než § 76.

To jsou všechny mé návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se paní poslankyně Rujbrová, které se ptám, zda si přeje vystoupit v rozpravě či jako navrhovatelka v rozpravě. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Dámy a pánové, já mám jeden drobný pozměňovací návrh k tisku ústavně právního výboru, k čl. 27, kde navrhuje v § 24 B, odst. 2, slova "delší než tři roky" nahradit slovy "delší než jeden rok."

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo další nepřihlásil, končím podrobnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že v průběhu rozpravy nepadly žádné návrhy, o kterých by bylo třeba hlasovat, končím druhé čtení tohoto návrhu.

Dalším bodem je

Předložený návrh uvede pan poslanec Jaroslav Palas. Pane poslanče, ujměte se slova.

Poslanec Jaroslav Palas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, zemědělský výbor projednal novelu zákona č. 140/61 Sb., trestní zákon, § 178 A.

***