K bodům 10 až 17:
§ 12 až 22
V souvislosti s novými úkoly celních orgánů se navrhuje, aby celníci byli ve služebním poměru k ministerstvu. Ve služebním poměru budou nejen celníci vykonávající službu na celních úřadech, ale i ostatní celníci celních orgánů pro zachování velitelských pravomocí typických pro služební poměr. Občanští zaměstnanci pak budou nadále v pracovním poměru k ministerstvu (podle dosavadní právní úpravy jsou všichni zaměstnanci celní správy v pracovním poměru k ministerstvu). Služební poměr celníků se bude do přijetí zákona o služebním poměru celníků řídit ustanoveními zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, v platném znění, s některými odchylkami uvedenými v § 12 odst.3. Pro účely nemocenského pojištění, důchodového pojištění, všeobecného zdravotního pojištění a placení pojistného na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a placení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se však celníci ve služebním poměru považují za zaměstnance v pracovním poměru.
Vzhledem k vypuštění ustanovení upravující postavení Generálního ředitelství cel muselo být vypuštěno i ustanovení § 14 (viz shora K bodu 4).
Vzhledem k nově navrhovanému postavení celníků se navrhuje i úprava služební přísahy v § 15 odst.1 ("a to i s nasazením vlastního života"). Stávajících 7.300 celníků se navrhuje zařadit do služebního poměru, přičemž dalších 1.200 zaměstnanců (občanští zaměstnanci a obslužná zaměstnání) bude nadále v pracovním poměru. Vzhledem k připravovaným racionalizačním opatřením bude v průběhu dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona upřesněno, které funkce budou nadále vyhrazeny pouze pro občanské zaměstnance.
Nově se navrhuje institut jmenování a povyšování celníka do hodnosti, propůjčení hodnosti, případně povyšování do hodnosti in memoriam.
Jde dále o upřesnění použitých pojmů, aby bylo zřejmé, že propůjčení hodnosti nemá vliv nikoliv na "tarifní plat", ale nemá vliv na "úpravu služebního příjmu".
Vzhledem k výše uvedeným změnám
se navrhuje vypustit stávající ustanovení
§ 21 a 22.
K bodům 18 až 27:
§ 30 až 37
V souvislosti s novými kompetencemi celních orgánů, které jsou navrhovány, zejména pokud jde o odhalování vyjmenovaných trestných činů, se
- v § 30 a 31 upřesňují oprávnění celníka při požadování vysvětlení a prokázání totožnosti, obdobně jako je tomu v zákoně o Policii ČR. V § 32 se oprávnění celníka zajistit osobu upřesňují tak, aby odpovídala novým úkolům celních orgánů.
- v § 33a navrhuje samostatně upravit oprávnění celníka k použití technických prostředků (botiček) k zabránění odjetí vozidla v případě, že vozidlo bylo nezákonně dovezeno nebo je důvodné podezření, že se jedná o vozidlo nezákonně dovezené a jeho řidiče nebo osobu, která je nezákonně dovezla, se nepodařilo na místě zjistit; nejde přitom o donucovací prostředek (§ 38 až 43).
- v § 37 navrhuje oprávnění celníků
zastavovat osoby a dopravní prostředky, provádět
celní kontrolu zavazadel, dopravních prostředků,
jejich nákladů, přepravních a průvodních
listin při odhalování trestných činů
a zjišťování jejich pachatelů,
jakož i při pátrání po zboží
uniklém celnímu dohledu a zjištění
osoby, která zboží celnímu dohledu odňala
nebo se tohoto odnětí zúčastnila a
při plnění úkolů, vyplývajících
z mezinárodních smluv. Jde o rozšíření
kompetence oproti dosavadnímu stavu, které je vyvoláno
změnou kompetencí celních orgánů.
K bodům 28 až 33:
§ 37a až 40
Mají-li celní orgány přispět ke zvýšení účinnosti boje proti vymezenému okruhu trestných činů (§ 11 odst. 2 písm. e)) a k plnění úkolů podle mezinárodních smluv (§ 11 odst. 3), pak musejí mít též oprávnění používat operativně pátrací prostředky a operativní techniku (služby pátrání inspektorátů celní a finanční stráže). Navrhuje se, aby odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu zabezpečovala pro celní úřady Policie České republiky, pokud jí celní úřad o to požádá a předloží příslušné povolení podle tohoto zákona. Rovněž tato navrhovaná právní úprava odpovídá právní úpravě v zákoně o Policii ČR.
V této části zákona se navrhuje upřesnění
ustanovení, které upravuje oprávnění
celníka používat donucovací prostředky
a v souvislosti s nově navrženými oprávnění
i možnost použít donucovacích prostředků
a zbraně na celém území České
republiky.
K bodům 34 a 35:
§ 44 a 45
Upřesňují se případy, kdy
- celník je oprávněn požádat o pomoc při plnění služebních povinností, za jakých podmínek může být odmítnuta, jakož i povinnost mlčenlivosti toho, kdo byl o pomoc požádán;
- stát podle celního zákona odpovídá za škodu způsobenou celníkem (jedná se o případy využití zvláštních oprávnění celníka upravených v § 30 až 40 celního zákona; v ostatních případech se jedná o odpovědnost za škodu a její náhradu podle zákona č. 58/1969 Sb.);
- ministerstvo poskytne náhradu nutných výdajů
a náhradu ušlého zisku tomu, kdo na požádání
ve veřejném zájmu poskytne pomoc. Náhradu
poskytuje ministerstvo.
K bodům 36 a 37:
§ 46
Jedná se o upřesnění okamžiku
zrušení platnosti závazné informace.
Nově by měla závazná informace pozbýt
platnosti, pokud by se dostala do rozporu s celním předpisem
nebo s výkladem orgánu zřízeného
mezinárodní smlouvou (Rada pro celní spolupráci
- Světová celní organizace). Nově
se zavádí závazná informace o původu
zboží v souladu s ustanovením článku
2 písm.h) Dohody o pravidlech původu, uzavřené
na závěr jednání Uruguayského
kola Mnohostranných obchodních jednání
v Marrakéši dne 15.4.1994. Navrhuje se úprava
lhůty pro vyřízení žádosti
o vydání rozhodnutí, jímž se
vydává závazná informace o původu
zboží. Současně se upřesňuje
ustanovení o tom, kdo hradí náklady za vyhotovení
znaleckého posudku. Navrhovaná právní
úprava by měla vytvořit větší
právní jistotu jak celním orgánům,
tak zejména podnikatelům.
K bodům 38 až 46:
§ 48 až 51
Změna ustanovení § 48 se navrhuje k upřesnění vymezení účelu celního dohledu, včetně povinnosti zabezpečit výsledky této činnosti před vyzrazením a zneužitím, i k upřesnění působnosti jednotlivých celních orgánů a v zájmu sjednocení postupu celních orgánů při správě cel, daní a poplatků s postupem finančních orgánů (nahrazení subsidiárního působení zákona o správním řízení v celním řízení ve vymezených případech subsidiaritou zákona o správě daní a poplatků).
V § 49 písm.a) se navrhuje vypuštění slov "zákona a" jako nadbytečných. Úpravu v § 49 písm. a) je možno vykládat několika různými způsoby. V roce 1993 již byl vypracován poslanecký návrh zákona, který měl tuto problematiku řešit, a který pan prezident nepodepsal.
Ustanovení § 50 odst. 2 a § 51 odst. 6 upravují
povinnost mlčenlivosti a případy, kdy může
být celník této mlčenlivosti zproštěn.
Protokol č. 6 Evropské dohody o přidružení
České republiky k Evropským společenstvím,
ale i některé další dohody o spolupráci
celních správ, obsahují závazek předávat
určité informace celním správám
členských států EU. Proto se navrhuje,
aby celní orgány ČR mohly tyto informace
sdělit na základě tohoto závazku jiným
celním správám na základě mezinárodní
smlouvy.
K bodům 47 a 48
§ 54 odst.3 a 5
Vypouští se vymezení pojmu "antidumpingové
clo", protože tento pojem i veškeré podrobnosti
se k němu vztahující bude definován
v zákoně o antidumpingu. Proto se také v
odstavci 5 vypouští ustanovení opravňující
vládu stanovit antidumpingové clo (bude upraveno
v zákoně o antidumpingu).
K bodům 49 až 60:
§ 65 až 79
V § 65 se navrhuje odstranění tiskové chyby v textu celního zákona tak, aby jeho znění bylo v souladu v příslušnou mezinárodní smlouvou. Současně se navrhuje zmocnění, aby ministerstvo vyhláškou upravilo vysvětlivky k jednotlivým metodám určování celní hodnoty, shodně s Interpretačními poznámkami, které jsou upraveny v příloze I Dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, 1994.
Ustanovení § 73 se rozšiřuje o úpravu postupu celního orgánu v případech, kdy má celní orgán pochybnosti o pravdivosti nebo přesnosti údajů o celní hodnotě uvedených v celním prohlášení. Tato úprava odpovídá Deklaraci týkající se případů, kdy má celní správa důvody pochybovat o pravdivosti nebo přesnosti prohlašované hodnoty, přijaté v Marrakéši dne 15. dubna 1994 na závěr Uruguayského kola Mnohostranných obchodních jednání; obsah této deklarace byl přijat jako Rozhodnutí Výboru pro celní hodnocení Světové obchodní organizace (WTO) na jeho zasedání konaném v Ženevě dne 12. května 1995. Tato úprava je shodná s právní úpravou v článku 181a v nařízení č. 3254/94, kterým se mění nařízení č. 2454/93, kterým se provádějí některá ustanovení celního zákona Evropské unie.
V § 75 a 76 se upřesňuje způsob připočítávání nákladů dopravy k převodní hodnotě zboží tak, aby byl v souladu s Dohodou o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, uzavřené v Ženevě dne 12. dubna 1979 (vyhlášeno v č. 120/1984 Sb.). Navrhované ustanovení je v souladu rovněž s Dohodou o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, 1994, která byla uzavřena v Marrakeši dne 15. dubna 1994, avšak doposud vyhlášena nebyla.
V § 78 se upřesňuje způsob přepočtu
zahraniční měny na Kč. Namísto
kurzu "stanoveného" druhou středu předchozího
měsíce (v tento den by relativně nemusel
být stanovován nový kurz) se navrhuje kurz
"platný" v tento den. Vzhledem k tomu, že
kurz devizového trhu České národní
banky neobsahuje kurzy všech zahraničních měn
vůči Kč, navrhuje se, aby způsob přepočtu
těchto měn na Kč stanovilo opatřením
Ministerstvo financí. Protože od 16.října
1995 vyhlašuje Česká národní
banka pouze jeden kurz, jsou z navrženého textu vypuštěny
pojmy "kurz - prodej", "kurz - nákup"
a "kurz - střed".
K bodům 61 až 72:
§ 80 až 85
Vzhledem k tomu, že hlava osmá upravuje nejen dovoz, ale i vývoz zboží, navrhuje se změna nadpisu této hlavy. Stávající ustanovení § 80 odst.1 a 2 celního zákona stanoví povinnost převážet zboží pouze přes celní přechody a povinné předkládání zboží pohraničnímu celnímu úřadu. V rámci celní unie se Slovenskou republikou mohou osoby, nikoliv zboží, přestupovat státní hranice kdekoliv. Proto se navrhuje, aby i zboží mohlo být přepravováno přes státní hranice i mimo celní přechody, stanoví-li tak mezinárodní smlouva. Vzhledem k tomu, že celní zákon již neobsahuje vymezení pojmů "pohraniční celní úřad" a "vnitrozemský celní úřad", bylo nutno v § 80 odst.1 a 4 nahradit pojem "pohraniční celní úřad" vymezením toho, u kterého celního úřadu je nutno určitý úkon udělat.
Namísto stávajícího nevyhovujícího zmocnění v ustanovení § 84 odst. 3 se navrhuje v § 80 odst. 2 uložit povinnost dopravci odevzdat celnímu úřadu při přestupu státních hranic seznam dopravovaných zásilek a při přepravě poštovních zásilek předložit seznam dopravovaného nákladu, který je obvyklou formou přihlášení zboží dováženého v dopravním prostředku nebo v poštovní přepravě.
Upřesňuje se zmocnění pro Ministerstvo financí, aby po projednání s Ministerstvem vnitra povolilo na omezenou dobu jinou přepravu zboží (druhu dopravního prostředku) přes celní přechod, než pro které je celní přechod podle mezinárodní smlouvy určen; zmocnění může být samozřejmě využito jen v případě, že příslušné orgány sousedního státu podle obdobného zmocnění k tomu udělí svůj souhlas Ministerstvu financí České republiky.
V § 81 až 85 se upřesňují některé
pojmy a přesněji se vymezuje odpovědnost
celních orgánů za škodu v případech
jejich nesprávného rozhodnutí nebo nesprávného
postupu.
K bodům 73 až 80:
§ 87 až 97
Navrhuje se upřesnění stávajících ustanovení celního zákona tak, aby byla vyloučena možnost různého výkladu a nedocházelo k zneužívání příslušných ustanovení celního zákona. Současně se upřesňuje postup v případech, kdy je souhrnné celní prohlášení podáváno výstupy z počítače.
Navrhuje se upřesnění § 92, § 95
odst. 1 a § 97 tak, aby tato ustanovení nemohla být
vykládána různým způsobem.
K bodům 81 až 89:
§ 99 až 104
Navrhuje upřesnění stávajícího ustanovení § 99 a 100 tak, aby odpovídalo ostatním ustanovením celního zákona, kde je za rozhodující okamžik pro uplatnění celních předpisů považován okamžik přijetí celního prohlášení.
Navrhuje se, aby se přednostní provedení celního řízení u vyjmenovaných druhů zboží a případy podle navrhovaného § 102 odst. 6 vztahovalo na všechny celní režimy, nejen na režim tranzitu, jak je doposud upraveno v § 142.
V souladu s Ústavou musí být nejen věcná, ale i místní působnost celních úřadů (§ 103) stanovena přímo zákonem. Toto ustanovení současně zahrnuje zmocnění, aby vyhláškou ministerstva bylo stanoveno, že u některých druhů zboží, i když u nich lze snadno a účinně provést celní kontrolu, se celní prohlášení podává celnímu úřadu ve vnitrozemí, nikoliv na hraničním celním přechodu. Toto zmocnění se týká těch druhů zboží, u něhož dochází často k celním a daňovým únikům, i když se jedná o zboží, u něhož lze snadno provést celní kontrolu. Obdobně jako ve státech Evropské unie jde o určitou specializaci celních úřadů, s níž je spojeno zvláštní technické vybavení laboratoří a specializace celníků.
V souvislosti s tím, že v celním řízení
bude postupováno podle zákona č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků, je
nutné upravit znění ustanovení §
104 týkající se rozhodnutí v celním
řízení, včetně toho, že
se umožňuje, aby otisk služebního razítka
a podpis celníka byly nahrazeny v písemném
rozhodnutí kódem.
K bodům 90 až 102:
§ 105 až 127
V § 105 odst.2 a 3 se navrhuje úprava podání celního prohlášení a dokladů, jimiž deklarant dokládá údaje v celním prohlášení, prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů na nosičích informací.
Časté změny zvláštních předpisů a mezinárodních smluv, které lze podle § 2 písm. q) celního zákona podřadit pod pojem "celní předpisy" vyžadují, aby ministerstvo urychleně reagovalo Opatřením proto, aby deklaranti (dovozci a vývozci) mohli řádně uplatňovat tyto zvláštní předpisy a mezinárodní smlouvy, které jsou v mnoha případech vyhlašovány opožděně, případně nabývají účinnosti a platnosti současně. Údaje v celním prohlášení (Jednotné celní deklaraci) mohou být potom deklarantem uváděny v souladu s požadavky na uplatnění nových celních předpisů při celním řízení a v souladu se zájmy na zpracování celní statistiky. Předpokládá se, že změny obsahu a náležitostí celního prohlášení vyhlášené Opatřením, budou následně při novelizaci prováděcí vyhlášky k celnímu zákonu (nyní vyhláška č. 92/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, ve znění vyhlášky č. 54/1994 Sb., vyhlášky č. 145/1994 Sb. a vyhlášky č. 75/1995 Sb.) zapracovány do této základní prováděcí vyhlášky.
Navrhuje se upřesnit podmínky pro přijetí celního prohlášení a pro zajištění celního dluhu (§ 106 odst.1 a § 107 odst. 4) a jednoznačně stanovit podmínky pro propuštění zboží do navrženého režimu (§ 121 odst.1).
V § 109 odst.1 se oprávnění celního úřadu požadovat předložení nového celního prohlášení, požádá-li deklarant o provedení opravy před propuštěním zboží, navrhuje změnit na povinnost deklaranta provést povolenou opravu podáním nového celního prohlášení tak, jak to je upraveno v Ujednání o zjednodušení formalit ve zbožovém styku z 28.4.1987 a Ujednání o společném tranzitním řízení z 15. 6. 1987, ke kterým Česká republika v souladu se svým závazkem vyplývajícím z Evropské dohody s účinností od 1.července 1996 přistoupila.
V souvislosti s propojením tranzitních soustav České republiky s tranzitními soustavami Evropské unie a Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) navrhuje se doplnění § 124 odst.1 o písmeno c); to umožní uplatňovat zjednodušené postupy i v návaznosti na předcházející režim tranzitu a při použití počítačové sestavy namísto tiskopisu schváleného ministerstvem, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti.
Ustanovení § 127 odst.2 se navrhuje doplnit o ustanovení,
která by celním orgánům umožnila
účinnější následnou kontrolu.
V tomto případě se jedná zejména
o kontrolu stánkového prodeje zahraničního
zboží.
K bodům 103 až 107:
§ 131 až 138
Navrhuje se upřesnění stávajících ustanovení celního zákona tak, aby byla vyloučena možnost různého výkladu a nedocházelo k zneužívání příslušných ustanovení celního zákona.
Navrhuje se, aby celní orgány měly možnost
v zákonem taxativně stanovených případech
příslušné povolení, která
vydaly, také odejmout a současně se stanoví
případy, kdy toto povolení pozbývá
platnosti.
K bodu 108 až 111:
§ 140 až 142
V souvislosti s propojováním tranzitních
soustav České republiky s tranzitními soustavami
Evropské unie a Evropského sdružení
volného obchodu (ESVO) již byl zaveden s účinností
od 1.4.1994 pro režim tranzitu zvláštní
tiskopis celního prohlášení. Dále
je nutno upravit příslušná ustanovení
celního zákona tak, aby byla kompatibilní
s příslušnými ustanoveními dotčených
mezinárodních ujednání (Ujednání
o zjednodušení formalit ve zbožovém styku
z 28.4.1987 a Ujednání o společném
tranzitním řízení z 15. 6. 1987),
ke kterým Česká republika v souladu se svým
závazkem vyplývajícím z Evropské
dohody s účinností od 1.července 1996
přistoupila. Navrhuje se, aby deklarant v režimu tranzitu
byl nazýván hlavním povinným, jak
je to upraveno v obou výše uvedených Ujednáních.
K bodům 112 až 117:
§ 145 až 162
Navrhuje se upřesnění stávajících
ustanovení celního zákona tak, aby byla vyloučena
možnost různého výkladu a nedocházelo
k zneužívání příslušných
ustanovení celního zákona.
K bodům 118 až 125:
§ 164 až 180
V § 164 odst.1 písm.a) se upřesňuje jedno z vymezení pojmu "zpracovatelské operace".
Navrhuje se, aby Ministerstvo financí mohlo vyhláškou
vyloučit některé druhy zboží
z použití jako náhradní zboží,
aby nedocházelo k zneužívání
těchto ustanovení. Na druhé straně
se současně vytváří možnost,
aby jako náhradní zboží mohlo být
použito takové české zboží,
které nesplňuje zákonem stanovené
podmínky. Při propuštění zboží
do režimu aktivního zušlechťovacího
styku v podmíněném systému neplatí
dovozce clo ani daně (pokud bude zboží vyvezeno).
V systému navracení se clo a daně musejí
zaplatit ihned. Nejsou-li zušlechtěné výrobky
vyvezeny do zahraničí a jsou umístěny
na tuzemském trhu, získává dovozce
de facto určitý bezplatný úvěr
od státu (může již zboží používat,
aniž by zaplatil clo a daně) a je zvýhodněn
oproti tomu, kdo použil systém navracení. K
odstranění této nerovnosti se navrhuje zúročení
příslušné částky cla a
daně, která se dodatečně vybírají.
Navrhuje se upřesnění stávajících
ustanovení celního zákona tak, aby byla vyloučena
možnost různého výkladu a nedocházelo
k zneužívání příslušných
ustanovení celního zákona. V souladu s právní
úpravou v Evropské unii se navrhuje upravit pozitivně
případy, kdy lze použít režimu
přepracování pod celním dohledem,
aby nedocházelo k jeho zneužívání.
K bodu 126:
§ 193 odst.1
V § 193 odst.1 se započitatelná doba uvádí
do souladu s ustanoveními zákona o dani z přidané
hodnoty.
K bodu 127 a 128:
§ 215 a 216
Příslušnost celních úřadů
k provedení celního řízení
je řešena obecně pro všechny celní
režimy v § 103, a proto se jako nadbytečná
vypouští samostatná úprava pro režim
vývozu. Navrhuje se rovněž upravit ustanovení
§ 216 odst. 1 tak, aby lhůtu k výstupu zboží
do zahraničí mohl celní úřad
stanovit jen v případech, kdy to vyžaduje zájem
jak z hlediska celních, tak daňových předpisů.
K bodům 129 až 134:
§ 217 až 224
Navrhuje se upřesnění stávajících
ustanovení celního zákona o svobodných
celních pásmech a svobodných celních
skladech tak, aby byla vyloučena možnost různého
výkladu a zneužívání těchto
zákonných ustanovení.
K bodu 135:
§ 234
V souvislosti s navrhovanou změnou § 2 písm.
f) (bod 1) se navrhuje úprava ustanovení §
234 odst. 1 upravující osvobození od dovozního
cla tak, že od cla je osvobozeno zboží, které
mělo před původním vývozem
statut českého zboží.
K bodu 136:
§ 237
Navrhuje se úprava ustanovení § 237 odst.1
a 2 tak, aby nedocházelo k různým výkladům
tohoto ustanovení.
K bodům 137 až 143:
§ 239 až 253
Navrhuje se doplnění ustanovení § 239 a 240, aby celní úřad mohl stanovit výši celního dluhu, nelze-li ji vzhledem k okolnostem zjistit přesně, protože došlo k porušení celních předpisů a zboží již nelze přesně identifikovat. Navrhuje se v § 247 odst.1 definovat rovněž pojem nezákonný vývoz (nezákonný dovoz již v celním zákon definován je v § 239 odst. 2), protože celní zákon tento pojem dále používá.
Navrhuje se upřesnění ustanovení §
253, aby nedocházelo k záměnám a různým
výkladům, o jaké zahraniční
zboží se jedná. Navržené doplnění
jednoznačně stanoví, že se jedná
o zboží pocházející ze státu,
na jehož zboží se preferenční smlouva
nevztahuje.
K bodům 144 až 152:
§ 254 až 263
Vzhledem k negativním zkušenostem s podniky, kde má stát účast 50% a více, tzn., že tyto podniky neplatí ve stanovené lhůtě clo a daně a vzhledem k jejich platební neschopnosti nelze vymoci clo ani exekucí, navrhuje se nové znění § 254 odst.4. Právní úprava stávajícího § 254 odst. 4 není obsažena v právním řádu většiny členských států Evropské unie.
Nová právní úprava umožní, aby ministerstvo mohlo povolit nezajišťování celního dluhu těm subjektům, které řádně a včas plní povinnosti vůči celním a finančním orgánům. Současně se navrhuje stanovení podmínek, kdy ministerstvo může takové povolení odejmout a kdy pozbývá platnosti. Současně se navrhuje zrušení institutu "záručního prohlášení", které nebylo používáno.
Vymezují se přesně druhy zajištění celního dluhu - globální, paušální a individuální v § 256. Navrhuje se v § 258 odst.1 písm.a), aby dlužník byl povinen skládat celní jistotu (hotovost) na účet celního úřadu u peněžního ústavu, nikoliv na celním úřadu, pokud si zvolil tento způsob zajištění celního dluhu. Formou celních jistot prochází celními úřady velké množství peněžních prostředků, a se změnou devizových předpisů lze důvodně předpokládat, že dojde ke zvýšení tohoto množství. Je proto nutné vyloučit nebezpečí přijetí falešných Kč, protože celníci nejsou a ani to od nich nelze očekávat, aby byli odborníky v této oblasti. Současně se také navrhuje, aby složená celní jistota mohla být bez zbytečných administrativních opatření použita na úhradu celního dluhu, který nebyl splněn dobrovolně, případně na úhradu dalších plateb s tím spojených.
V souladu se zákonodárstvím Evropské unie se v § 260 navrhuje obecná úprava podmínek pro osoby, které mají ručit za zajištění celního dluhu vůči celním orgánům, za jakých podmínek je možno povolení zrušit, může být odňato a kdy pozbývá takové povolení platnosti. Tyto podmínky pak budou platit pro ručení ve všech celních režimech a v případě režimu tranzitu budou platit i v zahraničí.
V § 263 odst.1 se upřesňuje moment zániku
ručení za celní dluh uplynutím lhůty.
K bodům 153 a 154:
Z důvodů vypuštění některých
ustanovení v celním zákoně upravujících
splatnost cla a ulehčení platby se navrhuje změna
nadpisu dílu třetího hlavy třinácté
a zrušení členění na oddíly
v této hlavě.
K bodům 155 až 158:
§ 264 až 281
Navrhuje se zpřesnění a zjednodušení
uplatňování institutu odkladu platby, včetně
počítání jednotlivých lhůt
a upravují se nově některé způsoby
placení cla, daní a poplatků vybíraných
při dovozu. Současně navržená
úprava uvedená v těchto bodech souvisí
s tím, že při celním řízení
se bude používat zákon o správě
daní a poplatků, nikoliv správní řád.
K bodům 159 až 165:
§ 286 až 291
V souvislosti s předchozími úpravami se navrhuje úprava znění § 286 odst. 1 tak, aby bylo v souladu s nově upravenými předchozími ustanoveními (zrušení § 267).
Navrhuje se, aby obdobně, jako je tomu u promíjení daně, mohlo o prominutí nebo vrácení cla, daní a poplatků rozhodovat pouze ministerstvo. Tím bude zajištěn jednotný postup. V poslední době různé orgány a instituce požadují z různých důvodů promíjení cla a celní úřady jsou pod velkým tlakem. Např. žádosti o prominutí cla, které byly v poslední době podávány, dosahují částky cla přesahující 500 milionů Kč.
V souladu s úpravou obsaženou v zákonech o dani z přidané hodnoty a o spotřebních daních se navrhuje, aby i celní úřady, za stejných podmínek jako ministerstvo, mohly vrátit nebo prominout clo, daně a poplatky, jde-li o zboží, které nemá obchodní charakter.
Vzhledem k případům, kdy je zvláštním předpisem povolen prodej vybraných druhů zboží bez daně (vyhláška Ministerstva financí č. 297/1993 Sb., o prodeji zboží bez daně z přidané hodnoty a prodeji vybraných výrobků za ceny bez spotřebních daní v souvislostí s přestupem státní hranice a vyhláška Ministerstva financí č. 65/1996 Sb., o způsobu vracení daně z přidané hodnoty a spotřebních daní osobám jiných států, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv) navrhuje se oprávnění celních úřadů clo v takových případech vrátit nebo prominout.
V § 291 odst.1 písm.a) se upřesňuje okamžik rozhodný pro povinnost celního úřadu uhradit příslušný úrok. Tímto okamžikem bude okamžik doručení rozhodnutí, nikoliv vydání rozhodnutí. V mnoha případech není rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce od vydání ani doručeno (např. adresát se nezdržuje v místě doručení).
Konkretizuje se dnes již známý název
ústřední banky České republiky
na Českou národní banku.
K bodům 166 až 172:
§ 293 až 303
Upřesňují se skutkové podstaty porušení celních předpisů, tzn. celních přestupků i celních deliktů. Skutkové podstaty, které se navrhují k doplnění, byly nejčastějšími skutkovými podstatami při nezákonných dovozech a vývozech alkoholu, alkoholických nápojů a cigaret.
S přihlédnutí k odloučení měny mezi Českou republikou a Slovenskou republikou se mění zkrácený název jednotky české měny.
V § 296a se v návaznosti na navrhované ustanovení
§ 50 odst. 3 navrhuje právní úprava
zabrání zboží odlišná od
obecné úpravy obsažené v přestupkovém
zákoně; zboží bude moci být zabráno
i tehdy, jestliže nebude pachatel celního přestupku
znám. V celní praxi se jedná o značně
frekventované případy. Stejný postup
se navrhuje i u celních deliktů v § 303 odst.
1.
K bodům 173 a 174:
§ 305 až 308
V souvislosti s tím, že v celním řízení
a v řízení před celními orgány
bude postupováno podle zákona č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků, se
navrhuje vypuštění ustanovení §
306 až 308 celního zákona, která upravují
vymáhání nedoplatků (exekuce) a která
jsou obsažena v zákoně o správě
daní a poplatků.
K bodu 175:
§ 309 odst.1
Navrhuje se upřesnění stávajících
ustanovení celního zákona o možnosti
celních orgánů zajistit zboží
tak, aby byla vyloučena možnost různého
výkladu a zneužívání těchto
zákonných ustanovení.
K bodu 176:
§ 312 odst.2
Navrhuje se úprava § 312 odst. 2 tak, aby bylo možno
řešit případy, kdy je zajištěno
zboží osobě, která porušila celní
předpisy, ale následně se prokáže,
že zboží je ve vlastnictví jiné
osoby, která na něj uplatní svůj nárok
u celních orgánů. Podle stávající
úpravy celní orgány ani v těchto případech
nejsou oprávněny vydat této osobě
zajištěné zboží a odkáží
ji na soud. V poslední době se jedná zejména
o motorová vozidla v zahraničí odcizená
a dovezená do tuzemska.
K bodům 177 až 179:
§ 317 až 323
Konkretizuje se dnes již známý název ústřední banky České republiky na Českou národní banku.
Podle § 320 bude i nadále ve věcech celních přestupků subsidiárně působit zákon o přestupcích, na rozhodování o propuštění zboží do navrženého režimu, o ukončení režimu nebo o vyměření cla a daní ex offo bude nově subsidiárně platit zákon o správě daní a poplatků (se stanovenými výjimkami, které se na toto řízení nehodí) a v ostatních věcech se použije zákon o správním řízení.
Vzhledem k nově navrhovanému subsidiárnímu
působení zákona o správě daní
a poplatků se navrhuje nové znění
§ 323.
K Čl. II:
Vzhledem k tomu, že podle navrhovaného ustanovení § 12 budou celníci ve služebním poměru, navrhuje se období dvou měsíců pro celníky, kteří složili přísahu podle dosavadních předpisů, aby mohli stvrdit text přísahy podle tohoto zákona. Jestliže v této lhůtě nový text přísahy nestvrdí, služební poměr zanikne.
Upravuje se přechod práv a povinností z oblastních
celních úřadů na nová celní
ředitelství a ze zaniklých celních
úřadů na jejich nástupce. Současně
se stanoví význam starých pojmů užívaných
v právních předpisech ve vztahu k novele
celního zákona i to, jaké právní
předpisy se použijí na řízení
zahájená a nedokončená před
nabytím účinnosti novely celního zákona.
K Čl. III:
Vzhledem k rozsahu provedených změn se navrhuje,
aby Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky vyhlásil úplné
znění zákona České národní
rady č. 13/1993 Sb., celní zákon, jak vyplývá
ze změn a doplnění provedených
zákonem č. 35/1993 Sb. a tímto zákonem.

