(pokračuje Ledvinka)
Pane kolego, budete muset, stejně jako já chviličku počkat, protože já jménem vaším, ale také jménem svým požádám všechny kolegyně a kolegy, pokud nechtějí slyšet rozpravu, aby byly tak laskavi a své nutné věci si vyřídili v kuloárech. My jim oba dva za to děkujeme.
Dámy a pánové, opravdu ještě jednou vás vyzývám: Zdá se, že kuloáry jsou dostatečně velké, abyste tam mohli řešit své zásadní problémy. Děkuji vám za pochopení. Pane kolego, prosím!
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády - nejsou zde, takže oslovení beru zpátky - dámy a pánové, chtěl bych ve svém vystoupení reagovat na záměry, které nám vláda předložila v souvislosti s tzv. regulacemi ve své zprávě "Kvantifikovaná představa vlády o zvyšování regulovaných cen a doprovodných sociálních opatření". Tato představa nese datum 16. 3. 1998.
Předložená zpráva je reakcí na usnesení sněmovny na 19. schůzi dne 28. ledna 1998. Je totiž opodstatněná obava, že připravovaná vládní opatření ke zvyšování regulovaných cen v roce 1998 jsou na hranici a někde možná už za hranicí sociální únosnosti pro značnou část občanů České republiky.
Pane předsedající, aspoň v té první řadě snad by mohl být klid. Děkuji.
Už před loňským zdražováním totiž nízkopříjmové rodiny v ČR utratily za stravu zhruba jednu třetinu svých příjmů, zatímco třeba v Rakousku je to 19,1 % a v SRN je to 15 %. U našich důchodců to však bylo až 45 % jejich příjmů.
Ve struktuře spotřeby ještě před loňským zdražováním výdaje na potraviny, bydlení a dopravu činily u rodin s průměrnými příjmy téměř 60 %, ale u nízkopříjmových rodin ještě více. Už loni se u nás vytvořila situace, kdy dvě třetiny našich rodin mají problémy s domácím rozpočtem a 47 % mladých rodin s dětmi se pohybuje okolo příjmového minima.
Za těchto podmínek považovala opozice urychlování deregulace cen jako velmi drsný a nepřiměřený zásah do životní úrovně přinejmenším poloviny občanů této země a domnívala se, že je doprovázeno návrhy příliš malých sociálních kompenzací.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, někde tady někomu zvoní v uších. Tak to bude telefon. Vypnout, prosím! Děkuji za pochopení.
Poslanec Miroslav Grégr: Proto žádala zprávu vlády s údaji, které by ji mohly přesvědčit, že situace není tak kritická. Rád bych se alespoň k některým aspektům této zprávy vyjádřil.
Za prvé nepokládám za dobré, když ve snaze zmírnit šok ze zdražování se údaje v předložené zprávě podávají zamlžené, popř. v neúplné podobě. Jako příklad bych uvedl zdražování telekomunikačních tarifů, kdy zpráva vlády hovoří o zvýšení v průměru o 1,9 %. To je samozřejmě jistě příjemné zvýšení. Ve skutečnosti však běžnému občanovi Telecom zvýší měsíční sazbu z 90,- na 100,- Kč, tedy zhruba o 11 % a místní hovorné u jednoho impulsu ze 2,25 na 2,40 Kč, tedy o více než 6 %. O tom, že Telecom navíc prodloužil dobu tzv. telefonní špičky, tzn. poloviční délka impulsu, o jednu hodinu, místo v rozsahu 7.00 až 18.00 hodin na 7.00 až 19.00 hodin, se zpráva cudně nezmiňuje. Zato toto masivní zdražení zředí ve výpočtech procentního nárůstu zlevněním hovorů do zahraničí, až z toho vyjde na pohled zanedbatelných 1,9 %. Zlevnění hovoru do Ameriky je však běžnému občanovi platné asi jako mrtvému zimník.
Za druhé problém nákladů a cen je složitější, než jak ho předkládá zpráva, ze které je vidět, že vláda nemá v této oblasti žádnou seriózní koncepci řešení a přistupuje k problémům tak, že na to doplácí běžný občan. Ukáži to na dvou oblastech: zvyšování nájmů a zdražování elektřiny.
Při hodnocení výše nájemného vláda na straně 19 připouští, že příjmy obcí z nájemného už v roce 1997 kryly výdaje na běžné provozní náklady a správu obecního bytového fondu. I toto je vlastně nepřesné tvrzení, protože podle údajů Ministerstva financí příjmy dokonce převýšily výdaje obcí o 1 %. Následuje však konstatování, že je třeba dalším zdražováním se "dotáhnout postupně k pomyslné budoucí úrovni tržního nájemného, v různých lokalitách odlišného".
Hned nato zpráva konstatuje, že - opět cituji - je obtížné určit moment splnění tohoto cíle a je třeba nahradit dosavadní způsob regulace nějakým jiným, blíže nespecifikovaným.
Zároveň však vláda plánuje na příští rok ještě masivnější zdražení nájemného, než letos. Základní vadu dosavadní tzv. regulace, která ve skutečnosti není odstraněním regulace, ale pouhým zdražováním nájemného, tedy vidím v tom, že nemá vládou jasně stanovený cíl. Pokud by jím bylo nájemné kryjící náklady bydlení, pak je nutno zdůraznit, že po zdražení nájmů v roce 1997 příjmy obcí z nájemného, - podle analýz Ministerstva financí - o 1 % překročily výdaje na režii, běžnou údržbu a opravu. Není tedy pravda, že dosavadní výše nájemného, natož po zdražení v červenci 1998, nekryje v průměru běžné náklady bydlení.
Pokud by snad vláda chtěla dalším zdražováním pokrýt i tzv. zanedbanost bytového fondu, která se v České republice už rozrůstá od druhé světové války, pak to vidím jako velmi nebezpečný, sociálně brizantní nápad. Jde o poměrně značné finanční prostředky. Pro informaci - jen v oblasti rekonstrukcí panelových domů se dolní odhady točí kolem 40 mld. korun, jejichž hození pouze na bedra nájemníků by vedlo kamsi ke čtyřnásobku dosavadního nájemného.
I obvykle velmi radikální představitelé Občanského sdružení majitelů domů se tohoto čísla děsí a uznávají, že by to i při masivních podporách nutně narazilo na strop koupěschopné poptávky. To je citace pana Aksamita z Mladé fronty Dnes ze dne 5. 3. 1998.
Za situace v ČR, kdy došlo téměř k zastavení běžné nájemné výstavby, majitelé nájemních bytů hrají monopolní roli a nabídka na trhu bytů je hluboko pod poptávkou - v roce 1996 nemělo 436 tisíc samostatně hospodařících domácností vlastní byt - je volání po totálním opuštění regulace nájmů a tržním nájemném zcela mimo realitu a je nutno ho odmítnout jako neodpovědný postup hrozící destabilizovat společnost.
***