(pokračuje Jičínský)
Běžně se v tisku psalo, že jednala porada ekonomických ministrů. Prostě vytvářel se dojem, že porada ekonomických ministrů je nějaký orgán. Porada ekonomických ministrů žádný orgán není. Porada ekonomických ministrů může připravovat rozhodnutí pro vládu, ale jediným ústavním orgánem je vláda. To přehlížení ústavních forem je, myslím, u zrodu toho, co se tu stalo. Myslím, že to, co se stalo, je vážná chyba. Ne že byla přijata opatření k záchraně České spořitelny, ale nesmějí se tato opatření dít způsobem, který z hlediska ústavního nebo zákonného je pochybný.
Měli bychom si z toho vyvodit jistá opatření, že příliš lehkovážný poměr k právu, který byl typický pro vládu v období 1992 až 1996, by měl být vážným mementem pro nás všechny, jak tu jsme. Možná si ještě vzpomínáte, s jakou kritickou reakcí se setkala moje kritika tohoto způsobu vládnutí. Představa, že my máme brát politickou odpovědnost a že bychom - pokud by něco bylo předmětem trestního řízení - předem rozhodovali, že něco trestním řízením projít nemá - to, myslím, parlamentu nepatří.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grulich, připraví se pan poslanec Filip. (Poslanec Grulich namítá, že chtěl návrh usnesení přečíst až na konci rozpravy.) Pane kolego, poté, co jsem přečetl vaše jméno, dostal jsem další přihlášku do rozpravy. Já si myslím, že nemůže vadit, když návrh usnesení přednesete nyní.
Poslanec Václav Grulich: Ano, děkuji, ono se nic nestane, i když předpokládám, že ještě dostanu odpovědi na otázky, které jsem položil. Víte, že jsem položil pouze otázky.
Přečtu návrh usnesení, protože bude čas o něm přemýšlet. Navrhuji usnesení v tomto znění:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovuje vážné znepokojení nad skutečností, že členové dřívější vlády České republiky porušovali zákonné postupy poskytováním garancí státu bez souhlasu vlády jako orgánu a bez vědomí orgánu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky."
Děkuji, to je vše.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Grulichovi. Prosím, aby mi návrh byl doručen písemně, protože jsem si stihl zaznamenat jen jeho první část.
Slovo má pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Kočárník. (Poslanec Filip není v sále.) Slovo má pan poslanec Kočárník.
Poslanec Ivan Kočárník: Pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, pan poslanec Grulich položil dvě nebo tři otázky. První otázka se týkala toho, že prohlášení zmíněné ve vztahu k České pojišťovně podepsal pan náměstek Klak - zda to bylo záměrem, či z donucení, nebo něco takového.
Chtěl bych říci celé Poslanecké sněmovně - a je možno si to ověřit na Ministerstvu financí - že když jsem oznámil svoji rezignaci na funkci ministra financí po 20. květnu v Senohrabech, tak jsem od té doby na Ministerstvu financí nepodepsal ani jediný spis, a to z jednoho prostého důvodu, že jsem necítil vnitřní mandát dále něco podepisovat jako ministr financí, čili o žádném donucení nebo vyhnutí se sám podpisu s nějakým budoucím prospěchem nemůže být ani řeč.
Prohlášení má v zásadě stejný charakter jako prohlášení, které podepsal v letošním roce pan ministr Pilip, čili vůbec spojovat mě s tímto prohlášením a s mým odchodem do pojišťovny je absurdní. To bychom museli předpokládat, že pan ministr Pilip by tam s největší pravděpodobností nyní přešel také nebo něco takového. Prostě prohlášení tohoto typu podle mého názoru, pokud zůstane zachován současný systém zákonného pojištění, musí v zásadě vydat Ministerstvo financí, ať bude vedeno jakýmkoliv ministrem.
A konečně - do jaké míry je plnění závazné. V tomto prohlášení o žádném plnění není ani slovo, není tam nic takového, že by se stát nebo Ministerstvo financí zavazovaly k nějakému plnění. Je tam pouze řeč o tom, že je si vědomo tohoto problému a že ten problém bude projednáván vládou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kočárníkovi. Slova se ujme pan poslanec Filip. Připraví se pan poslanec Hofman.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedo, pane premiére, paní a pánové, dovolte mi, abych se zastavil u dvou věcí, které se týkají práva, ač nejsem bankéř ani ekonom.
Za prvé se mi tady výrazně nelíbí to, jakým způsobem se tady hovoří o řídících strukturách, o jejich fungování nebo nefungování. Myslím, že pan profesor Jičínský to tady řekl velmi dobře. Začalo to tím, že tady byla jakási loutková vláda, že vládlo předsednictvo nebo politbyro komunistické strany. Není to pravda. Kdyby tomu tak bylo, jakým způsobem bychom se dívali na mezinárodní smlouvy, kde je podepsán např. vedle bývalého předsedy federální vlády Štrougala Henry Kissinger. Budeme si o takové smlouvě myslet, že je v dnešní době neplatná?
Byl bych rád, kdyby v této sněmovně vládla alespoň minimální slušnost a odpovědnost vůči tomuto státu. Zdá se mi, že čím dále tím více se snažíme zpolitizovat cokoliv, udělat si legraci z čehokoliv a nakonec dospět k tomu, že odpovědnost nese ten a ten, najdeme viníka, toho potrestáme nebo nepotrestáme a budeme si zase dělat legraci, dokud nám to občané dovolí. Myslím si, že takovým způsobem se ve sněmovně jednat nemá.
Tím méně se mi líbí přirovnání, která se mají dotýkat toho, jakým způsobem byla nebo nebyla informována vláda a Poslanecká sněmovna. Co mi na celém případu nejvíce vadí, je ekonomická situace, která byla této sněmovně v roce 1995 zakrývána. Vadí mi, že na jedné straně si chválíme sami sebe, lžeme si do kapsy o tom, že všechno je vynikající, že je to ekonomický zázrak, a nakonec dospíváme k tomu, že ekonomická situace a nálada obyvatelstva byla tak špatná, že kdyby se informace náhodou dostala ven, znamenalo by to krach nejen jednoho bankovního ústavu, ale celé české ekonomiky. Bylo by velmi dobré, kdybychom místo silných slov používali v politice více argumentů a také více faktů.
Nepochybuji o tom, že každý zodpovědný ekonom, který by si uvědomil, že 80 % národa vyjde do ulic, se bude snažit něco udělat s bankovním ústavem, který má tak velké množství klientů. O tom vůbec nepochybuji a nepovažuji rozhodnutí o poskytnutí garance za něco, co by snad bylo trestuhodné. O čem je třeba uvažovat, je to, jestli byly splněny podmínky, za kterých se tak má stát.
A tady si dovolím zastavit se u druhé poznámky, se kterou výrazně nesouhlasím, a myslím, že ji tu řekl místopředseda vlády pan Lux.
***