(pokračuje Lux)
A ta role komisí nebude mít žádné rozhodovací právo ani právo veta. Děkuji.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji, pane ministře, přeje si pan poslanec položit doplňující otázku? Prosím.
Poslanec František Novák: Jsem rád, že se s panem ministrem shodujeme na tom, že de facto další působení této komise je zbytečné. Upozorňoval jsem na zneužití těch informací, které okresní agrární komory využívají v činnosti, která, myslím, přísluší pouze Pozemkovému fondu, a že tak může docházet k poškození zájmu oprávněných osob. Takže proto směřovala moje otázka spíše na zrušení těchto komisí.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Přeje si pan ministr reagovat?
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Já bych zcela nesouhlasil s tímto výkladem, protože už dnes tyto informace jsou veřejnými, jsou k dispozici nejenom zástupcům obcí, okresních úřadů, ale i dalších. A celý ten systém, tak jak je připraven, tak jak o něm bylo rozhodnuto, předpokládá, že všechny informace budou na Internetu a budou veřejnými, což si myslím, že je správné.
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Nyní následuje interpelace č. 22. Kolega Exner, já ho tady nevidím, takže interpelaci č. 22 škrtáme.
Interpelace č. 23 - kolegyně Kořínková Květoslava; také evidentně není v sále.
Interpelace č. 24 - kolega Gongol Jaroslav; také není v sále.
Interpelace č. 25 - kolega Wagner Jozef; také ho tu nevidím.
Interpelace č. 26 je interpelace pana kolegy Nováka Jaroslava na pana ministra obrany Lobkowicze Michala ve věci výcviku vojáků české armády. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, mám k vám dotaz na specifičnost naší armády. Má být naše armáda po vstupu do NATO zcela podobna svým západním vzorům se vším všudy? Totiž už dnes při pohledu na naše vojáky z určité vzdálenosti lze jen těžko rozlišit, zda jde o příslušníky armády ze středu Evropy, nebo členy US Army. Mnozí vyšší činitelé naší armády soudí, že vnější přizpůsobení naší armády Američanům či jiným vojákům NATO o kus předběhlo mnohem potřebnější kompatibilitu techniky či velení.
Vojáci začínají cvičit americký "rambovský" roztočený styl cviku "pohov", zdraví bez čepice, klušou za zvuku anglických pokřiků, kterým nerozumějí, mají uniformy západního střihu a nové hodnostní označení.
Vojsko také bez úprav na české podmínky přejalo zahraniční dotazníky, které mají sloužit při prověřování důstojníků k práci s tajnými materiály. Znamená to v praxi, že dříve muselo být všechno podle Rusů a dnes jsme se obrátili o 180 stupňů a chceme být stejní jako Američané?
Mám zjištěno, že některé jednotky nacvičují v angličtině vojenské pokřiky, které je mají povzbuzovat při běhu na větší vzdálenost. Tím je vlastně porušen předpis, protože vojenský řád stanoví, že služebním jazykem je pouze čeština nebo slovenština. Jak hlubokomyslné jsou tyto pokřiky, uvedu na příkladu: "Kanady a barety, na to holky poletí!", "Vaří nám tu chemici, jsme pokusní králíci!" atd.
Nelze v této souvislosti nevzpomenout na bývalou c. k. rakousko-uherskou armádu, která vznikla také jako mnohonárodnostní obranné společenství proti Turecku a dalším fiktivním nepřátelům, s úředním jazykem německým, kterému nejméně polovina vojáků nerozuměla - a k jakým koncům došla? Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jaroslav Zvěřina: Děkuji. Slovo má pan ministr Michal Lobkowicz.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, velmi děkuji za interpelaci, která, myslím, byla oživením dnešních interpelací. Chtěl bych k tomu říci především toto. Nemohu souhlasit s tím, co zaznělo v interpelaci pana poslance, jestli jsem to dobře vnímal, jestli jsem tomu dobře porozuměl, totiž s tím tvrzením, že důležitější než výcvik vojáků je modernizace techniky. Parafrázuji-li to zhruba, tak jako by v té interpelaci zaznělo, že je podstatnější, aby naše armáda byla vybavena moderní technikou, než jakým způsobem je vycvičena. Jestli to neparafrázuji úplně přesně, tak se omlouvám.
Chtěl bych s tímto tvrzením, které se občas ozývá a které občas člověk slyší, velmi polemizovat. Naopak bych řekl, že pro kvalitní, moderní, bojeschopnou, dobře vycvičenou armádu je úplně stejně důležitý výcvik jako moderní technika. Jinými slovy, kvalitní bojeschopná armáda bude dobře fungovat jenom tehdy, bude-li mít moderní techniku, ale moderní techniku musí obsluhovat dobře vycvičení vojáci.
Co se týče kvality výcviku v současné naší armádě, realita fakt a situace je taková, že samozřejmě se, jako nakonec ve všech armádách světa, jednotku od jednotky její kvalita liší a že tato kvalita je především závislá na stupni motivace jednotlivých velitelů, na tom, do jaké míry velitelé jsou ochotni, schopni, připraveni připravovat pro své vojáky výcvik kvalitní, výcvik takový, který i pro vojáky je naplněním jejich představ o vojenském profesionálovi, o vojákovi, naplněním jejich představ toho, co by moderní voják dělat měl.
Nepochybně součástí takového výcviku jsou i některé moderní prvky, jako je např. výcvik bojového umění, jako jsou ale také další, ne zcela v naší armádě tradiční prvky, jako je třeba horolezecký výcvik, slaňování, výcvik v překonávání vodních překážek apod. To jsou nepochybně trošku novinky, které se naše armáda snaží přejímat, snaží se je přejímat ze zkušeností armád západních států, a myslím, že to jsou zkušenosti, které by naše armáda přejímat měla. Jinými slovy, že jsou některé věci, ve kterých se naše armáda nepochybně, zejména od našich západních sousedů, učit má.
Na druhé straně naše armáda je Armádou České republiky, vychází ze svých vnitřních řádů a vychází ze zákonů naší země, a tudíž ta adaptace rozhodně zdaleka není tak dramatická, jak naznačoval pan poslanec. Já bych dokonce řekl, že v některých ohledech by bylo záhodno, aby naše armáda už byla dále v míře kompatibility a interoperability se státy NATO, mimo jiné také v otázce jazykové přípravy, kterou nepřímo zmínil pan poslanec, i když samozřejmě je nepochybné, že správnou cestou jazykové výuky nepochybně nejsou pokřiky v angličtině, správnou cestou je tradiční výuka.
Co se týče pokřiků, které zmínil pan poslanec, pravdou je, že asi nejsou vždy intelektuálním vrcholem, že někdy skutečně jde jejich obsah trochu na úkor rýmu nebo jde obsah na úkor formy. Nicméně na druhou stranu je také faktem, že pokřik, kterým například jednotka provází nějakou svoji činnost, ať už jde o poklus, běh či něco takového, je jistým druhem motivačním a každá armáda a dokonce specificky každá jednotka si takový svůj vlastní pokřik vytváří a - jak říkám - někdy ten pokřik je úzce spojen, spjat s životem té které jednotky, jako zřejmě byly ty, které zmiňoval pan poslanec, přičemž člověku, který nežije u té jednotky, vidí to zvenku, se zdají být legrační. Nicméně každý z nás se dovede vžít do atmosféry uvnitř jednotky, kde třeba evokují nějakou společnou příhodu nebo nějaký žert nebo něco takového.
***