(pokračuje Filip)
Prosím vás, v této sněmovně by zpráva předsedy vlády byla i v případě, že by pan Kočárník nebyl poslancem Poslanecké sněmovny. A to z jednoho prostého důvodu - že jde o situaci, která se dotýká rozhodování ústavních orgánů, a to, že náhodou Poslanecká sněmovna v této souvislosti zároveň zařadila za tento bod jednání o imunitě nebo o zbavení nebo nezbavení imunity poslance Ivana Kočárníka, je věc vedlejší. Je to součást toho, že zároveň s informací, která přišla do sněmovny nebo kterou podává předseda vlády, dospěl do sněmovny i trestní spis pana Ivana Kočárníka, projednal ho imunitní výbor a ten předkládá jakési usnesení Poslanecké sněmovně.
Já bych se velmi vyvaroval toho, abychom složité situace řešili až v případě, že půjde o trestní stíhání někoho z této Poslanecké sněmovny. Nejsem příznivcem - říkám to úplně na rovinu - vydávání poslanců k trestnímu stíhání, pokud nejde o úmyslný trestný čin, který má velmi nepěkné motivy anebo katastrofální důsledky. A řídil jsem se tím vždycky, i v letech 1990 až 1992, kdy jsem byl poslancem Federálního shromáždění, a řídil jsem se tím i teď od roku 1996. Prostě pochybuji o tom, že to je ten jediný správný způsob, jak dospět ke spravedlnosti.
Právě proto chci říci, že jsem rád, že se zpráva projednává, že si můžeme říci pravdu o tom, jakým způsobem se postupovalo v případě, že Česká republika a její ekonomika se dostaly do určitých potíží a bylo by dobře, abychom potíže řešili otevřeně a s výhledem, že tato ekonomická situace je řešitelná, protože nejhůře můžeme udělat, když budeme lhát. A já jsem přesvědčen, že tu je východisko z této situace, je východisko i ze situace, ve které se nacházejí české bankovní domy, ze situace, ve které se nachází česká ekonomika a průmysl. Ale je to situace, kterou bychom měli popsat právě tak, že si budeme vážit jednotlivých ústavních orgánů tohoto státu, že nebudeme zpochybňovat politická rozhodnutí politických stran, protože to jsou jejich suverénní rozhodnutí, poslanci těchto politických stran tu rozhodují podle svého mandátu. A nerad bych zaměňoval rozhodování politické s rozhodováním o zákonech nebo s rozhodováním ve vládě, protože vláda má mandát na rozhodnutí.
Mě mrzí, že o tom jednáme v době, kdy ještě vláda nesanovala nedostatky, které v roce 1995 k tomuto aktu vedly. A nedostatky tam vidím a vidí je nepochybně i kolega Kočárník. K těm nakonec přispěly i ostatní doklady, které tu jsou.
Nebudu se podrobně zabývat tím, s čím jsem se mohl seznámit. Chci jen podotknout, že samo projednání by nás mělo vést k větší odpovědnosti v rozhodování o některých věcech, které se týkají státního rozpočtu, zaplacení věcí z Fondu národního majetku a případně vůbec nakládání s prostředky, které získal Fond národního majetku v průběhu privatizace. Ono odpovědné hospodaření je přece jen více než plané řečnění s politickým nábojem. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi, slovo má pan poslanec Jiří Hofman, připraví se pan kolega Hofhanzl.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, mne vyprovokoval k vystoupení předseda rozpočtového výboru. Já jsem velmi překvapen přístupem k tomuto problému od předsedy rozpočtového výboru. Zde se přece nejedná o účel poskytnutí garance, zde se přece jedná o to, jakým způsobem byla tato garance poskytnuta. A způsob poskytnutí garance bez projednání ve vládě a bez schválení vlády je velmi podivný.
Což je možné takto nakládat s penězi daňových poplatníků? Jak můžeme být přesvědčeni, že to je první a poslední případ? Kolik těchto kostlivců ve skříni ještě ve vládě visí?
A právě ten, kdo zdůrazňuje vždycky svou věcnost v přístupu k problémům, tentokrát byl velmi daleko mimo mísu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím telefonující, aby opustili jednací sál. Buďte tak laskavi a nenuťte mě, abych porušil svou zvyklost a začal vás jmenovitě vyvolávat a peskovat jako ve škole. Děkuji vám za pochopení. Všichni ostatní se zvonícími telefonky, jděte tam, kam si myslím, že byste s nimi patřili.
Pan kolega Hofhanzl má slovo.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane premiére, dámy a pánové, celá debata je o zodpovědnosti, a to o individuální zodpovědnosti.
Plynule jsme přešli do starých zvyků, že neplatí nic a nikdo nenese zodpovědnost. Bylo by dobré, kdyby každá nedůslednost nebo každé zneužití se nevyplatilo. Tak tomu bohužel není. Skutečností našeho světa ale je, že nedůslednost a zneužití se časem nevyplatí.
Problém, kterým se teď zabýváme, je klíčovým problémem celého vývoje našeho státu po roce 1989. Je to problém otevřeného řešení věcí a standardních postupů a obhájení si takových postupů.
To, co se děje teď ve sněmovně, je zase, tak jak to bylo celých 8 let, o dialektice. Je to velice málo o věcném řešení tohoto problému.
Čas, ve kterém o tomto problému diskutujeme, je podle mne, jak mám zkušenost, zajisté vybrán účelově, ale to nemění nic na tom, že tento problém prostě řešit musíme. Tento problém měl být řešen již v samém počátku, po roce 1989. Měli jsme si být velice silně vědomi toho, že chceme změnit způsoby této země, že za to, co učiníme, neseme osobní zodpovědnost před svou zemí a před českým státem.
Bohužel jsme všichni vyšli z toho, z čeho jsme vyšli. Teď napadáme jeden druhého. Viděl jsem celých osm let, že na tom, od čeho se odvíjela česká politika, jsme nesli skoro všichni určitý podíl a přičinili jsme se na tom skoro všichni.
Chtěl bych říci to, že tento problém je před námi a řešen být musí. A musí být řešen i přesto, že byl bohužel nastolen v takovémto špatném čase. Bohužel jsme to neřešili dříve. Problém těchto podepsaných úvěrů musí projít standardním vyšetřením. Nastavujeme proces, jak má česká politika fungovat a jak má být vlastně otevírána cesta k právnímu státu. Bohužel, domnívám se, že jiná cesta není.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi, slovo má pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, bylo zde uvedeno mnoho faktů o proceduře, jak se vyvíjela, i hodnocení celého konkrétního postupu.
***