(pokračuje Šedivý)
NATO zůstalo, protože tak chtěli všichni jeho členové. V listopadu 1991 aliance publikovala svůj nový strategický koncept, jímž zahájila adaptaci na postblokovou éru. Vedle obrany postupně stále více s prvky kooperativní bezpečnosti a dnes už se zapojením do spolupráce Západoevropské unie i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Vzniká nová evropská bezpečnostní architektura. Evropská unie se pokouší o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Je to všechno ještě v pohybu a my se do tohoto pohybu vstupem do NATO dostáváme. Změní se tím také naše postavení v Západoevropské unii, staneme se přidruženým členem s možností účasti v operačním plánování.
Ale proč ne Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jako základ naší kolektivní bezpečnosti? Mluvil už o tom pan předseda Zeman. Zahraniční politika se nedá dělat bez toho druhého nebo bez druhých. Kdybych teď navrhl, jak žádá pan poslanec Exner, sjednání dvoustranných dohod o spolupráci při zajištění bezpečnosti nad standardní rámec se sousedy a s bývalými státy Varšavské smlouvy, tak mně snad jenom běloruský kolega dá okamžitě kladnou odpověď. Ti druzí mi řeknou, že chtějí do Evropské unie, dříve či později, a do NATO v každém případě v nejbližší, čili druhé vlně. Takhle také skončil pokus vybudovat evropskou kolektivní bezpečnost na bázi helsinského procesu. Něco o tom vím.
7. Vláda dobře zvažovala klady vstupu do NATO pro naši obranu i pro naši integraci do evropských struktur a hodnotila nutné rozpočtové zdroje a nedělala ani neuvážené závazky. Nemá pravdu pan poslanec Filip, když se zlobí, že bez schválení parlamentu jsem 16. prosince loňského roku podepsal s dalšími ministry zahraničí vstupní protokol České republiky do NATO v Bruselu. Tři protokoly o vstupu Maďarské republiky, Polské republiky a České republiky podepisovali pouze ministři zahraničních věcí 16 členských států aliance. Ty nyní procházejí ratifikačním procesem v zemích NATO. Já jsem jenom s kolegou Geremkem a Kovacsem byl přítomen.
Výtka, že vláda usnesením č. 699 z 5. listopadu 1997 slíbila NATO víc, než na co měla právo, také nesedí. V usnesení vzala vláda na vědomí zprávu o akcesních rozhovorech České republiky s NATO a pověřila předsedu vlády, tehdy Václava
Klause, aby alianci potvrdil oficiálním dopisem zájem České republiky na pozvání k přístupu a zároveň potvrdil připravenost převzít všechny závazky vyplývající z členství v NATO tak, jak s nimi byla delegace seznámena v průběhu akcesních rozhovorů. Je pravda, že v dopise vyslovil souhlas s podílem 0,9 % na rozpočtu aliance. Ale jak aliance, tak i vláda si byly přitom vědomy toho, že vše musí ještě projít vnitřním ústavním schvalovacím procesem.
Dámy a pánové, diskuse patrně nezměnila příliš rozložení sil v této sněmovně ve vztahu ke vstupu České republiky do NATO, ale dala jakýsi inventář názorů a někdy i podnětů k dalšímu rozpracování. Je dobře, že projednávání tak závažného kroku proběhlo v šesti parlamentních výborech, kde bylo možné posuzovat věci ve více podrobnostech.
Vracíme se ke slovům, kterými jsem ukončil své úvodní vystoupení včera. Máte ve svých rukou historickou příležitost začlenit Českou republiku do fungujícího systému kolektivní obrany a bezpečnosti. Historie nezná opravné termíny zkoušek, kterými národy procházejí.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a nyní prosím pana zpravodaje Viléma Holáně, aby se ujal slova.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a vážení kolegové, za prvé rekapituluji, že pozitivně se k návrhu vyslovilo 6 výborů, kterým přikázala sněmovna projednat tento návrh. Ve druhém čtení vystoupilo 42 členů parlamentu různou formou, buď jako vystoupení za klub, nebo individuální vystoupení, nebo dokonce i faktické poznámky, podle mých záznamů. Z toho 28 vystoupení bylo proti smlouvě, 13 pro. Proti byli výhradně poslanci klubu KSČM a SPR-RSČ a pro byli poslanci ostatních stran. Názory na přístup jsou tedy polarizovány a situace je zralá k hlasování. Poznamenávám, že polarizace odpovídá volebním programům všech stran zastoupených v parlamentu.
Za druhé, předkladatel rozebral jednotlivé argumenty, které padly v diskusi a mně jako zpravodaji přísluší jen poznámky ke třem argumentům, které jsou věcné, a tudíž rozhodnutelné. Je to otázka rozmístění zbraní hromadného ničení na našem území, o níž víme, že je rozhodnuta tak, že tyto zbraně zde v míru nebudou. Je to dokumentováno v mezinárodních dokumentech.
Za třetí, přítomnost cizích vojsk nebude na našem území v době míru, neboť taktéž jako u ZHN je to dokumentováno.
Čtvrtá poznámka se týká suverenity, která se vzhledem k ustáleným a známým procedurám pro rozhodování v NATO nesnižuje, ale naopak se vliv naší země na rozhodování o evropských bezpečnostních otázkách zvyšuje.
Konečně poslední poznámka z tohoto okruhu je určitá nepřesnost, které jsem si všiml. Zástupci stran, kteří byli proti návrhu, většinou argumentovali všemi obyvateli, ačkoliv je správné, aby argumentovali svými voliči.
Bylo podáno 10 návrhů na usnesení, z toho tři se týkají přerušení či odročení. Jeden návrh na zamítnutí, dva návrhy týkající se způsobu hlasování a čtyři návrhy doprovodné. Nechal jsem vám rozmnožit dva z doprovodných návrhů na usnesení, které jsou rozsáhlé a nedá se o nich hlasovat, aniž je máte před sebou. Ostatní jsou jednoduché a mohou být přečteny.
Pane předsedo, navrhuji, abychom hlasovali jednoduchým způsobem, a to nejprve podle § 72 o návrzích na odročení či přerušení. Je to totiž tak, že dva návrhy jsou navrženy na odročení v souladu s § 108, u třetího návrhu není odvolávka na paragraf. Je použito slova "přerušení", ale domnívám se, že můžeme postupovat podle stejného paragrafu. Pak bychom přešli k návrhu na zamítnutí, pak na způsob hlasování a po hlasování o vlastním návrhu, o vlastní smlouvě bychom měli hlasovat o doprovodných usneseních.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano. Je nějakých námitek proti tomuto postupu? Není-li tomu tak, dám nejprve hlasovat o návrzích tak, jak je pan zpravodaj rekapituloval.
Dovolím si vás odhlásit na žádost některých z vás. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Poslanec Vilém Holáň: První návrh na odročení je návrh pana poslance Filipa, který s odvolávkou na § 108 odst. 6 navrhuje, aby se Poslanecká sněmovna usnesla, že přerušuje jednání o tisku č. 384 o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě, a to s odročením do doby, než Ústavní soud České republiky rozhodne o stížnosti skupiny občanů na zrušení usnesení vlády č. 699 ze dne 5. 11. 1997.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 7. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 38 pro, 146 proti.
Prosím další návrh.
***