Poslanec Jiří Payne: Vážené kolegyně, vážení kolegové, páni ministři, trochu mne mrzí, že rozprava je spíš technicistního charakteru a že se nedotýká samé podstaty vzdělávání. Věřím však, že tato debata proběhla v příslušném výboru, takže to je důvod, proč se nedostala do sněmovny.
Přesto svůj pozměňovací návrh uvodím jednou obecnější poznámkou. Milton Friedmann uvádí v jedné své knize, že vzdělání má povahu zboží, které produkují učitelé a školy a jehož spotřebitelem - tohoto zboží - je student, žák, případně u malých dětí to jsou rodiče.
Tou klíčovou otázkou při vzdělávání je, zda vzdělávání je doménou státu, anebo zda je to otázka individua, které se chce vzdělávat, stojí o to, a stát pouze vytváří podmínky pro vzdělávání. Já sám se hlásím k tomuto pojetí, že stát by měl vytvářet podmínky pro vzdělávání, a myslím, že by o tom měla být vedena daleko podrobnější debata.
Pokud vycházím z této představy, domnívám se, že bychom měli skutečně uvažovat o modelu školství, který po mém soudu je proveditelný, totiž model vysokého školství, ve kterém nebudou přijímací zkoušky. V dosavadní rozpravě už to zaznělo. Dovedu si představit, že v průběhu prvního semestru dostanou studenti sylabus doporučené literatury, přednášky budou nepovinné. Jsem dokonce přesvědčen, jak znám poměry na školách, že i kapacita přednáškových sálů při druhé či třetí přednášce bude zcela vyhovující. Teprve po prvním semestru se při zkoušce ukáže, zda studenti mají či nemají pokračovat. Zdá se mi totiž, že maturitní vysvědčení je postačujícím dokladem, který vydává státní správa, o způsobilosti, o určité kvalifikaci příslušného studenta a že nenáleží dalšímu orgánu, aby způsobem, který zdaleka neodpovídá znalosti studenta, takové, jakou mají kantoři na střední škole, byl revidován tento doklad o vzdělání.
Ve své podstatě vysvědčení o maturitní zkoušce je dokladem státní správy o tom, že člověk je způsobilý studovat na vysoké škole. Je paradoxní, že na vysokých školách jsou uplatňovány testy, ve kterých jsou kladeny otázky, které žádným způsobem nesouvisejí s látkou, kterou dotyčná osoba hodlá studovat, z nichž ani nelze usuzovat na předpoklady daného studenta absolvovat danou školu, ale přesto jsou důvodem k tomu, aby i ten, kdo složil maturitní vysvědčení s vynikajícím prospěchem, nebyl přijat na vysokou školu. Testy a přijímací zkoušky jsou ve srovnání s nějakým čtyřletým studiem velmi primitivní záležitostí, ve které záleží spíše na náhodě, štěstí, možná i někdy určitých znalostech toho, jaké typy otázek jsou kladeny, než na skutečné prověrce znalostí.
Obráceně se domnívám, že pokud by školy byly skutečně otevřené pro studenty, byla by tím naplněna také důsledně naše ústava, která říká, že stát má umožňovat vzdělání každému, kdo o to projevuje zájem. Teprve zkouška po prvním semestru, kde se zkouší již podle jasně definovaných pravidel jasně vymezená látka, která byla uložena ke studiu, která byla odpřednášena, to jsou rovné podmínky pro všechny. Jsem přesvědčen, že setrvačnost, s jakou automaticky přijímáme, že musejí existovat přijímací zkoušky, je v této věci na škodu. Jsem si stoprocentně jist, že to je systém, který je ekonomicky zvládnutelný na vysokých školách.
Z toho důvodu navrhuji v § 49 odst. 1 vypustit slova "se určitých znalostí, schopností nebo nadání, anebo". Vypustíme-li tato slova, bude odstavec 1 znít: "Vysoká škola, fakulta nebo vysokoškolský ústav může stanovit další podmínky přijetí ke studiu, týkající se prospěchu ze střední školy, případně vyšší odborné školy nebo vysoké školy." Vypouští se tedy testování nějakých dalších znalostí, schopností nebo nadání. Myslím, že pokud bychom to založili na prospěchu ze střední školy, nic by nebránilo tomu, říci, že např. vysoká škola považuje za přijatelné, aby student, který se na ni hlásí, měl minimální prospěch 2,0 nebo 1,5, to záleží na té škole, a potom maturitní vysvědčení je průkazným dokladem státní správy o způsobilosti ke studiu na vysoké škole.
Pokud bychom chtěli tento pozměňovací návrh provést do důsledku, znamenalo by to také vypuštění odstavce 4 z téhož § 49. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Paynovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Šojdrová, připraví se kolegyně Buzková.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že vystupuji ještě s jedním pozměňujícím návrhem, jehož nutnost se v průběhu projednávání ukázala jako opodstatněná.
Dovolte mi, abych navrhla novou část 14 § 97. Čili nové znění § 97 v části 14:
Změna zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 26/1993 Sb., zákona č. 326/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 33/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb. se mění takto: § 16 odst. 3 zní: " Do funkce vyšetřovatele může být ustaven policista, který dosáhl věku 24 let a získal vysokoškolské vzdělání absolvováním bakalářského nebo magisterského studijního programu v oblasti práva."
To je celé znění tohoto návrhu. Omlouvám se, že s tím takto sněmovnu zdržuji, ale domnívám se, že je to věc, která může právě v praxi České policie znamenat vážné komplikace. Stávající právní úprava zakotvená v tomto § 16 odst. 3 zákona ČNR č. 186/92 Sb., o služebním poměru příslušníků policie, stanovuje, že do funkce vyšetřovatele může být ustaven policista, který dosáhl věku 24 let a získal vysokoškolské právnické vzdělání. Podle § 21 zákona č. 192 o vysokých školách je za vysokoškolské studium považována i obsahově ucelená část vysokoškolského studia, bakalářské studium, kterou pro potřeby resortu Ministerstva vnitra realizuje Policejní akademie ČR v oboru bezpečnostní služby.
Předkládaný návrh není v rozporu s projednávaným zákonem o vysokých školách ani s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaná úprava si neklade ani žádné nároky na státní rozpočet. Jedná se o zajištění dostatečného počtu vyšetřovatelů s vysokoškolským vzděláním v oblasti práva nebo bezpečnostní služby pro potřeby resortu a navrhuje se tak projednat společně s návrhem tohoto zákona o vysokých školách.
Doporučuji vám, vážení kolegové, abyste doplnění tohoto návrhu zákona podpořili. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má kolegyně Petra Buzková. Upozorňuji, že je to poslední přihláška do rozpravy. To upozornění je směřováno zejména předkladatelům dalších návrhů.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že vystupuji v této rozpravě ještě jednou s dalším pozměňovacím návrhem nebo pozměňovacími návrhy. Vedlo mě k tomu to, že jsem zjistila studiem tohoto usnesení, že podle návrhu, který pravděpodobně bude přijat, by veškeré oprávnění vyučovat a udílet některý typ akademických titulů ztratila Akademie věd České republiky.
***