(pokračuje Prokop)
Také jsme se pokusili - a to je moje poslední poznámka - poměrně intenzivně zdůraznit veřejný charakter některých procesů, které na škole probíhají, jako je např. přijímací řízení, pokud bude, a k tomu budou směřovat i některé další moje zpřesňující pozměňovací návrhy. Uložili jsme také státu, ministerstvu i školám, aby zveřejňovaly a připravovaly určité koncepční materiály a programy, aby také státní příspěvek, na který má veřejná vysoká škola ze zákona nárok, byl vyhodnocován a poměřován, rovněž i výstupy s tím, co vysoká škola společnosti poskytuje, jaký má, tak řečeno rating, kolik a jakých odborných publikací jejich pracovníci publikují v odborném tisku doma i v zahraničí. Snažili jsme se, aby vysoká škola byla skutečně veřejnou institucí a aby veřejnost měla šanci seznamovat se s její prací co nejvíce a aby také tato veřejná kontrola fungovala.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že žádná norma, ani ta, kterou jsme připravili ve výboru, není dokonalá. Má určitě celou řadu chyb a vad, které se objeví v průběhu let, kdy bude platit. Jsem ale přesvědčen, že je to dobrý základ pro to, aby náš systém vysokého vzdělání mohl vstoupit do Evropy jako rovný s rovným, a velmi bych vás prosil, abyste návrh, který jsme připravili, podpořili. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Prokopovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Titz.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, v úvodu mně dovolte uvést o sobě několik osobních dat, aby tato ctěná sněmovna posoudila, zda z toho, co budu osobně říkat a následně o tom hlasovat, nemám nějaký osobní prospěch či zájem.
Vysokou školu jsem ukončil v roce 1961, v roce 1972 jsem předložil svou kandidátskou práci, kterou mě vzhledem k činnosti v přípravném výboru KAN nebylo dovoleno obhájit dřív než přesně půl roku po 17. listopadu, tedy 17. 5. 1990. Pak jsem se k 1. říjnu 1991 na řádný konkurz dostal na vysokou školu, což bylo vždycky mým životním snem, kde jsem se pak během 1,5 měsíce habilitoval. Tolik na úvod.
Chtěl bych se v této rozmluvě zaměřit prakticky jenom k jednomu bodu, a to, že pod zastřešením vysokoškolského zákona by se měly dostat jak vysoké školy univerzitního, tak neuniverzitního typu. Několik mých předřečníků připomnělo 6,5 století staroslavné Karlovy univerzity. Dovolím si připomenout, že to není jen těch 6,5 století, které císaře a krále českého Karla IV vedly k založení Karlovy univerzity. Tato univerzita byla totiž jedinou univerzitou na sever od Alp a na východ od Paříže. Myslím si, že bychom měli velmi vážně se zamýšlet nad tím, abychom v této tradici naší Karlovy univerzity a všech dalších vysokých škol v tomto novém vysokoškolském zákoně řádně obstáli.
Jedním z nedělitelných atributů vysoké školy je vědecká činnost na úrovni. A právě akreditační komise zdaleka nezkoumají jen schopnost přednášet, cvičit a vést laboratoře, ale velice pečlivě studují schopnost publikovat vědecké práce na současné úrovni. Je dobře známo, že co nejobjektivnější hodnocení je velmi obtížné. Pomáhají citační indexy, pomáhá jakési renomé časopisů, v kterých se práce objevuje, pomáhá renomé konferencí, kde jsou první údaje o příslušné vědeckotechnické práci zveřejňovány, a teď se dostávám k tomu, když zde bylo řečeno, že vysoké školy neuniverzitního typu nejsou v zákoně definovány, a to záměrně, takže by mne velice zajímalo, jak při vzniku těchto vysokých škol bude příslušná akreditační komise postupovat a čeho se vlastně bude držet.
Mám dojem, a dovolte mi použít tohoto slova, že propašování neuniverzitních vysokých škol do našeho zákona je velmi účelové, a chtěl bych se obrátit k paměti tohoto ctěného shromáždění, aby si připomnělo, že máme zkušenost s velmi účelově zřízeným institutem, který byl vydáván za vysokoškolský, a to ne z doby právě minulé. Máme ale ještě nedávnější zkušenosti. Vzpomeňte si na rozpravu, vedenou velmi vážně, o nepovinné školní docházce, lépe řečeno o nepovinném školním vzdělávání, vzpomeňme na inflaci soukromých středních škol, které bylo nutno během dvou let administrativním způsobem omezit, vzpomeňme na řadu integrovaných škol, které vznikly na bázi i velmi dobrých odborných učilišť, ale z nichž vznikly špatné střední školy. A teď se tedy objevuje možnost, že z jakýchsi, řekl bych, ideologizujících důvodů, se dostane i tento institut na roveň vysokých škol.
Samozřejmě, jestliže se v poslední době velmi vážně mluví o celoživotním vzdělávání, je samozřejmé, že maturita nemůže znamenat pro schopného člověka řekněme konec vzdělávání. Ale na to jsme si také zvykli, vždyť abiturientské kurzy v naší zemi mají řadu desetiletí velmi dobrý zvuk a velmi často jejich absolventi absolvovali posléze vysokou školu, a to buď řádně, nebo dálkově, či jak se dnes říká, distančně.
Myslím si, že k zefektivnění systému vysokých škol došlo po listopadu, neboť vznikla celá řada regionálních univerzit, technické univerzity apod., a všechny tyto školy vlastně reagují na pozměněnou potřebu naší společnosti. Myslím si, že pokud by některé průmyslové odvětví nebo konkrétně některý průmyslový podnik potřeboval velmi úzce specializovat řekněme své zaměstnance, kteří mají ukončené středoškolské vzdělání, je to možné udělat na řadě našich průmyslovek, které mají slušnou úroveň, a je to možné také udělat v poměrně nějakém krátkém kurzu na některé z vysokých škol. Dovolil bych si ještě upozornit, že zatímco univerzity vznikly již před staletími, technické vysoké školy jsou spojeny s rozmachem techniky, technickými revolucemi a jako takové se zpočátku od vyložených univerzit přece jenom dosti lišily.
***