(pokračuje Grégr)
Řeči o odstranění regulace nájemného a vládní pojetí cílového tzv. tržního nájemného nelze totiž považovat za realistický cíl. Ve světle poměrů v civilizovaných státech Evropy by to bylo chimérou nemající obdoby.
Bytový trh ve vyspělých zemích není deregulován v pojetí českých záměrů, má naopak přesná a přísná pravidla, zejména pro tvorbu nájemného. Německá pravidla o tom, jak může majitel domu stanovit nájemné, aby šlo o tzv. místně obvyklé srovnatelné nájemné, nabrala v časopisu Mieterzeitung v únoru tohoto roku čtyři hustě popsané stránky. Obdobná pravidla najdete ve Švýcarsku, Rakousku, Francii, Dánsku a dalších zemích, které snad nikdo nemůže podezřívat z přežitků socialismu. Bez výrazných důvodů přesně vymezených v zákoně tam nájemné nelze zvyšovat. Inflace se promítá v nájemném jen zčásti. Přísně se rozdělují domy podle stáří, vybavení a polohy. U ziskového bydlení je možné do nákladů započítat jen zisk podstatně nižší, nežli je obvyklý bankovní úrok.
V civilizovaném světě se běžně chápe, že investice do nemovitostí není běžným podnikáním. Výhodou pro majitele totiž je, že tato investice neobsahuje rizika jako jiné podnikání a nepodléhá inflaci na rozdíl od uložených peněz v bance.
Česká vláda hlásá, že směřuje k odstranění regulace nájemného, aniž přitom postupně uvádí v život obvyklá pravidla pro stanovování nájemného známá v Evropě. Pravicový postup k odstranění regulace nájemného u nás je opětný nesmyslný pokus o trh bez pravidel. Jde o postup zcela odlišný od toho, jak jsou věci uspořádány v civilizovaných státech Evropy, kde naopak přesné a přísné regule chrání nájemníka před svévolí.
Chci se vší vážností důrazně varovat před postupem vlády při zdražování nájmů, protože bytový trh bez pravidel není trh, ale chaos. A chaos v oblasti zajišťující základní životní existenci bychom po dosavadních zkušenostech s trhy bez přívlastků již neměli připustit.
O mnoho lépe se vláda nevypořádala ani s otázkou tzv. nápravy cen elektřiny. Materiál vlády působí dojmem, jako by vláda ani netušila, že tato náprava má dvě zásadní dimenze, a to nejen odstranění tzv. křížových dotací, kterými jsou kryty ztráty ekonomicky neúplných cen pro domácnosti vyššími cenami všech ostatních spotřebitelů, ale i reformu celé tarifní soustavy a její rekalkulace na základě standardní tarifní metody, což bylo provedeno naposledy v roce 1988. Experti v této oblasti poukazují na to, že nelze odtrhávat jedno od druhého, a to, že se i v oficiálních materiálech tzv. náprava cen elektřiny identifikuje s odstraněním křížové dotace cen obyvatelstvu, označují za ohrožení cen novou deformací.
Na základě některých odborných propočtů prováděných na základě toho, aby v první etapě byly vyloučeny dotace z maloodběru, aniž byli zatím zvýhodněni odběratelé z vysokého a velmi vysokého napětí, se totiž ukazuje, že by zvýšení cen elektřiny pro obyvatelstvo mohlo být v roce 1998 i 1999 podstatně nižší než 42,7 % - míněno mimo zvýšení DPH. Ukazuje se, že by k narovnání úrovně cen pro obyvatelstvo na ekonomicky oprávněnou úroveň, očištěnou o dotaci, postačovalo zvyšování cenové úrovně v roce 1998 a 1999 o 25,6 %. Pokud by se ze sociálně politických důvodů narovnání cen protáhlo až do 1. 7. 2000, stačilo by meziroční zvyšování jen o 16,4 %. Po roce 1999 resp. 2000 by se mělo pokračovat rekalkulací tarifní soustavy zahrnující další vývoj cenových úrovní v důsledku oprávněných a uznávaných změn nákladů v celém řetězci energetických procesů od vstupu prvotních zdrojů a přeměn až do předacího místa u odběratele. To pravděpodobně povede k dalšímu možnému růstu cen elektřiny, možná i pro obyvatelstvo, ale již na základě reálných relací.
Mluvím zde podrobněji alespoň o dvou oblastech zdražování cen, tj. zdražování nájmů a zdražování cen elektřiny, abych ukázal, že předložený materiál vlády zdaleka není nesporný. Naopak jak jsem prokázal, strategie vlády postrádá jasné a nesporné cíle a ve svém postupu poškozuje obyvatelstvo, a to paradoxně zvláště tzv. střední stav, kterému tíže těchto opatření nebude kompenzována ani z části.
Celkově pokládám navržený způsob deregulace cen jako velmi drsný a nepřiměřený zásah do životní úrovně přinejmenším poloviny občanů této země a považuji přístup vlády k těmto problémům za neodpovědný a nekvalifikovaný. Předkladatelé takovýchto návrhů nemají podle mého míněné odborné ani morální oprávnění stát v čele společnosti a nezaslouží si ani důvěru sněmovny. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Gross. Pan kolega Gross stahuje. Přednost má pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je obecně známo, že vláda zvýšila ceny elektřinu a plynu a umožnila obcím zvýšit ceny nájemného přes několikeré upozorňování opozice ve sněmovně na ekonomickou neopodstatněnost a výrazné sociální dopady cenových skoků.
Vážnost situace vidím v tom, že pokud se vládě nepodaří opodstatněnost svého rozhodnutí sněmovně prokázat - a to v materiálu pana ministra Pilipa není - pouze akceptovala zájmy ekonomických lobby, což je možná legitimní od vlády vzešlé z vítězných voleb, ale nikoliv od nynějšího "apolitického" kabinetu.
V současné době, kdy v podmínkách stagnace reálných mezd a poklesu reálných sociálních příjmů vláda zvyšuje ceny sociálních potřeb, jde o zásadní problém, který zasluhuje rozklad. Mnoho zde už učinil můj předřečník. Ještě se pokusím na několika číslech naznačit ekonomický a sociální rozměr problému a v závěru o něco rozšířit usnesení.
Pokud jde o zmíněný ekonomický rozměr problému, od roku 1989 vzrostla cena nájemního bydlení 5,3krát, z toho cena čistého nájemného 13,8krát, cena tepla 11,3krát, cena elektřiny 2,1krát, cena zemního plynu 1,6krát, cena svozu bytového odpadu 2,6krát, cena vodného a stočného dokonce 23krát.
Přitom celková inflace spotřebitelských vzrostla pouze 3,6krát. V této souvislosti s plnou vážností zdůrazňuji, že za růst cen těchto zásadních a základních životních potřeb - snad kromě odvozu bytového odpadu, kde úspory jsou i ze strany nájemníka - který byl plně liberalizován, odpovídá stát. Konkrétně Ministerstvo financí ve funkci regulátora.
Podle § 1 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, stát posuzuje a schvaluje ekonomickou oprávněnost nákladové a přiměřenost ziskové složky ceny. Tedy za 5,3násobné zvýšení nákladů na bydlení nese přímou odpovědnost.
Dovoluji si toto tvrzení dokázat ekonomickou kalkulací nákladově ziskové, tedy ekonomické ceny nájemného. Nákladově zisková cena čistého nájemného je utvářena cenou správní režie bytového fondu plus cenou běžné údržby, do které nelze podle občanského zákoníku a nařízení vlády 258/1995 započítávat cenu údržby v bytech realizovanou nájemníky, dále stanovenou sazbu odpisů, tj. 2,25 % pořizovací, resp. zvýšené pořizovací ceny ročně s přiměřeným ziskem.
***