(pokračuje Ransdorf)
Myslím si, že tuto knihu by si měl prostudovat každý, kdo hlásá tezi, že Němcům se podařilo zvládnout minulost. Mimochodem, ten pojem, který se razí v Německu - Geschichtsbewältigung - tedy zvládnutí dějin, Bewältigung der Geschichte, zvládnutí dějin - to je prostě pojem, který sám o sobě je problematický, protože ukazuje na to, že určité věci, které v minulosti byly, které patří k té minulosti, mohou být zvládnuty pouze mocensky nebo tím, že se zatlačí, zatlačí se do pozadí, a v určité době je tu riziko, že znovu tyto věci, které neprošly reflexí, ale pouze byly odstraněny, se vynoří znovu.
Mimochodem o tom svědčí i ta okolnost, že v Adenauerově Německu bylo zavřeno 12 000 komunistů, lidí, kteří byli ve své drtivě většině těmi, kteří bojovali aktivně proti nacismu, a častokrát je odsuzovali soudci, kteří sami měli aktivní nacistickou minulost. A na tyto věci poukazoval třeba význačný spisovatel Rolf Hochhuth. Víte, jaký skandál tam způsobila jeho hra, která byla věnována soudci Felbigerovi, byla to věc široce ve své době komentovaná v německém tisku, vzbudila pozornost ...
Předseda PSP Miloš Zeman: Dovolte, pane poslanče.
Vážení kolegové a kolegyně, po vystoupení pana kolegy Ransdorfa budeme hlasovat o procedurálním návrhu. Prosím, zachovejte klid.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Je to tedy záležitost, která nepochybně je daleko složitější, než jak by vyplývalo z tezí kolegy Gjuriče.
Domnívám se ale, že jeho druhé tvrzení, které tady zaznělo, tvrzení o čtyřicetiletí xenofobní propagandy, je třeba odmítnout. A to odmítnout a limine, protože se jedná o věc, která je naprosto v rozporu s fakty. To je - pane kolego, nezlobte se - to je nesmysl, když se odchýlím od jednacího řádu, když se na vás obracím osobně, jsem povinen se na vás obracet prostřednictvím předsedy. Prosím tedy, pane předsedo, vyřiďte panu kolegovi Gjuričovi, že toto tvrzení o čtyřicetiletí xenofobní propagandy v Československu je holý nesmysl, v rozporu s fakty.
Chtěl bych ale ve svém vlastním vystoupení mluvit o něčem jiném. Mluvit o tom, že málo jsme zatím měli příležitost se zabývat pozitivní náplní česko-německé spolupráce, česko-německého dialogu. A to je téma, které by především mělo být naší náplní a kde by měly být pro to vytvářeny skutečné předpoklady. Bohužel jsme této věci dlužni a stejně tak je tomu hodně dlužna i německá strana.
Chtěl bych se zmínit o některých tématech, která se v této souvislosti nabízejí.
Myslím si, že na prvním místě je to téma evropské bezpečnostní architektury. Oba státy byly v minulosti na hranicích bloků, které byly spolu znepřáteleny, které byly ozbrojeny po zuby, stály proti sobě a oba státy byly výrazně v této věci exponovány svými zbrojními výdaji, zatažením i ekonomiky do těchto záležitostí atd. Pozůstatky těchto záležitostí jsou tu dodnes. Jeden z důvodů, proč například Německo je hlavním přímluvcem České republiky, pokud jde o vstup do Severoatlantické aliance, je možná pocit, že v minulosti patřilo do té nárazníkové zóny a má dojem, že tímto způsobem by se z nárazníkové zóny dostalo.
Domnívám se, že ale daleko perspektivnější cesta hledání evropské bezpečnostní architektury - a stoupenců této myšlenky v Německu není málo, i mezi vlivnými kruhy má své velké zastánce - je to, aby se hledaly cesty k odbourání dělicích čar, ke snižování nasycenosti evropského prostoru zbraněmi, cesty, které povedou - řekl bych - k menší a menší míře napětí v této oblasti. To je po mém soudu hlas, který jsme povinni slyšet, jsme povinni se jím zabývat a domnívám se, že nikdy není situace taková, že by byla jenom jedna cesta, ale vždycky existují alternativy, vždycky existuje možnost volby a i o tom by měl být ve středoevropském prostoru česko-německý dialog.
Druhý možný okruh spolupráce, dialogu, společné debaty jsou kulturní styky k minulosti i dnes. Troufám si tvrdit, že oba dva národy se významně zapsaly do dějin evropské kultury, že mají v tomto směru co nabídnout - literatura, hudba, výtvarné umění. To nejsou věci, které by se dotýkaly jenom nějaké privilegované elity, ale patří k duchovnímu životu obou národů, k jejich - řekl bych - každodennímu životu a i v dějinách tomu tak bylo, že jsou tu témata, která by měla být předmětem společného zájmu.
Připomenu třeba Prahu 14. století, Prahu, která byla místem, kde se stýkaly kultury, kde koneckonců i míšením jednotlivých dialektů vznikl základ spisovného německého jazyka, nejdříve jako jazyka Karlovy kanceláře, následně saské kanceláře v 15. století a to je koneckonců, jak se ukazuje, i základ jazyka Lutherovy bible, která pak dala vznik spisovnému německému jazyku.
I v Praze byly ve 14. století styčné body ve vývoji výtvarného umění, literatury, teologického a filozofického myšlení na univerzitě, je to ...
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane kolego, právě vás přerušil předsedající a na dobu tohoto přerušení zmlkněte!
Bohužel musím vám udělat totéž, co před chvílí kolegovi Gjuričovi. Chápu historické souvislosti, nicméně rozsáhlý exkurs o dějinách německého spisovného jazyka mě vede k podezření, že i vy porušujete § 59 odst. 4 našeho jednacího řádu. Upozorňuji vás na to a prosím, abyste pokračoval dál.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Obávám se, pane předsedo, že když jste řekl, že chápete tuto věc, že přece jenom tato míra pochopení není dostatečná. (Veselí poslanců klubů KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Miloš Zeman: To nechte na mně, pane poslanče, a dovolte mi, abych vám připomenul Karla Čapka, jeho Továrnu na absolutno, kde se mluví o jednom řečníkovi. Po třech hodinách pronesl: "Tu blížila se doba pobělohorská." Přeskočte, prosím, Bílou horu a zaměřte k Česko-německé deklaraci. (Veselí ve sněmovně.)
Poslanec Miloslav Ransdorf: To, že se blížila doba pobělohorská, jste řekl vy, pane předsedo, nikoliv já, i když je to věc, ke které bychom jistě neradi dospěli.
Ale domnívám se, abych přece jenom nenapínal trpělivost našeho předsedy, že je třeba vzít vážně toto společné dědictví - kulturní styky 14. století, doby husitství atd. (Veselí ve sněmovně, potlesk.)
Pánové a dámy, račte si uvědomit, že na německé straně význačným členem tohoto diskusního fóra je profesor Ferdinand Seibt, který právě proto, že se léta zabývá českými dějinami od samých počátků, získal si místo v této komisi i v tomto diskusním fóru.
Ale přece jenom, jestliže pan předseda má námitky proti tomuto historickému exkursu, koneckonců svým směřováním se obrací jiným směrem, připomněl bych ještě jiné body, které tady jsou možné. Výjimečně budu hovořit kladně o některých myšlenkách našeho prezidenta, doufám, že v tomto případě mě nepřerušíte, pane předsedo.
Předseda PSP Miloš Zeman: Záleží na tom, zda se tyto myšlenky budou vztahovat k věci, pane poslanče.
***