(pokračuje Kroupa)
Jednání ukázala problémové oblasti, které jednak souvisejí s tématem diverzifikace, dále s tím, co je klíčové pro zákon, který chce odstátnit vysoké školství a vytvořit základní těleso vysokého školství v podobě veřejnoprávních institucí. S tím rovněž souvisí důležité téma akreditace, financování vysokých škol, téma, které zde už předkladatelé také zmiňovali, totiž postavení univerzitních nemocnic, dále postavení vojenských a policejních vysokých škol a konečně téma, kterému rozumí nepochybně každý, a to jsou tituly.
Chtěl bych vyjádřit své uspokojení nad tím, že pracovní skupina, která byla vytvořena ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, která byla složena ze zástupců různých navrhovatelů, dokázala dospět ke společnému názoru a že v této pracovní skupině převažovala snaha hledat věcná řešení nad snahou prosazovat politická či ideologická stanoviska. Myslím, že výsledný návrh, k němuž jsme dospěli, si zaslouží podporu mnohem více než jen několika většinových stran. Přál bych si, aby tento parlament dokázal podpořit návrh vysokoškolského zákona většinou svých politických stran tak, aby tyto politické strany také byly vázány do jisté míry do budoucnosti tímto řešením. Vysokoškolský systém se totiž bude moci vyvíjet pouze v rámci stabilního legislativního prostředí, a nikoli prostředí, které se neustále mění podle momentálních politických zájmů.
Pracovní skupina nalezla uspokojivé řešení zejména v oblasti soukromých vysokých škol, v oblasti, která až do té doby byla politicky velmi sporná, a to především proto, že některé politické strany se obávaly úniku finančních prostředků ze státního rozpočtu do soukromého sektoru na úkor stávajících vysokých škol. Řešení, které jsme nalezli, spočívá ve vytvoření zvláštního režimu pro část soukromých vysokých škol, podobného režimu obecně prospěšných společností, pro které už máme zákon a které, jak se zdá, budou moci tvořit ten hlavní rámec diverzifikace, o který jsme usilovali.
Mnozí zástupci vysokých škol se snažili prosadit co nejširší formu samosprávy na vysoké škole. Tato jejich snaha byla nepochybně opodstatněná tam, kde se týkala vědeckého výzkumu, kde se týkala vzdělávacího procesu. Vzhledem k tomu, že v tomto zákoně budou vysokým školám předávány také majetky, které dosud byly státní, považovali jsme za nezbytné, aby zde existovaly orgány veřejné kontroly zejména v hospodářských věcech, které by zabránily nesprávnému převádění majetku na jiné subjekty. Jsou to ony správní rady, které jsme v tomto zákoně vybavili potřebnými pravomocemi právě v této oblasti. Snažili jsme se čelit všem snahám některých zástupců vysokých škol, kteří se snažili tyto správní rady určitým způsobem dostat pod kontrolu samosprávy. Jakkoli podporujeme myšlenku vysokoškolských samospráv, jsme přesvědčeni, že veřejnost a také stát musí mít velmi přísnou kontrolu nad hospodařením těchto subjektů.
V otázce financování se dotknu onoho sporného místa, paragrafu 55, který se snaží řešit školné či poplatky na vysokých školách. Prosím, abyste mi prominuli, že zde řeknu své osobní stanovisko, které k oběma návrhům je vcelku negativní. Ani jedno z řešení, které bylo navrženo, nepovažuji za uspokojující, nepovažuji za schopné plnit funkce, které má plnit školné ve vysokoškolském systému. Vládní návrh se snažil předejít politickým konfliktům, tedy nepochybně z dobré vůle, tím, že hledal co nejpřijatelnější kompromisní řešení. Dospěl ke kompromisu, který původní problém už zdaleka neřeší. Poslanecký návrh sociální demokracie zavádí poplatky, které mají jistě některou pozitivní funkci, ale mají také problémy, o kterých hovořil pan ministr Sokol.
Pokud bych já měl vyjádřit své stanovisko, řekl bych, že za těchto okolností by pro mě nejpřijatelnějším řešením bylo § 55 zcela ze zákona vyřadit a ponechat řešení tohoto problému příštímu parlamentu. Ale zároveň bych chtěl ujistit tento parlament, že zde nehodlám ani pro jedno z těchto řešení vystupovat razantně, protože ani jedno z těchto řešení skutečně není uspokojující, ale ani jedno z těch řešení by nemělo být důvodem, proč bychom se postavili proti celému zákonu.
Téma nemocnic bylo obšírně diskutováno ve výborech, a to nejen ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ale i v dalším výboru. Důvod, proč pracovní skupina se nepokusila o nějaké zásadnější řešení této otázky, je velmi prostý. Zjistili jsme, že tato řešení jsou natolik sporná a natolik nebezpečná, že by mohla ohrozit projednání celého zákona. Proto jsme takříkajíc hledali to stanovisko, které by mělo šanci získat v dané situaci co největší podporu. Ani zde se nezbavím svého osobního názoru, který zastávám a který se do budoucna spíš přimlouvá pro univerzitní nemocnice, pro to, aby nemocnice byly součástí univerzit. Musím však přiznat, že jsem nedokázal najít řešení nejen v rámci tohoto zákona, ale že toto řešení by muselo obsahovat změnu i řady dalších zákonů, a k tomu nemáme v této chvíli ani čas, ani prostředky. Je lépe přijmout řešení nedokonalé, než tím znesnadnit přijetí tak potřebného zákona, jako je tento.
Vojenské a policejní vysoké školy bylo téma, které nebylo až tak sporné. Dotýkalo se ho samozřejmě analogické řešení jako u ostatních vysokých škol. Otázka, kterou jsme museli zodpovědět, byla, zda si přejeme, aby tyto školy zůstaly státními, či zda se mají stát také veřejnoprávními institucemi. Dospěli jsme k názoru, že kdyby měly být veřejnoprávními institucemi, už by asi neměly být spojeny s těmi resorty, jejichž jména nesou v názvu, totiž s armádou a s policií. Pokud však náš stát chce mít pod kontrolou vzdělávání na těchto školách, je zřejmě nezbytné, aby zůstaly státními.
K otázce titulu se vyjadřovat nebudu. Říkal jsem, že je to téma, na které má každý svůj názor. Byl bych rád, kdyby při projednávání ve druhém čtení každý z nás zachovával maximální zdrženlivost, protože řešení, které je v tomto zákoně, je kompromisem nejen mezi námi navzájem, ale je kompromisem mezi těmi různými požadavky, s nimiž jsme se setkávali, zejména ze strany veřejnosti.
***