(pokračujej Stráský)
Doufám, že v této zkratce jsem nijak nedeformoval námitky, které byly z tohoto řečniště proti těmto zákonům a zařazení na program vzneseny. Chtěl bych se k těmto třem argumentům krátce vyjádřit.
K prvnímu: Nejsou na desetiletí. Jakákoli další vláda bude muset i legislativně reagovat v rozměru desítek měsíců, nikoliv desítek let, na další vývoj českého zdravotnictví i zahraničních pokusů o řešení hlavního problému, tedy financování. Předložený zákon naopak předpokládá, že se parlament bude moci a muset každoročně věnovat zdravotnickému rozpočtu s mnohem větší pozorností a odpovědností, než tak dosud činí při každoročním, poměrně formálním schvalování zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven.
K druhému argumentu: Zákony zdaleka nejsou jen o spoluúčasti pacienta. Je to úmyslně zavádějící zjednodušení. Naopak. S výjimkou poplatků v nemocnicích, té tolik mediálně diskutované jedné miliardy korun, kterou by podle návrhu ve druhém pololetí 1998 získaly nemocnice, zákony vlastně jen předpokládají, že sněmovna v průběhu druhého pololetí 1998 posoudí podle ekonomické, politické, sociální a zdravotní situace, jak velkou část trvale předpokládaného meziročního přírůstku nákladů ve zdravotnictví mohou unést pojišťovny, jak velkou část zejména rozvojových programů a náročných zdravotních operací převezme stát, a kolik přidá do celkové finanční bilance českého zdravotnictví občan-pacient.
A za třetí jen stručně: Zákony připravila a předložila k projednání předchozí vláda. Důsledky jejich neprojednání ponese jakákoliv vláda, která bude na české scéně působit.
V této sněmovně se mnohokrát mluvilo o kolapsu českého zdravotnictví. Tvrdím, že ať už se parlament pod jakoukoliv záminkou otočí dnes k těmto zákonům zády, nedojde ke kolapsu. Musím však zdůraznit, že zůstanou-li do konce roku 1998 platit původní zákony, povede to nepochybně ke zhoršení situace zejména v nemocnicích a ke zhoršení pozice pacienta, který čeká na neakutní operační zákrok. Může to vést k pochybným aktivitám zdravotníků, kteří se dostanou do ekonomických potíží. A v neposlední řadě povede to ke ztrátě nejméně půl roku k ověření účinnosti legislativních námětů, které zákony obsahují.
Tato sněmovna ústy snad každého třetího vystupujícího dává najevo připravované rozhodnutí prodloužit si parlamentní prázdniny nejméně o dva měsíce. Považuji za svou povinnost zdůraznit, že ve zdravotnictví se žádné podobné prázdniny nepřipravují.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janu Stráskému. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Maštálka, připraví se pan poslanec Rostislav Čevela.
Poslanec Jiří Maštálka: Pane předsedající, dámy a pánové, oceňuji přístup mého předřečníka. Oceňuji to, že cítí spoluzodpovědnost za to, jak se jeho bývalý resort vyvíjí, i když musím říct, že za jeho působení to ve zdravotnictví někdy vypadalo tak, že prázdniny se tam konají stále.
Dámy a pánové, považuji návrh zákona o zdravotní péči, tisk číslo 333, za značně kontroverzní. Vycházím zde z konzultací s mnoha odborníky v oblasti zdravotnictví. Chci ocenit, že vládou byly předloženy určité odpovědi na usnesení Poslanecké sněmovny, které se týkají oblasti zdravotnictví. Kromě jiného tento materiál obsahuje i náčrt koncepce zdravotnictví v České republice a náčrt cílového stavu.
Soudím ale, že je nutno nejprve diskutovat o této koncepci, a pak o jejím naplnění, tedy např. i o jmenovaném zákoně. Předkládám proto návrh na odročení projednávaného návrhu zákona, a to do doby uzavření diskuse ke koncepci zdravotnictví v České republice.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maštálkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Rostislav Čevela. Připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslanec Rostislav Čevela: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, k vládnímu návrhu zákona o zdravotní péči a změně a doplnění některých souvisejících zákonů v prvém čtení mám přirozeně řadu připomínek, koneckonců nejasností a rozporů je zde víc než dost. Alespoň pět z celé řady připomínek.
1. Předloženým návrhem zákona se ruší část ustanovení nosného předpisu zdravotnictví, a to zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Druhá část zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, má být zrušena až dalším návrhem zákona, a to návrhem zákona o ochraně veřejného zdraví. Tato právní norma je dosud v připomínkovém řízení na vládní úrovni, přičemž již citovaná rušená vyhláška ruší upravení hygienických stanic. Není to předčasné? Podle mého názoru by obě právní normy měly být projednávány na parlamentní úrovni současně.
2. V návaznosti na přijetí zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, a o změně ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, bude zřejmě nutno řešit i otázku, zda na kraje nebude přenesena působnost některých nemocnic s dosavadní působností okresních úřadů. Bylo by dobré, aby Ministerstvo zdravotnictví předneslo na tomto jednání alespoň zásadní filozofii přístupu ke krajům. Návrh zákona o zdravotní péči hovoří pouze o zřizování zřizovateli poskytovatele na úrovni Ministerstva zdravotnictví v § 88 a o zřizování zdravotnických zařízení obecními úřady v následném paragrafu. Hlava desátá s názvem "Úkoly státní správy a samosprávy" je kuriózní už tou skutečností, že úkoly samosprávy zde nejsou ani zmíněny.
3. Návrh zákona o vysokých školách v části jedenácté, § 97 odkazuje v odst. 1 na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 394/1991 Sb., o postavení organizací a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídicí působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky. Podle sněmovního tisku č. 333 § 100 bod 10 má být tato vyhláška zrušena zřejmě bez náhrady. Je nutno podle mého názoru dotáhnout definici fakultní nemocnice ve zvláštním zákonu, který by upravil chování všech poskytovatelů zdravotní péče svázaných se systémem zdravotního pojištění. Současně by měla být věnována pozornost i té skutečnosti, že dosud fakultní nemocnice nemají v plné výši pokryty výdaje související s výukou studentů. Na to by měla být rovněž reakce v tomto zákoně či v některém blízkém.
4. V této souvislosti si nejsem jist, zda v činnostech Ministerstva zdravotnictví nejsou činnosti, které mu jako ústřednímu orgánu státní správy podle mého názoru vůbec nepřísluší.
***