Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.

Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření zdravotní stav osvojitelů a posoudit, zda jejich stav se nepříčí účelu osvojení. Je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence.

Dítě nelze osvojit do doby pravomocného skončení řízení o určení otcovství zahájeného k návrhu muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte.

(1) Osvojenec bude mít příjmení osvojitele.

(2) Společný osvojenec manželů bude mít příjmení určené pro jejich ostatní děti; to platí i v případě, že osvojitelem je manžel matky osvojence.

(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti poručníka, popřípadě opatrovníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.

(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.

(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.

Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že

a) je osvojován manželem osvojitele, nebo

b) osvojitel zemřel, nebo

c) dřívější osvojení bylo zrušeno.

(1) Soud může na návrh osvojitele rozhodnout o zapsání osvojitele v matrice na místě rodiče osvojence; toto osvojení nelze zrušit.

(2) Osvojit dítě podle odstavce 1 mohou pouze manželé, manžel, rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.

(3) Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání.

(4) V případě uvedeném v odstavci 3 soud rozhodne o vypuštění zápisu v matrice o druhém rodiči dítěte.

Osvojit nezrušitelným osvojením lze jen nezletilého staršího jednoho roku.

Osvojení nezrušitelné nebrání, aby osvojenec mohl být opět osvojen.

Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice na místě rodiče osvojence, může soud učinit také dodatečně, dokud osvojenec nedosáhl zletilosti. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.

(1) Poručníka soud ustanoví, jestliže oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli, byli zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo tato byla ponechána v klidu anebo nemají způsobilost k právním úkonům.

(2) Poručník zastupuje dítě, spravuje jeho jmění a zpravidla pečuje o osobu dítěte.

(1) Poručníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením poručníkem souhlasí.

(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.

Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho naznačili rodiče. Nebyl-li nikdo takto naznačen, ustanoví soud poručníkem někoho

z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu, která splňuje stanovené podmínky.

Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem příslušný orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.

(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.

(2) Ustanovení § 946 platí zde obdobně.

Jestliže poručník o dítě osobně pečuje, platí ustanovení § 955 a 956 obdobně.

Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto majetku přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy.

Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.

Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem.

Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí.

(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.

(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.

(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.

Vedle případů střetu zájmů zákonných zástupců a dětí nebo mezi dětmi navzájem (§ 944 odst. 2), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 946) a řízení o osvojení (§ 973) soud ustanoví dítěti opatrovníka též v případech, kdy je to třeba k výkonu určitého práva, v němž je rodič omezen ve výkonu rodičovské zodpovědnosti.

(1) Opatrovník je povinen opatřit si stanoviska obou rodičů a zjistit názor dítěte, pokud je schopno posoudit význam opatření.

(2) Opatrovník je dále povinen zúčastňovat se úředních jednání, která se týkají dítěte, a průběžně informovat soud o stavu příslušných řízení.

(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená [§ 15 a 19 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů], může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.

(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne porodu.

(1) Výživné, s výjimkou případů, kdy soud rozhodne podle § 940, se platí v pravidelně se opakujících částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

(2) Proti pohledávkám výživného je započtení přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám výživného pro nezletilé dítě není však takové započtení přípustné.

(3) Ustanovení § 939 platí obdobně i pro ostatní druhy výživného.

(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

(2) Právo na jednotlivá opětující se plnění výživného se však promlčují.

(1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném. Dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé dítě, může soud rozhodnout o změně nebo o zrušení vyživovací povinnosti pouze na návrh.

(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže plnění poskytne příslušný orgán podle zvláštního předpisu.

(2) Je-li více oprávněných, stanoví se výživné všem v poměru jejich nároků.

Výživné nelze přiznat, jestliže by jeho přiznání bylo v rozporu s dobrými mravy.".

13. Za část devátou se vkládá část desátá, která včetně nadpisu zní:

Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nebližší.

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbaveni svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 považuji za osoby zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům.

(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni svéprávnosti, jsou i napříště způsobilí k právním úkonům v rozsahu stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti podle ustanovení § 10 odst. 2.

(1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří.

(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.

(3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, že výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím od 1. dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne tímto dnem právo společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo však nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

(1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.); je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.

(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, dovolává pro pojištění proti následkům odpovědnosti ustanovení § 58 až 60 téhož zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 až 431 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.

(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li však závěť zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů.

(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplývající ze svěřeneckého náhradnictví.

(3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu.

Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem 1964.

Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964 promlčelo podle dosavadních předpisů.

Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č. 40/1964 Sb., pokud nejsou upraveny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy.

Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy, kterými se řídilo dosud.

Zrušují se:

1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352;

2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů;

3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;

4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;

5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů zemědělských pozemků;

6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;

7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky;

8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a lesní půdy;

9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;

10. ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;

11. ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), § 58, § 59 odst. 1 a § 60 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví;

12. ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon);

13. ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání;

14. vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích;

15. vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;

16. vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;

17. nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra spravedlnosti č. 37/1955 Sb.;

18. nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrušení bez výpovědi;

19. vládní vyhláška č. 113/1956 Ú. l., o vybírání nedoplatků nájemného, s výjimkou ustanovení § 5 až 7;

20. vládní vyhláška č. 211/1957 Ú. l., o provádění drobných oprav v bytech;

21. příloha vyhlášky Ministerstva financí č. 157/1954 Ú. l., kterou se vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění;

22. přílohy 1 až 11 vyhlášky Ministerstva financí č. 237/1955 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou;

23. vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú. l., o vkladních knížkách;

24. vyhláška Ministerstva financí č. 33/1958 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou;

25. ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky Ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú. l., o základních předpisech pro práci prodejen.

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.

(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983.

(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuž došlo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří let od tohoto dne.

(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.

(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7 ve znění zákona č. 131/1982 Sb.

Zvýšení základní částky, která nesmí být srážena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.

Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1. lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.