Pátek 6. února 1998

(pokračuje Prokop)

Ale v tuto chvíli vedeme debatu, která se dotýká jedné z mnoha podob těchto vztahů, a tou podobou je diskusní fórum a jeho rada, obsazení této rady.

Diskusní fórum je od slova diskuse a domnívám se, že právě proto bylo založeno, aby v tomto diskusním fóru se diskutovalo, a to především o věcech, na které máme my jiné názory než někteří naši protivníci, kolegové, oponenti, ale především sousedé v Německu.

Já si nemyslím, že to je jenom německo-německý problém, jak to říkal kolega Zaorálek. Koneckonců i tato debata je důkazem toho, že to je také problém česko-český a samozřejmě také česko-německý.

Ať chceme, či nechceme, je problematika sudetských krajanských spolků a obecně sudetská problematika prostě součástí německé politické scény, ať chceme, či nechceme prostě sudetoněmecký landsmanšaft i jiné krajanské organizace tohoto typu v Německu prostě politický vliv mají a politiku vnitřní i zahraniční Spolkové republiky Německo ovlivňují.

Myslím si, že k tomu, abychom mohli nějakým způsobem přistoupit k řešení problémů budoucnosti ve vztazích mezi Německem a Českou republikou, že musíme skutečně také nejprve se vyrovnat s minulostí v tom směru. Myslím si, že diskusní fórum je právě přesně tou půdou, na které by tento vřed jednou mohl ten hnis vyvrhnout. Já si prostě myslím, že některé rysy tohoto problému se k hnisavému vředu prostě přirovnat dají.

Franz Neubauer je člověk, s jehož názory já samozřejmě hluboce nesouhlasím, ale nevidím jediný důvod, proč by právě v tomto diskusním fóru nebylo možno s jeho názory úspěšně polemizovat, proč by právě tady nebylo možno ho přesvědčit o tom, že pravdu nemá prostě proto, že - jak už jsem řekl - ať se nám to líbí, nebo nelíbí, v Německu prostě tyto názory jsou, a dokud se s nimi nedokážeme vyrovnat, nejenom oni sami se sebou, ale i my s nimi tady, do té doby nikdy nedokážeme vybudovat dobré vztahy s Německem a nebudeme schopni vstoupit do sjednocené Evropy. Tyhle věci prostě se řešit musejí. A proto si nemyslím, že účast Franze Neubauera a eventuálně dalších představitelů některých sudetských organizací, jakkoli s jejich názory nesouhlasím, že je v německé části diskusního fóra něco špatného.

Musím říci, že upřímně řečeno mám jisté pochybnosti nad českou částí této rady, ale je to věcí Ministerstva zahraničí, jak ji složilo. Já osobně bych tam také rád viděl možná ještě některé jiné lidi a reprezentanty jiných organizací a jiných názorů. V tom směru mohu souhlasit s některými výhradami, které tady zazněly, tuším ze strany kolegy Filipa, jestli se nepletu.

Ale prosil bych všechny lidi zdravého rozumu a všechny ty, kteří opravdu mají zájem, abychom vstoupili do Evropy v nové kvalitě, aby se nebáli diskutovat s těmi, kteří mají jiné názory. Nebojíme se to tady doma a nevidím jediného důvodu, proč bychom se měli bát diskutovat o tom přes hranice s kýmkoliv.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Prokopovi, nyní je na řadě pan kolega Ransdorf, připraví se pan poslanec Filip.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, doufal jsem, že nepříjemné chvíle, které byly spojeny s projednáváním Česko-německé deklarace v minulém roce, se už nebudou opakovat na půdě této sněmovny. Bohužel jsme byli donuceni k tomu, se k této věci znovu vrátit.

Nemůže obstát na mezinárodní politické scéně stát, který nemá vybudované - dá se říci - prostředky své vlastní sebereflexe, stát, který není schopen reflektovat a formulovat své vlastní zájmy a svůj vlastní raison d´etre. Namístě je nepochybně rekapitulace vzájemných vztahů Československa a Německa nebo později České republiky a Německa tak, jak se odvíjely od roku 1918, i když je třeba možná se i vrátit k těm principům zahraniční politiky, které formulovali vlastně už tvůrci českého politického vědomí v 19. století.

Vzpomeňme si, že bez ohledu na to, jaký byl tehdy poměr mocenských sil v Evropě, dokázal František Ladislav Rieger v době prusko-francouzské války se zastat ponížené Francie, přestože nemohl očekávat, že by mu to vyneslo na druhé straně hranic nějaký potlesk anebo vděk.

Na druhé straně je tu i zkušenost právě téhož Františka Ladislava Riegra, který přišel s myšlenkou punktačních jednání a který opakovaně nabízel představitelům té druhé strany, tehdy na české politické scéně reprezentantům německých politických stran, pověstný bílý list papíru, na který by zformulovali své požadavky. Ale takto nabízená ruka nebyla přijímána s pochopením a vždy tu byla snaha právě tuto nabízenou ruku chápat jako projev slabosti.

Od roku 1918 ovšem nebyla jenom černá místa, nebyly jenom negativní rysy vzájemných vztahů. Je třeba říci, že poté, co odezněly - dá se říci - určité emocionální projevy po zřízení Československé republiky a po ustavení nových vztahů v Evropě, po smlouvě versailleské a saintgermainské, došlo k tomu, že naopak ve dvacátých letech se vztahy mezi Československem a výmarskou republikou rozvíjely konstruktivně, dobře a byly opravdu čilé a dobré hospodářské a kulturní styky.

Bohužel tato věc ne vinou Československa, ale vinou probouzejícího se citu nacionální výlučnosti na německé straně byla zmařena, tento trend byl přerušen a od třicátých let je třeba říci, že se vytvořily podmínky pro opětovné - řekl bych - vzývání duchů minulosti, které nás dodnes tak zatěžuje.

Myslím si, že je třeba také říci, že k tomuto pocitu nacionální výlučnosti a vytváření dělicích čar mezi oběma společenstvími výrazně přispěli také sudetští Němci, v jejichž prostředí se nejen ideově zrodil nacismus, ale také se v jejich prostředí objevil první plán na genocidu našeho národa v 90. letech minulého století. Podobné plány se pak křísily znovu k životu ve třicátých letech a jeden z nich, který byl vypracován v létě 1938 - ještě před mnichovskou krizí - nepochybně řada z vás v různých publikacích, které byly vydány o mnichovské krizi, viděla.

To nepochybně zatížilo celé další soužití obou společenství a je logické, že jediným možným řešením, které bylo i mezinárodně uznáno, bylo to, že byl proveden po roce 1945 odsun, který byl i našimi spojenci tehdejšími potvrzen jako odsun, který proběhl spořádaně a který tedy má platnost aktu mezinárodněprávně uznaného.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP