Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím kolegům sdělit, že používají nekorektní argumenty. Školné podle návrhu, neříkám, že to je ústupek, je celé příjmem stipendijního fondu. Tedy chudý talentovaný student dostane nazpátek nejen celé školné, které vlastně škole dal, ale dostane ještě více peněz, takže školné, tak jak je navrženo, v žádném případě nemůže být sociálně determinující nebo omezující.
A kolegům z republikánské strany bych zase, pane předsedající, vaším prostřednictvím řekl, že své připomínky rozhodně mohli uplatnit ve výborech, kdyby tam ovšem vůbec někdy přišli.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, slovo má paní kolegyně Čelišová.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nezlobte se, ale můj předřečník mě v podstatě nutí k tomu, abych, byť jsem nechtěla k vysokoškolskému zákonu vystupovat z politických pohledů, reagovala na některé věci.
Jste přesvědčeni, pánové a paní poslankyně z pravicových stran, že opravdu vysoké školství u nás do roku 1989 bylo na tak špatné úrovni? Jste přesvědčeni o tom, že vaše vysokoškolské tituly snad jsou chybou a měli byste všichni, kteří jste do roku 1989 studovali na vysokých školách v Československé socialistické republice, své tituly vrátit?
Víte, stojím před takovým problémem, kdy v podstatě neumíme a nevážíme si toho, co dobré bylo, neodstraňujeme to špatné a v podstatě vy, kteří jste tyto vysokoškolské tituly v minulé době získali a stojíte dnes na pravé straně politického spektra v naší sněmovně, vy si dovolíte tady dnes říci ve sněmovně, že tzv. chudí studenti budou ošetřeni stipendiem. Slovo chudý do roku 1989 neexistovalo a já se stydím, že musím říkat to, co dnes tady z vašich stran zaznívá.
Nebudu se dále k těmto věcem vyjadřovat. Vysokou školu jsme absolvovali všichni stejně v naší zemi a řada vysokoškolských učitelů stále na vysokých školách přednáší a dostává se jim vysoké důvěry odborníků ze zahraničí.
Chtěla bych se vás ale zeptat na jednu věc: Dnes tu diskutujeme, zda projde, nebo neprojde vysokoškolský zákon. Sama jsem se zúčastnila řady rozprav v našem výboru a musím říci, že opravdu se podařilo to, že jsme do materie, která je vám dnes předložena, dostali věci z obou variant zákonů.
Samozřejmě patřím k těm, kteří nepodpoří v tomto návrhu zákona o vysokých školách školné, nebudu říkat, z jakých důvodů, už tu některé zazněly. Snad jen pro oživení vaší paměti bych chtěla jen připomenout, že na jedné straně jde na vysoké školy doporučení ministerstva školství, které obdržely všechny univerzity v republice, a toto doporučení stanovuje pokles státních dotací pro vysoké školy. Jako náhradu ovšem za ušlé peníze navrhuje ministerstvo školství zavést jednorázové zvýšení cen kolejného a stravování v menzách.
Co k tomuto dodat? Nestačí to, že mezi vysokoškoláky stoupá napětí, chystají bojkot kolejného, proti zdražování poplatků za ubytování na kolejích, k němuž došlo po omezení státních dotací vysokých škol, slibuje se kompenzace na některých vysokých školách studentům, těm prý nejchudším, 100 až 150 Kč, zatímco zdražení se pohybuje kolem 300 Kč.
Nebudu vykládat o tom, to přece všichni víme, že studenti, především z menších měst, už teď z příspěvků svých rodičů, jejichž platy mají k údajnému pražskému průměru 10 000 měsíčně hodně daleko, těžko vyjdou a budou moci dále na vysokých školách studovat.
Snad bych se měla dotknout ještě jedné věci, a sice: V návrhu zákona se počítá s tím, že vysoké školy budou mj. vlastnit majetek. S tím, myslím si, souvisí nutnost vzniku správního a kontrolního orgánu, jímž je správní rada veřejné vysoké školy. Na této cestě vidím ale vážné úskalí, aby zátěž péče o majetek neodvrátila pozornost od základního poslání vysokých škol, tj. učit. Orgány veřejné vysoké školy by měly mít maximum pravomocí, aby tuto novou funkci, tzn. povinnost péče o majetek, zvládly. Věřím, že se nám podaří ještě některými pozměňovacími návrhy, které nám neprošly ve výboru, situaci změnit.
Stejně tak bych se chtěla ještě dotknout jedné oblasti, a sice neuniverzitních škol. Myslím si, že bude-li schválen ve stávající podobě tento vysokoškolský zákon, pak poprvé v naší historii vznikne tzv. nový typ profesně orientovaného vysokoškolského studia, tzv. neuniverzitní sektor, doplňující řady již tradičních vědečtějších univerzit. Mnozí se přitom přou nad otázkou, z jaké prvotní materie bude. Jestli bude už od kolébky doménou, a tedy pochopitelně i odnoží vysokých škol, nebo vzejde přirozenou cestou spíše z některých velkých vyšších odborných škol.
Nejsem přesvědčena, že při projednávání a návrzích neuniverzitního typu vysokého školství bylo diskutováno a brán zřetel na situaci, která na našich vyšších odborných školách je. Tedy odhlédnu-li od nejistot plynoucích z neustálých změn ve vedení ministerstva školství, pak je to dáno především tím, že znění vysokoškolského zákona je v případě neuniverzitního sektoru spíše zmatečné než jednoznačné. Návrh sice říká, že neuniverzity vzniknou, ale už nic neříká o tom, jak a také jak by měly vypadat. Zdá se, že nedávno projevená vůle vysokých škol akceptovat neuniverzity je hodně spojena právě s touto nedokonalostí příslušných paragrafů. V podstatě ve stávajícím znění si myslím, že je prakticky nepoužitelný.
Myslím si, že vyšší odborná škola by neměla suplovat roli vysoké školy, protože má ve vzdělávací soustavě vymezenu úplně jinou oblast. Její doménou je především příprava prohlubující středoškolské znalosti orientované do praxe. Frekventant vyšší odborné školy by měl z vyšší odborné školy odejít jako vysoce specializovaný profesionál v úzkém odborném zaměření. Naproti tomu úkolem vysoké školy bývalo a mělo by být zejména připravit člověka s hlubokými znalostmi teoretickými a zasahujícími mnohem vyšší spektrum konkrétního oboru.
Směřování k neuniverzitnímu vysokoškolskému sektoru bylo vysloveno vlastně už dávno. V době, kdy v experimentu vznikaly první vyšší odborné školy. Vyšší školství v současné podobě bohužel neodpovídá evropskému protějšku a stejně tak představám, které jsme od počátku kolem vyšších odborných škol a přímo i na nich měli.
Co říci závěrem? Opakovaně jsem zde směrem k vysokoškolskému zákonu v minulém volebním období upozorňovala na to, že vysokoškolský zákon, a jsem o tom přesvědčena, by neměl být projednáván bez toho, aniž by vláda předložila koncepci rozvoje vzdělanosti našeho obyvatelstva. Vysloužila jsem si se slůvkem koncepce, koncepčnost ve výboru nespokojenost, ale já jsem přesvědčena, že vláda se svou známou naivitou počítá s obdobnou situací, jaká je dnes charakteristická pro české střední školství, tj. živelnost vývoje sítě vysokých škol, jejich počtu, minimální garance státu za jejich úroveň ve vztahu k občanovi a bohorovné přenesení veškerých rizik na občany, studenty a jejich rodiče.
Vysoké školství se podřizuje živelným výkyvům okamžité poptávky trhu po absolventech vysokých škol a jednotlivých studijních oborů. To na jedné straně povede ke vzniku závažných deficitů kvalifikovaných odborníků, na druhé straně vznikne obdobně, jak tomu je pochopitelně v mnoha západních kapitalistických státech, absolutní nadbytek absolventů vysokých škol v jiných, nejčastěji humanitních oborech. I když absolutní počet absolventů vysokých škol poroste, využitelná vzdělanost obyvatelstva se bude rychle snižovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Čelišové a končím obecnou rozpravu vzhledem k tomu, že se do ní dál nikdo nepřihlásil.
Dámy a pánové, v 16.32 hodin rozhodneme hlasováními o návrzích na zamítnutí a o návrzích na vrácení k dopracování obou předloh.
***