(pokračuje Nehera)
Po ukončení její práce se očekává diskuse a hlasování o návrhu v poslanecké sněmovně, resp. senátu Brazilského národního kongresu. Brazilská veřejnost je myšlence zákona o registrovaném partnerství nakloněna zvláště poté, co brazilské úřady vypověděly 15. března 1996 ze země britského občana, který je dlouholetým partnerem představitele brazilského Sdružení za práva homosexuálů. Vypršela mu platnost víza a mohl se do Brazílie vrátit pouze poté, co mu bylo uděleno mimo brazilské území nové vízum. Celý případ vzbudil pozornost domácích sdělovacích prostředků a světových tiskových agentur.
Nyní bych se zabýval tím, jak tento problém řeší Dánsko. V Dánsku byly přijaty dva zákony týkající se dané problematiky, a to zákon č. 372 o registrovaném partnerství ze 7. června 1989, který zavádí a upravuje registraci partnerství homosexuálních partnerů, a zákon č. 373, který doplňuje dánský zákon o vzniku a zániku manželství, dědický zákon, trestní zákoník a zákon o dědické dani. Zákon č. 372 v čl. 1 umožňuje dvěma osobám stejného pohlaví provést registraci svého partnerství. Článek 2 se týká podmínek registrace partnerství, přičemž se aplikují patřičná ustanovení zákona o vzniku a zániku manželství. Ve druhém odstavci tohoto článku se stanoví, že partnerství může být registrováno za podmínky, že oba nebo alespoň jeden partner má trvalé bydliště v Dánsku a je dánské národnosti. Odstavec 3 potom ukládá ministru spravedlnosti, aby stanovil pravidla řídící postup registrace včetně zkoumání podmínek pro registraci.
Právní účinky registrace partnerství jsou upraveny v čl. 3 a 4. V prvním odstavci čl. 3 se říká, že registrace partnerství má stejné právní účinky jako uzavření manželství, ve druhém pak, že ustanovení dánského práva týkající se manželství a manželů se užijí obdobně pro registrované partnerství a registrované páry.
Článek 4 výslovně stanoví, která ustanovení dánských zákonů, jako je zákon o adopci, zákon o právní nezpůsobilosti a poručnictví, ustanovení dánského práva obsahující zvláštní pravidla, která se týkají jednoho z budoucích manželů, určující pohlaví této osoby, týkající se manželů, se pro registrované partnerství nepoužijí.
Odstavec 4 říká: ustanovení mezinárodních smluv se na registrované partnerství neužijí vyjma těch případů, kdy ostatní smluvní strany s takovýmto užitím souhlasí.
Právní úpravu zániku registrovaného partnerství obsahuje čl. 5. V prvním odstavci se uvádí, která ustanovení zákona o vzniku a zániku manželství a zákona o výkonu spravedlnosti se užijí obdobně pro zánik registrovaného partnerství. Druhý odstavec naopak zmiňuje článek zákona o vzniku a zániku manželství, jenž se pro zánik registrovaného partnerství neužije.
V závěru v čl. 7 jsou stanovena závislá území dánského státu, Faerské ostrovy a Grónsko, na nichž se tohoto zákona neužije, avšak královským výnosem s modifikacemi, které si zvláštní podmínky těchto území vyžadují, může být pro tato území užitelný. Podle čl. 6 vstoupil zákon v platnost dne 1. října 1989.
Zákon č. 373 doplňuje dánský zákon o vzniku a zániku manželství, zákon o dědictví, trestní zákoník a zákon o dědické dani, obsahuje doplňky vyplývající ze zavedení registrovaného partnerství. I tento zákon vstoupil v platnost 1. října 1989.
Za hlavní nedostatek této právní úpravy považují dánská sdružení homosexuálů nemožnost adopce dítěte, přístup lesbických žen k umělému oplodnění, neřešení práva na společnou péči o dítě, např. z předchozího manželství jednoho z partnerů, a podmínku dánského občanství a trvalého pobytu jednoho z partnerů v zemi, kterou považují za diskriminační.
Ve Finsku se vypořádávají s danou problematikou takto. Dne 28. května 1996 byl předložen ve finském parlamentu návrh zákona o registrovaném partnerství stejnopohlavních párů, který je zhruba ekvivalentem zákonů existujících v dalších skandinávských zemích. Podle průzkumu veřejného mínění podpořilo koncem května 1996 návrh zákona o registrovaném partnerství 67 % Finů. První diskuse o předloženém návrhu zákona o registrovaném partnerství proběhly ve finském parlamentu dne 5. června 1996. Návrh zákona byl poté předán legislativní komisi parlamentu, která si vyžádala zprávu od Ministerstva spravedlnosti o případných účincích zákona. Ministerstvo spravedlnosti mělo předložit zprávu do konce září 1996, kdy se očekávala další jednání legislativní komise. Tato komise pak měla na základě zprávy Ministerstva spravedlnosti rozhodnout o dalším postupu ve věci návrhu zákona o registrovaném partnerství.
Návrh zákona o registrovaném homosexuálním partnerství v čl. 1 stanovuje předpoklady uznání partnerství dvou osob stejného pohlaví. Předpoklady stanovené zákonem o manželství 234/29, podle nichž je třeba zjistit, zda neexistují zákonné překážky uzavření manželství, se mají aplikovat rovněž na partnerství. Osoba mladší 18 let nesmí uzavřít partnerství, v odůvodněných případech však ministr spravedlnosti může osobě mladší 18 let uzavření partnerství povolit. Před přijetím rozhodnutí o konkrétní žádosti by však měl být, pokud to okolnosti dovolují, vyslyšen zákonný zástupce osoby žádající o povolení.
***