(pokračuje Uhde)
Vysokoškolským učitelem byl po dlouhá léta zakladatel tohoto státu Tomáš Garrigue Masaryk. Domnívám se, že i dnes pomalu dochází k obnově toho stavu, kdy i politika i vysoké školy začínají tvořit a budou nepochybně tvořit cosi jako duchovně spojité nádoby. Také vysokoškolské studentstvo, jehož života se tento návrh zákona silně dotýká, bylo v minulosti a je nepochybně i dnes činidlem, které ukazuje stav společnosti, atmosféru v národě.
Dovolil bych si srovnání se Shakespearovým příměrem, jehož používá Hamlet, když se obrací k vysokému státnímu úředníkovi a připomíná mu, aby si především hleděl získat dobré renomé, on říká dobrý nekrolog, u herců. Já bych řekl, že takové renomé si každý systém má získávat u vysokoškolských učitelů a vysokoškolských studentů. Jejich vyjádření je neobyčejně důležité. A teď slýchávám ve svém okolí nejrůznější vyjádření na toto téma. Není žádným tajemstvím, že mnozí vysokoškolští učitelé jsou nespokojeni. Jsou nespokojeni s tím, jak jsou platově ohodnoceni, jsou nespokojeni s tím, kolik peněz stát investuje do provozu vysokého školství, nemluvě o investicích. Nespokojeni jsou i mnozí vysokoškolští studenti. Příčina té nespokojenosti však, myslím, není přímo spojitá s nedostatečným platovým ohodnocením, nýbrž souvisí s kvalitou, resp. nekvalitou výuky. Myslím si, že tady stále ještě překonáváme čtyřicetileté období, kdy na vysokých školách v Československu, tedy v České republice, zavládla nejen netvůrčí atmosféra, ale atmosféra, která byla skutečné tvůrčí práci hluboce nepřátelská.
Jsem přesvědčen, že problémy vysokého školství nejsou řešitelné výhradně na Ministerstvu financí, i když bych si samozřejmě představoval, že dobrý nebo výborný vysokoškolský vyučující by měl mít plat několikanásobně vyšší, než má dnes. Jsem si jist, že o základní kvalitě práce na vysokých školách se rozhoduje na vysokých školách samých. A k tomu cíli podle mého soudu šťastně směřuje návrh zákona, který máme v obou podobách před sebou.
Dávám přednost vládní verzi, protože je v ní zcela jednoznačně definováno to, co považuji z hledisek, jež jsem naznačil, za nejdůležitější - je to vytváření konkurenčního prostředí na vysokých školách. Konkurenční prostředí vidím v otevřené příležitosti pro vznik soukromých škol a pro vznik neuniverzitních vysokých škol.
Co se týče školného, vidím v něm vážnou součást tvorby tohoto konkurenčního prostředí, a to v tom smyslu, že zavedení školného usnadní boj s tzv. mrtvými dušemi, s těmi, kdo přišli na vysokou školu nikoli proto, aby tam studovali.
Jsem přesvědčen, že práce pracovní skupiny, která připravila text, jejž potom schválil výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, dává dobrý základ pro to, aby z něho vzešel výsledný návrh přijatelný nejen pro většinu poslanců, ale i pro život vysokých škol samých. Chystám se tento zákon podpořit ve vládní verzi s některými pozměňovacími návrhy, jež budou uvedeny v podrobné rozpravě. Myslím, že mohu jménem poslanců Unie svobody říci, že se i oni chystají postupovat stejně.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Uhdemu. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Klanica. Připraví se pan kolega Michal Prokop.
Poslanec Zdeněk Klanica: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k projednávanému návrhu, o kterém jsme se dověděli už v programovém prohlášení vlády ze dne 27. ledna, kde jsme slyšeli slova o tom, že za důležité vláda pokládá přijetí vysokoškolského zákona, že bude podporovat spolupráci vysokých škol s Akademií věd a dalšími národními kulturními institucemi atd. Zdá se, že se ten velmi dlouhý maraton přípravy tohoto návrhu zákona chýlí ke konci.
Pan kolega Kroupa tady podrobně popsal práci pracovních skupin. Jistě to byla práce velmi záslužná, i když je třeba říci, že padaly velmi rozporuplné návrhy, jakož i teď tady v této diskusi můžeme slyšet nejrůznější návrhy, které si samozřejmě netroufám komentovat. Nicméně musím říci alespoň to, že odstranění přijímacích zkoušek může žádat pouze člověk, který naprosto není seznámen se situací na vysokých školách, protože některé přijímací zkoušky jsou prostě nezbytné, protože prostory vysokých škol nejsou nafukovací, takže se do nich vejde pouze určitý počet studentů. Je to tedy záležitost naprosto běžná. Nehovořím o talentových zkouškách u některých typů vysokých škol, kde vstupní zkoušky jsou nutné.
Chtěl bych se vrátit k tomu, že už asi půl roku, možná víc, probíhá v našem tisku diskuse k vysokým školám. Něco tady naznačil pan kolega Uhde a v různých tiskovinách. někdy nevalné úrovně, jsou otiskovány články o krizi českého vysokého školství, o tom, jak za těch 40 let do roku 1989 byla uměle údajně snižována úroveň vysokého školství u nás. Velmi nechvalně se tady zapsal do našeho tisku jistý pan Taker, který napsal článek "Krize českých vysokých škol", kde uvádí mimo jiné, že československý komunistický režim zanechal značnou část vzdělávacího systému v horším stavu než průmysl. Já si naopak myslím, že to, co se povedlo pravicovým vládám od roku 1989 až do dneška na vysokých školách, je skutečně velmi smutné. Je to doklad velmi špatné vědní politiky. Ostatně stanovisko Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci k některým článkům a vystoupením pana Takera, mimo jiné "Reprodukce neschopnosti", Lidové noviny 10.1. atd., je naprosto jednoznačné, protože kolegové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde pan Taker působí, se velice ostře ohradili proti tomu, aby pan Taker snižoval úroveň této vysoké školy. Uvedli tady mimo jiné, že Filozofická fakulta Univerzity Palackého má konkrétní smlouvy o spolupráci se šesti zahraničními univerzitami, realizuje semestrální výukové programy pro americké univerzity, ale i ucelené studium pro zahraniční studenty. A tyto výsledky údajně vykazuje škola, která je podle dr. Takera baštou konzervující normalizační stav, vedená nomenklaturními kádry a úporně se bránící kontaktům a srovnání se světem. Tolik citát ze stanoviska filozofické fakulty.
***