(1) Úřady, nositelé pojištění
a soudy jednoho smluvního státu nesmějí
odmítnout podání nebo jiné písemnosti
z jazykových důvodů, jestliže jsou sepsány
v úředním jazyce druhého smluvního
státu nebo v jazyce anglickém.
(2) Při provádění této smlouvy
mohou úřady, nositelé pojištění
a soudy smluvních států navzájem a
se zúčastněnými osobami nebo jejich
zástupci přímo jednat v jejich úředních
jazycích nebo v jazyce anglickém.
Žádosti, prohlášení a opravné
prostředky, které mají být podány
podle právních předpisů jednoho smluvního
státu v určité lhůtě správnímu
orgánu, soudu nebo nositeli pojištění
tohoto smluvního státu, platí za podané
ve lhůtě, jestliže během stejné
lhůty byly podány u odpovídajícího
orgánu, soudu nebo nositele pojištění
druhého smluvního státu. V takových
případech poznamená toto místo datum
doručení na podané písemnosti a zašle
ji příslušnému místu prvního
smluvního státu.
(1) Nositelé pojištění, kteří
podle této smlouvy mají poskytovat dávky,
zprošťují se své povinnosti platbou v
měně svého státu.
(2) Má-li nositel pojištění jednoho
smluvního státu provádět platby nositeli
pojištění druhého smluvního státu,
pak se poskytnou ve měně druhého smluvního
státu.
(3) Jestliže jeden smluvní stát omezí
devizový styk, učiní smluvní státy
neprodleně opatření, aby zajistily poukazy
vzájemně dlužných částek
podle ustanovení této smlouvy.
(4) Státní občané jednoho smluvního
státu, kteří se zdržují na území
druhého smluvního státu, mají neomezenou
možnost dobrovolného pojištění
podle právních předpisů o pojištění
starobním, pozůstalých a invalidním
svého domovského státu, zvláště
také pokud jde o placení příspěvků
na toto pojištění, jakož i možnost
z něho získat důchody.
(1) Má-li osoba, které přísluší
podle právních předpisů jednoho ze
smluvních států dávky za škodu,
která vznikla na území druhého smluvního
státu, podle jeho právních předpisů,
nárok na náhradu škody proti třetí
osobě, pak platí:
a. nárok na náhradu škody přechází
na nositele pojištění prvního smluvního
státu povinného k poskytování dávek
podle právních předpisů pro něj
platných;
b. druhý smluvní stát uzná tento přechod.
(2) Mají-li nositelé pojištění
obou smluvních států při použití
odstavce 1 nárok na náhrady na základě
téhož případu nastalé škody,
jsou pak spoluvěřiteli. Ve vnitřním
vztahu jsou povinny k dílčímu vyrovnání
v poměru podle dávek, které mají nést.
(1) Spory, které vzniknou při provádění
této smlouvy, budou řešeny příslušnými
úřady smluvních států vzájemnou
dohodou.
(2) Nebude-li možno dosáhnout touto cestou dohody,
bude sporný případ předložen
rozhodčí komisi, která rozhodne ve smyslu
a duchu této smlouvy. Její složení a
postup stanoví dohodou příslušné
úřady smluvních států.
(1) Tato smlouva se vztahuje také na pojistné případy,
které nastaly před jejím vstupem v platnost.
(2) Tato smlouva nezakládá žádné
nároky na dávky za doby před jejím
vstupem v platnost.
(3) Pro stanovení nároku na dávku podle této
smlouvy se přihlédne také k dobám
pojištění, které byly získány
před vstupem v platnost této smlouvy.
(4) Tato smlouva se nedotýká nároků,
které byly uspokojeny vyrovnáním nebo vrácením
příspěvků.
(1) Dřívější rozhodnutí
nebrání používání této
smlouvy.
(2) Nároky osob, jejichž dávky byly vyměřeny
před vstupem v platnost této smlouvy, budou na žádost
znovu vyměřeny podle této smlouvy. K novému
vyměření může dojít také
z moci úřední. Nové vyměření
nesmí v žádném případě
vést ke snížení dosavadních nároků
oprávněných osob.
(3) Nároky na dávky ze švýcarského
pojištění starobního, pozůstalých
a invalidního, které byly získány
státními občany České republiky
nebo jejich pozůstalými jako uprchlíky nebo
osobami bez státní příslušnosti,
případně pozůstalými po nich,
zůstávají zachovány; článek
5 se používá i v těchto případech.
Pro nároky, které jsou podle článku
31 odstavce 2 uplatněny na základě dřívějších
pojistných případů, počínají
lhůty k jejich uplatnění, jakož i promlčecí
lhůty podle právních předpisů
smluvních států, běžet nejdříve
od doby vstupu této smlouvy v platnost.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci; ratifikační
listiny budou vyměněny co nejdříve
v Praze.
(2) Smlouva vstoupí v platnost prvním dnem druhého
měsíce následujícího po výměně
ratifikačních listin.
(1) Tato smlouva se sjednává na dobu jednoho roku
a bude dále automaticky prodlužována vždy
na další rok, pokud jí jeden smluvní
stát písemně nevypoví nejpozději
tři měsíce před uplynutím její
platnosti.
(2) Bude-li tato smlouva vypovězena, zůstanou získané
nároky na dávky zachovány. Čekací
doby získané na základě jejích
ustanovení budou řešeny vzájemnou dohodou.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci smluvních
států tuto smlouvu a opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Ženevě dne 10. června 1996 ve
dvou původních vyhotoveních, každé
v jazyce českém a německém, přičemž
obě znění mají stejnou platnost.