(pokračuje Orgoníková)
Tak je míněna navrhovaná úprava § 3, ale pro upřesnění jako předkladatelka návrhu o novele zákona podám ve druhém čtení pozměňovací návrh doplnit § 3, aby zněl: "Okresní úřad může prominout podmínku trvalého pobytu osobě, která fakticky pobývá v obvodu jeho působnosti a která požádala o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky, pokud by její výživa nebo výživa jejích dětí byla ohrožena."
Pokud jde o navrhované zvýšení příspěvku na výživu dítěte v pěstounské péči, vycházíme z těchto jednoznačných právních argumentů. Pěstouni nemají ke svěřeným dětem vyživovací povinnost. Příspěvek na výživu dítěte v pěstounské péči ve výši 1,0 životního minima, po úpravě platné od letošního ledna ve výši 1,2 životního minima, nemůže uhradit potřeby dítěte a značná část vyživovací povinnosti se tak fakticky přenáší na pěstouny. Domnívám se, že fakt, že u 17letého dítěte činí tento příspěvek 85 korun na den, nevyžaduje žádný další komentář.
O částce životního minima, jíž se příspěvek blíží, se oficiálně tvrdí, že může zajistit jen nezbytné potřeby na přechodnou dobu. Ovšem dětem v pěstounské péči má stačit na celé dětství.
Ostatní dávky státní sociální podpory, tj. přídavek na dítě a na dopravu jsou zcela nelogicky závislé na příjmu pěstouna, ačkoliv, jak jsem už uváděla, vyživovací povinnost pěstoun nemá. Z toho je patrno, že stát dětem v pěstounské péči garantuje pouze 1,2násobku životního minima, ačkoliv ostatním dětem garantuje sociálním příplatkem 1,6násobku životního minima.
Stejné znevýhodnění pěstounských dětí je dáno i ve vztahu k dětem zdravotně postiženým. Např. u dlouhodobě těžce zdravotně postižených pěstounských dětí je stanoven koeficient 1,8, u ostatních dětí je koeficient 2,7. Odměnu za výkon pěstounské péče, která činí 0,5 životního minima, pěstoun samozřejmě použije na potřeby svěřených dětí. Vyjádření vlády ve stanovisku k návrhu novely zákona mne šokovalo. Zde musím citovat celý odstavec. Cituji:
"Zvýšení koeficientu pro určení výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, který by několikanásobně zvýšil částky tohoto příspěvku, by znamenalo neodůvodněné zvýhodnění dětí v pěstounské péči proti dětem žijícím v rodinách a ostatních formách náhradní rodinné péče. Výrazné zvýšení dávek pěstounské péče by mohlo být nebezpečné i proto, že by v jednotlivých případech mohly být tyto dávky zneužívány. Při značném finančním přínosu by mohli o pěstounskou péči žádat i rodiče, jejichž prvotní zájem by nebylo zajišťování péče o děti, ale finanční zisk." Konec citátu.
Mám za to, že toto vládní stanovisko je urážlivé pro pěstouny, kteří se starají o opuštěné děti a vytvářejí jim rodinné prostředí. Nezpochybňuji potřebnost ústavů, ale je jisté, že rodina, byť náhradní, dává lepší podmínky pro zařazení dítěte do běžného života.
Co vůbec nechápu, je zmínka vlády o značném finančním přínosu a o možném zneužívání dávek. Navržené zvýšení příspěvku činí 66 %, a není tedy několikanásobné a jeho realizováním nedochází ke zvýhodnění dětí v pěstounské péči oproti ostatním dětem, ale naopak k částečnému narovnání jejich neodůvodnitelného současného znevýhodnění.
V současné době výrazně klesá počet dětí umisťovaných do pěstounské péče. Ve srovnání se stavem před 15 lety klesl zhruba na polovinu, zatímco počet dětí ústavní výchovy stoupá. Na tento pokles má nesporně vliv i nedostatečné hmotné zajištění pěstounské péče. S ohledem na společenský význam pěstounské péče, která je určena pro děti, které nemají šanci na adopci, není jistě spravedlivé, že s přijetím dítěte se životní úroveň pěstounské rodiny snižuje. Přitom se jedná o děti zdravotně či mentálně postižené, děti starší, skupiny sourozenců, děti odlišného etnického původu, které by jinak zůstaly v ústavech. Pokud tyto děti nemají někoho, kdo by jim pomohl při startu do samostatného života při dosažení zletilosti, dopadají špatně.
O ekonomickém dopadu navrhované úpravy lze učinit jednoduchou rozvahu. Náklady poskytované ze státního rozpočtu na výchovu dítěte v pěstounské péči se pohybují v rozmezí 24 až 36 tisíc korun za rok. Při navrhovaných úpravách by tyto
náklady vzrostly v průměru na 50 tisíc korun za rok, náklady na výchovu dítěte v ústavní péči činí 130 až 170 tisíc korun za rok. V současné době je v pěstounské péči 5.000 dětí, přičemž ročně je do pěstounské péče přijímáno 400 dětí. V ústavní péči je 20 tisíc dětí. Z těchto dětí nejméně polovina splňuje právní i osobnostní předpoklady pro umístění do pěstounské péče. Zlepšení podmínek pro pěstounskou péči, které navrhujeme, odstraní ekonomické a často i existenční bariéry a povzbudí zájem o přijímání dětí do pěstounských rodin. Kdyby se v důsledku tohoto opatření podařilo zvýšit počet dětí svěřených do pěstounských rodin na dvojnásobek, tj. o 400, bude to znamenat snížení finančního zatížení státního rozpočtu o 40 milionů korun ročně, jelikož roční úspora na jedno dítě umístěné do pěstounské péče místo do péče ústavní činí průměrně 100 tisíc korun.
Opatření, které se týká zrušení resp. prominutí podmínky trvalého pobytu pro zařazení do okruhu oprávněných osob - půjde o několik desítek osob - může znamenat zvýšení nákladů ze státního rozpočtu na částku ne vyšší než 1,5 milionu korun. Tyto náklady se následně projeví v těžko penězi vyjádřitelných hodnotách, jako je lepší příprava dětí do života, snížení kriminality, vyšší kvalifikace a uplatnění zaměstnání. Myslím si, že je třeba pochopit a přiznat význam a přednosti pěstounské péče a usilovat o vytváření podmínek pro to, aby děti, které nežijí ve vlastní rodině, měly pokud možno stejnou startovací životní čáru. Jednou z těchto podmínek je zajištění toho, aby v pěstounských rodinách v důsledku přijetí dítěte nedocházelo ke snižování jejich životní úrovně.
Musím s politováním konstatovat, že pěstouny se nestávají boháči, ale lidé s menšími příjmy, kteří jsou solidární s těmi, kteří do života vstupují s jimi nezaviněným handicapem. Představa vlády, že by si lidé brali děti pro zisk, je vskutku představa odtržená od reality. Jednak existuje podrobné prověřování žadatelů, jednak i navrhovaný dvojnásobek životního minima s dalšími dávkami tak tak pokryje výdaje spojené s péčí o dítě. Odměna pěstouna ve výši 0,5 životního minima jako ocenění péče o svěřené dítě rozhodně ani nekompenzuje výdaje, námahu a zodpovědnost s péčí o dítě související a nikdo z ní nemůže zbohatnout. Myslím si, že pracovníci ministerstva, kteří stanovisko k novele zákona zpracovali, nevědí zhola nic o životě mimo zdi budovy ministerstva a o naplňování a dopadu zákonů v praxi.
Za předkladatele mohu říci, že samozřejmě budeme souhlasit se všemi rozumnými návrhy, které povedou ke zlepšení navrhované novely.
Nyní vás žádám, paní poslankyně a páni poslanci, o podporu předkládané novely zákona. Současně žádám podle § 91 odst. 2 jednacího řádu o zkrácení lhůty pro jednání na 40 dnů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Orgoníkové a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Krása.
Poslanec Václav Krása: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k návrhu paní poslankyně Orgoníkové a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, který máte uveden v tisku pod číslem 326. Jedná se o poměrně stručnou novelu zákona o státní sociální podpoře, jejímž hlavním cílem je úprava vzniku nároku na dávky státní sociální podpory u dětí, které nemají v České republice trvalý pobyt.
Předložený návrh paní poslankyně Orgoníkové a dalších splňuje všechny náležitosti, které předepisuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Vláda České republiky vyjádřila k projednávanému návrhu zamítavý postoj, který máte uveden v tisku 326/1.
***