Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, pouze bych chtěla připomenout, že rozprava byla uzavřena, bylo to po podrobné rozpravě. Tím pádem bylo uzavřené druhé čtení. Poněvadž vím, že koalice může otevřít rozpravu kdykoliv, protože zde má přítomné ministry, nechci tady dělat rozpravu k tomuto bodu, ale uvědomme si, že byla ukončena po podrobné rozpravě, a tím bylo ukončeno druhé čtení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Mám před sebou stenozáznam. Mohl bych dokumentovat - nebudu. Slova se ujme pan kolega Janeček, jinou přihlášku do rozpravy nemám.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, my jsme se jako posledním bodem minulého týdne zabývali zákonem o státní sociální podpoře, a sice v oblasti pěstounské péče. Já bych jen proto, abychom si uvědomili, o čem jsou dávky, z návrhu zákona přečetl název § 37: "Příspěvek na úhradu potřeb dítěte". Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezaopatřené nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Jinými slovy, z dikce zákona vyplývá, že onen příspěvek je příjmem dítěte, nikoli příjmem rodiny pěstouna.
Chtěl bych upozornit, že navrhované zvýšení znamená, že tento příspěvek včetně dětského přídavku bude činit přibližně 2,5násobek životního minima. Uvědomme si, že naprostá většina pěstounských rodin nedosahuje této úrovně. Znamená to, že pokud pěstoun má vlastní děti, pokud on sám má příjem na úrovni 1,5násobku životního minima, musí stát dohlížet na to, aby bylo zřejmé, že když se sejde dítě pěstouna a dítě svěřené do pěstounské péče u jednoho stolu, že večeře odpovídající těmto násobkům je taková, že dítě pěstouna, když to přeženu, má k večeři suchý rohlík a dítě svěřené do pěstounské péče večeři odpovídající 2,5násobku životního minima, čili dejme tomu rohlík se šunkou.
Je to něco, co zavádí výraznou nerovnost členů rodiny uvnitř, a to nerovnost, která bude kontrolována státem. Samozřejmě, že tuto kontrolu nemusí vykonávat pouze stát, ale zřejmě ji budou vykonávat i rodiče dítěte, které je svěřeno do pěstounské péče, neboť mnoho těchto dětí má rodiče a tito rodiče musejí např. souhlasit s tím, aby tomuto dítěti byl vydán pas. Nechci rozebírat ony situace, ke kterým může dojít. Až toto dítě se naučí studovat zákony, zjistí, že ono samo skutečně má nárok na životní úroveň ve výši 2,5násobku životního minima na rozdíl od svého pěstouna a dětí tohoto pěstouna.
Znamená to, že zde byl zvolen podle mého názoru naprosto chybný a ve svých důsledcích asociální mechanismus. Proto se domnívám, že pokud se chceme bavit o zvýšení příjmu pěstounské rodiny, neměly by být tyto dávky směřovány ve prospěch tohoto jednoho dítěte, měly by být směřovány ve prospěch pěstouna. Dnešní zákon říká, že zdravé dítě kromě všech sociálních dávek státní sociální podpory má nárok na 1,2násobek životního minima, pěstoun má nárok na odměnu ve výši 0,5násobku životního minima za každé dítě, které je mu svěřeno do pěstounské péče. Domnívám se, že daleko správnější by tedy bylo zajistit, aby tento příspěvek mohl být rozložen.
Proto navrhuji, aby byly všechny body návrhu zákona vypuštěny a aby zde byl jeden bod, který by říkal: v § 40 odst. 2 se číslovka "0,5" nahrazuje číslovkou "1". To znamená, že onen příspěvek za každé dítě svěřené do pěstounské péče by byl zvýšen proti současnému stavu na dvojnásobek a byl by to skutečně příjem rodiny, tak jak to zajišťuje současné znění zákona.
Co se týká oblasti podávání výjimek, nesouhlasím s tím proto, že paní kolegyně a navrhovatelé navrhují, aby místo nebo vedle Ministerstva práce a sociálních věcí měl právo udělit výjimku z trvalého pobytu každý okresní úřad, to znamená 80 institucí v tomto státě, přičemž není řečeno, za jakých podmínek, jak a komu. Ono to samozřejmě v této složité problematice nejde, ale domnívám se, že je vcelku zákonité, protože znám státní správu, že v mnoha případech dojde k poškození zájmů těch, kteří by měli tuto výjimku dostat. Podle mě je správnější postup, pokud nejsme spokojeni s prací ministerstva, využít institut interpelací, využít výbor pro sociální politiku a zdravotnictví atd. a zvýšit tlak na ministerstvo tak, aby tuto agendu zrychlilo, nikoliv tím, že tuto agendu rozdělíme na 80 dalších úřadů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se dále nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Končím druhé čtení tohoto návrhu. Tím jsme se vyrovnali s bodem 23 a můžeme přistoupit k dalšímu bodu.
Dalším bodem podle schváleného pořadu je bod
24.
Návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně
a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR,
ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 280/1992 Sb.,
o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisky 315/3 a 315/4/ - vrácený Senátem
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 315/3, usnesení, jímž Senát návrh zákona vrátil s pozměňovacími návrhy, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 315/4. Nyní bych měl vyzvat paní ministryně Roithovou, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřila, ale protože zde není, prosím o malou přestávku s tím, že bych vás poprosil, abyste neodcházeli ze sálu a pokusím se prostřednictvím Kanceláře zjistit, kde je paní ministryně Roithová.
***