(pokračuje Ransdorf)
Což je teze, která je těžko udržitelná, a jiné odhady, např. u této položky, abych jen ilustroval rozpornost těchto diskusí, např. v kalkulaci Congressional Budget Office CVO nebo v případě General accounting nebo nezávislé analýzy, kterou udělal REN corporation, nebo i v případě analýzy, kterou provedl Catonův institut, se počítá s uplatněním střel Patriot, kde by pochopitelně náklady byly výrazně vyšší.
Totéž se týká např. základen pro pozemní síly, kde materiál, který předkládá Department of Defence, se vůbec nepočítá s tím, že by tyto základny pro pozemní síly měly mít jakoukoli obranu proti eventuálnímu útoku v podobě střel krátkého dosahu, protože prý tuto obranu si posily, které by přišly ze zahraničí, dovezou s sebou. Stejně tak se nedoceňují úzká místa obranného systému, přepravní kapacita apod.
Tou nejvýznamnější položkou samozřejmě je celá otázka mezinárodního klimatu, o kterém se i v případě rozšíření směrem na východ Department of Defence předpokládá, že bude stabilní, že bude příznivé v tom smyslu, že nebude nutno sahat k většímu umístění sil v zahraničí.
Je tu také jeden předpoklad, který určuje propastné rozdíly v kalkulaci mezi jednotlivými ústavy a institucemi, které je předkládaly veřejnosti a především politickým špičkám ke zvážení. Je to ta okolnost, že se počítá s tím, že zůstane zachována konstantní hladina výdajů na obranu v celém uvažovaném období 1997 až 2009. Předpoklad, že nové členské státy budou zvyšovat své výdaje, tak jak bylo uvažováno, je samozřejmě také založen na tom, že 4 až 5 % poroste hrubý domácí produkt těchto zemí, což je předpoklad, který je těžko udržitelný vzhledem k potížím, kterým čelí naše republika, kterým má podle analýz, které jsou k dispozici, čelit v dohledné době i Polsko a se kterými se setkávají i naši maďarští přátelé.
Stejně tak je pochybná teze, že budou staré členské země NATO pokračovat v té úrovni vojenských výdajů, jako tomu bylo doposud. Pro zajímavost, v roce 1996 byly výdaje na obranu Itálie 2 %, u Spolkové republiky Německo 1,7 %, u Spojeného království 2,9 a u Francie 3 % hrubého domácího produktu. Všechny tyto země úroveň svých výdajů na obranu postupně snižují, výrazně to učinila v projektu rozpočtu na rok 1998 francouzská vláda a i američtí analytici uvádějí mimo Department of Defence, že je spíše tendence k poklesu, která se jen s velkými obtížemi může zvrátit.
Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je také to, že se předpokládá i větší životnost techniky, která je k dispozici, než bude reálně možné. Analýza, která byla provedena např. u letectva tří zemí, které se předpokládají pro vstup do Severoatlantické aliance, uvádí, že jedna třetina leteckých sil těchto tří zemí už dnes je nepoužitelná, a kdyby tento trend byl prolongován, někdy kolem roku 2005 by nebyla použitelná prakticky žádná technika z toho, co je dnes k dispozici. Podobně je tomu u tanků, kde např. u polské armády se tvrdí, že zhruba jedna polovina je na hranici použitelnosti.
Skutečné výdaje tedy budou výrazně vyšší, a jestliže uváděla Clintonova administrativa 27 až 35 miliard dolarů, Catonův institut uvádí 69 až 70 miliard dolarů a General accounting office v případě svých analýz sahá od 61 miliard dolarů až po 125 miliard v případě zhoršení klimatu umístění určité menší části jednotek na teritorium nových států, v případě výrazného zhoršení mezinárodněpolitického klimatu až 167 miliard dolarů.
Je třeba říci, abych byl úplně korektní, že zmíněné instituce na rozdíl od Department of Defence zahrnují také Slovensko mezi země, u nichž se prováděly tyto kalkulace.
Ještě jsem zapomněl jednu okolnost, která působí na rozdíly v těchto kalkulacích, a to je to, že Department of Defence užívá velice nízké odhady, pokud jde o výdaje na výcvik, na cvičení, na infrastrukturu. U všech zmíněných konkurenčních analýz jsou tyto údaje mnohonásobně vyšší.
Dámy a pánové, i z tohoto krátkého přehledu - ušetřil jsem vás vzhledem k situaci, která existuje, obšírného analytického pohledu na jednotlivé položky právě těch zmiňovaných programů modernizace - už tento krátký přehled ukazuje, na jak vratkou půdu se v případě přičlenění do Severoatlantické aliance pouštíme. Myslím si, že je to záležitost, kterou bychom měli velice pečlivě zvážit, zejména dnes, kdy roste tlak na rodinné rozpočty, kdy sám státní rozpočet je pod velikým tlakem, a i zahraniční analytikové připouštějí, že programy budou nereálné mj. z toho důvodu, že jejich naplnění by znamenalo riziko sociálních kolizí nebo i případně sociálního kolapsu.
Je třeba říci, že nejsou také vyjasněny názory na osud aliance i v rámci členských zemí. Zpochybňoval např. rozšíření aliance směrem na východ William Heilen, dřívější vydavatel vlivného časopisu Foreign Affairs, který poukázal na to, že rozšíření aliance směrem na východ předpokládá potřebu masivních rezervních sil, ale Spojené státy, Velká Británie, Francie i Spolková republika Německo snižují výdaje na obranu a tento trend se neobrátí.
Je třeba také zmínit i názory jiných analytiků. např. Fred Eykli říká, že se může v případě rozšíření směrem na východ u NATO objevit nová hrozba, a sice v tom, že se vytvoří osa Moskva - Peking. Tato věc by nepochybně byla v souladu se strategickými zájmy obou zemí. V tomto případě by dlouhodobá škoda rozšíření na východ byla mnohonásobně větší než zisk, který předpokládají obhájci tohoto projektu.
Kromě toho také v americké veřejnosti se uvažuje vůbec o smysluplnosti celé této vazby mezi Spojenými státy a Evropou, protože, jak už jsem zde v noci zmiňoval, tento údaj americké poplatníky stojí členství Spojených států v Severoatlantické alianci 90 miliard dolarů ročně.
***