Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení, podepsanou v Ženevě dne 10. června 1996.

Koordinace národních systémů sociálního zabezpečení je jednou z podmínek pro usnadnění potřebné mezinárodní migrace pracovníků, podpory podnikání a poskytování služeb. Je zájmem České republiky toto dosáhnout zvláště ve vztahu k vyspělým zemím západní Evropy.

Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení, tj. i předkládaná smlouva se Švýcarskem, jsou vedle mnohostranných konvencí nástrojem řešícím kolize sociálních zákonů různých států. Bez přímých zásahů do vnitrostátního zákonodárství se soustředí na aplikaci národního práva při respektování základních principů sociálních smluv, jimiž jsou

- rovnost nakládání s příslušníky smluvních států,

- sčítání pojistných dob pro stanovení nároků,

- výplata dávek do ciziny a

- aplikace jediného zákonodárství.

Stejně jako jsou tyto principy uplatňovány v základních dokumentech mezi vyspělými státy (vedle dvoustranných smluv jsou to Nařízení Rady EHS 1408/71, Úmluva RE č. 78, Úmluva MOP č. 157), tak jsou obsahově i formálně promítnuty i v česko-švýcarské smlouvě podepsané v Ženevě dne 10. června 1996. Česká republika tímto přijímá dokument plně kompatibilní s normami platnými v západoevropských státech a činí krok k těsnějšímu propojení českého systému se systémy těchto zemí.

Smlouva je obsahově i formálně členěna v souladu s mezinárodními zvyklostmi do pěti oddílů.

Oddíl I - všeobecná ustanovení - obsahuje definice výrazů používaných pro účely této smlouvy (článek 1), věcný rozsah smlouvy (článek 2), osobní rozsah (článek 3), ustanovení o rovnosti nakládání s občany smluvních států (článek 4) a o rovnosti území při poskytování dávek (článek 5).

Pokud jde o věcný rozsah, neprosadilo se zahrnout do smlouvy více oblastí sociálního zabezpečení (např. pojištění v nezaměstnanosti). Stejně tak neumožnil švýcarský uzavřený systém vztáhnout dokument na všechny osoby pojištěné ve smluvních státech: výhody plynoucí ze smluvní úpravy dopadají převážně jen na občany smluvních států, uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti. (Občané třetích států požívají výhod jen v oblasti nemocenského pojištění a výjimečně - pokud jde o občany Slovenska pojištěné v ČR - jim švýcarská strana umožňuje přiznat nároky na švýcarské invalidní dávky. Podobná analogie je i v nedávno podepsané slovensko-švýcarské smlouvě ve vztahu k českým občanům pojištěným na Slovensku.)

Oddíl II - používání právních předpisů - vymezuje, kterým právním předpisům o sociálním zabezpečení (důchodovém a nemocenském pojištění) budou osoby kryté touto smlouvou podléhat. V zásadě to budou právní předpisy státu, v němž je vykonávána výdělečná činnost (článek 6) s odchylkami (článek 7 až 11). Přesným vymezením aplikace jediného konkrétního zákonodárství v daném časovém období sledují sociální smlouvy i cíl vyloučit případné dvojí pojištění.

V jednotlivých kapitolách oddílu III - zvláštních ustanovení - je specifická úprava pro dvě základní oblasti sociálního zabezpečení upravované smlouvou, a to nemocenského pojištění a důchodového pojištění. Přestože specifický švýcarský systém neumožnil vytvořit dokument komplexnější, byla to právě posléze uvedená oblast důchodů, jež v uplynulých letech podporovala úsilí o sjednání smlouvy.

V oblasti nemocenského pojištění (kapitola prvá) zajišťuje smlouva zápočet předchozích dob získaných v pojištění ČR pro získání nároku na švýcarské dávky (článek 12). Obráceně má česká strana - nad rámec vnitrostátních zákonů (zákona o nemocenském pojištění) - závazek přihlížet i k předchozím dobám švýcarského pojištění (článek 13) v případech, je-li přiznání české dávky podmíněno splněním potřebné doby pojištění. Jde však spíše jen o teoretickou povinnost, neboť dávky nemocenského pojištění - kromě výjimek, jako je například peněžitá pomoc v mateřství - nejsou podmíněny určitou délkou, ale pouze existencí pojištění.

V důchodovém pojištění (kapitola druhá) zaručí smlouva občanům nejen výplatu dávek do druhého státu, ale i přiznání nároků na ně za podmínek výhodnějších než pro ostatní cizince (švýcarské důchody - články 14 - 18), či se zřetelem k dobám pojištění získaným ve druhém státě (české důchody - články 19 - 21). Pro splnění potřebné doby pojištění pro nárok na důchod podle českých právních předpisů (zákona o důchodovém pojištění) tak bude v případě potřeby přihlédnuto i k dobám pojištění ve Švýcarsku. Dávka sama však bude stanovena výlučně podle délky dob pojištění v ČR. Tento postup vyloučí, aby občanu migrujícímu mezi smluvními státy byla pro kratší dobu pojištění v některém z nich odmítnuta dávka a současně zajistí odpovídající výši této dávky.

Oddíl IV - různá ustanovení - obsahuje závazky přijímané více méně za účelem usnadnění provádění smlouvy či konkretizace zásad v ní obsažených (články 22 až 29).

Přechodná ustanovení v oddílu V upravují s vyloučením zpětných plateb uplatnění smlouvy i na dříve nastalé pojistné případy (článek 30), možnost přepočtu již dříve přiznaných dávek při zachování výhodnějších nároků (článek 31) a lhůty (článek 32). Závěrečná ustanovení v témže oddílu V upravují obvyklým způsobem podmínky pro vstup smlouvy v platnost (článek 33), dobu na níž se sjednává s eventuální možností výpovědi při zachování nároků získaných za její existence, a závěrečné formality (článek 34).

Podrobnosti aplikace zásad stanovených smlouvou bude obsahovat prováděcí dokument sjednaný ve smyslu článku 22 Smlouvy.

Vzhledem k výplatě důchodů do Švýcarska přiznaných ještě za existence dříve platné smlouvy do roku 1986, většího počtu důchodů přiznaných dobrovolně v mezidobí do současnosti a výplatě důchodů do Švýcarska na základě samotného zákona o důchodovém pojištění od 1. 1. 1996, bude sjednání smlouvy se Švýcarskem znamenat jen minimální zvýšení čerpání prostředků ze státního rozpočtu na důchody.

Význam sjednání smlouvy se Švýcarskem je dán nejen faktem, že se jedná o jeden z nejvyspělejších států západní Evropy, ale i dvěma dalšími důvody. Je to jednak výrazná česká komunita ve Švýcarsku z konce 60. a 70. let, které smlouva umožní získat české důchody a současně - v případě návratu do ČR - zachovat si nárok a pobírat důchody ze Švýcarska. Dalším důvodem je to, že nová smlouva bude představovat určitou kontinuitu ve vzájemných vztazích na úseku sociálního zabezpečení přerušenou v roce 1986 jednostrannou politicky motivovanou výpovědí dříve platné smlouvy z roku 1959 bývalou ČSSR.

Sjednání smlouvy nevyžaduje změny v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem České republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy České republiky, protože upravuje odchylně od ustanovení zákonů ČR některá práva a povinnosti občanů a institucí v oblasti sociálního zabezpečení.

Prezident České republiky

a

Švýcarská spolková rada,

vedeni přáním upravit vztahy mezi oběma státy v oblasti sociálního zabezpečení,

dohodli se takto:

(1) Pro účely této smlouvy znamenají výrazy:

a. "příslušný úřad"

ve vztahu k České republice Ministerstvo práce a sociálních věcí a

ve vztahu ke Švýcarsku Spolkový úřad pro sociální pojištění;

b. "nositel pojištění"

instituci, které náleží provádění právních předpisů uvedených v článku 2;

c. "bydliti"

obvykle se zdržovati;

d. "bydliště"

místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem trvalého setrvání;

e. "doby pojištění"

příspěvkové doby, doby výdělečné činnosti nebo doby bydlení, jakož i jim na roveň postavené doby, které v souladu s právními předpisy, podle kterých byly získány, jsou stanoveny nebo uznány jako doby pojištění;

f. "peněžité dávky", "důchody"

peněžité dávky, důchody, včetně všech příplatků, přídavků a zvýšení;

g. "uprchlíci"

uprchlíky ve smyslu Úmluvy z 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků a Protokolu z 31. ledna 1967 k této úmluvě;

h. "osoby bez státní příslušnosti"

osoby bez státní příslušnosti ve smyslu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z 28. září 1954;

i. "rodinní příslušníci a pozůstalí"

rodinní příslušníci a pozůstalí, pokud svá práva odvozují od státních občanů smluvních států, uprchlíků nebo osob bez státní příslušnosti.

(2) Ostatní výrazy v této smlouvě mají význam, který jim v každém smluvním státě náleží podle jeho právních předpisů.

(1) Tato smlouva se vztahuje:

A. ve Švýcarsku

a. na Spolkový zákon o nemocenském pojištění;

b. na Spolkový zákon o pojištění starobním a pozůstalých;

c. na Spolkový zákon o invalidním pojištění;

B. v České republice

a. na právní předpisy o nemocenském pojištění;

b. na právní předpisy o sociálním zabezpečení.

(2) Tato smlouva se vztahuje na všechny právní předpisy, které zahrnují, mění nebo doplňují právní předpisy uvedené v odstavci 1.

(3) Smlouva se však vztahuje:

a. na právní předpisy o novém odvětví sociálního zabezpečení, jen bude-li to dohodnuto mezi smluvními státy;

b. na právní předpisy, které rozšiřují stávající systém na nové kategorie osob, jen když smluvní stát měnící své právní předpisy během šesti měsíců od úředního uveřejnění uvedeného právního předpisu neodevzdá druhému smluvnímu státu opačné prohlášení.

Tato smlouva se vztahuje:

a. na státní občany smluvních států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé;

b. při bydlišti na území jednoho smluvního státu na uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé; jestliže existují příznivější vnitrostátní právní předpisy, použijí se tyto;

c. pokud jde o článek 7 odstavce 1 až 3, článek 8 odstavce 3 a 4, článek 9 odstavec 2 a články 10 až 13, jakož i oddíl IV a V také na všechny jiné osoby než jsou ty uvedené pod písmeny a. a b.;

d. pokud jde o článek 16 písmeno c) také na státní občany Slovenské republiky.

(1) S výhradou odchylných ustanovení této smlouvy jsou státní občané jednoho smluvního státu, jakož i jejich rodinní příslušníci a pozůstalí, ve svých právech a povinnostech plynoucích z právních předpisů druhého smluvního státu, postaveni na roveň státním občanům tohoto smluvního státu, popřípadě jejich rodinným příslušníkům a pozůstalým.

(2) Odstavec 1 neplatí ve vztahu ke švýcarským právním předpisům o

a. dobrovolném pojištění starobním a pozůstalých švýcarských státních občanů usazených v cizině, stejně tak jako o dávkách sociální péče pro švýcarské státní občany v zahraničí;

b. starobním pojištění, pojištění pozůstalých a invalidním pojištění švýcarských státních občanů, kteří jsou činni v zahraničí ve službách Švýcarské konfederace nebo institucí určených Spolkovou radou.

(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, obdrží osoby vyjmenované v článku 3 písmeno a. a b., které mohou požadovat peněžité dávky podle právních předpisů uvedených v článku 2 odstavec 1 písmeno A, malé písmeno b. a c., jakož i písmeno B, tyto dávky, pokud bydlí na území jednoho smluvního státu.

(2) Řádné důchody ze švýcarského invalidního pojištění pro pojištěnce, kteří jsou méně než poloinvalidní, jakož i mimořádné důchody a odškodnění pro bezmocnost ze švýcarského starobního pojištění, pojištění pozůstalých a invalidního pojištění, se poskytují jen při bydlišti ve Švýcarsku.

(3) Peněžité dávky podle právních předpisů jednoho ze smluvních států uvedených v článku 2 odstavec 1 písmeno A malé písmeno b. a c., jakož písmeno B, se poskytují státním občanům druhého smluvního státu bydlícím ve třetím státě, jakož i jejich rodinným příslušníkům a pozůstalým, za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním státním občanům nebo jejich rodinným příslušníkům a pozůstalým, kteří bydlí v tomto třetím státě.

S výhradou článků 7 až 10, řídí se pojišťovací povinnost osob uvedených v článku 3 právními předpisy smluvního státu, na jehož území tyto osoby vykonávají výdělečnou činnost.

(1) Zaměstnanci u zaměstnavatele se sídlem na území jednoho smluvního státu, kteří jsou vysláni přechodně k výkonu práce na území druhého smluvního státu, zůstávají během prvních 24 měsíců podřízeni právním předpisům smluvního státu, na jehož území má zaměstnavatel své sídlo. Přesáhne-li doba vyslání tuto lhůtu, lze toto podřízení právním předpisům prvního smluvního státu zachovat po dobu, na níž se příslušné úřady obou smluvních států dohodnou.

(2) Zaměstnanci dopravní společnosti se sídlem na území jednoho smluvního státu, kteří vykonávají pracovní činnost na území obou smluvních států, podléhají právním předpisům toho smluvního státu, na jehož území má zaměstnavatel své sídlo tak, jako by byli zaměstnáni jen tam. Mají-li však takové osoby bydliště na území druhého smluvního státu nebo jsou-li tam trvale zaměstnáni u pobočky nebo stálého zastoupení uvedeného zaměstnavatele, pak podléhají právním předpisům tohoto smluvního státu.

(3) Zaměstnanci veřejných služeb, kteří jsou vysíláni jedním smluvním státem na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům vysílajícího smluvního státu.

(4) Státní občané smluvních států, kteří náležejí k posádce námořní lodi, která pluje pod vlajkou jednoho smluvního státu, jsou pojištěni podle právních předpisů tohoto smluvního státu.

(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou činni jako členové diplomatického nebo konzulárního zastoupení tohoto státu na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům prvního smluvního státu.

(2) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou na území druhého smluvního státu přijati k výkonu služby u diplomatického nebo konzulárního zastoupení prvního smluvního státu, jsou pojištěni podle právních předpisů druhého smluvního státu. Do tří měsíců po zahájení svého zaměstnání nebo po nabytí platnosti této smlouvy si mohou zvolit používání právních předpisů prvního smluvního státu.

(3) Odstavec 2 platí obdobně pro:

a. státní občany třetího státu, kteří jsou zaměstnáni u diplomatického nebo konzulárního zastoupení jednoho státu na území druhého smluvního státu.

b. státní občany jednoho smluvního státu a státní občany třetích států, kteří jsou zaměstnáni na území druhého smluvního státu v osobních službách státních občanů prvního smluvního státu uvedených v odstavcích 1 a 2.

(4) Zaměstnává-li diplomatické nebo konzulární zastoupení jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu osoby, které jsou pojištěny podle právních předpisů tohoto smluvního státu, pak musí plnit všeobecné povinnosti uložené zaměstnavatelům právními předpisy tohoto smluvního státu. Stejná povinnost platí i pro státní občany uvedené v odstavci 1 nebo 2, zaměstnávají-li osoby ve smyslu předchozí věty.

(5) Odstavce 1 až 4 neplatí pro honorární členy konzulárních úřadů a jejich úředníky.

(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou zaměstnáni na území druhého smluvního státu ve službách diplomatického nebo konzulárního zastoupení třetího státu a nejsou pojištěni ani v tomto státě, ani ve svém domovském státě, budou pojištěni podle právních předpisů druhého smluvního státu.

(2) Odstavec 1 platí v oblasti švýcarského starobního, pozůstalostního a invalidního pojištění také pro manžele a děti osob uvedených v odstavci 1, které se s nimi zdržují ve Švýcarsku, pokud nejsou již pojištěni podle svých vnitrostátních právních předpisů.

V zájmu pojištěnce mohou příslušné úřady obou smluvních států po vzájemné dohodě sjednat výjimky z článků 6 až 8.

(1) Zůstane-li osoba podle článku 7, 8 nebo 10 během výkonu své výdělečné činnosti v jednom smluvním státě podřízena právním předpisům druhého smluvního státu, platí totéž pro manželku a děti, které se s touto osobou zdržují na území prvního smluvního státu, pokud samy nevykonávají činnost zakládající účast na pojištění v tomto státě.

(2) Pokud podle odstavce 1 platí pro manželku a děti švýcarské právní předpisy, jsou pojištěny v pojištění starobním, invalidním a pozůstalých.

(1) Pojistí-li se osoba, která změní místo, kde bydlí nebo výdělečnou činnost z České republiky do Švýcarska, během tří měsíců od vystoupení z českého nemocenského pojištění u švýcarské nemocenské pokladny pro peněžité dávky nemocenského pojištění, pak se pro získání nároku na dávky započítávají doby pojištění získané v nemocenském pojištění České republiky.

(2) Pokud jde o dávky v případě mateřství, doby pojištění podle odstavce 1 se započítávají pouze když pojištěnec přísluší po dobu tří měsíců k některé švýcarské nemocenské pokladně.

K získání nároku na dávku z českého nemocenského pojištění se započítávají doby pojištění získané v rámci švýcarského nemocenského pojištění.

A: Používání švýcarských právních předpisů

(1) Státní občané České republiky a jejich pozůstalí mají nárok na řádné důchody a odškodnění pro bezmocnost ze švýcarského starobního pojištění a pojištění pozůstalých za stejných podmínek jako švýcarští státní občané a jejich pozůstalí; odstavce 2 - 4 zůstávají zachovány.

(2) Mají-li státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří nebydlí ve Švýcarsku, nárok na řádný poměrný důchod ze švýcarského starobního pojištění a pojištění pozůstalých, který činí nejvýše 10 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak se jim poskytne namísto poměrného důchodu jednorázové vyrovnání ve výši hodnoty důchodu. Opustí-li státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří takový poměrný důchod pobírali, definitivně Švýcarsko, poskytne se jim rovněž příslušné vyrovnání, které odpovídá hodnotě důchodu v době vycestování.

(3) Činí-li řádný poměrný důchod více než 10 procent, ale nejvýše 20 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří nebydlí ve Švýcarsku nebo ho definitivně opustí, mohou volit mezi přiznáním důchodu nebo vyrovnáním. Tuto volbu je třeba učinit v průběhu řízení o přiznání důchodu, jestliže se oprávněné osoby v době vzniku pojistného případu zdržují mimo Švýcarsko, nebo při opuštění země, jestliže ve Švýcarsku již důchod pobíraly.

(4) Po vyplacení jednorázového vyrovnání ze švýcarského pojištění nemohou být proti tomuto pojištění uplatňovány žádné nároky z příspěvků zaplacených do té doby.

(1) Státní občané České republiky, kteří bezprostředně před vznikem invalidity podléhali příspěvkové povinnosti ve švýcarském starobním pojištění, pojištění pozůstalých a invalidním pojištění, obdrží dávky poskytované z této účasti na pojištění, pokud se zdržují ve Švýcarsku. Článek 16, písmeno a. platí obdobně.

(2) Státní občané České republiky, kteří při vzniku invalidity nepodléhali příspěvkové povinnosti švýcarského starobního, pozůstalých a invalidního pojištění, ale jsou v něm pojištěni, obdrží prostředky poskytované z této účasti, pokud ve Švýcarsku mají bydliště, jestliže bezprostředně před vznikem invalidity nepřetržitě během nejméně jednoho roku ve Švýcarsku bydleli. Nezletilým dětem přísluší nárok na takové dávky, jestliže ve Švýcarsku bydlí a tam se buď invalidní narodily, nebo tam od narození nepřetržitě bydlely.

(3) Bydlení ve Švýcarsku ve smyslu odstavce 2 je u státních občanů České republiky bydlících ve Švýcarsku nepřetržité, pokud neopustili Švýcarsko na dobu přesahující 3 měsíce.

(4) Děti, které se narodily invalidní v České republice a jejichž matka se v České republice zdržovala před jejich narozením celkem nejvýše dva měsíce, jsou postaveny na roveň invalidním dětem narozeným ve Švýcarsku. Švýcarské invalidní pojištění přebírá v případě narození postiženého dítěte náklady vzniklé během prvních tří měsíců po jeho narození až do rozsahu, ve kterém by musely být takové dávky poskytovány ve Švýcarsku.

(5) Odstavec 4 se obdobně použije na děti narozené mimo smluvní státy; švýcarské invalidní pojištění přebírá v tomto případě náklady na dávky ve třetím státě, avšak jen tehdy, jestliže tam v důsledku zdravotního stavu dítěte musí být naléhavě poskytnuty.

Pro získání nároku na řádné důchody podle švýcarských právních předpisů o invalidním pojištění se považují za pojištěnce ve smyslu těchto předpisů také:

a. Státní občané České republiky, kteří museli ukončit svou výdělečnou činnost ve Švýcarsku v důsledku úrazu nebo nemoci a jejichž invalidita v této zemi byla zjištěna ve lhůtě jednoho roku od doby přerušení práce s následnou invaliditou; musí nadále platit příspěvky na pojištění starobní, pozůstalých a invalidní, jako by měli bydliště ve Švýcarsku;

b. Státní občané České republiky, kteří po zanechání své výdělečné činnosti dostávají prostředky ze švýcarského invalidního pojištění; podléhají příspěvkové povinnosti ve švýcarském pojištění starobním, pozůstalých a invalidním;

c. Státní občané České republiky, na které nelze použít ustanovení písmene a. a b. a kteří v době pojistné události

aa. jsou pojištěni v českém důchodovém pojištění, nebo

bb. v českém zdravotním pojištění, nebo

cc. pobírají invalidní, nebo starobní důchod podle českých právních předpisů, nebo na ně mají nárok.

Článek 14, odstavce 2 až 4 se vztahují i na řádné důchody švýcarského invalidního pojištění, pokud osoba oprávněná k pobírání dávky dovršila věku 55 let a pokud se u ní nepředpokládá další kontrola invalidity.

(1) Státní občané České republiky mají nárok na mimořádné důchody ze švýcarského pojištění starobního, pozůstalých a invalidního za stejných podmínek jako švýcarští státní občané, pokud bezprostředně před dobou, od které je důchod požadován

a. nejméně deset let v případě starobního důchodu,

b. nejméně pět let v případě invalidního důchodu, důchodu pozůstalých nebo jiné dávky nahrazující starobní důchod

nepřetržitě bydleli ve Švýcarsku.

(2) Délka pobytu ve smyslu odstavce 1 platí za nepřerušenou, jestliže nebude Švýcarsko opuštěno po dobu přesahující tři měsíce v kalendářním roce. Ve výjimečných případech může být tříměsíční lhůta prodloužena. Do doby pobytu se nezapočítávají doby bydlení státních občanů České republiky ve Švýcarsku. během nichž byli osvobozeni od pojistné povinnosti ve švýcarském pojištění starobním, pozůstalých a v invalidním.

(3) Zpětná úhrada příspěvků zaplacených švýcarské pojišťovně pro starobní pojištění a pojištění pozůstalých před vstupem této smlouvy v platnost a jednorázové vyrovnání poskytované podle článku 14, odstavce 2 až 4 a podle článku 17, nevylučují poskytnutí mimořádných důchodů podle odstavce 1. V těchto případech budou však zpětně uhrazené příspěvky a jednorázová vyrovnání zúčtovány s případně poskytnutými důchody.

B. Používání českých právních předpisů

Jsou-li podle českých právních předpisů splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí ke švýcarským dobám pojištění, stanoví český nositel pojištění dávku výlučně na základě dob pojištění získaných podle českých právních předpisů.

Pokud nárok na dávku podle českých právních předpisů může vzniknout pouze s přihlédnutím ke švýcarským dobám pojištění, berou se tyto doby v úvahu pouze v nezbytném rozsahu tak, jako by se jednalo o doby získané podle českých právních předpisů, přičemž platí následující:

a. Dávky, jejichž výše závisí na délce pojištění, se stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným podle českých právních předpisů.

b. Dávky nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle českých právních předpisů ke 30 letům pojištění, nejvýše však do výše plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytované k zajištění minimálního příjmu.

c. Doby přičítané k dobám pojištění po vzniku invalidity pro stanovení dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a dávek pozůstalých se hodnotí v poměru dob pojištění získaných výlučně podle českých právních předpisů ke dvěma třetinám dob, které uplynuly mezi 16. rokem věku dotyčné osoby a vznikem invalidity či úmrtím, nejvýše však do plného dopočtu.

(1) Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle českých právních předpisů dvanácti měsíců a nevznikne-li na jejím základě nárok na dávku, dávka se nepřizná.

(2) Při valorizaci důchodů přiznaných s přihlédnutím ke švýcarským dobám pojištění o pevnou jednotnou částku se zvýšení upraví v poměru uvedeném v článku 20 písmeno b.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek podle českých právních předpisů se doby pojištění získané podle švýcarských právních předpisů v rozhodném období vylučují.

(4) Podmínkou pro vznik nároku na plný invalidní důchod osobám, které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před dosažením 18 let věku nemohly být účastny pojištění, je trvalý pobyt na území České republiky.

Příslušné úřady:

a. dohodnou pro používání této smlouvy nutné prováděcí předpisy;

b. informují se vzájemně o změnách svých právních předpisů;

c. označí styčná místa k ulehčení styku mezi nositeli pojištění obou smluvních států;

d. informují se vzájemně o všech opatřeních, která byla přijata pro provádění této smlouvy.

(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy smluvních států si poskytují navzájem takovou pomoc při provádění této smlouvy, jako by se jednalo o používání jejich vlastních právních předpisů. Pomoc je s výjimkou lékařských vyšetření bezplatná.

(2) Pro posouzení stupně invalidity nebo zdravotního stavu mohou nositelé pojištění každého smluvního státu přihlédnout ke zprávám a lékařským posudkům zaslaným nositeli pojištění druhého smluvního státu. Mají právo nechat pojištěnou osobu vyšetřit lékařem podle své volby.

(1) Osvobození nebo snížení správních poplatků stanovená právními předpisy jednoho smluvního státu pro listiny a jiné doklady, které se podle těchto právních předpisů předkládají, platí také pro obdobné listiny a jiné doklady, které se předkládají podle právních předpisů druhého smluvního státu.

(2) Úřady a nositelé pojištění obou smluvních států upustí u listin a jiných dokladů předkládaných při provádění této smlouvy od jejich ověřování diplomatickými nebo konzulárními úřady.