(pokračuje Uhde)
Zapomněl jsem při tomto vytahování svých znalostí zdůraznit, že jde o slepého Mareše, takže jsem se dopustil nejméně stejné chyby jako kolega Dostál předtím.
Je to sice naprostá podružnost, ale považuji za správné se k tomu přihlásit, protože bych nerad z této sněmovny odcházel jako náfuka, který si svých omylů není vědom. Děkuji pěkně. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Milanu Uhdemu. Do obecné části rozpravy se ještě hlásí pan poslanec Vrzáň.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně a páni kolegové, dámy a pánové.
Státní hymna České republiky má svou pohnutou historii, kterou se liší od vzniku jiných státních hymen. Nevznikla na objednávku, z rozhodnutí jednotlivce, ba vůbec nebyla skládána jako budoucí státní hymna. Toto čestné poslání dostala z vůle našeho lidu, má tedy stejný základ jako sám náš stát, jehož je hudebním symbolem. Po stránce umělecké prokazuje svoji hodnotu a mezi hymnami jiných národů a států nás reprezentuje velmi dobře.
Je krásná, zpěvná, k monumentálnímu a důstojnému vyznění vyžaduje náležitý přednes a procítění. Pokud jste měli možnost ji hrát, jistě mi potvrdíte sílu prožitku, kterou při jejím přednesu prožívá každý muzikant.
Není to hymna opěvující panovnický rod, dynastii, není ani písní bojovnou, podněcující k výbojům. Naopak, opěvuje rozvoj naší země a lidu, je chválou přírodní krásy a darů české země a holdem pilné práci našeho lidu. Je optimistická, dodává důvěru v radostnou budoucnost naší vlasti, čímž odpovídá naší národní povaze.
Jistě proto si ji náš lid zvolil jako svou hymnu a proto také zůstává provždy drahá jeho srdci.
Prvá část původní československé státní hymny, která je dnes naší státní hymnou s názvem "Kde domov můj", je mimoto dokladem dávné lásky našeho národa k divadlu. Vznikla původně jako součást lidové hry se zpěvy "Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka", jejímiž tvůrci byli Josef Kajetán Tyl, průkopník českého divadelnictví, a František Škroup, skladatel první československé opery "Dráteník" a jeden z předních hudebníků našeho národního obrození. Fidlovačka byla poprvé provedena 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle v Praze. Protože byla satirou na odrodilou pražskou buržoazii, naproti níž vyzvedala prostý pracující lid, jenž nezapíral své češství, byla hned po druhém představení umlčena. Ředitelství divadla ji stáhlo z repertoáru a hra se pak nehrála až do světové války, kdy ji vzkřísilo v roce 1917 Městské divadlo na Královských Vinohradech.
Vlastenecká píseň "Kde domov můj" pronikla však rychle mezi nejširší lidové vrstvy, byla zpívána při nejrůznějších příležitostech i na veřejných shromážděních od let 60., až se stala všeobecně uznávanou hymnou českého národa.
Druhá část původní československé hymny, kterou si po rozdělení federace ponechala Slovenská republika, vychází z lidové písně, a poukazuje tedy přímo k velikému bohatství našich lidových písní.
Závěrem bych chtěl říci, že všichni, kteří tvořili původní i nynější hymnu, žili v nepříznivých okolnostech a pro své národní ideály mnoho vytrpěli. To posvěcuje v našich očích jejich odkaz národu. Nemůžeme proto nevzpomenout, kdykoli ji zpíváme a hrajeme, jejich světlé památky.
Pozměňovací návrh, který předložím v rámci podrobné rozpravy, směřuje k precizování tohoto návrhu zákona tak, aby nebylo možné tento skvost naší kultury a národní identity nikdy znehodnotit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za edukativní příspěvek panu poslanci Vrzáňovi. Možná je tato seminární forma vhodná spíš pro jednání v klubu nebo pro nějaké zájmové grémium. Nejsem si jist, že by někdo z poslanců nevěděl o jménech Tyl a Škroup. Ale budiž.
Další přihlášky do obecné rozpravy nemám, takže obecnou rozpravu končím a zahajuji rozpravu podrobnou. Jako jediný z avizovaných přihlášených je opět pan poslanec Vrzáň, takže ho opět prosím k mikrofonu.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak jak jsem avizoval v obecné rozpravě, chtěl bych předložit jeden jediný pozměňovací návrh k této novele zákona o státních symbolech České republiky a chtěl bych přitom vyzdvihnout zásluhy jejích navrhovatelů pánů kolegů Dostála a Čecha. Je to skutečně příkladný čin a jsem rád, že máme možnost i takovéto věci zde ve sněmovně projednávat.
Jak jsem řekl na konci svého příspěvku, chtěl bych přispět určitým dílem k tomu, aby tato naše krásná česká hymna nebyla nikdy v budoucnu znehodnocena a tato původní aktivita předkladatelů novely tohoto zákona, která mění part této písně, vlastně mne nabádá k tomu, že je nutné zdokonalit tento jejich vlastní původní čin, a to v tom smyslu, že part, který je součástí tohoto sněmovního tisku, je samozřejmě melodií, je i textem písně, ale postrádá z mého hlediska dvě velmi důležité věci.
Za prvé harmonii této skladby a za druhé rytmiku této skladby. Pokládám obě tyto věci za velmi důležité, neboť tento text, tato notace v této novele by mohla být kdykoli vykládána kýmkoli z aranžérů jinak, stačilo by pozměnit pár tónů, přidat k nějakému akordu třeba supertoniku nebo něco jiného, zkrátka změnit harmonii, a výsledek by byl úplně jiný.
Vedle toho, tak jak já jsem třeba hrával tuto hymnu v dechovém orchestru, ale i jak je psána v partiturách symfonických orchestrů, je zde samozřejmě určitá odchylka v tónině, to, jakým způsobem je tato hymna hrána, tak jak jsem měl možnost poznat, a samozřejmě si nedělám patent na rozum, může to být hráno kdekoli jinde úplně jinak, tak z mých zkušeností vyplývá, že obvyklé je hrát tuto hymnu ve znějící S-dur, nikoli E-dur, tak jak je v notaci tohoto sněmovního tisku.
Dovolil jsem si tedy předložit pozměňovací návrh, který vlastně mění přílohu tohoto zákona, přílohu č. 1, a navrhuji zaměnit tento part hymny za celou partituru, ze které zcela jednoznačně vyplývá vše to potřebné, co já vidím jako potřebné v případě uzákoňování textu a hudby naší státní hymny, tzn., můj návrh považuji za maximum možného, co lze v tomto případě učinit, a byl bych rád, kdyby byl přijat. Spatřuji v tom právě možnost zamezení jakýchkoli výkladů po hudební stránce do budoucna. Děkuji za pozornost.
Text a kompletní partituru jsem samozřejmě předal zpravodaji i navrhovateli. Děkuji.
***