(pokračuje Vacek)
Pravděpodobně poučen někým zkušenějším však své názory radikálně změnil, aniž by pro občany své země přijatelným způsobem vysvětlil důvod svého počínání.
Koncem roku 1990 totiž ti lépe informovaní se v praxi přesvědčili, že Gorbačovové v různých postkomunistických zemích vlastně nemají nic proti další existenci NATO, a likvidaci Varšavské smlouvy nevázali na žádné výraznější bezpečnostní podmínky. Tím byla zcela potlačena i role KBSE, která při troše snahy všech signatářů Helsinské konference se mohla opravdu stát významným prvkem nové bezpečnostní struktury. To bylo ale úspěšně diplomaticky potlačeno. A jaký malý význam je dnes přisuzován OBSE, to je právě zdůrazňováno těmi, kteří její možnou roli omezili až, chcete-li, znehodnotili. Jejich úsilí posléze otevřelo podmínky pro další existenci a posilování Severoatlantické aliance.
Mohl bych uvést z hlediska vojenského i pro neodborníky řadu zcela pochopitelných důkazů, jakým způsobem bylo možno řešit úkoly Organizace spojených národů, např. v Bosně, pod řízením OBSE.
Pro ty občany, kteří spatřují v Severoatlantické alianci pouze ony rádoby demokratické a mírumilovné způsoby existence, bych mohl uvést mnohá fakta, která by nezapadala do tohoto rámce pojetí NATO, ale jsou jen obtížně vyvratitelná. Zdržovat vás jimi však nebudu.
Má to však jeden nedostatek. Co se dnes nehodí, to se o to přísněji bude utajovat, a kdo se proviní, může být za to brán i k odpovědnosti. Naši občané, zatímco za nejzávažnější společenské problémy považují oprávněně to, co se nejvíce dotýká jejich každodenního života, vstup do NATO zatím nepovažují za tak vážný, i když známe, že je to 53, 54 %, nepovažují to za vážné. O to se starají mnozí naši vládní činitelé i představitelé těch politických stran, které ve vstupu do NATO vidí jediné možné řešení všech situací, ale i nedostatků, které přivedly naši zemi do současného, poněkud neutěšeného stavu v ekonomice, a naši občané to, bohužel, ještě více pocítí. Zkreslují a zatajují lidem mnohé z toho, co vstup do NATO bude pro ně znamenat. Ti se zatím začínají zajímat pouze o ekonomický dopad. Proto jim politici tvrdí, že dnes tak často zmiňovaných 600 milionů korun, které se uvolili platit do Bruselu na zabezpečení v podstatě činnosti velitelství Severoatlantické aliance, jako by bylo vším, co nás vlastně členství bude stát. Ti, promiňte mi ten výraz, prolhanější vše srovnávají pro občany tak, že odpustí-li si jednu večeři ročně, je vše uhrazeno. Aby ještě více zvýraznili zanedbatelnost takové nicotné ekonomické problematiky, otírají se samozřejmě i o minulost. A tak prý, zatímco oněch 600 milionů korun představuje pouze 0,9 % rozpočtu Bruselu, tak za existence Varšavské smlouvy jsme museli do Moskvy na stejný účel platit 13 %. To je sice dovedně zmanipulovaná skutečnost. Těch 13 % z rozpočtu Varšavské smlouvy jsme platili. Když už někdo říká tuto skutečnost, měl by říci pravdu v tom, že totiž oněch 13 % rozpočtu do Varšavské smlouvy představovalo desetkrát méně než oněch 600 milionů korun.
Nemluví se však o tom, kolik skutečně bude obyvatele vstup České republiky do Severoatlantické aliance stát. Nezbytné přezbrojování Armády České republiky, standardizace, adaptabilita, zkrátka schopnost účinně se zapojovat do společných akcí, nejen k obraně své země, sehraje své. Muselo by se mnohé z toho udělat i bez členství v NATO. Taková je pravda. Ale s přihlédnutím k současnému stavu naší ekonomiky by mohlo být uskutečňováno až za příznivějších podmínek, tedy ve volnějším tempu. Bude-li platit jenom to, co svého času prohlásil ministr zahraničí, že postačí vládní program zvyšování vojenských výdajů o 0,1 hrubého domácího produktu ročně až po 2 %, může to znamenat zvýšení vojenského rozpočtu opravdu tak, jak původně uvedl Kongres Spojených států amerických, když hovořil pro nás o sumě asi 70 miliard korun ročně. Stačí však i takové zvýšení při současném stavu ekonomiky, jako je zvýšení rozpočtu Ministerstva obrany na tento rok, o více než 6 miliard, což musí pocítit i ostatní resorty.
Abych vás také unavil některými čísly, dovolte mi k osvětlení zcela stručně, ale přece jen, některá čísla uvést. Nelze vyčíslit vše, co by armáda potřebovala normálně i v rámci Severoatlantické aliance, ale k většímu zviditelnění oněch 70 miliard ročně, pro ty nevěřící, dovolte uvést zcela namátkově. Bude se uzavírat, nebo se už uzavřela, nevím přesně, v jakém je to teď stadiu, správná zásada, že bude armáda odebírat od našeho leteckého průmyslu, i když už ne plně nám patřícího, stroje L 159 asi v počtu 25 strojů nejdříve, potom 72 asi do roku 2005.
Jedna letka, tj. 25 strojů, musí mít ovšem něco předurčeno také k tomu, aby nelétala jen tak pro legraci. Musí mít minimálně tři palebné průměry, abych vás nezatěžoval skutečnostmi, tj. to, co má podvěšeno a čím vede bojovou činnost, a tři palebné průměry stačí pouze na jeden den bojové činnosti. Jedna letka o 25 letounech s 3 palebnými průměry na jeden den boje bude stát 8,3 miliardy korun, tj. v cenách asi tak před dvěma lety. Sedmdesát dva objednaných L 159 se 6 palebnými průměry bude stát 67,2 miliardy korun.
Moderní letouny JAS Gripen, o nichž dnes všichni vědí, i ti, co stojí u plotny, že jsou to letouny, které bychom mohli kupovat. Jeden letoun stojí asi 1,1 miliardy korun. Jeden, přiznejme, už trochu zastaralý letoun F 16 přijde na 800 milionů korun bez výzbroje, 25 letounů s výzbrojí na dva dny boje, to je 6 palebných průměrů, by stálo 38,5 miliardy korun. Často vzpomínaný letoun FA 18 stojí 1,7 miliardy, 25 letounů s 6 palebnými průměry bude stát asi 61 miliard korun.
Nehovořím o ostatní výzbroji. Poměrně stejně drahá je výzbroj protivzdušné obrany státu, rakety, a nemluvím o pozemním vojsku. Pro vás snad uvedu jeden vojenský údaj, že jestliže dnes je 7 brigád, a znamená to zhruba 100 tanků v brigádě, tak si představte, že by to mělo být, neříkám 700, ale kdyby to bylo 300 až 500 tanků, modernizace jednoho tanku přijde levněji, ale přesto stojí, jak víte, 50 milionů korun u jednoho tanku, takže si to můžete spočítat.
Za zmínku stojí i některé skutečnosti o, stručně, stavu Armády České republiky. Z více než 60tisícové Armády České republiky se pro občany zviditelňuje převážně kontingent v Bosně, nyní v silách SFOR, od června letošního roku možná DFOR, čítající něco málo přes 600 vojáků, tj. tedy z existující armády, pokud se nepletu, 1 %.
***