Příloha č. 9
| Členské státy RE: | |||
| Albánie | |||
| Andorra | |||
| Rakousko | |||
| Belgie | |||
| Bulharsko | |||
| Kypr | |||
| Česká republika | |||
| Dánsko | |||
| Estonsko | |||
| Finsko | |||
| Francie | |||
| Německo | |||
| Řecko | |||
| Maďarsko | |||
| Island | |||
| Irsko | |||
| Itálie | |||
| Lotyšsko | |||
| Lichtenštejnsko | |||
| Litva | |||
| Lucembursko | |||
| Malta | |||
| Moldávie | |||
| Nizozemí | |||
| Norsko | |||
| Polsko | |||
| Portugalsko | |||
| Rumunsko | |||
| San Marino | |||
| Slovensko | |||
| Slovinsko | |||
| Španělsko | |||
| Švédsko | |||
| Švýcarsko | |||
| Makedonie | |||
| Turecko | |||
| Ukrajina | |||
| Spojené království | |||
| Nečlenské státy RE: | |||
| Bělorusko | |||
| Bosna a Hercegovina | |||
| Chorvatsko | |||
| Vatikán | |||
| Monaco | |||
| Rusko |
Příloha č. 10
Sdělení Ministerstva zahraničních
věcí o sjednání Evropské dohody
zakládající přidružení
mezi Českou republikou na jedné straně a
Evropským společenstvím a jejich členskými
státy na straně druhé (Sbírka zákonů
České republiky, 1995, částka 2)
Hlava VII: Kulturní spolupráce
Článek 97
odst. 2. Strany budou spolupracovat při podpoře
audiovizuálního průmyslu v Evropě.
Audiovizuální sektor v ČR by se mohl nejvýrazněji
podílet na činnostech organizovaných společenstvím
v rámci programu MEDIA pro roky 1991 - 1995 v souladu s
postupy stanovenými orgány odpovědnými
za řízení jednotlivých činností
a v souladu s ustanoveními Rozhodnutí Rady Evropských
společenství ze dne 21. prosince 1990, jímž
byl program vytvořen.
Strany budou koordinovat a, kde to bude na místě,
harmonizovat svoji politiku regulace vysílání
přes hranice států, technické normy
a prosazování evropské audiovizuální
technologie.
Direktiva Rady Evropských společenství
z 3. října 1989 o koordinaci některých
zákonných ustanovení, předpisů
či administrativních postupů členských
států týkajících se výkonu
činností souvisejících s televizním
vysíláním (89/552/EEC)
Rada Evropských společenství majíc
na zřeteli zřizovací smlouvu, na jejímž
základě bylo vytvořeno Evropské hospodářské
společenství, zejména pak články
57 (2) a 66 této smlouvy, majíc na zřeteli
návrh vzešlý z Komise, ve spolupráci
s Evropským parlamentem, majíc na zřeteli
stanovisko Hospodářského a sociálního
výboru, vzhledem k tomu, že cíle Společenství,
jak jsou vtěleny ve zřizovací smlouvě,
zahrnují vytváření ještě
užší jednoty mezi národy Evropy, podporu
užších vztahů mezi státy hlásícími
se ke Společenství, zajišťování
ekonomického a sociálního rozvoje členských
zemí pomocí společného postupu při
překonávání bariér rozdělujících
Evropu, podporu neustálého zlepšování
životních podmínek národů členských
zemí, jakož i zajišťování
ochrany a posilování míru a svobody;
zřizovací smlouva stanoví požadavek
vytváření společného trhu,
včetně odstraňování překážek
bránících svobodnému pohybu služeb
mezi členskými státy, jakož i zavádění
systému zaručujícího, že nedojde
k deformacím konkurenčního prostředí;
vysílání přenášené
přes hranice nejrůznějšími technickými
prostředky je považováno za jeden ze způsobů,
jak prosadit cíle Společenství je třeba
přijmout opatření a s jejich pomocí
připustit a zajistit přechod od národních
trhů k trhu, v němž se budou programy společně
vytvářet a distribuovat, a vytvořit rovněž
podmínky pro spravedlivou soutěž bez toho,
že by byla ohrožena role veřejného zájmu;
Rada Evropy přijala Evropskou úmluvu o televizním
vysílání přesahujícím
hranice států;
zřizovací smlouva stanoví vydávání
direktiv pro zajištění koordinace ustanovení
s cílem napomoci zahájení činnosti
samostatně činných osob;
televizní vysílání za normálních
okolností nadále poskytuje služby v rámci
záměrů zřizovací smlouvy;
zřizovací smlouva stanoví volný pohyb
služeb prováděných běžně
za úplatu, a to bez výjimek co do podstaty jejich
kulturního či jinak definovaného obsahu a
bez dalších omezení příslušníků
členských států s bydlištěm
v zemi Společenství, než jaká plynou
od osob, jimž jsou služby určeny;
toto právo v podobě, v jaké platí
pro vysílání a prodej televizních
služeb, je zároveň specifickým projevem
obecnějších zásad Společenství,
zejména pak principu svobody vyjadřování
vtěleného v článku 10 (1) Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních
svobod ratifikované všemi členskými
státy že právě z tohoto důvodu
musí vydávání direktiv o vysílání
a prodeji televizních programů zajišťovat
jejich volný pohyb ve smyslu zmíněného
článku a nesmí podléhat jiným
omezením než těm, která definuje odstavec
2 tohoto článku a článek 56 (3) smlouvy;
práva, předpisy a administrativní opatření
týkající se činnosti televizních
stanic a provozovatelů kabelových sítí
platná pro členské státy zahrnují
určitou nerovnoměrnost, jež může
v některých případech ohrožovat
volné šíření programů
ve Společenství a následně negativně
ovlivnit volnou soutěž v rámci společného
trhu;
je nezbytně třeba v rámci smlouvy odstranit
omezování svobody poskytování vysílacích
služeb po celém Společenství;
odstraňování omezení musí jít
ruku v ruce s přijetím zákonných opatření
že tato koordinace musí být zaměřena
na napomáhání příslušným
odborným činnostem a z obecnějšího
hlediska volnému pohybu informací a myšlenek
v celém Společenství;
v důsledku toho je nezbytné a zároveň
postačující, aby veškeré vysílání
vyhovovalo právnímu řádu členského
státu svého původu;
tato direktiva formuluje minimální pravidla potřebná
k poskytnutí záruk za svobodu přenosu vysílání
že tudíž nemá vliv na odpovědnost
nesenou jednotlivými členskými státy
a jejich orgány vzhledem k organizačním otázkám
- včetně systému udělování
licencí, administrativního postupu při udělování
oprávnění či v daňových
záležitostech - financování a obsahu
pořadů že nezávislost kulturního
rozvoje členských států a zachování
jejich kulturní svébytnosti v rámci Společenství
proto zůstává bez vnějších
zásahů;
v prostoru společného trhu je třeba zajistit,
aby veškeré vysílání ze Společenství
vzešlé a zároveň pro příjem
ve Společenství určené, zejména
pak takové, které je určeno pro vysílání
v jiném členském státě, respektovalo
právní řád země původu
a vyhovovalo požadavkům na vysílání
určené veřejnosti v tomto členském
státě a zároveň i ustanovením
této direktivy;
požadavek na to, aby členský stát, odkud
se vysílání uskutečňuje, potvrdil,
že vysílání vyhovuje národnímu
právnímu řádu koordinovanému
touto direktivou, postačuje podle práva Společenství
na zabezpečení volného pohybu vysílání
bez sekundární kontroly založené v členském
státě, jenž vysílání přijímá,
na stejných principech avšak stát přijímací
vysílání může výjimečně
a za určitých podmínek dočasně
zastavit retranslaci televizního vysílání;
pro členské státy je zcela zásadní
otázka předcházení jakýmkoli
skutkům, jež by mohly poškodit věc svobody
pohybu televizních pořadů a obchodování
s nimi, či které by mohly vést ke vzniku
dominantního postavení - což by následně
vedlo k omezování plurality a svobodného
toku informací přenášených televizní
technikou z celé oblasti výměny informací;
tato direktiva, jež se omezuje speciálně na
pravidla televizního vysílání, zaujímá
nestranné stanovisko vůči existujícím
či budoucím koordinačním krokům
Společenství, jejichž cílem je zejména
uspokojování závazného požadavku
na ochranu spotřebitele a poctivost obchodních transakcí
a konkurence;
koordinací je nicméně třeba přispět
k zjednodušení celého procesu a osobám
a podnikům, které mají na mysli kulturní
cíle svého snažení a zabývají
se výrobou pořadů, umožnit, aby se věnovali
své činnosti;
minimální požadavky na evropská audiovizuální
díla týkající se veškerých
veřejných či soukromých televizních
pořadů Společenství jsou prostředkem
přispívajícím k propagaci výroby,
nezávislé produkce a odbytu výše zmíněných
podniků a doplňující spektrum nástrojů
již existujících či navrhovaných
ve prospěch téhož cíle;
je proto nezbytné podporovat v členských
státech vznik dostatečně velkého trhu
televizních pořadů s cílem zajistit
návratnost nutných investic, a to nejenom vytvářením
společných pravidel, jež národní
trhy pomohou otevřít, ale i tím, že
se bude v televizních programech všech členských
států předpokládat v mezích
možností a za použití vhodných
prostředků dosažení většinového
podílu evropské produkce že proto, aby bylo
možno sledovat dodržování těchto
pravidel a směřování k daným
cílům, budou členské státy
předkládat Komisi z právu o dodržování
podílu zařazených evropských děl
a nezávisle produkovaných děl stanoveném
touto direktivou a že v případě propočtu
takového podílu je třeba brát zřetel
na specifickou situaci Řecka a Portugalska že Komise
je povinna informovat ostatní členské státy
o těchto zprávách doplněných
v případě potřeby stanoviskem beroucím
v úvahu zejména pokrok dosažený v porovnání
s předchozími léty, podíl základního
vysílání v programovém složení,
konkrétní situaci nových televizních
stanic i specifickou situaci zemí s nízkou kapacitou
pro výrobu audiovizuálních programů
či jazykově omezeným prostorem;
pro tyto účely se termín "evropská
díla" definuje aniž by omezoval možnost
členských států vymezit si přesněji
definici provozovatelů televizních stanic spadajících
pod jejich soudní pravomoc podle článků
3 (1), v souladu s právním řádem Společenství
a se zřetelem k cílům této direktivy;
je důležité vyhledávat vhodné
nástroje a postupy v souladu s právním řádem
Společenství, aby bylo možné prosazovat
plnění těchto úkolů s cílem
přijmout vhodná opatření stimulující
činnost a rozvoj evropské výroby a distribuce
audiovizuálních programů, a to zejména
v zemích s nízkou výrobní kapacitou
či v jazykově omezených oblastech;
národní programy na podporu rozvoje evropské
produkce lze využít pokud jsou v souladu s právním
řádem Společenství;
případné vymezení určitého
podílu vysílání nezávisle produkovaným
programům pro producenty nezávislé na provozovatelích
televizních stanic bude stimulovat nové zdroje televizní
produkce, zejména pak vytváření malých
a středních podniků že to bude znamenat
otevření nových možností a příležitostí
k uplatnění tvůrčích talentů
provozujících umělecké profese a zaměstnanců
v oboru kultury že definice pojmu nezávislý
producent přijatá členskými státy
by měla tento cíl brát v úvahu a věnovat
náležitou pozornost malým a středním
producentům a umožnit televizním organizacím
schvalovat finanční účast v podobě
koprodukční pomoci;
je třeba, aby členské státy přijaly
opatření zajišťující, že
mezi prvním uvedením díla v kině a
prvním uvedením v televizi uběhne určité
časové období;
členské státy nepodléhají omezení
při stanovování podrobněji či
přísněji definovaných pravidel, aby
mohly rozvíjet aktivní politiku ve prospěch
určitého jazyka vybudovanou na základě
jazykových kritérií, a to v případě,
že jsou taková pravidla ve shodě s právním
řádem Společenství a zejména
nejsou-li uplatňována při retranslaci vysílání
z jiných členských států;
je třeba zabezpečit plnou a dostatečnou ochranu
zájmů spotřebitelů jakožto televizních
diváků, je požadavek, aby televizní
reklama podléhala určitému počtu minimálních
předpisů a norem a aby si členské
státy podržely právo stanovit si podrobněji
či přísněji definovaná pravidla
a za určitých okolností i odlišné
podmínky pro provozovatele televizního vysílání
spadající pod jejich soudní pravomoc, považován
za zcela zásadní;
členské státy s patřičným
ohledem na právní řád Společenství
a v souvislosti s vysíláním určeným
pouze pro teritorium určitého státu, jež
nelze přímo či nepřímo přijímat
v jednom či více členských státech,
musí být schopny stanovit odlišné podmínky
pro zařazování reklam a odlišný
rozsah reklamního vysílání tak, aby
takové vysílání umožnily;
je třeba zamezit veškerým televizním
reklamám propagujícím cigarety a ostatní
tabákové výrobky, včetně skrytých
forem reklamy, která se sice přímo o tabákových
výrobcích nezmiňuje, ale snaží
se obejít zákaz jejich propagace užíváním
obchodních značek, symbolů a dalších
výrazných znaků charakteristických
pro tabákové výrobky nebo podniky známé
tím, že jejich činnost spočívá
ve výrobě či prodeji takových výrobků;
stejně nezbytné je zakázat veškeré
televizní reklamy na léčivé přípravky
a léčebné procedury, jež jsou v členském
státě, pod jehož soudní pravomoc provozovatel
spadá, k dispozici pouze na předpis, a zavést
přísná kritéria na zařazování
televizních reklam na výrobky s obsahem alkoholu;
s ohledem na rostoucí význam sponzorování
při financování programů, je třeba
pro tuto oblast stanovit vhodná pravidla;
navíc je nezbytné pro vysílané pořady
a televizní reklamy zavést pravidla na ochranu tělesného,
duševního a morálního vývoje
mladistvých;
přestože jsou provozovatelé televizního
vysílání běžně vázáni
povinností uvádět ve svých programech
fakta a události podle skutečnosti, je nicméně
třeba, aby zachovávali určité povinnosti
vzhledem k právu na uveřejnění odpovědi
či srovnatelný opravný prostředek,
a to tak, aby kterákoli osoba, jejíž legitimní
zájmy byly poškozeny tvrzením proneseným
během vysílání televizního
pořadu, mohla takové právo na nápravu
účinně uplatnit.

