Způsob úhrady léčiv a její
výši stanoví zvláštní předpisy
[Zákon České národní rady
č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění, ve znění zákona
č. 161/1993 Sb. a zákona č. 59/1995 Sb. Nařízení
vlády České republiky č. 216/1992
Sb., kterým se vydává Zdravotní řád
a provádějí některá ustanovení
zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném
zdravotním pojištění, ve znění
pozdějších předpisů. Vyhláška
ministerstva zdravotnictví České republiky
č. 426/ 1992 Sb., o úhradě léčiv
a prostředků zdravotnické techniky, ve znění
vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.
150/1994 Sb.].
(1) Jde-li o
a) odborné úkony prováděné v souvislosti s posuzováním žádostí o povolení klinického hodnocení nebo s posuzováním ohlášení klinického hodnocení humánních léčiv,
b) další odborné úkony prováděné na žádost, nevybírají-li se za ně správní poplatky, je osoba, na jejíž žádost se odborné úkony mají provést, povinna uhradit náklady, které vznikly Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nebo Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv při provádění těchto úkonů.
(2) Státní ústav pro kontrolu léčiv nebo Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv
a) je oprávněn požadovat od osoby, na jejíž žádost se odborné úkony mají provést, přiměřenou zálohu, popřípadě i uhrazení nákladů předem, je-li zřejmé, že budou provedeny a jaká bude jejich přibližná výše,
b) může prominout úhradu nákladů,
jde-li o úkony, na jejichž provedení je veřejný
zájem nebo mohou mít zvlášť významné
důsledky pro širší okruh osob.
Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)] kromě
a) povolování výjimek podle § 7 písm. c) bodu 2, § 11 písm.
a) bodu 2 a § 31,
b) povolování klinického hodnocení
podle § 34.
(1) Zřizuje se Státní ústav pro kontrolu léčiv se sídlem v Praze jako správní úřad, který je podřízen Ministerstvu zdravotnictví. V čele Státního ústavu pro kontrolu léčiv je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví.
(2) Základní organizační členění Státního ústavu pro kontrolu léčiv stanoví organizační řád, který schvaluje Ministerstvo zdravotnictví.
(3) Práva a závazky dosavadního Státního
ústavu pro kontrolu léčiv přecházejí
ke dni účinnosti tohoto zákona na Státní
ústav pro kontrolu léčiv zřízený
podle odst. 1. Zaměstnanci, kteří byli ke
dni nabytí účinnosti tohoto zákona
v pracovním poměru ke Státním ústavu
pro kontrolu léčiv, se stávají dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanci
Státního ústavu pro kontrolu léčiv
ve funkcích odpovídajících jejich
dosavadnímu funkčnímu zařazení.
(1) Zřizuje se Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv se sídlem v Brně jako správní úřad, který je podřízen Státní veterinární správě. V čele Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ústřední ředitel Státní veterinární správy.
(2) Základní organizační členění Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv stanoví organizační řád, který schvaluje Státní veterinární správa.
(3) Práva a závazky dosavadního Ústavu
pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv přecházejí
ke dni účinnosti tohoto zákona na Ústav
pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv zřízený
podle odst. 1. Zaměstnanci, kteří byli ke
dni nabytí účinnosti tohoto zákona
v pracovním poměru k Ústavu pro státní
kontrolu veterinárních biopreparátů
a léčiv, se stávají dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona zaměstnanci
Ústavu pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv ve funkcích
odpovídajících jejich dosavadnímu
funkčnímu zařazení.
(1) Platnost výjimek udělených před nabytím účinnosti tohoto zákona končí uplynutím doby, na kterou byly uděleny, nejpozději však uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Souhlas s klinickým hodnocením léčiv, vydaný před nabytím účinnosti tohoto zákona, pozbývá platnosti uplynutím doby, na kterou byl vydán, nejpozději však dnem 30. června 1997.
(3) Povolení k výrobě a distribuci léčiv, vydaná před nabytím účinnosti tohoto zákona, pozbývají platnosti uplynutím tří let ode dne, kdy takové povolení bylo vydáno.
(4) Rozhodnutí o registraci léčivého
přípravku pravomocně vydaná před
nabytím účinnosti tohoto zákona, pozbývají
platnosti uplynutím doby, na kterou byla vydána.
(1) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nepřihlíží k žádostem o udělení výjimky, které byly podány a o nichž nebylo rozhodnuto před nabytím účinnosti tohoto zákona.
(2) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se probíhající řízení
o registraci léčivého přípravku
a řízení o vydání povolení
výroby a distribuce léčiv, která byla
zahájena podle dosavadních předpisů,
přerušují s tím, že žadatel
nejpozději do 90 dnů splní požadavky
stanovené tímto zákonem a jeho prováděcími
předpisy. V řízení se poté
pokračuje podle ustanovení tohoto zákona
anebo se řízení po uplynutí této
lhůty zastaví.
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 548/1991 Sb., zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb. a zákona č. 60/1995 Sb. se mění takto:
1. V § 20 se vypouští odstavec 2, dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
2. V § 20 odst. 3 se vypouštějí slova "léčiv a".
3. V § 37 se vypouští odstavec 1 a zrušuje se číslování odstavců.
4. V § 62 se vypouštějí slova "léčiv a".
5. V § 63 se vypouštějí slova "léčiv a".
6. V § 71 odst. 2 písm. c) se vypouštějí středník a slova "dávat souhlas k výrobě, dovozu a použití sér, očkovacích látek a biologických diagnostických přípravků".
7. V § 79 se vypouští odstavec 4, dosavadní
odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 2 odst. 1 písm. f) se doplňují za slovo "potřeb" slova, která včetně poznámky pod čarou znějí: "podle zvláštního zákona [Zákon č. .../1996 Sb., o léčivech a o změnách a doplněních některých zákonů].".
2. § 18 se včetně poznámky pod čarou vypouští.
3. V § 22 odst. 1 se vypouštějí ustanovení písmen c) a g), dosavadní ustanovení písmen d) až f) se označují jako ustanovení písmen c) až e) a dosavadní ustanovení písmen h) až j) se označují jako ustanovení písmen f) až h).
4. V § 24 odst. 1 písm. a) se vypouští bod 2.
5. V § 24 odst. 1 písm. b) se v bodu 2 vypouštějí slova ", při výrobě a skladování veterinárních léčiv a přípravků".
6. V § 27 odst. 1 písm. a) se vypouští bod 4.
7. V § 35 se vypouští odstavec 2.
Zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České socialistické republiky, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona České národní rady č. 437/1991 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb. a zákona č. 112/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 8 odst. 1 písm. d) se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova, která včetně poznámky pod čarou znějí: "jehož postavení a působnost upravuje zvláštní zákon [§ 13 a § 69 zákona č. .../1996 Sb., o léčivech a o změnách a doplněních některých zákonů.]".
2. § 8a se včetně poznámky pod čarou vypouští.
3. V § 9 odst.1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno s), které zní: "uděluje souhlas k zahájení klinického hodnocení veterinárních léčiv.".
4. V § 11 se vypouštějí slova: "k
výrobě nebo kontrole veterinárních
léčiv a přípravků,".
(1) Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely.
(2) Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zemědělství v oblasti léčiv stanoví vyhláškou
a) správnou výrobní praxi, správnou distribuční praxi a bližší podmínky povolování výroby a distribuce léčiv,
b) správnou klinickou praxi a bližší podmínky klinického hodnocení léčiv,
c) správnou laboratorní praxi,
d) podrobnosti o registraci léčivých přípravků,
e) podrobnosti o přípravě a výdeji léčivých přípravků a bližších podmínkách provozu lékáren,
f) seznam [Vyhláška Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství č. .../1996 Sb., kterou se vydává seznam léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků.] léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků.
(3) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem spravedlnosti upraví vyhláškou způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla jejich používání.
(4) Ministerstvo zdravotnictví stanoví po projednání s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem průmyslu a obchodu vyhláškou požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání, dávkování a vydávání léčiv (Český lékopis a Český farmaceutický kodex).
(5) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem
zemědělství stanoví vyhláškou
seznam léčivých přípravků,
které mohou vydávat fyzické a právnické
osoby podnikající podle zvláštního
zákona [§ 33 a násl. zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon)]; na seznam nelze
zařadit léčivé přípravky,
které se vydávají výhradně
na lékařský předpis.
Zrušují se:
1. Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 284/ 1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky;
2. Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků a úhradě nákladů s tím spojených;
3. Vyhláška č. 86/1989 Sb., o povolování ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu, používání a kontrole veterinárních léčiv a přípravků;
4. Výnos ministerstva zdravotnictví České republiky, o předklinickém zkoušení a klinickém hodnocení léčiv (reg. č. 539/1990 Sb.);
5. Vyhláška ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České republiky, Federálního ministerstva národní obrany, Federálního ministerstva vnitra, Federálního ministerstva dopravy, ministerstva vnitra České republiky, ministerstva spravedlnosti České republiky a ministerstva zemědělství a výživy České republiky č. 61/1990 Sb., o hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami, ve znění vyhlášky č. 427/1992 Sb.;
a to v částech týkajících se
léčiv.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem ..............1996.
1. Obecná část
Léčivům se v celém světě
připisuje mimořádný společenský
význam, a proto vždy podléhají zvláštním
regulačním opatřením. Nejedná
se přitom pouze o léčiva určená
lidem, ale i o veterinární léčiva,
neboť stále více narůstá potřeba
léčivých přípravků v
živočišné výrobě a veterinární
praxi.
S růstem významu a potřebnosti léčiv
jsou spojeny i negativní jevy. Například
je to nyní právně nedostatečně
postižitelný volný obchod s nimi, přičemž
neodbornost při výdeji a užívání
látek vydávaných za léčiva
může vážně ohrožovat zdraví
a životy lidí anebo vést k zanedbání
řádné léčebné péče.
Právní úprava této problematiky je
v mnohých směrech zastaralá a nedokáže
účinně čelit některým
novým jevům v oblasti léčiv, a to
zejména vzhledem k nedostatečně stanoveným
odpovědnostem subjektů působících
v této oblasti, absenci regulace etických aspektů
apod.
Poslední právní úpravou, která
se zabývala v širších souvislostech výrobou
a distribucí léčiv, byl zákon č.
271/1949 Sb., který byl zrušen zákonem č.
20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Vedle
zakotvení státního monopolu zdravotnických
služeb se zákon č. 20/1966 Sb., v platném
znění, dotýká v § 62 a 63 velmi
rámcově také oblasti léčiv.
Výrobu a distribuci léčiv přitom právně
regulují pouze podzákonné předpisy.
Působnost většiny z nich se navíc vztahuje
jenom na resort zdravotnictví, neboť organizace, které
se touto činností zabývaly, spadaly většinou
do tohoto resortu. Tato situace se však od základu
změnila po roce 1989, a to spolu se situací v celé
společnosti.
V současné době se v důsledku rozvoje
podnikatelské činnosti, organizačních
změn ve výzkumu, vývoji, výrobě,
přepravě, rozdělování, uchovávání,
dovozu a vývozu humánních a veterinárních
léčiv většina organizací v těchto
oblastech osamostatnila, stala se na Ministerstvu zdravotnictví
zcela nezávislými a jejich zájmy se ne vždy
kryjí se zájmy státní zdravotní
politiky v této oblasti. Protože tyto změny
předstihly potřebnou legislativní regulaci,
zneužívají neodpovědné osoby
uvedeného neuspokojivého stavu k vlastnímu
obohacení, aniž by dbali na bezpečnost a kvalitu
svých produktů.
Účelem předkládané právní
úpravy je proto v zájmu zdraví lidí
i zvířat zajistit bezpečná, účinná
a jakostní léčiva a stanovit podmínky
pro zacházení s nimi. Zákon definuje základní
pojmy s cílem zabránit nejednotnému výkladu
a tím i obcházení a zneužívání
zákona. Zákonná úprava je koncipována
tak, aby nevyhnutelné zásahy do práv provozovatelů
byly v souladu s Listinou základních práv
a svobod i s předpisy Evropské unie, a současně
účinně bránily zneužívání
činností spojených se zacházením
s léčivy. Vzhledem k předpokládané
omezené době platnosti zákona č. 20/1966
Sb., v platném znění, byly do návrhu
zákona zapracovány zejména oblasti povolovacího
a registračního řízení.
Předkládaný návrh zahrnuje i veterinární
léčiva, a to mj. proto, že především
v oblastech aplikačního výzkumu, výroby,
distribuce, uchovávání, výdeje a zneškodňování
léčiv je třeba sjednotit právní
úpravu vztahů, které jsou pro oblast humánních
léčiv i veterinárních léčiv
společné. Přispěje se tak i k odstranění
roztříštěnosti právní
úpravy, k jejímu zpřehlednění
i ke snížení počtu obecně závazných
právních předpisů.
Návrh předpokládá významnou
změnu, pokud jde o výdej léčivých
přípravků, který je dosud monopolizován
v lékárnách. Navrhuje se, aby vymezený
sortiment léčivých přípravků
mohli úplatně vydávat i fyzické a
právnické osoby podnikající podle
živnostenského zákona. Vytváří
se tím širší nabídka dostupnosti
léčivých přípravků pro
obyvatelstvo, které již nebude odkázáno
výhradně na lékárny. Uvedený
režim má význam zejména v mimopracovní
době, kdy pracují pouze lékárny s
pohotovostní službou. Požadavek bezpečnosti
a kvality léčivých přípravků
takto vydávaný bude zachován, neboť
bude možné vydávat mimo lékárny
toliko takové léčivé přípravky,
k jejichž zacházení není potřeba
speciálních znalostí ani speciálních
podmínek. V praxi lze očekávat, že tento
liberálnější režim najde svou odezvu
zejména v možnosti zakoupit léčivý
přípravek u benzinových pump, na letištích,
v hotelích, v některých dopravních
prostředcích apod.
Při tvorbě návrhu zákona bylo využíváno
přijatých mezinárodních normativů
a zákonných úprav některých
zemí Evropské unie, avšak při respektování
našich podmínek. V souladu s obsahem usnesení
vlády České republiky ze dne 9.října
1991 č. 396 k usnesení vlády ČSFR
č. 533/1991 o zabezpečení slučitelnosti
československého právního řádu
s právem Evropského společenství,
byly zapracovány zejména
1. Směrnice č. 65/65/EEC a 75/319/EEC, které jsou promítnuty do ustanovení týkajících se definic, uvádění do oběhu, registrace, povolování výroby a sledování nežádoucích účinků léčiv,
2. Směrnice č. 91/356/EEC a Směrnice č. 91/412/EEC, týkající se správné výrobní praxe v oblasti humánních léčiv a veterinárních léčiv,
3. Pokyny EEC z roku 1992, publikované v září 1993, obsahující zásady pro zpracování krve a jejích složek,
4. Směrnice č. 75/318/EEC týkající se požadavků na registrace a klinické hodnocení léčiv,
5. Směrnice č. 81/852/EEC, týkající se zejména farmakologických a klinických standardů v oblasti zkoušení veterinárních léčiv,
6. Směrnice č. 92/25/EEC o velkoobchodu s humánními léčivy, obsahující zejména odbornou způsobilost osob k této činnosti a povolovací režim,
7. Směrnice č. 92/27/EEC pro označování léčiv,
8. Směrnice 92/73/EEC pro homeopatika,
9. Pokyny EEC z roku 1990, obsahující pravidla správné
klinické praxe pro klinické hodnocení léčiv
v Evropském společenství.
Akceptováním těchto předpisů
vytvoří zákon předpoklady pro zapojení
do evropského trhu léčiv. Za tímto
účelem se rovněž připravuje i
nové vydání lékopisu, které
bude kompatibilní s Lékopisem evropským.
Oblast léčiv specifická pro ČR neobsažená
v evropském lékopisu bude pokryta rozšířeným
vydáním již existujícího farmaceutického
kodexu.
Aby bylo možno vyhovět požadavkům Evropské
unie na harmonizaci regulace léčiv a v budoucnu
se napojit na mezinárodní systém uznávání
inspekcí, registrací apod., soustřeďuje
návrh regulační činnost komplexně
u příslušných ústavů (Státní
ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro
státní kontrolu veterinárních biopreparátů
a léčiv), jak je již v zahraničí
zcela běžné. Ministerstvo zdravotnictví
a Ministerstvo zemědělství jsou koncipovány
jako orgány s koncepční a dozorčí
funkcí. Zákon v návaznosti na zahraniční
zkušenosti vytváří prostor také
pro možnou změnu systému financování
obou uvedených ústavů. Část
nákladů na jejich činnost může
být v budoucnu hrazena přímo z prostředků
žadatelů, jak je obvyklé v zahraničí,
a nebude zatěžovat státní rozpočet.
Zákon předpokládá vydání
obecně závazných právních předpisů
k jeho provedení a obsahuje v tomto smyslu zmocňovací
ustanovení. Půjde především o
vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, dále
o společné vyhlášky Ministerstva zdravotnictví
a Ministerstva zemědělství a konečně
o vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která
bude vydána v dohodě s Ministerstvy zemědělství,
obrany, vnitra a spravedlnosti. Bližší podzákonnou
úpravu vyžaduje zejména správná
výrobní praxe, správná laboratorní
praxe, správná klinická praxe, podmínky
provádění klinického hodnocení,
registrace léčivých přípravků,
náležitosti lékařských předpisů,
podmínky povolování výroby a distribuce
léčiv, příprava a výdej léčivých
přípravků apod.
Realizace navrhované právní úpravy
si vyžádá celkové zvýšení
výdajů pro okresní (obvodní) úřady
cca o 1,5 mil.Kč, vzhledem k jejich navrhované působnosti
při zneškodňování a informování
o pozastavení event. stažení léčiv
v případě zjištění jejich
závad. Na druhé straně by navazující
novela zákona o správních poplatcích,
jejíž účinnost se předpokládá
současně s tímto zákonem, měla
ve svých praktických důsledcích přinést
do státního rozpočtu příjmy
ve výši přibližně 15 mil.Kč
od Státního ústavu pro kontrolu léčiv
a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních
biopreparátů a léčiv, a to zejména
za registraci léčivých přípravků
a vydávání povolení k činnosti.
2. Zvláštní část
K části I.
K § 1
V úvodním ustanovení se v prvé řadě stanoví účel zákona a podmínky k jeho dosažení. S cílem zajištění jakostních, účinných a bezpečných léčiv a s tím spojeného zdokonalení ochrany zdraví občanů se zákonem upravují především podmínky pro výzkum, výrobu, přípravu, distribuci, výdej, kontrolu a zneškodňování léčiv a pro některé další s tím související činnosti.
Vzhledem ke specifickým podmínkám zacházení
s omamnými látkami a psychotropními látkami
není právní úprava léčivých
přípravků obsahujících tyto
látky zahrnuta do tohoto zákona, nýbrž
bude nadále upravena zvláštním právním
předpisem. Půjde o zákon o návykových
látkách, který nahradí dosavadní
vládní nařízení o jedech a
některých jiných látkách škodlivých
zdraví.
K § 2 až 4
Výkladová ustanovení obsahují vysvětlení základních pojmů užívaných v zákoně, s tím, že shodně budou používány také v předpisech, které budou na základě tohoto zákona vydány. Většina pojmů a jejich vymezení se přitom přebírá z Československého lékopisu, neboť jde o pojmy v odborné veřejnosti již zaužívané. U některých nových pojmů (kvalifikovaná osoba, nežádoucí účinek, závažný nežádoucí účinek a neočekávaný nežádoucí účinek léčivého přípravku, souhrn údajů o přípravku, správná klinická praxe, správná distribuční praxe, správná laboratorní praxe apod.) bylo přihlédnuto rovněž k obsahu normativní úpravy zemí EU.
Některé pojmy jsou ve výkladových ustanoveních v zájmu jednoznačnosti vymezeny nejen pozitivním, ale i negativním způsobem (např. negativní vymezení léčiv v § 2 odst.18).
Sjednocení terminologie ve výkladových ustanoveních
je vyžadováno potřebou jednotného výkladu
právních předpisů komplexně
upravujících problematiku léčiv.
K § 5
Do základních ustanovení byla zařazena ustanovení, která mají pro oblast léčiv universální povahu.
Povinnost osob zacházejících s léčivy omezit na nejnižší možnou míru nepříznivé důsledky působení léčiv na lidi, zvířata a životní prostředí je třeba chápat i jako povinnost preventivní, analogickou svou právní povahou např. zákonné úpravě občanskoprávní prevence obsažené v § 415 občanského zákoníku.
Ustanovení umožňující předepisování,
uvádění do oběhu a používání
při poskytování zdravotní a veterinární
péče pouze léčivých přípravků,
léčivých a pomocných látek,
v písmenech a) až c) odstavce 2 druhově vymezených,
má pro oblast upravenou zákonem rovněž
zásadní význam a je současně
vyjádřením nezbytné míry státní
ingerence v oblasti léčiv.
K § 6 až 14
V těchto ustanoveních se vymezuje soustava orgánů, vykonávajících v oblasti léčiv státní správu. Zároveň se stanovují jejich úkoly, působnost a pravomoc, a to s cílem vytvořit optimální právní předpoklady pro efektivní výkon státní správy na tomto úseku.
Úkoly Ministerstva zdravotnictví v oblasti humánních léčiv a Ministerstva zemědělství v oblasti veterinárních léčiv jsou v podstatě shodné, neboť jde o úkoly koncepčního anebo v uvedených oblastech jinak zásadního a zvláště významného charakteru. Poněkud širší rozsah výkonu státní správy u Ministerstva zdravotnictví je ovlivněn širší sférou použití humánních léčiv. Poněkud užší rozsah výkonu státní správy u Ministerstva zemědělství je naopak ovlivněn existencí Státní veterinární správy.
Úloha a postavení Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv se v soustavě správních orgánů v oblasti léčiv oproti stávající právní úpravě navrhuje výrazně zvýšit. Zejména u Státního ústavu pro kontrolu léčiv jde též o důsledek navrženého přenesení řady méně významných kompetencí v oblasti humánních léčiv, a to v souladu s jednoznačnými trendy zemí EU nezatěžovat ústřední orgány státní správy vyřizováním opakující se rutinní agendy. Vzájemné proporce kompetencí mezi ministerstvy a oběma odbornými ústavy se tak přiblíží stavu i legislativě většiny vyspělých evropských států.
Ministerstva vnitra, spravedlnosti, obrany a dopravy mají v oboru své působnosti rovněž zdravotnická zařízení, v nichž se zachází s léčivy. Náležejí proto do soustavy orgánů vykonávajících na tomto úseku státní správu včetně kontroly dodržování tohoto zákona a ukládání sankcí za jeho porušení.
Vzhledem ke zvláštnostem uvedených resortů zmocňuje zákon tato ministerstva k odchylné úpravě zabezpečení jejich složek léčivy, avšak pouze pokud jde o jejich distribuci, kontrolu a použití.
V oblasti veterinárních léčiv soustavu orgánů státní správy doplňují Státní veterinární správa a okresní a městské veterinární správy.
V oblasti radiofarmak doplňuje soustavu orgánů
státní správy Státní úřad
pro jadernou bezpečnost, a to jak u humánních,
tak i veterinárních léčiv.
K § 15 až 17
Významným předpokladem pro správné zacházení s léčivy je způsobilost osob spočívající ve splnění stanovených předpokladů, které zákon vymezuje jako předpoklad věku, bezúhonnosti, zdravotního stavu a odbornosti.
Klíčové místo zaujímají
předpoklady odborné, vyjadřující
požadovanou kvalifikaci (vzdělání a
praxi), která odpovídá významu činnosti
spojené s léčivy. Zákon obsahuje odstupňování
požadavků na odborné předpoklady osob,
a to v relaci s vysokými požadavky na odborné
předpoklady u kvalifikované osoby (§ 16 odst.1),
které jsou odůvodněny mimořádným
významem tohoto subjektu pro oblast výroby a kontroly
léčiv. Protože moderní farmaceutická
výroba profesně v mnoha směrech překračuje
obor farmacie (biotechnologie, krevní deriváty,
mikrobiologické a imunobiologické přípravky
aj.), je shodně s úpravou doporučenou v EU
rozšířeno profesní spektrum kvalifikovaných
osob.