(pokračuje Štrait)
Dle údajů Ministerstva pro regionální rozvoj je průměrná velikost nájemného bytu v České republice 60 m2 při průměrném stáří 35 let. Pořizovací cena tohoto bytu činila 59 tisíc korun, při stoprocentním zhodnocení je cena cca 118 tisíc korun. Odpisy tedy činí 221 Kč měsíčně.
Za přiměřený zisk podnikání s bytovým fondem lze jistě vzhledem k nízké míře rizikovosti, o které tady předřečník hovořil bohatě, považovat průměrnou až menší než průměrnou míru zisku v národním hospodářství. Ta v loňském roce dosáhla výše 1,3 %. Správní režie bytového fondu je různá. Nejdražší jsou realitní kanceláře a je otázkou, zda bude správné svěřovat správu např. obecního bytového fondu realitním kancelářím. V současnosti se cena správní režie pohybuje v rozpětí 10-22 % čistého nájemného, tj. 89-178 Kč na nájemnou jednotku. Do nákladů běžné údržby lze zahrnout havárie, revize, menší opravy elektroinstalace, údržbu výtahů, opravy úniku vody, plynu, nátěry plochých střech, oken, vymalování chodeb atd.
Generální opravy a další investice se podle platné legislativy do běžných nákladů zařadit nemohou a jsou hrazeny z odpisů, tj. z utvořených investičních nebo rezervních fondů.
V jedné pražské části, kde je průměrné stáří bytového fondu 17 let, činily v loňském roce náklady na běžnou údržbu 629 Kč měsíčně a náklady na správu obecního bytového fondu 140 Kč měsíčně. Sečteno a podtrženo: průměrné nákladově ziskové nájemné v České republice činí 89-170 plus 650 plus 221 plus 128, tj. 1088-1177 Kč.
Podle předloženého materiálu Ministerstva financí činí současné čisté nájemné bez vybavení v nájemném bytě - stále jsem u bytu 60 m2 - 889 Kč a podle šetření nestátních institucí v nájemném bytě stejné velikosti jde o 1043 Kč. Schválené zvýšení v průměru o 27 %, tj. na 1325 Kč, je tedy ekonomicky neopodstatněné a rozporuje kalkulaci tržní ceny. Stát porušil v tomto případě funkci regulátora monopolní ceny.
Vyhlašované deklarace minulých i současných vládních představitelů o nezbytnosti vyrovnání regulovaného a volného nájemného pro dosažení trhu s byty jsou podle současné legislativy ekonomicky scestné. Cena regulovaného a volného nájemného se důsledkem rozdílných pořizovacích cen bytů, ze kterých vycházejí odpisové sazby, nemůže nikdy vyrovnat. Pořizovací cena současného bytu je až 10 krát vyšší než před 10 lety.
Tolik k ceně nájemného v nájemných bytech.
Obdobně lze prokázat nedůslednost státu při plnění funkce regulátora u ceny centrálně vyráběného tepla, teplé užitkové vody a zřejmě i vodného a stočného.
V této souvislosti je na místě i druhá otázka systémové povahy. Byla privatizace a převody vodního, tepelného nebo dokonce energetického hospodářství ze státu na obce a soukromé vlastníky správná? Nebyla dokonce protispolečenská?
Ze všech cen utvářejících cenu bydlení nejméně vzrostly ceny elektřiny a zemního plynu, tedy ceny od společnostní pod majoritním vlastnictvím státu. Uvažovat o vstupu zahraničního kapitálu nebo o prodeji energetických společností soukromým vlastníkům je tedy zřejmě scestné a protispolečenské.
Závěrem stručného rozkladu ekonomické části problému růstu ceny bydlení si dovolím upozornit na jednu z ekonomických anomálií České republiky v Evropě. Nájemné bydlení je v České republice nejdražší formou bydlení ze všech ostatních forem.
Věc má přirozeně ještě také sociální rozměr. Hovořit o dostatečnosti současných sociálních kompenzací skokových růstů cen základních životních potřeb, tedy včetně nákladů na bydlení, energii atd., je naprosto nekvalifikované a dovolím si tvrdit, že i arogantní. Za zásadní rozpor mezi předloženým materiálem - myslím Ministerstva financí - a skutečností považuji rozdílnost dat o současné ceně nájemného bydlení.
Zpráva Ministerstva financí hovoří o ceně bydlení 1613 Kč za byt I. kategorie 1+1, 2456 Kč za byt 2+1, 3386 Kč za byt 3+1 a 4302 Kč za byt 4+1. Sociologické výzkumy nevládních reprezentativních organizací vykazují čísla o 331 až 478 Kč vyšší. Sociální důsledky rostoucích nákladů na bydlení pak mají naprosto jiný rozměr. Např. náklady na bydlení dosáhnou po 1. červenci roku 1998 42 % průměrného starobního důchodu důchodce bydlícího v jednopokojovém bytě, 28 % průměrných starobních důchodů dvojice důchodců bydlících ve dvoupokojovém bytě a 25 % pracovníka sociálních příjmů čtyřčlenné rodiny se závislými dětmi, která bydlí ve třípokojovém nájemném bytě I. kategorie. Přitom průměrná rodina se závislými dětmi ani průměrná rodina důchodce na mimořádné sociální kompenzace nedosáhne.
V Evropě dosahují náklady na bydlení v průměru 22 % celkových příjmů, nejvíce to je v Dánsku - 29 %. Zde je ale nutno vzít v úvahu daleko menší podíl potravin na celkových výdajích domácnosti než v České republice.
Vidíme, že i ze sociálního hlediska bylo rozhodnutí vlády o deregulacích ceny bydlení mírně řečeno neuvážené.
S ohledem na uvedená fakta navrhuji Poslanecké sněmovně přijmout ještě další usnesení o sedmi bodech:
Vyzvat vládu, aby za prvé zastavila přípravu privatizace...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, mohu vás přerušit?
Poslanec Jaroslav Štrait: Ano, prosím.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jenom bych vás poprosil, je-li to možné, už na steno, kdybyste to formuloval v podstatě podle toho, jak je formulováno původní usnesení, tzn. Poslanecká sněmovna projednala, a teď vy byste řekl: Poslanecká sněmovna žádá vládu apod. Rozumíte mi? Děkuji.
Poslanec Jaroslav Štrait: Ano, Poslanecká sněmovna projednala a posoudila harmonogram atd. a žádá vládu:
1. Zastavit přípravu privatizace energetických společností, které nadále ponechat ve vlastnictví státu.
2. Výhledově zpětně odkoupit a zabezpečit státní správu ve vodním a tepelném hospodářství.
3. Přijmout výzvu k obcím, aby vyhlásily cenová moratoria na regulované nájemné.
4. Založit práce na nové konstrukci výpočtu a regulace nájemného.
5. Všem občanům České republiky zabezpečit bydlení na úrovni minimálního bytového standardu garantovaného státem.
6. Přijmout zákon o sociálním bydlení a vytvořit sektor sociálních bytů se státní a veřejnou správou.
7. Vyzývá vládu k vyhlášení cenového moratoria na ceny nájemného v nájemných bytech, tepla a užitkové vody, vodného a stočného.
V závěru mi dovolte ještě poznámku.
Za léta tzv. privatizace není vyúčtováno 850 miliard korun. Aktéři jsou stále anonymní, bohužel. V kuloárech se však vážně dneska říká, že jeden z poslanců a také bývalý člen vlády a také privatizační aktér zmizel za hranicemi. Doufám, že se nebude opakovat případ irského občana Koženého. Byl bych velmi rád, aby se tentokrát řeči z kuloárů nepotvrdily.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pane kolego, souhlasíte s tím, aby váš návrh byl návrhem II? (Souhlas.)
Slova se ujme paní kolegyně Gavlasová, připraví se pan kolega Gross.
Poslankyně Jana Gavlasová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové.
Původně jsem tady z těchto míst chtěla vyjádřit rovněž svou nespokojenost s deregulačními kroky, které vláda již provedla a které se chystá provést v příštím měsíci. Vzhledem k tomu, že kolegové už všechno řekli vlastně za mě, nemám k tomu co dodat a navrhla bych pouze usnesení.
***