(pokračuje Vymětal)
Rok uplynul a máme na stole novou koncepci proexportní politiky vlády České republiky. Přesto mám pocit, že ten rok nebyl využit k provedení vstupních analýz a z toho vyvozených opatření, která pomohou rozvoji hospodářství naší republiky, jehož produkce nutně již z charakteru naší republiky musí značným dílem směřovat do zahraničí. Máme opět předložený materiál plný slibů a představ. Uvádí se i, že jednotliví ministři dostali konkrétní úkoly, ale jejich soubor chybí včetně termínů.
Dámy a pánové, jsem tímto materiálem velmi zklamán. Jde opět spíše o jakousi teoretickou představu než o koncepci vlády v tak důležité oblasti, jakou pro naši republiku je zahraniční obchod. Snad je to i tím, že zahraničním obchodem, touto průřezovou, velmi významnou oblastí ekonomického života republiky, se v současné době zabývá mnoho ministerstev, ale speciálně nikdo. Podle mého názoru jednou z příčin současného stavu je neexistence Ministerstva zahraničního obchodu, které po zániku federace zaniklo s ní včetně sítí obchodních oddělení, která byla po celém světě.
Vidím, pane předsedo, že některým kolegům je nevolno, nevím, jestli mám počkat.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vaši straničtí kolegové pobrukují. Nevím, jestli je to souhlasné pobrukování. Někteří se k vám dokonce otáčejí zády, pane poslanče. Dovolím si je proto vaším jménem napomenout, konkrétně kolegu Exnera, kterému jsem se snažil vytvořit prostředí pro jeho klidný výklad, ale který vám to bohužel neodvádí. Takže prosím ho, aby usedl a ukazoval nám spíše své popředí než opačnou část. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedo. Ukazuje se, že tato cesta, nastoupená vládami od r. 1993, vede do pekla, do pekla ekonomického. Podívejme se, co říkají čísla jako výsledek politiky dosavadních vlád od vzniku České republiky.
Za rok 1993 činilo pasivní saldo zahraničního obchodu 4,5 mld. Kč. Za rok 1994 to bylo přes 35 mld. Kč, za rok 1995 téměř 96 mld., za rok 1996 už 158 mld. Kč a za rok 1997 po úsporných opatřeních 141 mld. Kč. Přitom výsledek za rok 1997 měl být dosažen podle úsporných vládních balíčků podporou vývozu. Skutečně byl dosažen snížením dovozů o 20 mld. a vývoz se zvýšil pouze o 3,5 mld. Tedy účinnost opatření nebyla téměř žádná.
Zcela určitě vláda současná i minulá nečekala na projednání koncepce ve sněmovně a realizovala svá opatření. Výsledek je takový, jaký je, a pouze potvrzuje, že opatření jsou neúčinná. Je lhostejné, jestli koncepce má jednu stranu nebo 100 stran textu. Prostě se nemohu zbavit pocitu, že vláda vývoj zahraničního obchodu sleduje, komentuje, ale neovlivňuje a ani ovlivňovat nechce.
V samotné koncepci vlády je to nakonec jednoznačně potvrzeno. Vláda prosazuje nekompromisně princip liberalizace zahraničního obchodu a princip respektování volné soutěže. Není to zcela špatný přístup, ale má jednu vadu krásy. Nelze přece připustit v podmínkách české ekonomiky úplnou liberalizaci a volnou soutěž pro každého, kdo přijde na náš trh, a přitom naše výrobky přicházejí v zahraničí do neliberalizovaného prostředí a do nerovné a nikoli volné soutěže. Příkladem budiž náš vývoz a dovoz jablek do zemí Evropské unie, to, co se stalo s naším zbrojním průmyslem, náš vývoz ocelářských výrobků a antidumpingová řízení vůči našim výrobcům, dovoz polského uhlí do naší země a zcela čerstvá aféra vůči našim hotelům ze strany Spojených států amerických.
Lze to zkráceně říci: my jsme se otevřeli po roce 1989 světu a ten svět se nám v témže okamžiku přivřel. Výsledky takové politiky vlády v zahraničním obchodě, neochota státu a vlády zasahovat do zahraničního obchodu přinesly své ovoce, nad kterým teď vláda pláče a tvoří jalové koncepce, které už z výchozích pozic nemohou být dostatečně účinné.
V hlavních principech a směrech proexportní politiky vlády zcela chybí komoditní priority, a ony přece v naší republice jsou a není jich málo, těch výrobků, které jsou na světové špici nebo jsou originální pro naši zemi. Ale takové priority jsou mimo politiku naší vlády. V návaznosti na to pochopitelně chybí podpora špičkových technologií pro naše výrobce vyrábějící pro náš i zahraniční trh, a to daňovou a komoditní politikou. Exportní, garanční a pojišťovací společnost se zaměřuje více na růst zisku než na výši teritoriálního rizika a Česká exportní banka snad podle novely zákona konečně zavede podporu poskytování provozních úvěrů pro výrobu zboží na export, finančně zajištěného uzavřenými kontrakty. Je otázka, za jakou cenu, aby takový úvěr byl vůbec podporou výrobce, a nikoli jen jeho dalším finančním vyždímáním.
K podpoře malých a středních podniků se uvádí, že bude dále prohlubováno zavádění systému řízení jakosti podle ISO norem řady 9000. Je to důležitá oblast, ale pokud je mi známo, tak tento projekt financuje program PHARE, ale o podpoře českého státu nevím. Koneckonců vláda v koncepci neuvádí, že bude zavádění systému jakosti podporovat, ale že bude prohlubováno zavádění.
V další části koncepce vláda uvádí další důležitý nástroj podpory vývozu, a to dlouhodobé úvěry poskytované státem za výhodných podmínek, které se dotýkají zejména vývozů investičních celků. Vláda prý je rozhodnuta tuto formu podpory obnovit. Bohužel neuvádí, odkdy. Snad to bude dříve než v r. 2050. A ještě si je vymiňuje pouze pro vývoz do teritorií přednostního zájmu. Ano, je ostudné, že velké projekty vývozu investičních celků jsou velmi často garantovány zahraničními bankami za naprostého nezájmu vlády České republiky. Navíc diplomatickou neomaleností naši přední politikové ochotně zablokují takový vývoz, viz již dvakrát návštěva tibetského dalajlámy či senátní protest proti porušování lidských práv v Číně, což už nyní ani Spojené státy americké nedělají.
V zadávání veřejných zakázek vláda podle koncepce doufá, že zadavatelé zvýhodní tuzemské osoby, a nehodlá rozšířit výhody v této oblasti. Tak si mohu jen postesknout, že vláda v této oblasti nechce udělat pro českou ekonomiku nic na rozdíl od jiných zemí, jak to vidíme často ve dvoustranných dohodách o ochraně a podpoře investic.
Daňová zvýhodnění vývozů vláda považuje za nesystémová, takže raději nedělá opatření žádná. Vzácná je v koncepci věta, že vláda při sjednávání dohod o volném obchodu přizpůsobí tyto své aktivity zejména geopolitickým a obchodněpolitickým zájmům Evropské unie. Pokud tomu dobře rozumím, tak vláda České republiky nebude prosazovat zájmy České republiky, ale své zájmy přizpůsobí zájmům Evropské unie. Pánové, za takové otevřené slovo vám děkuji a je mi jasné, co lze od vás očekávat. Provinciální politiku Evropské unie, a nikoli péči o zájmy českých výrobců a vývozců.
***