Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Ledvinka) 

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je

Za omluveného ministra financí pana Ivana Pilipa předložený návrh z pověření vlády uvede pan ministr Miloslav Výborný. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, na předloženém vládním návrhu trvám a prosím, abyste jej nezamítali ani jeho projednávání nepřerušovali.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru. Jeho usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 331/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Vlastimil Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, rozpočtový výbor projednal návrh novely zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 248/92 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Přijal usnesení, které máte k dispozici jako sněmovní tisk 331/1.

Já bych si jako zpravodaj dovolil vás upozornit, že při přepisu tohoto usnesení v rozpočtovém výboru došlo k administrativní chybě, a požádal bych sněmovnu o souhlas s jejím odstraněním. Tato chyba spočívá v tom, že v usnesení rozpočtového výboru v bodě 43 je třeba nahradit na konci za slovy "podílový fond" čárku tečkou a vypustit slova "pokud komise nerozhodne jinak". Zcela analogicky v bodě následujícím, to je v bodě 44, je za slovy "roku 2002" třeba nahradit čárku tečkou a vypustit slova "pokud komise nerozhodne jinak".

Děkuji sněmovně za vstřícný souhlas s nápravou této chyby, ke které došlo při přepisu usnesení rozpočtového výboru. Obě tyto změny byly rozpočtovým výborem řádně odhlasovány.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil kolega Gongol. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, právě projednávaný vládní návrh zákona o investičních fondech a investičních společnostech by měl přispět alespoň k částečnému zlepšení situace na finančním trhu. Úmyslně říkám, že částečnému, neboť i tento návrh obsahuje negativa, na která bych chtěl upozornit.

Předložený návrh vychází z předpokladu, že stav v české ekonomice odpovídá stavu, který je v zemích, které mají standardní podmínky na kapitálovém trhu. Musíme si ale uvědomit, že "specifická česká cesta", představovaná kuponovou privatizací, vytvořila podmínky pro nejvyšší míru korupce. To samozřejmě má výrazně negativní efekt na zahraniční portfoliové i přímé investory. Má to i výrazně negativní efekt na výkonnost podniků vlastněných investičními fondy, pokud vůbec tyto podniky nejsou těmito fondy již vytunelovány.

Nemůžeme se tedy divit, že v analýze českého kapitálového trhu zpracované Ministerstvem financí v listopadu 1997 se investiční fondy, dřívější klenot kuponové privatizace, stavějí do čela kritických míst českého kapitálového trhu. Podle analýzy mají po ukončení privatizace výrazně negativní dopad a bylo by nejlépe je co nejdříve zrušit. Tolik tedy tato analýza.

Skutečně, jestliže se zrealizuje citovaná novela zákona o investičních fondech, zanikne v jejím důsledku nejméně 80 % dnes existujících investičních fondů, přičemž tento odhad je podle mého názoru skutečně velmi střízlivý.

Výtky adresované nyní fondům jsou oprávněné. Ano, fondy byly tunelovány. Ano, fondy okrádaly bezmocné drobné akcionáře. Ano, fondy neplnily funkci konečného vlastníka. Ano, fondy nepřispívaly ke kapitálotvorné funkci trhu cenných papírů.

Jenže všech těchto hříchů se nedopouštěly jen fondy, nedopouštěly se jich všechny fondy a ty, které se jich dopouštěly, to nečinily vždy dobrovolně. Palba kritiky, která se na ně snesla, neobsahuje hlavní palebný cíl, který je položen dále a který by neměl uniknout pozornosti. Ostatně dnes už zbylo jen 135 investičních fondů a 138 investičních společností, tedy bezpodílových fondů, oproti 280 a 160, které fungovaly ještě v roce 1995 a jejichž souhrnné vlastní jmění představovalo v polovině roku 1997 pouze 81,7 miliardy Kč. Uvážíme-li, že objem veřejně obchodovatelných akcií k témuž datu přesahoval 800 miliard Kč, je zřejmé, že vliv investičních fondů na neutěšený stav kapitálového trhu nemůže být rozhodující.

K rozvinutému tunelování, legálnímu i kriminálnímu, investičních fondů, lze podotknout toto. Nedávno bylo oficiálně konstatováno, že náklady na ozdravění bankovního systému u nás představují téměř 200 miliard Kč. "Ozdravění bank" znamená, že se jim přisunuly peníze, o které přišly tím, že poskytovaly špatné úvěry mimo jiné i těm podnikatelům, kteří neměli nikdy v úmyslu je vrátit. Kdy šlo o chybu, kdy o politický vliv a kdy o korupci, je těžko možné zjišťovat a ještě obtížněji je možné to dokládat. Faktem ovšem je, že tyto peníze jsou ztracené a že je uhrazuje daňový poplatník. Každý z nás tak chtě nechtě přispěl schopným podnikatelům na dovolenou na Bermudách nebo na nákup rolls-royce či jiné nezbytné životní potřeby. Tento penězovod od chudých k bohatým trvá dále, protože suma klasifikovaných úvěrů velkých bank i dnes dosahuje 384 miliard Kč, a i dnes je značná část těchto úvěrů nedobytná. Peníze, které jsme až dosud zaplatili bankrotářům a podvodníkům cestou sanace bankovního sektoru, nejsou tudíž poslední.

Pokud jde o výtku, že fondy nebyly tvůrčím faktorem kapitálového trhu a nechovaly se jako koneční vlastníci, je rovněž farizejská. Kapitálotvornost trhu cenných papírů, jak známo, spočívá v zásadě v tom, že podnik potřebující kapitál na svůj další rozvoj vydá další akcie, ty se pokusí prodat na trhu cenných papírů a získané peníze použije ke zvětšení svého kapitálu. To předpokládá, že se musí najít kupec, někdo, kdo má volné peníze k tomu, aby nabízené akcie koupil. Fondy to ale nebyly. Vznikly se zakladatelským kapitálem zpravidla 1 milion Kč, který obvykle nestačil ani na provoz, a ostatní jmění nezískaly ve volných penězích, ale v akciích. Ty mohly prodávat, kupovat, a tak určitou hotovost získat, což je samozřejmě proces přerozdělovací, nikoliv kapitálotvorný. Nový kapitál tím totiž nevzniká. Fondy nepřišly na trh s volnými penězi, protože je v důsledku způsobu svého vzniku prostě neměly. Je hloupé dnes jim to vyčítat.

Stejně tak je tomu s postavením investičního vlastníka. Pokud má tento výraz vůbec nějaký smysl, pak se jím rozumí podnikatel, který umístil do podniku své prostředky, chce s nimi dlouhodobě pracovat a zhodnocovat je, který s daným podnikem spojil svou hospodářskou budoucnost.

Jde-li o akciovou společnost, což v naprosté většině jde, pak podmínkou existence konečného vlastníka je tak velký podíl na majetku podniku, aby v něm mohl uskutečňovat své podnikatelské záměry, aby v něm mohl rozhodovat.

***