(pokračuje Klanica)
Domnívám se, že nelze uměle tyto záležitosti politizovat, byla by to chyba. Proto mi dovolte, abych od těch velice nechutných a lživých záležitostí přikročil k věcnému rozboru.
Domnívám se, že v navrhovaném zákoně jde o řadu nedopatření a o formulace, které mohou v budoucnosti situaci velmi zkomplikovat. Nemám samozřejmě na mysli samo označení "veřejná vysoká škola", které je poněkud cizí našemu vnímání, protože veřejné jsou záchodky a veřejné jsou cesty, ale "veřejná vysoká škola", to vypadá zvláštně. Nicméně si myslím, že to je podružná záležitost. Chtěl bych hovořit o věcech důležitějších.
Především o tom, že například v § 2 odst. 3 jsou navrhovány neuniverzitní vysoké školy. Domnívám se, že tady je určité nebezpečí, že vysokoškolské vzdělání a diplomy se stanou inflační hodnotou, že prostě budou vydávány velmi snadno po tříletém studiu, že budou vydávány za velmi různých podmínek, podobně jako je tomu v některých případech na Západě, a že to bude znamenat snížení prestiže vysokoškolského vzdělání u nás. Pokud o toto jde tvůrcům předloženého zákona, pak je to správné, ale domnívám se, že této společnosti by to nikterak neprospělo, že vysokoškolské vzdělání má v této zemi dobrou tradici, vysokou úroveň a že by byla škoda, kdybychom dosavadní vysokou prestiž ztratili. I přes devět let pravicového působení na vysokých školách mají vysoké školy stále ještě vysokou prestiž, protože za čtyřicet roků se tady přece jenom něco ve vzdělání pozitivního stalo.
Domníval bych se tedy, že tyto věci by se zde měly zvážit.
Další záležitostí, kde se domnívám, že by ji bylo potřeba zvážit, je § 39, který hovoří o soukromých vysokých školách. Myslím si, že tady budou soukromé vysoké školy velkým problémem pro současné vysoké školy, protože atraktivní obory, jako je třeba sociologie, odejdou, budou lukrativní pro případné zájemce a zejména pro provozovatele, zatímco na státních vysokých školách zůstanou ty základní, nicméně potřebné a nutné obory.
Zvláštní kapitolou je financování soukromých vysokých škol. Myslím si, že to je třeba zcela odmítnout, protože ubírají finanční prostředky státním školám a vinou toho by se nemohly státní školy rozvíjet v takové kvalitě, jaká by byla potřeba.
A co se domnívám, že je potřeba zcela vypustit, je § 58 tisku 329/3, který se týká poplatků spojených se studiem.
Když jsem byl ještě student, rád jsem čítával paměti Mistra Jana z Husi. Jistě si vzpomínáte, jak si vytvořil z chlebové střídy lžičku a potom ji snědl. Domnívám se, že kdyby měl Mistr Jan platit školné, že by umřel hlady a my bychom měli o jednoho kulturního velikána v této zemi méně. Tenkrát to tak nebylo, domnívám se, že by to tak nemuselo být ani dnes, jestliže ve středověku tyto záležitosti nebyly.
Pan ministr tady říkal, že vysoké školy samozřejmě nemusejí školné zavésti, ale domnívám se, že zavedou, pokud budou moci, tak jistě školné zavedou. A chtěl bych rád kvitovat to, že pan kolega Kroupa tady poznamenal, že to není dobré řešení. Není to skutečně dobré řešení a musíme se nad tím zamyslet, protože to diskvalifikuje nadané studenty, ať chceme, nebo nechceme. Pokud nemají majetek, pokud nemají majetkové zajištění od svých rodičů, nebudou moci ti nadaní studenti studovat.
Poslední poznámku mám k akreditačním komisím (§ 83). Akreditační komise je velice zajímavá instituce. Úprava akreditace má být vlastně základ vztahu státu a vysokoškolských institucí.
Co je to akreditace? Je to specifická správní činnost, jejíž podstatou je odborné posuzování akreditovaných činností. To znamená, že akreditační komise bude mít velké, obrovské pravomoci, bude mít pravomoci v souvislosti s habilitacemi, v souvislosti s povolováním činnosti vysokých škol atd.
Proto se domnívám, že by tato akreditační komise, která bude mít tak obrovskou odpovědnost, obrovskou pravomoc, neměla být jmenována vládou na návrh ministra, protože tím by nebyla zaručena pluralita myšlení v této komisi, ale měla by být volena, a navrhuji, aby byla volena parlamentem.
Dámy a pánové, domnívám se, že připravený návrh vysokoškolského zákona je určitým krokem zpět, i pokud se týká samosprávy vysokých škol. Myslím si, že tradiční autonomie - nemám tím samozřejmě na mysli výstřelky po roce 1989 - tedy ta tradiční autonomie vysokých škol by se měla zachovat i v tomto případě.
Závěrem bych chtěl říci, že jistě chápeme, jak vážný krok učiníme, budeme-li bez nutných pozměňovacích návrhů hlasovat pro tento návrh zákona. Já se samozřejmě domnívám, že pokud nebudou pozměňovací návrhy, které si dovolím posléze předložit, přijaty, že patrně nebude možno souhlasit s tímto návrhem, protože si myslím, že by to mohlo v budoucnosti zapříčinit vzdělanostní kolaps této země, a tudíž naše všestranné zaostávání za vyspělým světem. Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Klanicovi, slovo má pan kolega Michal Prokop, připraví se pan poslanec Miloš Titz.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, mám dvě šokující zjištění na zahájení svého vystoupení.
Za prvé, jestli se nemýlím, tak ještě v pátek tady byly tři mikrofony, a teď jsou jenom dva, nevím, jestli bdím, nebo sním.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, je to tak, i já jsem o jeden přišel.
Poslanec Michal Prokop: Za druhé, pan zpravodaj Kroupa nemá kde sedět, ne že by ho zatím někdo připravil o poslanecké křeslo, ale mám za to, že by jako zpravodaj měl v průběhu projednávání sedět u stolku zpravodajů a mít okamžitý kontakt s předkladateli.
Bylo by dobré, pane předsedající, kdybyste byl tak laskav a zkusil nějak zjednat přes Kancelář nápravu, aby mu tam postavili židli. Není to poprvé, co je předkladatelů a zpravodajů více než židlí u stolečku zpravodajů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já případně nějakou donesu, jestli se to nepovede. (Potlesk.) Ale musím říci, že tato praxe tady byla použita v průběhu minulého týdne, je na vůli zpravodaje, zda využije tuto možnost.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, byl byste tak laskav a vyjádřil dík kolegovi Paynovi za mimořádné pochopení? Děkuji.
Dovolil bych si teď několik obecných poznámek k projednávanému zákonu.
Musím říci, že prakticky v ničem nesouhlasím s vystoupením kolegy Klanici, ale to jistě není důvod, proč bych se měl hlásit o slovo.
Chtěl bych za prvé poděkovat jako předseda výboru ještě jednou všem členům pracovní skupiny, protože práce, kterou odvedli, nebývá obvyklá.
***