PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
128
Návrh
poslankyně Zuzky Rujbrové a dalších
na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb. a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 a některé další zákony se mění a doplňují takto:
čl. I.
1. Článek I - VII včetně preambule a nadpisu se vypouští
2. V § 2 se "občané, kteří chtějí spolu uzavřít manželství" nahrazuje "muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen snoubenci)" a vypouští se slovo "společenský".
3. V § 4 odst. 1 se slova "muž a žena" nahrazují slovem "snoubenci" a slovo "poslancem" se nahrazuje slovem "členem".
4. V § 4a odst. 1 se slova "muž a žena" nahrazují slovem "snoubenci", slova "osobou vykonávající činnost duchovního" nahrazují slovy "osobou pověřenou registrovanou církví nebo náboženskou společností" a zrušuje se odstavec č. 4
5. V § 4b se dosavadní věta označuje jako odstavec 1 a připojují se odstavec 2 a odstavec 3, které zní:
"2) Manželství církevní formou může být uzavřeno až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným orgánem pověřeným vést matriky o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství. Osvědčení musí být vydáno nejpozději tři měsíce před uzavřením manželství. Bez tohoto osvědčení manželství nevznikne.
3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodu se uzavřelo manželství.3)"
2) § 11 zák. č. 268/1949 Sb., o matrikách
3) § 4 odst. 1 zák. č. 268/1949 Sb.
6. V § 4c se slova "České a Slovenské Federativní republiky" nahrazují slovy "České republiky" a slova "československého práva" se nahrazují slovy "českého práva".
7. V § 5 se slova "československý" nahrazuje slovem "Český" a slova "České a Slovenské federativní republiky" nahrazují slovy "České republiky"
8. V § 6 se slova "Občané, kteří chtějí uzavřít manželství" nahrazují slovem "Snoubenci".
9. V § 7 věta druhá se slovo "občané" nahrazuje slovem "snoubenci".
10. V § 8 odst. 1 se slovo "Občané" nahrazuje slovem "Snoubenci" a na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: "nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich."
11. V § 9 věta první se slovo "občana" nahrazuje slovem "jednoho ze snoubenců" a ve větě druhé se slovo "Občan" nahrazuje slovy "Druhý snoubenec".
12. V § 14 odst. 1 a 2 se slova "občan stižený" nahrazuje slovy "fyzická osoba stižená"
13. § 23 odst. 1 a 2 se vypouští
14. § 24 zní:
"1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody."
15. Za § 24 se vkládají nové § 24a a § 24b, které znějí:
§ 24a
"Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud péče o nezletilé.
§ 24b
1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti ke společnému bytu a případnou vyživovací povinnost a
b) pravomocné rozhodnutí soudu péče o nezletilé o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu."
16. § 25 se vypouští
17. V § 26 odst. 1 se slova "V rozhodnutí" nahrazují slovy "Před rozhodnutím" a v odst. 2 se slova "v uvědomělého občana" vypouštějí.
18. V § 27 odst. 2 zní:
"2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-l i to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, lze považovat za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí."
19. V § 27 odst. 3 se vypouští slovo "zdraví"
20. V § 29 se slova "národnímu výboru" nahrazují slovy "příslušnému orgánu", nahrazuje tečka čárkou a připojují se tato slova: "popřípadě, že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího."
21. § 30 se včetně nadpisu vypouští
22. § 31 se vypouští
23. V § 32 se vypouští odst. 2 a zrušuje se číslování odstavců.
24. § 33 odst. 1 zní:
"1) Rodiče řídí jednání svých dětí a vykonávají nad nimi dozor odpovídající stupni jejich vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dětí a jakkoliv ohroženo jejich zdraví, tělesný a duševní vývoj."
25. V § 33 se připojuje odstavec 3, který zní:
"3) Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím rodičů týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby. Má právo být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje."
26. V § 35 se ve větě za středníkem za slova " z vlastní práce" doplňují slova "nebo z výnosu svého majetku,"
27. V § 36 se slovo "záležitosti" nahrazuje slovem "majetek"
28. Za § 37 se vkládá § 37a a § 37b, které znějí:
§ 37a
"1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Cílem není především dosažení zisku, ale zachování hodnot do zletilosti dítěte.
2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a pak i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování z jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Nároky dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčeny.
§ 37b
1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Současně vymezí rozsah jmění, které bude jako zákonný zástupce spravovat.
2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.
3) Opatrovník podléhá dozoru soudu.
4) Opatrovník má nárok na úhradu hotových výdajů spojených se správou jmění a přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud."
29. V § 38 odst. 2 se slova "národnímu výboru" nahrazují slovy "příslušnému orgánu".
30. V § 39 odst. 2 se slova "národním výborem" nahrazují slovy "příslušným orgánem".
31. V názvu hlavy druhé se slova "Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů" nahrazuje názvem "Sociálně právní ochrana dětí"
32. § 41 zní:
§ 41
"1) Sociálně právní ochrana dětí je souborem opatření, kterými stát prostřednictvím svých orgánů chrání děti před tělesným a duševním násilím, chováním, které se neslučuje s lidskou důstojností dítěte a před ohrožením mravního vývoje, jímž by dítě mohlo být vystaveno působením vlastní rodiny nebo vnějších škodlivých vlivů. Stát chrání též práva dětí na zdravý vývoj, jejich majetek a další majetková práva.
2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu jejich práv a povinností vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany, jiných státních orgánů, škol, školských, zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.
3) Cílem sociálně právní ochrany je blaho dítěte."
33. § 42 odst. 1 zní:
"1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoliv upozornit orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí, soud nebo jiný státní orgán, který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření."
34. V § 42 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
"2) Tato oznámení jsou důvěrná a pokud jde o oznámení fyzické osoby, není orgán, který toto oznámení přijal, oprávněn sdělit zdroj svých informací." a dosavadní § 42 odstavec 2 se označuje jako odstavec 3
35. V § 43 odst. 1 se slova "Národní výbor" nahrazují slovy "Orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí" a slova "se společenskými organizacemi" se nahrazuje slovy "jinými fyzickými a právnickými osobami".
36. V § 43 odst. 2 se slova "společnosti na řádné výchově dětí" nahrazuje slovy "na řádné výchově dítěte" a slova "národní výbor" se nahrazuje slovy "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí".
37. V § 43 odst. 2 písmeno a) se slovo "občany" nahrazuje slovem "osoby" a slova "nebo požádá společenskou organizaci, aby tato opatření vykonala sama" se vypouštějí
38. V § 43 odst. 2 písm. b) se slova "společenských organizací" nahrazuje slovy " občanských sdružení"
39. V § 43 odst. 3 se slova "národní výbor" nahrazují slovy "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí"
40. § 44 odst. 1 a 2 se slova " zájem společnosti na řádné výchově dětí" nahrazují" zájem dítěte"
41. § 44 se doplňuje o odst. 4, který zní:
"4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchaného jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovských práv."
42. § 45 odst. 1 zní:
"1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy. Přitom soud vymezí rozsah jejích práv a povinností k dítěti. Takto je možno dítě svěřit i do společné výchovy manželům. Rozvodem manželství tato společná vychova zaniká., jestliže zemře jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela."
43. V § 47 se slova "národní výbor" nahrazují "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí"
44. § 48 zní:
§ 48
"1) Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou sociální pracovníci nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněny navštívit dítě v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno a vyšetřit výchovné poměry
2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních."
45. V hlavě třetí se nadpis "Určení otcovství" nahrazuje nadpisem "Určení rodičovství"
46. § 50 odst. 1 zní:
"1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu."
47. Za § 50 se pod nadpis vkládá § 50a, který zní:
§ 50a
"Matkou dítěte je žena, která dítě porodila."
48. V § 52 odst. 2 se slova "národním výborem" nahrazují slovy "orgánem"
49. § 52 se doplňuje o odstavec 4, který zní:
"4) Prohlášení nezletilého rodiče musí být učiněno vždy před soudem."
50. § 54 odst. 1 zní:
"1) Nedošlo-li k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, může jak dítě, tak i matka nebo domnělý otec navrhnout, aby otcovství určil soud."
51. V § 62 odst. 1 a 2 se slova "generální prokurátor" nahrazují slovy "nejvyšší státní zástupce"
52. V § 62 odst. 1 se slova "zájem společnosti" nahrazuje "zájem dítěte".
53. V § 64 odst. 1 se slova "občané, kteří" nahrazují slovy "fyzické osoby, které"
54. V § 68 odst. 1 písm. a) se za slova "jestliže rodiče" vkládá slovo "soustavně"
55. V §. 68 odst. 1 písm. b) se slova "národním výborem" nahrazují slovy "orgánem vykonávajícím sociálně právní ochranu dětí." a doplňuje se toto znění: " Přivolení nelze dát dříve než 6 týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno v péči budoucích osvojitelů."
56. K § 68 se připojuje odstavec 3, který zní:
"3) O splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) rozhoduje soud. Při hodnocení nezájmu rodičů vezme soud též v úvahu, zda rodiče dítě pravidelné navštěvují, pravidelně a dobrovolně plní svou vyživovací povinnost k dítěti a zda projevují snahu upravit si v mezích možností své poměry rodinné a sociální tak, aby se osobně péče o dítě mohli ujmout."
57. V § 69 odst. 2 se slova "národním výborem" nahrazují slovem "úřadem".
58. V § 72 odst. 1 věta druhá se za slovo opatrovníka, vkládají slova "popřípadě poručníka,"
59. V § 74 odst. 1 se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: "toto osvojení nelze zrušit."
60. V § 74 odst. 2 se na konci první věty tečka vypouští a doplňují se tato slova: "nebo pozůstalý manžel po rodiči dítěte." Druhá věta se označuje jako odstavec 3.
61. § 74 se doplňuje o odstavec 4, který zní:
"4) V případě uvedeném v odstavci 3 soud rozhodne o vypuštění zápisu v matrice o druhém rodiči dítěte."
62. V části druhé, hlavě páté se nadpis" Výchova a zastupování nezletilého, jehož rodiče nemohou svá práva a povinnosti vykonávat" nahrazuje nadpisem: "Poručenství a opatrovnictví"
63. Nad § 78 se doplňuje nadpis "Poručenství"
64. V § 78 odst. 1 se slovo "opatrovníka" nahrazuje slovem "poručníka" a slovo "záležitosti" se nahrazuje slovem "majetek."
65. § 78 odst. 2 se vypouští
66. § 79 zní:
§ 79
"1) Poručníkem může být ustanovena fyzická osoba, která svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zajmu dítěte a s ustanovením poručníkem souhlasí.
2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
3) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho naznačili rodiče. Nebyl-li nikdo takto naznačen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti, nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu, která splňuje stanovené podmínky.
4) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem příslušný orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí."
67. § 80 zní:
§ 80
"1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahuj í-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto majetku přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy.
3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem."
68. § 81 zní:
§ 81
"Na vztahy poručníka (porucníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí."
69. § 82 zní:
§ 82
"1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon poručenství nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce porucníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí."
70. V § 83 se doplňuje nadpis "Opatrovnictví".
71. § 83 odst. 1 zní:
"1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dětí nebo mezi dětmi navzájem (§ 37 odst. 3), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b) a řízení o osvojení (§ 68 odst. 2), ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to třeba k výkonu určitého práva, v němž je rodič omezen (§ 44 odst. 1 a 2)."
72. V § 83 odst. 2 se slova "národní výbor" nahrazují slovy "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí."
73. V § 85 odst. 2 se mezi slovy "schopností a možností" písmeno "a" nahrazuje čárkou, tečka na konci se vypouští a připojují se tato slova: "a majetkových poměrů".
74. Za § 85 se vkládá § 85a, který včetně poznámek pod čarou zní.
§ 85a
"1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmůx), je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a osobních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.xx)
2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména budoucí studium, a pojištění."
x) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
xx) § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů"
75. V § 87 odst. 2 se mezi slovy "schopností a možností" písmeno "a" nahrazuje čárkou a vkládají se tato slova: "a majetkových poměrů" a mezi slovy "schopnostem a možnostem" se písmeno "a" nahrazuje čárkou a vkládají se tato slova "a majetkovým poměrům".
76. V § 89 se mezi slovy "schopností a možností" písmeno "a" nahrazuje čárkou a vkládají se tato slova: "a majetkových poměrů" a mezi slovy "schopnostem a možnostem" se písmeno "a" nahrazuje čárkou a vkládají se tato slova "a majetkovým poměrům".
77. Nadpis nad § 92 "Příspěvek na výživu rozvedeného manžela" se nahrazuje nadpisem "Výživné rozvedeného manžela"
78. V § 92 odst. 1 věta první se mezi slovy "schopností a možností" písmeno "a" nahrazuje čárkou, tečka na konci se vypouští a připojují se tato slova: "a majetkových poměrů".
79. § 94 se doplňuje novým odstavcem 2, který zní:
"2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy."
80. V § 95 odst. 3 se slova "odstavců 1 a 2" nahrazují slovy "odstavce 1".
81. § 96 odst. 1 zní:
"1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika."
82. V § 97 odst. 1 se připojují tyto věty: "U výživného pro dítě může soud v případech zvláštního zřetele hodných rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému."
83. V § 96 odst. 2 se slova "se zásadami morálky socialistické společnosti" nahrazují slovy "s dobrými mravy"
84. V § 100 se slova "národní výbor" nahrazují slovy " orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí".
85. V § 101 věta druhá se slova "i v zájmu společnosti" vypouštějí a slova "národní výbor" se nahrazují slovy "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí".
86. V § 102 se slova "národní výbor" nahrazují slovy "orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí".
87. V § 105 se slovo "uživateli" nahrazuje slovem "nájemci" a odkaz na "§ 175 až 178. § 214 až 216" odkazem na "§ 703 až 709".
čl. II
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů se mění a doplňuje takto:
1. V § 74 odst. 4 věta první zní:
"K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele."
2. V § 113 se vypouští odstavec 1 a zrušuje se číslování odstavců.
3. V § 142 odst. 1, větě druhé, se slova "prokurátora" nahrazují slovy "nejvyššího státního zástupce".
4. V § 180 se zrušuje odstavec 1, zbylé odstavce se přečíslují.
5. V § 180 odst. 2 se za slova "zastoupeného" vkládají slova "poručníkem nebo".
6. V § 180 odst. 3 se slovo "Opatrovník" nahrazuje těmito slovy: "Poručník nebo opatrovník".
7. V § 181 odst. 2, 3 a 4 včetně poznámek pod čarou znějí:
"2) Rozhodne-li soud v řízení, jehož účastníky jsou rodiče a dítě, že k osvojení není třeba přivolení rodičů osvojovaného dítěte, ačkoliv jsou jeho zákonnými zástupcix), nejsou rodiče osvojovaného dítěte účastníky řízení o osvojení.
3) Rodiče osvojovaného dítěte dále nejsou účastníky řízení o osvojení, jestliže
a) jsou zbaveni rodičovských práv nebo
b) nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nebo
c) dali přivolení k osvojení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelůmxx)
4) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu."
x) § 68 odst. 1 písm. a
xx) § 68 odst. 1 písm. b
Čl. III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 94/1963 ob., zákon o rodině, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem........
Zuzka Rujbrová v.r.
Květoslava Čelišová v.r.
Alena Svobodová v.r.
Důvodová zpráva:
Obecná část:
Po vzniku ČSR bylo tzv. recepční normou (zák. č. 11/1918 Sb.) převzato dosavadní občanské právo platné na území bývalé rakousko-uherské monarchie, což pro Čechy, Moravu a Slezsko znamenalo převzetí Všeobecného občanského zákoníku (Allgemeine Burgerliches Gesetzbuch) z roku 1811, ve znění pozdějších novel, z nichž je třeba, pokud jde o právo rodinné, zmínit zejména tzv. válečné novely, reagující na potřebu řešit postavení dětí (hromadné poručenství apod.) Krátce po vzniku republiky bylo přistoupeno k nové úpravě manželských vztahů tzv. manželskou novelou (zák. č. 320/1919 Sb.) Tato úprava platila až do 1. ledna 1950, kdy nabyl účinnosti zákon o právu rodinném (zák. č. 265/1949 Sb.) a zákon o zatímních změnách v některých občanských věcech právních (zák.č. 266/1949), který překlenul období do vydání nového občanského zákoníku (zák.č. 141/1950 Sb.) a občanského soudního řádu (zák. č. 142/1950 Sb.), které nabyly účinnosti k 1. 1. 1951. Vyčlenění úpravy rodinněprávních vztahů soukromoprávního charakteru z dosavadní úpravy ABGB bylo zdůvodňováno zejména legislativně technickými důvody. Svůj význam zde měla snaha upravit nově rodinné vztahy jako vztahy typicky osobního charakteru a zvýraznit tak jejich socialistický charakter oproštěný od majetkových aspektů, které hrály rozhodující roli v dřívější úpravě. Sociálně právní ochrana mládeže byla provedena samostatným zákonem č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže.
Současný zákon o rodině byl přijat jako zákon č. 94/1963 Sb. a nabyl účinnosti, stejně jako občanský zákoník 1. 4. 1964. Od té doby byl pouze dvakrát novelizován, a to zák. č. 132/1982 Sb., v souvislosti s novelou občanského zákoníku, přičemž šlo pouze o drobná upřesnění a zákonem č. 234/1992 Sb., upravující nově formu církevního sňatku. Jestliže o první novele se krátce po jejím přijetí konstatovalo, že šlo o promarněnou šanci cokoli v zákoně o rodině vylepšit, druhá novela byla úzce zaměřena jen na novou formu církevního sňatku, a ponechala tak v zákoně všechna dávno již překonaná ustanovení (srov. základní zásady, nebo např. § 30, hovořící o postavení Československého svazu mládeže a jeho pionýrské organizaci apod.) Nález Ústavního soudu 72/1995 Sb. pak zrušil ustanovení § 46 zákona o rodině.
Na rozdíl od zákona o právu rodinném z roku 1949 byla ze současně platného zákona o rodině vypuštěna úprava majetkových vztahů mezi manžely (bezpodílové spoluvlastnictví manželů) a naopak zahrnuta do něj i úprava veřejnoprávní, pod názvem Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů.
Na novele zákona o rodině se začalo pracovat již v roce 1991 a zásady novely byly předloženy k diskusi a poté federální vládě krátce před volbami v roce 1992. Po volbách se o novele mluvit přestalo a teprve koncem roku 1994 bylo uloženo Ministerstvu spravedlnosti předložit návrh nové koncepce úpravy rodinně právních vztahů. V lednu roku 1995 vláda rozhodla o vypracování tzv. rodinněprávní novely občanského zákoníku, a zákona o sociálně právní ochraně dětí. Zákon o rodině tak měl být zrušen, jeho tzv. soukromoprávní část zahrnuta do občanského zákoníku a veřejnoprávní část nově upravena v zákoně o sociálně právní ochraně dětí. Rodinněprávní novela občanského zákoníku byla předložena Parlamentu ČR, prošla i druhým čtením, nakonec však přijata nebyla. Zákon o sociálně právní ochraně byl zpracován pouze jako zásady návrhu zákona.
Ze skutečnosti, že zákon o rodině platí v téměř nezměněné podobě již od roku 1964 vyplývá, že ve své podstatě jde o normu funkční a moderní. Soudní praxe v mnohém směru přizpůsobila výklad řady obecně formulovaných ustanovení zákona o rodině nové situaci, zejména v oblasti úpravy výživného, ale i v souvislosti s úpravou rozvodu manželství apod. Přesto však je ze strany praxe pociťována potřeba řadu ustanovení upřesnit a zejména doplnit zákon o rodině v tom směru, kde úprava již citelně chybí. V tomto směru jde zejména o rozšíření možnosti rozvodových důvodů a posílení ochrany nezletilých dětí např. v souvislosti se správou jejich majetku., ale i v jiných oblastech.
Základem navrhovaných změn jsou jak návrh zásad novely zákona o rodině z roku 1992, tak zejména tzv. rodinněprávní novela občanského zákoníku. Návrh změn v části druhé, hlavě druhé zákona o rodině, obsahující pod názvem "Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů" tzv. sociálně právní ochranu pak obsahově vychází jednak z návrhu zásad zákona o sociálně právní ochraně, který byl zpracován Ministerstvem práce a sociálních věcí, ale zejména z ustanovení Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána.
Do návrhu nebyly převzaty všechny diskutované změny připravené v již dříve předkládaných návrzích, a to jednak s ohledem na jejich rozsah a v některých případech určitou kontraverznost, zejména pokud jde o rozvod manželství, ale pouze ty nejzákladnější a nejpotřebnější změny. Většina navrhovaných změn byla široce diskutována, a to nejenom v odborné veřejnosti a jsou obecně přijímány.
Vedle navrhovaných změn právní úpravy, návrh novely reaguje na změny, které přinesly jiné právní předpisy, především občanský zákoník a zákon č. 367/1990Sb., o obcích (obecní zřízení) a důsledně používá terminologii obsaženou v těchto předpisech. Návrh novely zákona o rodině je tak plně v souladu se stávajícími právními předpisy v navazujících oblastech. S ohledem na tuto "očistu" zákona o rodině, která se dotýká většiny dosavadních ustanovení, navrhuje se i zmocnění k vyhlášení úplného znění.
Nově navrhovaná ustanovení se v omezeném rozsahu dotýkají i občanského soudního řádu, jehož navazující novela se rovněž navrhuje. Přizpůsobit bude třeba, opětně jen ve velmi omezeném rozsahu, i vyhl. č. 22/1977 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách.
Česká republika je vázána Úmluvou o právech dítěte (sdělení FMZV 104/1991 Sb.) Čl. 4 Úmluvy ukládá státům, které jsou smluvní stranou Úmluvy, učinit všechna potřebná zákonodárná a jiná opatření k realizaci práv obsažených v Úmluvě. Počítá se rovněž s přistoupením k evropské Úmluvě o osvojení z roku 1967. Návrh novely plně respektuje tyto mezinárodní dokumenty a je v souladu rovněž s řadou doporučení Rady Evropy, i když nejde o závazné mezinárodní dokumenty.
Přijetí navrhovaných zákonných změn nebude mít dopad na státní rozpočet.
Zvláštní část:
K čl. I
k § 2
Jde pouze o formulační změnu vyplývající ze skutečnosti, že občanský zákoník v novele (zák. č. 509/1990 Sb.) opustil doposud užívaný pojem občan a nahradil jej pojmem fyzická osoba. Použití pojmu muž a žena zdůrazňuje skutečnost, že základním pojmovým znakem manželství je fakt, že jde o vztah mezi dvěma osobami různého pohlaví. Použití legislativní zkratky snoubenci je v souladu s matričními předpisy, zejména vyhl. 22/1977 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, ve znění pozdějších předpisů.
k § 4
Jde pouze o formulační změnu v souladu se zákonem ČNR č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů, neboť tento a další právní předpisy znají pouze člena obecního zastupitelstva, nikoli poslance.
k § 4a, 4b, 4c
Dosavadní dvojí forma sňatku zůstala v návrhu zachována. S ohledem na to, že ne všechny státem registrované církve a náboženské společnosti mají profesionální sbor duchovních, je třeba jednak upřesnit osobu oprávněnou k přijetí souhlasného prohlášení o vstupu do manželství, jednak vyřešit problém tzv. předoddavkového řízení u církevní formy a zabránit tak vzniku neplatných příp. neexistentních manželství. Vznik manželství církevní formou je tak podmíněn předložením osvědčení vydaného matrikou, kterým v podstatě skončí předoddavkové řízení. Za současného právního stavu manželství nejprve vznikne, a teprve při zápisu do matriky je zjištěno, že jde o neplatné, příp. neexistentní manželství. Zejména u sňatků s cizinci, v případě, že jeden z manželů se rozvedl v cizině, apod. ale i u sňatků nezletilých bez povolení soudu je třeba zabránit vzniku neplatných manželství. V praxi některých okresů (Třebíč) již v tomto směru existuje dohoda mezi některými církvemi a matrikami. Manželství uzavřené církevní formou bez předchozího předoddavkového řízení zakončeného vydáním osvědčení, je neexistentní (non matrimonium).
Obligatorní předoddavkové řízení u církevní formy bylo církvemi všeobecně přijato v rámci připomínkového řízení k rodinněprávní novele obč. zák., v níž bylo rovněž obsaženo.
V textu dále dochází k záměně označení Česká a Slovenská federativní Republika a československý, za Česká republika a český.
k § 5, 6 a 7
Jde pouze o formulační upřesnění vyplývající ze změn navrhovaných v ostatních ustanoveních
k § 8
Návrh vychází z požadavku občanů i právní, resp. společenské praxe, umožnit užívání zdvojeného příjmení po sňatku. Zabezpečuje však, aby v případě opakovaných manželství měla osoba vždy jen maximálně dvě příjmení.
k § 9
Jde pouze o formulační upřesnění vyplývající z navrhovaných změn v ostatních ustanoveních
k § 14
Jde o sjednocení terminologie s občanským zákoníkem
k § 23 - 24b
Ustanovení § 23 ztratilo ve změněných společenských a ekonomických podmínkách svůj význam, a proto se navrhuje jeho zrušení. Pokud jde o hmotněprávní úpravu rozvodu, vychází navrhovaná nová úprava z dlouhodobých úvah o nutnosti upřesnění a změn právní úpravy. Jde zejména o rozšíření důvodů rozvodu, tak jak opakovaně zaznívají z právní praxe i z postoje společnosti k rozvodu manželství obecně. Původní hmotněprávní podmínky rozvodu, tak jak jsou obsaženy v dosavadním ustanovení § 24, se pouze formulačně upřesňují v obecně přijímaném pojetí většiny západoevropských úprav, tj. že nelze očekávat obnovení manželského soužití.
Podstatně se však mění úprava týkající se rozvodu manželství s nezletilými dětmi. Dítě nelze chránit proti rozvodu manželství jeho rodičů, je třeba jej však mnohem výrazněji chránit v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů. Dosavadní formulace, že soud přihlédne zejména k zájmům nezletilých dětí se dlouhodobě jeví v soudní praxi jako víceméně formální. Navrhovaná nová formulace zájmu dětí v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů směřuje především ke zvýšení odpovědnosti rodičů v případě, že se jedná např. o dítě nějak postižené, s výraznou citovou vazbou na oba rodiče apod. Zvýšení ochrany dítěte v souvislosti s rozvodem spočívá i v oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, které musí časově předcházet rozvodovému řízení. O úpravě poměrů k nezletilému dítěti by tak rozhodoval pouze opatrovnický soudce, který již může mít o dítěti informace z dřívějších, předcházejících řízení (např. řízení podle § 50 apod.), který bude o dítěti rozhodovat i po rozvodu a navíc jde o soudce svým způsobem specializovaného. Navrhované ustanovení by mělo chránit dítě před častou situací, kdy oba výroky nenabývají právní moci současně a právní postavení dítěte není delší čas postaveno najisto.
Nová formulace § 24a "o úpravě poměrů" umožňuje, aby soud ve výjimečných případech, kdy je to v zájmu dítěte, mohl rozhodnout o tzv. střídavé výchově nebo o společné výchově oběma rodiči, jestliže oba rodiče skýtají záruky, že taková výchova bude plnit svůj účel. Prakticky ve všech případech by mělo jít o schválení dohody rodičů v tomto směru.
Úprava navržená v novém ustanovení § 24b je dlouhodobě diskutovanou (v odborné literatuře již od počátku 80.tých let) a obecně přijatelnou úpravou urychlující rozvod manželství tam, kde se manželé na rozvodu dohodli, umožňující současně řešit komplexně následky rozvodu. Ve své podstatě se nejedná o rozvod na základě dohody, ale v případě splnění zákonných předpokladů, tj. délka manželství, skutečnost, že manželé spolu určitou dobu nežijí a souhlas druhého manžela s rozvodem, nastupuje nevyvratitelná domněnka, že v manželství existuje tzv. kvalifikovaný rozvrat, který již není třeba dokazovat. Při současném splnění dalších podmínek, tj. vyřešení následků rozvodu, pak vzniká manželům právní nárok na rozvod.
Jako forma dohod o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, řešení bytové otázky, případně i vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi je navrhována forma písemné smlouvy s ohledem na požadavek právní jistoty. Pokud jde o úpravu poměrů k nezletilým dětem, zdůrazňuje se i v tomto případě dohoda rozvádějících se manželů, tj. že by muselo jít o rozsudek, jímž soud schválí dohodu o úpravě poměrů.
k § 26
Jde o důsledek oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.
k § 27
V nově navrhované formulaci § 27 odst. 2 se zdůrazňuje právo rodiče, který nežije s dítětem ve společné domácnosti, stýkat se s ním. Styku s druhým rodičem, kterému bylo dítě svěřeno po rozvodu do výchovy, je v případě, že rodič žijící s dítětem styku brání, v dosavadní soudní praxi velmi obtížně vymahatelný. Navrhované ustanovení má do jisté míry v tomto směru prevenční charakter.
Ve třetím odstavci se vypouští slovo "zdraví" dítěte, čímž se zdůrazňuje obecněji formulovaný zájem dítěte, aby se s rodičem nestýkalo. Dosavadní ustanovení bylo formulováno příliš úzce a dostatečně dítě nechránilo.
k § 29
Jde o řešení následků rozvodu v případě zdvojeného příjmení nově navrhovaného v § 8
k § 30 a 31
Obě ustanovení jsou v nových společenských podmínkách zcela překonané, proto se navrhuje jejich zrušení.
k § 32
Vypuštění dosavadního druhého odstavce vycházejícího z toho, že rodiče mají být svým osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem je třeba rovněž považovat za překonané, a proto se navrhuje jeho vypuštění.
k § 33
Nově navrhované formulace reagují na ustanovení Úmluvy o právech dítěte, zejména čl. 12 Úmluvy.
k § 35
Jde o formulační upřesnění s ohledem na změněné ekonomické podmínky, které se promítá i v dalších ustanoveních, zejména pokud jde o úpravu vyživovací povinnosti.
k § 36
Jde o formulační upřesnění, neboť těžko si lze představit jiné záležitosti dítěte, než správu majetku, které by nebyly jinak pokryty povinností rodičů řídit jednání dítěte.
k § 37a a 37b
Dlouhodobě byla v právní praxi pociťována potřeba upravit povinnost rodičů při správě majetku jejich dětí. Původní úprava z roku 1964 jakoby vycházela z toho, že děti nemají žádný majetek a vůbec tuto otázku neřešila, přičemž neodůvodněně spoléhala na morální normy. Navrhovaná úprava je reminiscencí na úpravu v zákonu o právu rodinném (zák.č. 265/1949 Sb.)
Nově se navrhuje též možnost ustanovit zvláštního opatrovníka pro správu majetku dítěte a to nejenom v případě, kdy rodiče porušují své povinnosti při správě majetku, ale též v případech, kdy rodiče nejsou schopni majetek spravovat z objektivních důvodů (velký rozsah majetku dítěte, složitost správy, např. v oblasti autorských práv apod.) a přitom sami neučiní žádné opatření, aby majetkové zájmy dítěte byly dostatečně chráněny.
k § 38 a 39
Jde pouze o formulační upřesnění v souladu s novou úpravou obecního zřízení.
k § 41
Dosavadní úprava obsažená v uvedených ustanoveních je jednak formulačně zastaralá, jednak obsahově nedostatečná. Původní název hlavy druhé části zákona o rodině je v návrhu nahrazen modernějším pojmem sociálně právní ochrana dětí, který lépe vystihuje obsah této hlavy. Obsah sociálně právní ochrany obsažený v odstavci 1 je definován v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Ve druhém odstavci jde nejenom o formulační upřesnění, ale nově se zdůrazňuje právo dítěte, rovněž v souladu s Úmluvou o právech dítěte, dovolat se pomoci vůči příslušným orgánům. Toto významné oprávnění dítěte doposud není v našem právo nikde výslovně zakotveno. Rovněž cíle sociálně právní ochrany, kterým je blaho dítěte, vychází z Úmluvy o právech dítěte, která tento pojem používá jako nadřazený pojem k zájmu dítěte.
k § 42
V odstavci 1 jde o formulační upřesnění a nahrazení zájmu společnosti zájmem dítěte, který je v tomto smyslu prvořadý Nově se chrání zdroj informací o závadném chování dítěte nebo rodičů.
k § 43
Jde jednak o formulační upřesnění v souladu s ostatními navrhovanými změnami, ale rovněž i o nahrazení zájmu společnosti zájmem dítěte, stejně jako v předchozím ustanovení.
k § 44
V případě změn v odstavci 1 a 2 uvedeného ustanovení jde o odstranění směšování zájmu dítěte a zájmu společnosti, které v nových podmínkách nemá své odůvodnění a zdůraznění ochrany dítěte v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Nově navrhované znění ustanovení § 44 odst. 4 je dlouhodobě diskutováno a požadováno praxí, zejména ze strany orgánů zabývajících se sociálně právní ochranou dětí, tak i ze strany řady občanských sdružení, které se věnují pomoci dětem. Soudu se sice neukládá povinnost v každém případě, kdy se rodič dopustil úmyslného trestného činu vůči svému dítěti, zbavit rodiče rodičovských práv, ani automaticky zahájit řízení o zbavení rodičovských práv, přesto však toto ustanovení zajišťuje vyšší míru informovanosti mezi trestním a opatrovnickým řízením a zvyšuje ochranu dítěte zejména v souvislosti s velmi aktuální problematikou týraného dítěte.
k § 45
Jde pouze o formulační změnu v souladu s terminologií občanského zákoníku.
k § 47
Jde pouze o formulační změnu
k § 48
Nově se vymezuje postavení sociálních pracovníků a jejich práva. Podrobná úprava jejich oprávnění a povinností, která doposud chybí, přesahuje rámec úpravy zákona o rodině a měla by být řešena v navazujících předpisech. V souladu s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte je i v tomto případě zdůrazněno právo dítěte s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost být vyslechnuto a právo dítěte na to, aby na jeho názor byl brán zřetel.
k § 50
Jde o promítnutí důsledku úpravy navrhované v § 24a
k § 50a
Nově navrhované ustanovení je reakcí na problematiku tzv. asistované reprodukce. Navrhované ustanovení vylučuje diskusi o mateřství v případě dárcovství vajíčka ve prospěch ženy, která dítě porodila. V zahraničí je této souvislosti známa řada dlouhodobých, složitých sporů a kontroverzních rozhodnutí.
k § 52
Nově se navrhuje upravit postavení nezletilého rodiče v souvislosti se souhlasným prohlášením o otcovství. Dlouhodobě je o této otázce vedena diskuse týkající se způsobilosti zejména nezletilého muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, k tomuto právnímu úkonu. Navrhované ustanovení brání nejednotné praxi při výkladu ustanovení § 9 obč. zák.
k § 54
Nově se vkládá též právo domnělého otce domáhat se určení svého otcovství, když v soudní praxi se vyskytly případy, kdy matka odmítla otce označit, přestože ten měl zájem dostát svým závazků k dítěti.
k § 62
Jde pouze o formulační změnu v souladu se zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství
k § 64
Jde pouze o formulační změnu v souladu s terminologií občanského zákoníku.
k § 68
Upřesňuje se právní úprava případů, kdy se nevyžaduje souhlas s osvojením. Navrhovaná právní úprava v tomto směru obecně reaguje jednak na Úmluvu o právech dítěte, jednak na Úmluvu o osvojení, kde se počítá s přistoupením k této úmluvě. Nová úprava navrhovaná v § 68 v odst. 1 písm. a) a nově navrhovaná věta druhá v odst. 1 písm. b) reaguje na opakované požadavky orgánů péče o děti a řady dobrovolných občanských sdružení věnujících se ochraně dětí (např. Fond ohrožených dětí). Přivolení k osvojení je bezpochyby právní úkon. Nově navrhovaná lhůta, po kterou nelze udělit tzv. blanketové přivolení je obsažena jako minimální lhůta v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o osvojení. Ke zvýšení právní jistoty osvojovaného dítěte, které se osvojuje bez souhlasu rodičů, resp. zákonných zástupců, ale i s ohledem na existenci jejich rodičovských práv, se nově navrhuje, aby hodnocení nezájmu o dítě bylo svěřeno výlučně do pravomoci soudu a upřesňují se kritéria soudu pro rozhodování v tomto smyslu. Navíc je tato úprava diktována striktním požadavkem ustanovení čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.
k § 69
Jde pouze o změnu formulace v souvislosti s novým obecním zřízením
k § 72
V souvislosti s opětovným rozlišením opatrovnictví a poručenství je nutno tuto změnu promítnout i do tohoto ustanovení.
k § 74
Dosavadní úprava nezrušitelného osvojení osamělou osobou znevýhodňuje dítě v případech, kdy touto osamělou osobou je pozůstalý manžel rodiče dítěte (tzv. nevlastní rodič). V případě smrti rodiče totiž zaniká jakýkoliv rodinněprávní vztah mezi nevlastním rodičem a dítětem. Nezrušitelné osvojení nevlastním rodičem po smrti rodiče dítěte, se kterým žil v manželství, v současné právní úpravě znamená vypuštění zápisu o tomto rodiči dítěte, jehož dítě znalo, který s dítětem dlouhodobě žil a současně též zbavení dítěte prarodičů ze strany tohoto rodiče, včetně vyloučení dítěte i z dědického práva po prarodičích. Proto se nově navrhuje, aby soud v tomto případě pro příště nerozhodoval o vypuštění zápisu o druhém rodiči dítěte, neboť je to v rozporu se zájmy dítěte.
k § 78 - 80
Zákon o rodině, na rozdíl od předchozích úprav opustil rozlišování institutu opatrovnictví a poručenství. Terminologické sloučení dvou rozdílných institutů přinášelo praxi značné problémy zejména ve vztazích s mezinárodním prvkem, neboť zahraniční právní úpravy toto rozlišování důsledně zachovávají (Vormundschaft a Pflegeschaft, Custody a Guardianship, popeka a popečitelstvo atd). Navrhovaná nová úprava vychází z tradiční úpravy poručenství jako ochranného institutu, zdůrazňuje právo rodičů navrhnout konkrétní osobu jako poručníka (zejména pro případ smrti rodičů), soud však vždy musí zkoumat, zda tato navržená osoba skýtá záruky řádného výkonu funkce a s přijetím této funkce souhlasí. Forma pro projev vůle rodičů v tomto směru není nijak upravována, není vyloučeno, aby rodiče takto projevili svoji vůli i např. v závěti apod.
Na rozdíl od tradičních úprav poručenství však navrhovaná nová úprava připouští, aby soud ustanovil do funkce poručníků i manželský pár, zejména v těch případech, kdy poručenství kromě ochranné funkce bude plnit i funkci náhradní rodinné výchovy. U všech ostatních forem náhradní rodinné výchovy, zejména pěstounské péče a svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby dosavadní úprava připouštěla společný výkon této výchovy. Proto se navrhuje i v případě poručenství (což má praktický dopad zejména v souvislosti s tzv. kolektivní pěstounskou péčí.) V tom případě však musí zákon rovněž řešit situaci, kdy dojde k rozvodu manželství poručníků.
V souladu s tradičními úpravami poručenství rozlišuje navrhovaná úprava mezi zproštěním z funkce poručníka a jeho odvolání.
k § 83
Jde o formulační upřesnění vyplývající z navrhovaných změn.
k § 85
Dosavadní úprava vyživovací povinnosti rodičů k dětem vycházela z principu dvoupříjmové rodiny. Navrhovaná změna reaguje na změněné společenské podmínky tím, že upřesňuje kritéria pro stanovení výše výživného. Současná soudní praxe ke konkrétním majetkovým poměrům povinného již začala přihlížet v rámci širšího výkladu tohoto ustanovení.
k § 85a
Zkušenosti soudní praxe ukazují, že zejména v těch případech, kdy povinný rodič nemá pravidelné příjmy ze závislé činnosti, činí zjištění jeho schopností, možností a majetkových poměrů soudům mnoho praktických problémů. Průlom do zásady mlčenlivosti finančních úřadů, upravený v § 24 odst. 6 písm c) zák. č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků jako povinnost sdělit soudu základ daně (tj. příjmy mínus výdaje) v řízení o výživném pro nezaopatřené dítě, není schopen soudu při stanovení konkrétní výše výživného příliš pomoci. Navrhované ustanovení, dlouhodobě diskutované a obecně přijímané nejenom odborníky, ale i širokou veřejností, přenáší důkazní břemeno ohledně majetkových poměrů na povinného rodiče, a v případě nesplnění této povinnosti navrhuje se nastoupení nevyvratitelné právní domněnky, že průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima.
Navrhuje se, rovněž na rozdíl od dosavadní soudní praxe, která již před rokem 1989 byla považována za příliš přísnou, odstranění určité diskriminace dětí žijících pouze s jedním rodičem rozšířením pojetí odůvodněných potřeb dítěte. Jestliže dítě žije s oběma rodiči ve společné domácnosti a majetkové poměry jeho rodičů to dovolují, jsou zpravidla hrazeny potřeby dítěte v podstatně širším rozsahu, než u dítěte, jehož rodiče se rozvedli, nebyli nikdy manžely nebo spolu nežijí.
k § 87
Jde o formulační upřesnění vycházející ze změny navrhované v ustanovení § 85
k § 89
Jedná se o formulační upřesnění vycházející ze změny navrhované v ustanovení § 85
k § 92 - 94
Není důvod označovat vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi za "příspěvek na výživu", a to již od novely zákona o rodině (zák. č. 132/1982 Sb.), která zrušila časové omezení této vyživovací povinnosti.
Nově se navrhuje v souvislosti s novou úpravou rozvodu manželství umožnit splnění vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi jednorázovým plněním. S ohledem na závažnost takové dohody rozvedených manželů se vyžaduje písemná forma smlouvy.
k § 95
Jde pouze o "kosmetickou úpravu", neboť nároky matky podle odst. 2 se s ohledem na prekluzívní lhůtu pro jejich uplatnění, nemohou promlčet ve třech letech ode dne porodu.
k § 96
Navrhované upřesnění odráží změněné ekonomické podmínky.
k § 97
Budoucnost dítěte je třeba při stávajících možnostech rodiče tam, kde není plná jistota o odpovídajícím plnění po celou dobu, kdy dítě nebude schopno se samo živit. Může jít o případy, kdy rodič riskantně podniká a v současné době má k dispozici značnou finanční hotovost, případně kdy hodlá na delší dobu odcestovat apod. Z navrhované formulace vyplývá, že tuto možnost by měl ve výjimečných případech soud i v případě, pokud by rozhodoval o výživném ze strany prarodičů.
k § 100-102, 105
Jde pouze o formulační změny a změny vyplývající ze změn občanského zákoníku
k čl. II novelizace občanského soudního řádu
k § 74 odst. 4
Dosavadní znění § 74 odst. 4 zakládající místní příslušnost okresního soudu podle sídla navrhovatele nepamatuje na okresní úřady pro Prahu-východ, Prahu-západ, Plzeň-sever, Plzeň-jih a Bmo-venkov, které mají sídlo na území měst (obvodů městských částí), podle nichž je okres pojmenován, nikoli však okresech své místní příslušnosti.
k § 113
Oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem od řízení o rozvodu si vyžaduje i odpovídající změnu ve zrušení odstavce 1 tohoto ustanovení.
k § 142
Jde pouze o formulační změnu v souvislosti s novou úpravou státního zastupitelství
k § 180
Jde o promítnutí rozlišení institutu opatrovnictví a poručenství