(pokračuje Stropnický)
Kulturní památka může být vyvezena na dobu určitou. Dále za porušení zákona lze uložit sankci.
A nyní k tomu, co novela na dosavadním znění zákona mění. V první řadě se mění dikce samotného osvědčení. Až dosud se osvědčovalo, že "předmět kulturní hodnoty není předmětem prohlášeným za kulturní památku ani předmětem, který je součástí souboru prohlášeného za kulturní památku a lze jej vyvést z území České republiky". To v praxi neumožňovalo nevydat osvědčení z žádného jiného důvodu, dokonce ani tehdy, pokud se například zjistilo, že předmět je v databázi předmětů odcizených nebo hledaných. Protože to, že je veden v databázi, ještě neznamená, že bylo skutečně prokázáno, že předmět byl odcizen. Podle novely se osvědčuje, že "předmět byl odborně posouzen a není námitek proti jeho vývozu".
Doba platnosti osvědčení se snižuje ze tří let na dobu 12 měsíců, což je běžné období i v zemích Evropské unie. Nadále vedle osvědčení k trvalému vývozu se zavádí nově osvědčení k dočasnému vývozu. To umožní běžnou výměnu kulturních hodnot na výstavách, možnost nechat předměty kulturní hodnoty v zahraničí preparovat, konzervovat nebo restaurovat, vyvážet např. hudební nástroje atd.
Není možné žádat o osvědčení k dočasnému vývozu pro zvláště cenné a v příloze č. 1 zákona označené předměty. Tím bude zabráněno případnému ponechání takových předmětů v zahraničí i za cenu sankce za porušení zákona, která by neodpovídala skutečné ceně těchto vzácných předmětů. Pro vývoz takových předmětů je třeba žádat o osvědčení k vývozu trvalému, jehož vyřizování zpravidla skončí prohlášením předmětu za kulturní památku. Kulturní památku pak lze vyvést na dobu časově omezenou podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
Dále se mění způsob vydávání osvědčení k vývozu. Dosud osvědčení vydávaly odborné organizace, nově se navrhuje, aby osvědčení byla vydávána Ministerstvem kultury. Jde o správní akt, který se dotýká práv fyzických i právnických osob, a proto vycházíme z toho, že jej musí provádět orgán státní správy. Tím se naše norma přibližuje normě Evropských společenství v níž je stanoveno, že k vydávání povolení k vývozu je v členských zemích "určen příslušný úřad".
Nově se navrhuje, aby se osvědčení vydávalo podle správního řádu. Tyto změny také umožní sjednotit postup při posuzování žádostí a vydávání osvědčení. Ministerstvo však bude vydávat osvědčení, případně prohlašovat předměty za kulturní památky na základě posudků odborných organizací, jejichž prostřednictvím budou žádosti o vývoz podávány.
Nově bude stanovena - opatřením Ministerstva kultury, které bude zveřejněno ve Sbírce zákonů, ve stejné částce jako novela zákona - nejen oborová, ale i územní působnost těchto organizací a bude výrazně snížen jejich počet. K vydávání posudku bude určena vždy jedna organizace v taxativně uvedených okresech pro vymezené obory předmětů kulturní hodnoty.
Za další se zpřesňuje seznam předmětů kulturní hodnoty - příloha č. 1 zákona. V souvislosti s vývojem poptávky po starožitnostech se doplňuje a zpřesňuje seznam předmětů, na něž se zákon vztahuje. Zároveň se snižuje časová hranice u většiny oborů a v řadě případů se i zvyšuje cena - tím se snižuje počet předmětů, na něž se zákon vztahuje.
Dalším bodem je povinnost opatřit si osvědčení k vývozu před prodejem některých předmětů kulturní hodnoty. Tato povinnost se sice rozšiřuje i na jiné obory než na archeologii a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy, jak tomu bylo dosud, ale předměty, na něž se tato povinnost vztahuje, jsou výrazně omezeny časovou hranicí jejich vzniku i cenou, takže jich je mnohem méně než dosud. V příloze č. 1 zákona jsou označeny symbolem "XXX". Tato symbolika je stanovena pouze v případě tak cenných předmětů, u nichž lze oprávněně předpokládat, že osvědčení k vývozu nebude vydáno a předmět bude prohlášen za kulturní památku.
Toto opatření zvyšuje právní jistotu kupujících, kteří už při nákupu budou vědět, že nakupují kulturní památku nebo předmět, který má osvědčení k vývozu. Budou tak vyloučeny případy, kdy kupující v dobré víře nakoupí často za značnou cenu předmět s úmyslem jej vyvézt, aby teprve později zjistil, že osvědčení k vývozu nedostane. Znovu upozorňuji - a to si myslím, že je to významná poznámka - že se to týká pouze těch nejcennějších předmětů, jakých se ročně na trhu objevují řádově desítky. Povinnost opatřit osvědčení k vývozu před nabízením vymezených předmětů kulturní hodnoty se vztahuje pouze na fyzické a právnické osoby, které nabízejí předměty v rámci své živnostenské činnosti nebo organizují veřejné aukce a dražby.
Dále novela navrhuje změnu formuláře žádosti. Formulář bude shodný jak pro vývoz trvalý, tak pro vývoz na dobu časově omezenou. Formulář tvoří čtyři díly, z nichž každý slouží určitému účelu a stanoví se postup jejich oběhu. Tím se omezuje možnost padělání formuláře.
Dále se zvyšuje právní ochrana celních orgánů. Novela zakotvuje právo celního úřadu v případě pochybnosti, zda se jedná, či nejedná o předmět kulturní hodnoty ve smyslu přílohy č. 1 zákona, požadovat od vývozce odborný posudek na vyvážený předmět.
Nadále se ruší vydávání osvědčení k vývozu za úhradu, ale novelou zákona č. 369/1992 Sb., o státních poplatcích, se stanoví poplatek 500 Kč za vydání osvědčení k trvalému vývozu předmětu kulturní hodnoty.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem přesvědčen, že přijetí předkládaného vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, může odstranit některé nedostatky platné právní úpravy a zohlednit čtyřleté zkušenosti regulace vývozu v nových podmínkách a že je v zájmu ochrany kulturního dědictví České republiky, a tedy i v zájmu všech občanů.
Pouze z hlediska tohoto veřejného zájmu na uchování paměti společenství, které žije na území České republiky, přistupuje vláda k jistým omezením vlastnických práv fyzických a právnických osob a k omezení práv - a jsme přesvědčeni, že vpravdě nepatrným - obchodníků se starožitnostmi. Koneckonců se podobným omezením práv neubránilo ani nařízení Evropských společenství a právní normy jednotlivých evropských států. Vždyť v některých z nich platí úplný zákaz vývozu starožitností.
Vláda je tedy přesvědčena, že předkládaný zákon představuje vyvážený posun jednak k liberalizaci prodeje a vývozu předmětů kulturní hodnoty ve smyslu normy Evropských společenství a ve smyslu posílení práv vlastníků a jednak ke zdokonalení, a tedy i k jistému zpřísnění nezbytné regulace vývozu v zájmu ochrany kulturního dědictví.
Do doby, než se Česká republika stane členem Evropské unie a přijme nařízení Evropských společenství - ono zmíněné nařízení 3911/1992 - umožňuje dále specifikovat a vymezovat národní kulturní statky, na něž se uvedené nařízení bude vztahovat. Proto vláda České republiky doporučuje Poslanecké sněmovně tento zákon k přijetí. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru kultury Martinu Stropnickému a prosím, aby se slova ujala paní zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Jana Marcová.
Poslankyně Jana Marcová: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si vám předložit následující zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty.
***