(pokračuje Emmerová)
Za závažný nedostatek považuji v § 19 nekonstantní a nelogické dělení lůžek na akutní a následná s vědomým vynecháním termínu lůžek standardních, kterých je naproti tomu nejvíce. Tento chaos v odborné terminologii působí pak mj. problémy nejen na pracovištích zdravotnické statistiky na celém území republiky, ale především nemůže být seriózním podkladem pro potřeby právě probíhající restrukturalizace lůžkové zdravotní péče. Získáváme totiž zcela neporovnatelná čísla a údaje o poskytované péči, a to jak vzhledem k minulosti, tak vzhledem k zahraničí. Z těchto podkladů jsou tedy od zeleného stolu vyvozovány tzv. validní závěry, ve skutečnosti vzdálené realitě v našich zdravotnických zařízeních. Ostatně jsme se o tom mohli přesvědčit z předložených materiálů Ministerstva zdravotnictví v minulých měsících.
Dalším příkladem nepřesností a terminologických zmatků je § 37. Zde je mezi odborné léčebné ústavy, jako jsou psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy, léčebny tuberkulózy a respiračních chorob, odborné dětské léčebny, řazeny na prvním místě lázeňské léčebny. Jak je známo i laikům, mají tato zařízení zcela odlišný charakter péče, jiný režim i poslání. Jejich zařazení v této kategorii zdravotnických zařízení je snad motivováno jen společným slovem v názvu, tj. léčebna, ale jinak chybí společný jmenovatel věcný, včetně způsobu financování.
Zcela čerstvou terminologickou, ale i věcnou novinkou, která v předloze zákona není vůbec zmíněna, je tzv. chronická resuscitační léčba. Tento terminologický rébus jsem se dočetla ve Zdravotnických novinách ze dne 29. listopadu 1997. V našich krizových podmínkách zdravotnictví jde o zcela novou kvalitu. O co se vlastně jedná? Přeloženo do češtiny, jde o provleklou oživovací léčbu.
A nyní konkrétně. Na místo neurochirurgického oddělení v nemocnici v Motole je umístěno bývalé anesteziologicko-resuscitační oddělení nemocnice na Malvazinkách. Protože Klinika anesteziologicko-resuscitační v Motole již nutně existovala, hledalo toto paralelní pracoviště v nové budově novou pracovní náplň. Z této snahy vyplynul název nového pracoviště. Jeho charakteristika mě udivila ještě více. Kromě jistě indikovaných nemocných, závislých přechodně na přístrojovém dýchání na ventilátoru, zde tato léčba bude probíhat intermitentně u jiných, chodících nemocných, kteří např. budou i propouštěni domů a znovu přijímáni, kteří např. budou podrobeni i pracovní rekvalifikaci, péči psychologa, pohybové a jiné rehabilitaci, budou pěstovat své koníčky apod. Nemohu se zbavit dojmu, že v Motole bylo vytvořeno jedno z dalších pracovišť "na míru", jak tomu bývalo v minulosti. Půjde o péči velmi komplexní, velmi nákladnou, tzv. akutní, a tedy plně hrazenou pojišťovnou.
V článku mi však chyběly některé údaje. Za prvé, jak je zvažována prognóza těchto nemocných? Za druhé, jak je zajištěno, aby podobná péče byla k dispozici v každém kraji naší republiky? Za třetí, jak je možné, že zde neleží ona mladá žena, která při provádění císařského řezu utrpěla zástavu srdce a je již několik měsíců v bezvědomí? Toto jsme zhlédli dne 2. února, tedy zhruba před týdnem, v televizním pořadu Nadoraz.
Ale zpět k návrhu současného zákona. Po jeho prostudování se nemohu zbavit dojmu, že jej tvořili lidé, kteří nikdy ve zdravotnictví nepracovali, neznají jeho původní organizaci, nerespektují jeho současnou deformaci a touto zákonnou normou ji ještě, snad nevědomky, prohlubují. Chybí tam zřejmě nezbytná týmová spolupráce. Návrh zákona zakládá mnoho nejasností, nepřesností a deficitů a je nutné jej odmítnout.
Na druhé straně věřím, že paní ministryně Roithová svým přístupem k tvorbě tak dlouho očekávaných národních standardů, k podmínkám akreditace pracovišť apod., zakládá klíčové body k tvorbě takové legislativní normy, která bude odpovídat našim požadavkům a stane se i podkladem zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jde totiž stále o to, co je standardní péče, a co tedy má hradit veřejné zdravotní pojištění.
Závěrem tedy opakuji. žádám o podporu všechny kolegy poslance, kterým leží na srdci adekvátní zdravotní péče pro nás pro všechny. Sněmovní tisk 333 navrhuji zamítnout nebo minimálně vrátit vládě k přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Emmerové. Prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Taťána Jirousová, připraví se pan poslanec Jan Stráský. Vášnivé telefonisty ještě jednou vyzývám, aby opustili sněmovnu.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, před předložením zákona o zdravotní péči mělo být nejprve jednáno o koncepci zdravotnictví, která nám byla již konečně vládou předložena. Zdravotní péče musí být zajištěna kvalitně, hospodárně a s dobrou dostupností a hrazena solidárně. Dnes to vypadá, jako by výsledkem nemělo být minimální zatížení pacientů, ale zdravotních pojišťoven. Dodnes nemáme stanovenou standardní zdravotní péči. Z čeho tedy může autor zákona vycházet?
Znovu musím upozornit na nevymezené garance LSPP v tomto návrhu. Není jasné, jak bude lékařská služba první pomoci fungovat, jak bude financována a organizována. Stejně málo se hovoří o organizaci a financování rychlé zdravotní pomoci. Přitom zajištění RZP a lékařské záchranné služby materiálně, personálně i organizačně je jednou z nejdůležitějších povinností státu vůči občanům.
Chybí zde kvalifikovaná typizace nemocnic. Rozdělení nemocnit, tak jak je v návrhu, nemůže zajistit potřebnou návaznost zdravotní péče. Líbivé, ale velice nezodpovědné je upřesnění volby lékaře pacientem. Týká se např. i operátora, anesteziologa apod. Jak by asi reagovala zdravotní pojišťovna, kdyby si např. občan z Pelhřimova přál být operován prof. Pafkem?
Nejasností a rozporů je v návrhu zákona více než dost. Neuspořádaná a nevyhovující je i málo srozumitelná stať "Odbornosti, potvrzování vzdělávání a školení zdravotnického personálu". Návrh zákona nerespektuje smysl článku 31 Listiny lidských práv a svobod. Je nevyhovující jak pro pacienty, tak pro zdravotníky. Doporučuji návrh zákona o zdravotní péči zamítnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Jirousové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jan Stráský, připraví se pan poslanec Maštálka.
Poslanec Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, chci se krátce vyjádřit, poněvadž jsme v obecné rozpravě, k některým námitkám k projednávání zdravotnických zákonů, z nichž k prvému jsme se právě dostali. Chci se vyjádřit k námitkám, které zazněly při pokusu vyloučit tyto zákony z jednání této schůze na jejím samém začátku. Poslouchal jsem pozorně. Dají se shrnout do tří argumentů.
1. Jsou to zákony na dlouhá desetiletí.
2. Jsou to zákony, které obsahují spoluúčast pacienta.
3. Tato vláda by tak zásadní zákony předkládat neměla.
***