(pokračuje Nehera)
Jelikož na základě čtvrtého článku Ústavy Spojených států musí každý stát uznat soudní rozhodnutí přijatá ve všech ostatních státech, kladné rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Havaj o právu homosexuálních párů na uzavření sňatku by znamenalo, že všechny ostatní státy USA by musely tyto na Havaji uzavřené sňatky uznat. Při této možnosti se v Kongresu Spojených států vytvořila silná opozice, jež odpověděla návrhem zákona na obranu manželství, který dovoluje státům neuznat v jiném státě uzavřené homosexuální sňatky a definuje manželství pouze jako svazek mezi mužem a ženou.
Řada politiků vidí východisko v podpoře projektu partnerství osob žijících ve společné domácnosti. Organizace pro občanská práva spolu se zájmovými sdruženími homosexuálů zastávají stanovisko, že by federální vláda neměla zasahovat do záležitostí, které se týkají jednotlivých států. V případě, že havajský Nejvyšší soud rozhodne o právu stejnopohlavních partnerů uzavřít manželství, hodlají tyto organizace podat stížnost k Nejvyššímu soudu Spojených států. Tolik tedy problematika ve Spojených státech.
Ve Velké Británii nebyla dosud přijata žádná zvláštní právní úprava regulující partnerství osob stejného pohlaví. Z platných předpisů vyplývá, že zde oproti heterosexuálním partnerům není přímá možnost sňatku pro homosexuální páry a existuje celá řada předpisů, které tomu brání. Ministerstvo životního prostředí však vydalo 14. května 1996 směrnici, ve které instruuje obecní úřady, aby při udělování obecního bytu nabídly ve společné domácnosti trvale žijícím dospělým osobám možnost společného práva na užívání bytu. Tato úprava umožňuje, aby jeden z partnerů mohl po smrti svého partnera nadále užívat obecní byt. Místní úřady v některých městech však tento přístup praktikovaly již před vydáním směrnice. V červnu roku 1996 vládní daňový úřad rozšířil výklad kategorie "závislá osoba", který pro příště zahrnuje partnera stejného pohlaví. Po partnerově smrti může pozůstalý partner stejného pohlaví obdržet část jeho penze, prohlásil mluvčí daňového úřadu.
Od roku 1994 se stále zřetelněji objevuje posun v britské soudní praxi. Na základě nového výkladu zákona o adopci z roku 1978, podle kterého může požádat o adopci buď pár, anebo jednotlivec, v partnerském vztahu žijící lesbické ženy v roce 1994 navzájem adoptovaly partnerčiny děti. Dne 26. června 1996 Nejvyšší civilní soud kladně rozhodl o odvolání gaye-ošetřovatele proti rozhodnutí soudu nižší instance nepovolit adopci pětiletého, těžce postiženého chlapce, o něhož společně se svým partnerem od listopadu 1994 se souhlasem místního odboru sociální péče pečoval. Nejvyšší civilní soud kladné rozhodnutí ve věci žádosti o adopci zdůvodnil následovně: Záležitosti týkající se sexuální orientace, životního stylu, rasy, náboženství nebo jiných charakteristik zúčastněných stran musí být samozřejmě vzaty do úvahy. Nelze však dopustit, aby tyto převážily nejlepší zájem dítěte.
Rozhodčí pro odvolání v imigračních záležitostech již v šestnácti případech kladně rozhodl o odvolání proti rozhodnutí ministerstva vnitra o deportaci cizího státního občana žijícího v dlouhodobém homosexuálním vztahu s britským občanem. Jednotlivá odvolání jsou posuzována případ od případu a je zkoumáno, jestli se na ně nevztahuje výklad termínu "závažné důvody", obsaženého v ustanovení § 164 zákona HC 251.
22. července 1996 se právní soud obrátil na Evropský soudní dvůr v Lucemburku se žádostí o rozhodnutí v případě týkajícím se britské zaměstnankyně v dopravě. Její zaměstnavatel odmítl navzdory svému prohlášenému závazku nediskriminovat poskytnout jízdní výhody pro rodinné příslušníky zaměstnanců její partnerce, jelikož není muž. Pracovní soud požádal Evropský soudní dvůr jako instituci odpovědnou za rozhodování v případech sporů vyvolaných interpretací nebo aplikací evropských smluv nebo legislativou na těchto smlouvách založenou, aby rozhodl, zdali se všeobecný zákaz diskriminace na základě pohlaví v zemích Evropské unie vztahuje i na diskriminaci partnerů stejného pohlaví stejným způsobem, jako se vztahuje na diskriminaci partnerů opačného pohlaví.
V odborné právnické literatuře se očekává, že rozhodnutí Evropského soudního dvora v této věci vytvoří důležitý precedens, který bude nutno brát v úvahu při navrhování jakékoliv legislativy, definující proceduru oficiálního uznání stejnopohlavních partnerství v členských zemích Evropské unie.
Další kroky ke zlepšení právního postavení homosexuálů jsou navrhovány gay-sdruženími. Konstatuje rozsáhlou diskriminaci homosexuálních párů ve Velké Británii a požaduje odpovídající změny v oblasti adopčního práva, pracovního práva, dědického práva, daňového a důchodového práva.
Věřím, že moje stručná informace pomůže této Poslanecké sněmovně zodpovědně rozhodnout při konečném hlasování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jindřichu Neherovi za jeho - jak sám označil stručnou - informaci a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miloslav Ransdorf.
***