(pokračuje Titz)
Lišily se např. velkým počtem studentů v ročníku. Nicméně s tím, jak postupovala věda a technika ke konci dvacátého století, tak docházelo v řadě oborů k velkému sbližování fakult technických vysokých škol s fakultami univerzitními. Neexistuje prakticky žádný rozdíl ve stylu výuky na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze a např. matematicko-fyzikální či přírodovědecké fakultě v Praze, Brně a Olomouci. Naopak si dovolím přirovnat výuku na lékařských fakultách v jakémsi stylu výuky k řadě fakult třeba ČVUT, jako je stavařina, strojařina, elektrotechnika, právě tím, že je tam velké množství studentů v ročnících, kteří se zúčastňují společně tzv. teoretických přednášek.
A teď mi dovolte zmínit ještě jednu věc, a tou je financování. Myslím si, že této sněmovně je známo, že koláč, který je určen našim vysokým školám, není ani příliš veliký, ani příliš bohatě zdobený, takže samozřejmě, bude-li se dělit na více subjektů, znamená to evidentně, že na každý subjekt přijde prostředků méně.
Dovolím si připomenout slova prezidenta Akademie věd České republiky prof. Zahradníka, který už několik let zdůrazňuje svou tezi, že by se vláda naší republiky měla pokusit získat velmi výhodnou půjčku ve výši jedné miliardy dolarů na to, aby se naše vysoké školy i akademické a resortní výzkumné ústavy vymanily z úrovně řekněme padesátých či šedesátých let, což ovšem neznamená, že neexistují špičková pracoviště, která jsou na tom samozřejmě lépe, ale je jich jako šafránu.
V této souvislosti, ještě než skončím, bych si dovolil připomenout, že tato suma, jedna miliarda dolarů, je prakticky v korelaci s vládní zárukou koncernu Boeing, která byla dána včera. Rovněž jedna miliarda dolarů. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Smetana. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pro klub SPR-RSČ je nepřijatelné zavedení školného na vysokých školách a placení jakýchkoliv poplatků spojených se studiem na vysokých školách.
Proto se připojuji ke svému kolegovi a navrhuji vrácení tisku 189 a tisku 329 výboru k novému projednání, a to podle § 93 zákona č. 90/95 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Nehera.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, v návrzích zákona, které pod hlavičkou komplexního pozměňovacího návrhu projednáváme, je obsaženo mnoho práce, kterou tato Poslanecká sněmovna, resp. značná část poslanců, vykonala. Proto nepovažuji za dobré návrhy, aby se společný komplexní pozměňovací návrh vrátil k přepracování, protože to je rovno jeho zamítnutí. Znamená to, že do konce tohoto volebního období, které se už krátí, nelze s tímto návrhem nic pozitivního udělat.
Z tohoto hlediska bych byl pro to, kdyby se jistá vůle k nalezení dohody, k nalezení obecně - to znamená většinově - přijatelného řešení v této sněmovně našla, protože by to znamenalo zhodnocení této práce, vytvoření nového zákonného rámce i pravidel pro fungování vysokých škol a myslím si, že mezi námi asi nebude sporu o tom, že starý vysokoškolský zákon, byť byl novelizován, není odpovídajícím právním předpisem pro tuto dobu.
Ale přesto se tu v této obecné rozpravě opakují - a je to pochopitelné - některé základní problémy, základní diference, s nimiž jsme se setkali už při obecné rozpravě v prvním čtení. Já souhlasím s těmi kritiky, kteří odmítají školné, ale myslím si, že určité poplatky na vysokých školách jsou na místě. Nemyslím si, že úplné zproštění posluchačů platit za cokoliv je vhodné. Tak daleko ve svých úvahách nejdu. Zejména se chci zastavit u oné otázky, o které hovořil přede mnou podrobně kolega Titz. Já rovněž nejsem stoupencem toho, abychom zavedli vysoké školy dvojího typu. Proti námitkám, že naše vysokoškolská soustava, resp. naše pojetí vysokých škol jsou příliš zkostnatělé, že tkví příliš hluboko v minulosti, bych chtěl říci jednu věc. Všichni dobře víme, že po listopadu 1989 došlo k velkému uvolnění, pokud jde o vytváření vysokých škol, pokud jde o změny jednotlivých fakult na univerzity. Problémem podle mého soudu je dosáhnout zvýšení úrovně vysokého školství. Jestliže vedle univerzitních škol zavedeme školy neuniverzitního typu, potom tím nutně dojde k degradaci a devalvaci úrovně vysokoškolského studia.
Souhlasím s argumenty, že je vhodné pro určitý druh studia mít studium kratší, než je to normální vysokoškolské. Nic nebrání tomu, jestliže bude taková vůle, abychom mohli zvláštním zákonem konstituovat ještě další školy, které by měly charakter - říkám to teď pracovně - vyšších středních nebo vyšších odborných škol, ale nebudeme prostě tyto školy, které by měly dejme tomu úroveň bakalářského studia - aniž by si kladly za úkol toto bakalářské studium chápat jenom jako nižší formu celkového vysokoškolského studia - považovat za školy vysoké. Je třeba, aby tento návrh byl zvážen. Já k této věci a k některým dalším otázkám podám ještě konkrétní pozměňovací návrhy, protože nedohoda v této věci by se mohla stát kamenem úrazu, pokud jde o celkové schvalování návrhu.
Zároveň souhlasím s těmi, kdo se stavěli kriticky vůči určitým návrhům, které tu byly vzneseny, např. pokud jde o úplné zrušení přijímacího řízení. Toto přijímací řízení je podle mého soudu i při vědomí všech jeho slabostí nezbytné pro to, aby vysoké školy mohly kvalitně zajišťovat výuku a vzdělávání svých posluchačů. V tomto směru je situace na různých školách různá, ale svého času - nevím, jak je to momentálně nyní - třeba i v SRN byl numerus clausus, pokud jde o studium na lékařských fakultách, protože na lékařských fakultách k tomu, aby posluchači mohli studovat, musí mít i nezbytnou míru praxe v nemocničních zařízeních apod., a tady nelze připustit, aby se tam dostal kdokoliv, kdo se přihlásí. Myslím, že jisté síto je nezbytné, a osobně se domnívám, že to tak platí s jistou mírou tolerance i v některých dalších oborech.
***