(pokračuje Gongol)
V konsolidovaných poměrech k tomu stačí někdy 10 až 15 % hlasů na valné hromadě akcionářů. V Česku poskytuje jistotu pouze majorita. Jenže investiční fondy na rozdíl od jiných vlastníků majoritu nesmějí získat, zákon jim dovoluje dlouhodobě držet ne více než 20 % akcií daného podniku. Byly by bláhové, kdyby za těchto podmínek vkládaly do podniků, které neovládají, peníze. Mohlo by se velmi dobře stát, že by o ně přišly, že by byly použity způsobem, který nebude v jejich zájmu.
Tyto omezující podmínky zčásti vysvětlují finanční a majetkovou džungli, jíž se staly fondy symbolem. Kdyby se držely striktně předpisů, nepřežily by. O mnoho lépe by na tom nebyly ani podniky kuponově privatizované. Aby se fondy vyhnuly svým omezením, uzavíraly formální i neformální dohody o společném postupu, kterými získávaly potřebnou většinu hlasů. Vytvářely kolem sebe růženec personálních, majetkově propojených dceřiných firem, sloužících k peněžním transferům. Vyrovnávaly si závazky zdánlivě nesmyslnými koupěmi a prodeji akcií, nejraději na přepážkách. I vzhledem ke dvojímu zdanění hledaly a nacházely cesty k tzv. optimalizaci daňové povinnosti, jinak řečeno ke krácení daní. S tím spojené různé právní kličky postupně vytvořily ono klima neprůhlednosti a nevystopovatelnosti jednotlivých transakcí gordického uzlu vzájemných pohledávek a závazků, které se staly pochopitelně také živnou půdou pro pochybné nebo přímo podvodné jednání, pramenící nikoliv z nezbytnosti, nýbrž ze ziskuchtivosti. V tomto prostředí nepozorovaně vytunelovat fond bylo velmi snadné, a to tím spíše, že některé fondy mohly vládní zákony a nařízení obcházet zcela veřejně a beztrestně.
Kdyby nově uzákoněná komise pro cenné papíry a předkládaná novela zákona o investičních společnostech a investičních fondech účinně vymýtila podobné nešvary, museli bychom jejich vznik přivítat samozřejmě s úlevou. Bohužel existuje ověřené české úsloví o tom, že kapři si z rybníka vodu nevypustí, přinejmenším pokud se nepřestěhují do jiného, výživnějšího. Co se pravděpodobně stane, jestliže novela zákona bude přijata? Především investiční podílové i jiné fondy budou ještě méně konečnými vlastníky než teď dvacetiprocentního podílu na majetku jedné společnosti, kdy se novelou snižuje ještě dále na jedenáct procent, což sice odpovídá směrnici Evropské unie, ale naprosto neodpovídá poměrům u nás, kde majorita je stále ještě jedinou spolehlivou ochranou před vytunelováním. Členové představenstev a dozorčích rad fondů budou muset propříště být schváleni Komisí pro cenné papíry. Komise ho neudělí, bude-li se domnívat, že navržení členové jsou osobami nedostatečně vhodnými pro "důvěryhodnou a transparentní činnost investičního fondu". Skvělé možnosti, které toto ustanovení poskytuje kaprům a jejich blízkým, je nabíledni.
Dále fondy, jejichž diskont, tj. rozdíl mezi tržní cenou akcie fondů a majetkem, který tato akcie reprezentuje, např. akcie fondu se prodává a kupuje za 250 Kč, ale majetek fondu, který na ni připadá, má hodnotu 600 Kč, tedy přesahuje 40 %, se budou muset povinně otevřít, přeměnit na otevřené podílové fondy. Tento druh fondu má jinak pozitivní vlastnost, že každý jeho podílník má právo kdykoliv požádat o vyplacení svého podílu v plné výši, např. i těch shora uvedených 600 Kč. Negativní vlastností pak je, že otevřený podílový fond nemá právní subjektivitu, tj. ztrácí svou samostatnost a musí se přihlásit u správy některé investiční společnosti, která o něm bude nadále rozhodovat. Podílník nemá práva akcionáře uplatnitelná na valné hromadě a jeho možnosti se omezují pouze na vložení podílu nebo jeho vybírání.
Lze si snadno představit, že v dnešní špatné hospodářské situaci dá značná část bývalých "diků" přednost okamžité výplatě svého podílu před pomalou výplatou dividend. Aby fondy této povinnosti mohly dostát, budou muset své akcie, pokud jsou prodejné, proměnit na hotovost. Nabídka akcií se rapidně zvýší a jejich cena prudce poklesne, což je samozřejmé. Tomuto procesu napomůže i nucený odprodej těch akcií, které představují povolený limit 11 % proti současnému stavu 20 %, které se musí odprodat, třebaže podílníci výplatu v hotovosti nepožadují.
Drobný vlastník, který se těšil na výplatu 600 Kč za akcii, zjistí, že v důsledku poklesu cen akcií, a tudíž i obchodního jmění jeho fondu, má nyní nárok jen na 300 Kč, nebo ještě méně. Dále zjistí, že z této sumy musí zaplatit ještě dvacetiprocentní srážku za výplatu podílu a další manipulační poplatky. Nakonec obdrží jen částku rovnající se několika málo ročním dividendám. Za tuto mísu čočovice pak bude definitivně vyřazen z řad akcionářů, a až se jednou - a doufejme že ano - česká ekonomika znovu postaví na nohy, bude se jen z dálky dívat, komu to co vyneslo. Nesmíme totiž zapomínat na to, že k tomu, aby fond své akcie prodal, musí na ně nalézt kupce. Že je jich málo, že ještě méně z nich by mohlo prokázat, že jejich peníze jsou úplně čisté, není třeba asi opakovat. Největší sousto laciných akcií tak připadne zákonitě zájemcům ze zahraničí. Zatím nakupovali hlavně české rodinné stříbro, jak říkal pan Ježek, nyní se jim vyplatí za babku koupit i průměrné podniky. Konečný vlastník českého hospodářství tak už postává za dveřmi.
Jsou samozřejmě i jiná řešení. A poslanci je budou moci při schvalování novely zákona navrhnout. Jinak bude platit, že bohatí budou ještě bohatší a chudí ještě chudší. České hospodářství bude v ještě pevnějším objetí našich tzv. atlantických přátel. A nad tím se bude klenout zářivá duha pravdy a lásky, svobody a demokracie.
Protože novela obsahuje i řadu opatření ke zvýšení kontroly činnosti subjektů v oblasti kolektivního investování, tento zákon v konečné fázi chceme podpořit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Končím obecnou rozpravu, do které se již nikdo nepřihlásil. Otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásili poslanci Tlustý, Budinský, Kudláček. V tomto pořadí je prosím, aby se ujali slova.
První to bude pan kolega Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Dámy a pánové, dovolte mi, abych na úvod přednesl jeden komplexní pozměňovací návrh, identický s usnesením rozpočtového výboru, a to vzhledem k osvědčené proceduře hlasování ve třetím čtení. Tento text máte všichni před sebou v písemné podobě.
Jedná se o 50 bodů usnesení rozpočtového výboru, které začínají slovy "bod 1 v článku I: bod 31 se vypouští" a končí v bodu 50 slovy "které jsou v rozporu s § 14 odst. 2".
Tato zrychlená procedura předkládání pozměňovacích návrhů v písemné podobě byla již několikrát v podobných případech uplatněna, takže si dovoluji využít jí i v tomto případě.
Dále mi dovolte předložit vám dvě drobné legislativně technické úpravy. Za prvé v návrhu novely zákona v bodu 25 za slovem "odst. 3" se doplňuje text "a odst. 6".
Druhý pozměňovací návrh k usnesení rozpočtového výboru: v bodu 2 vypustit poznámku 3a), která je tam nemístná.
To jsou všechny tři pozměňovací návrhy, které jsem chtěl přednést. Děkuji za pozornost.
***