Dosavadní znění s vyznačením navrhovaných změn:
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.
Vybudování socialismu v Československu se významným způsobem projevilo i v oblasti rodinného manželského a osobního života občanů našeho státu. Společnost usiluje všemožně o to, aby morálka socialistické společnosti se stala základem všech vztahů v rodině, manželství a při výchově dětí. Ochrana manželství, mateřství, rodiny, zájmů všech dětí, jakož i zvýšená péče o rodiny s více dětmi je uskutečňována celou naší společností.
Aby tyto zásady byly vyjádřeny v právním řádu republiky, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto
zákoně o rodině
Základní zásady
Čl.I
Manželství v naší společnosti spočívá na pevných citových vztazích mezi mužem a ženou. Oba jsou si v něm rovni. Hlavním společenským účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
Čl. II
Rodina založená manželstvím je základním článkem naší společnosti, která všestranně chrání rodinné vztahy.
Čl. III
Mateřství je nejčestnějším posláním ženy. Společnost poskytuje mateřství nejen svou ochranu, ale i veškerou péči, zejména hmotnou podporou matky i dětí a pomocí při jejich výchově.
Čl. IV
Rodiče jsou odpovědni společnosti za všestranný duševní a tělesný rozvoj svých dětí a zvláště za jejich řádnou výchovu tak, aby jednota zájmů rodiny a společnosti byla upevňována.
Čl. V
Společnost dbá o výchovu dětí a uspokojování jejich hmotných a kulturních potřeb, pečuje o ně a chrání je prostřednictvím státních orgánů, společenských organizací, školy, kulturních, osvětových a zdravotnických zařízení.
ČI. VI
Všichni členové rodiny mají povinnost si vzájemně pomáhat a podle svých schopností a možností zabezpečovat zvyšování hmotné a kulturní úrovně rodiny.
Čl. VII
V duchu těchto základních zásad je třeba používat ustanovení tohoto zákona a práva i povinnosti v něm upravené vykonávat.
Preambule a čl. I - VII se zrušují
ČÁST PRVNÍ
MANŽELSTVÍ
Hlava první
VZNIK MANŽELSTVÍ
§ 1
Manželství se uzavírá na základě dobrovolného rozhodnutí muže a ženy vytvořit harmonické, pevné a trvalé životní společenství.
§ 2
Občané, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj společenský účel.
§ 2
Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství, (dále jen snoubenci) mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj účel.
§ 3
Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před orgánem státu nebo před orgánem církve nebo náboženské společností (dále jen "orgán církve"), že spolu vstupují do manželství, a to veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.
§ 4
Uzavření manželství před orgánem státu
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní muž a žena u orgánu pověřeného vést matriky pro obvod, v němž má jeden z nich trvalý pobyt, a to před starostou (primátorem) nebo pověřeným poslancem obecního (městského) zastupitelstva za přítomnosti matrikáře.
(2) Příslušný orgán pověřený vést matriky může z důležitých důvodů povolit uzavření manželství před jiným orgánem pověřeným vést matriky nebo na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli orgánem místní státní správy na kterémkoli místě.
§ 4
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci u orgánu pověřeného vést matriky pro obvod, v němž má jeden z nich trvalý pobyt, a to před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva za přítomnosti matrikáře.
(2) Příslušný orgán pověřený vést matriky může z důležitých důvodů povolit uzavření manželství na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli orgánem místní státní správy na kterémkoli místě.
Uzavření manželství před orgánem církve
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní muž a žena před příslušným orgánem církve, a to před osobou vykonávající činnost duchovního registrované církve nebo náboženské společnosti1)(dále jen "církevní forma")
(2) Manželství církevní formou se uzavírá v kostele nebo na jiném vhodném místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství církevní formou, přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli vhodném místě.
(4) Orgán církve, před kterým došlo k uzavřeni manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečnosti podle zvláštních předpisů2) příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodu se uzavřelo manželství.3)
1) Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou registrovanou církví nebo náboženskou společností1)(dále jen "církevní forma")
(2) Manželství církevní formou se uzavírá v kostele nebo na jiném vhodném místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství církevní formou, přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli vhodném místě.
§ 4b
Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i při uzavření manželství církevní formou.
§ 4b
1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i při uzavření manželství církevní formou.
2) Manželství církevní formou může být uzavřeno až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným orgánem pověřeným vést matriky o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství. Osvědčení musí být vydáno nejpozději tři měsíce před uzavřením manželství. Bez tohoto osvědčení manželství nevznikne.
3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému orgánu pověřenému vedením matrik, v jehož obvodu se uzavřelo manželství.3)
2) § 11 zák č. 268/1949 Sb., o matrikách
3) § 4 odst. 1 zák. č. 268/1949
§ 4c
Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní republiky v období od 1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle pravá platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle československého práva.
§ 4c
Manželství uzavřená občany České republiky v období od 1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle práva platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle českého práva.
§ 5
Československý státní občan může v cizině uzavřít manželství též před orgánem České a Slovenské Federativní Republiky k tomu zmocněným.
§ 5
Český státní občan může v cizině uzavřít manželství též před orgánem České republiky k tomu zmocněným.
§ 6
(1) Občané, kteří chtějí uzavřít manželství, jsou povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství a že oba navzájem znají svůj zdravotní stav.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Příslušný orgán pověřený vést matriku nebo příslušný orgán církve, před kterým se manželství uzavírá, může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 6
(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství a že oba navzájem znají svůj zdravotní stav.
(2) Kdo chce uzavřít nové manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Příslušný orgán pověřený vést matriku, před kterým se manželství uzavírá, může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 7
Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případě však občané musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly.
§ 7
Je-li život toho, kdo chce uzavřít manželství, přímo ohrožen, není třeba předložit doklady jinak k uzavření manželství potřebné. I v takovém případe však snoubenci musí prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly.
§ 8
(1) Občané jsou povinni při uzavírání manželství před příslušným orgánem pověřeným vést matriku nebo příslušným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.
§ 8
(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před příslušným orgánem pověřeným vést matriku nebo příslušným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.
§ 9
Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby prohlášení občana, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně. Občan, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
§ 9
Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být dána písemně. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
§ 10
zrušen zák.č. 234/1992 Sb.
Hlava druhá
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ
§ 11
(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti nedojde a takové manželství se stane platným, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 12
Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu.
§ 13
(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu.
(2) K výroku o neplatnosti však nedojde a takové manželství se stane platným, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok, nebo jestliže manželka otěhotněla.
(3) U nezletilého mladšího než šestnáct let manželství nevznikne.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít občan stižený duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav občana slučitelný se společenským účelem manželství.
(2) Uzavře-li manželství občan stižený takovou duševní poruchou bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. K výroku o neplatnosti však nedojde a manželství se stane platným, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným se společenským účelem manželství.
§ 14
(1) Manželství nemůže uzavřít fyzická osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Soud může uzavření takového manželství povolit, je-li zdravotní stav takové osoby slučitelný se společenským účelem manželství.
(2) Uzavře-li manželství fyzická osoba stižená takovou duševní poruchou bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. K výroku o neplatnosti však nedojde a manželství se stane platným, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelným s účelem manželství.
§ 15
(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
(2) Bylo-li manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo mezi předky a potomky a mezi sourozenci, vysloví se neplatnost i po jeho zániku. Totéž platí o manželství uzavřeném mezi osobami, které jsou v příbuzenském poměru na základě osvojení.
§ 16
(1) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na návrh některého z manželů již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti druhého manžela.
(2) Po smrti manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, lze vyslovit neplatnost manželství také tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po jeho smrti jeho potomci.
§ 17
(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
(2) O právech a povinnostech manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech po prohlášení manželství za neplatné, platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových poměrech.
Hlava třetí
VZTAHY MEZI MANŽELY
§ 18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat a vytvářet zdravé rodinné prostředí.
§ 19
O uspokojování potřeb rodiny založené manželstvím, jsou povinni pečovat oba manželé podle svých schopností a možností. Za uspokojování potřeb rodiny se považuje také osobní péče o děti a společnou domácnost.
§ 20
(1) O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud.
(2) K výkonu povolání a k pracovnímu uplatnění nepotřebuje žádný z manželů souhlas druhého manžela.
§ 21
(1) Každý z manželů je oprávněn zastupovat druhého manžela v běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.
(3) To neplatí, jestliže druhý manžel tyto účinky proti jiné osobě výslovně vyloučil a jestliže to bylo této osobě známo.
Hlava čtvrtá
ZÁNIK MANŽELSTVÍ SMRTÍ, PROHLÁŠENÍ MANŽELA ZA MRTVÉHO
§ 22
(1) Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho manžela za mrtvého. Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, manželství zaniká dnem, kdy rozhodnutí o tom nabude právní moci.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se zaniklé manželství, jestliže mezitím manžel toho, kdo byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manželství nové.
Hlava pátá
ROZVOD
§ 23
(1) Státní orgány ve spolupráci se společenskými organizacemi a všemi občany jsou povinny napomáhat upevňování manželství a rodiny, zejména tím, že předcházejí příčinám, které by mohly vést k narušování pevnosti a trvalosti vztahů v manželství a rodině.
(2) Lehkomyslný poměr k manželství je v rozporu se zájmem společnosti. Proto lze ke zrušení manželství rozvodem přistoupit jen ve společensky odůvodněných případech.
§ 23 se zrušuje
§ 24
Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jsou-li vztahy mezi manžely tak vážně rozvráceny, že manželství nemůže plnit svůj společenský účel. Při rozhodování o rozvodu musí soud přihlédnout zejména k zájmům nezletilých dětí.
§ 24
1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
§ 24a
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud péče o nezletilé.
§ 24b
1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti ke společnému bytu a případnou vyživovací povinnost a
b) pravomocné rozhodnutí soudu péče o nezletilé o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
§ 25
Soud je povinen zjistit příčiny, které vedly k vážnému rozvrácení manželství. Svá zjištění uvede v odůvodnění rozhodnutí.
§ 25 se zrušuje
§ 26
(1) V rozhodnutí, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k dítěti může být nahrazeno jejich dohodou, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(3) Soud při rozhodování o právech a povinnostech rodičů nebo při schvalování jejich dohody vždy přihlédne k tomu, aby byly zajištěny nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte v uvědomělého občana.
§ 26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k dítěti může být nahrazeno jejich dohodou, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(3) Soud při rozhodování o právech a povinnostech rodičů nebo při schvalování jejich dohody vždy přihlédne k tomu, aby byly zajištěny nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.
(2) Soud vsak styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu zdraví dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.
§ 27
(1) Dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu.
(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, lze považovat za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.
(3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.
§ 28
Změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit národnímu výboru pověřenému vést matriky, že přijímá opět své dřívější příjmení.
§ 29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit příslušnému orgánu pověřenému vést matriky, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.
ČÁST DRUHÁ
VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI
Hlava první
VÝCHOVA DĚTÍ
§ 30
O výchovu dětí pečují v nerozlučné jednotě rodiče, stát a společenské organizace, zejména Československý svaz mládeže a jeho pionýrská organizace.
§ 30 se zrušuje včetně nadpisu
§ 31
(1) Předním výchovným úkolem je působit na citový, rozumový a mravní vývoj dětí v duchu zásad morálky socialistické společnosti.
(2) Výchova musí být vedena tak, aby děti získávaly stále širší a hlubší vzdělání, osvojily si odpovědný postoj k právu a aby do jejich vědomí a jednání pronikly takové morální zásady, jako láska k vlasti, přátelství mezi národy, ochrana společenského vlastnictví, podřízenost osobních zájmů celku, dobrovolné a uvědomělé dodržování pravidel socialistického soužití, úcta k druhým, osobní skromnost, čestnost a obětavost.
§ 31 se zrušuje
Práva a povinnosti rodičů a dětí
§ 32
(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
(2) Rodiče mají být osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem.
Práva a povinnosti rodičů a dětí
§ 32
Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.
§ 33
(1) Rodiče odpovídají společnosti za všestranný rozvoj svých dětí, pečují soustavně a důsledně o jejich výchovu, výživu a řídí jejich jednání tak, aby z nich vyrostli zdraví a uvědomělí občané.
(2) Při výchově dětí je povinen pomáhat i manžel, který není rodičem dítěte, žije však s ním ve společné domácnosti.
§ 33
(1) Rodiče řídí jednání svých dětí a vykonávají nad nimi dozor odpovídající stupni jejich vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dětí a jakkoliv ohroženo jejich zdraví, tělesný a duševní vývoj.
(2) Při výchově dětí je povinen pomáhat i manžel, který není rodičem dítěte, žije však s ním ve společné domácnosti.
(3) Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím rodičů týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby. Má právo být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.
§ 34
(1) Rodičovská práva a povinnosti mají oba rodiče.
(2) Rodičovská práva nepatří tomu z nich, který nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
§ 35
Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat; pokud má příjmy z vlastní práce, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.
§ 35
Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat; pokud má příjmy z vlastní práce nebo z výnosu svého majetku, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.
§ 36
Rodiče jsou oprávněni a povinni své nezletilé děti zastupovat a spravovat jejich záležitosti.
§ 36
Rodiče jsou oprávněni a povinni své nezletilé děti zastupovat a spravovat jejich majetek.
§ 37
(1) Dítě může být zastoupeno kterýmkoli z rodičů, který je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu a nebyl zbaven svých rodičovských práv.
(2) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své děti, jde-li o právní úkony, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo mezi dětmi navzájem.
(3) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.
§ 37a
1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Cílem není především dosažení zisku, ale zachování hodnot do zletilosti dítěte.
2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a pak i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, ode zdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování z jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Nároky dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčeny.
§ 37b
1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Současně vymezí rozsah jmění, které bude jako zákonný zástupce spravovat.
2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.
3) Opatrovník podléhá dozoru soudu.
4) Opatrovník má nárok na úhradu hotových výdajů spojených se správou jmění a přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to národnímu výboru pověřenému vést matriky.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to příslušnému orgánu pověřenému vést matriky.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před národním výborem pověřeným vést matriky souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před příslušným orgánem pověřeným vést matriky souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
Hlava druhá
ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ
SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ
§ 41
(1) S rozvojem společnosti roste i její vliv na výchovu dorůstající generace. Společnost přitom dbá, aby rodiče mohli řádně vykonávat svá práva a povinnosti při výchově dětí.
(2) Vyžaduje-li to řádný výkon práv a povinností rodičů, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci školy, národního výboru, soudu a jiných státních orgánů i společenských organizací.
§ 41
1) Sociálně právní ochrana dětí je souborem opatření, kterými stát prostřednictvím svých orgánů chrání děti před tělesným a duševním násilím, chováním, které se neslučuje s lidskou důstojností dítěte a před ohrožením mravního vývoje, jímž by dítě mohlo být vystaveno působením vlastní rodiny nebo vnějších škodlivých vlivů. Stát chrání též práva dětí na zdravý vývoj, jejich majetek a další majetková práva.
2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu jejich práv a povinností vůči dítěti, popřípadě jeli dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany, jiných státních orgánů, škol, školských, zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.
§ 42
(1) Zájem společnosti na řádné výchově dětí opravňuje občany i společenské organizace, aby upozornili na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů mohou občané i společenské organizace upozornit národní výbor, soud nebo jiný státní orgán, který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření.
(2) Opatření, kterým se omezují rodičovská práva, může učinit jen soud.
§ 42
1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoliv upozornit orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí, soud nebo jiný státní orgán, který je pak povinen učinit vhodné výchovné opatření.
2) Tato oznámení jsou důvěrná a pokud jde o oznámení fyzické osoby, není orgán, který toto oznámení přijal, oprávněn sdělit zdroj svých informací.
(3) Opatření kterým se omezují rodičovská práva, může učinit jen soud.
§ 43
(1) Národní výbor v součinnosti s rodiči, školou a se společenskými organizacemi zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy.
(2) Vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může národní výbor učinit tato opatření:
a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a občany, kteří narušují jeho řádnou výchovu, nebo požádá společenskou organizaci, aby toto opatření vykonala sama,
b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, společenských organizací v místě bydliště nebo na pracovišti,
c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.
(3) Tato opatření může učinit i soud. učiní-li je národní výbor, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil.
§ 43
(1) Orgány vykonávající sociálně právní ochranu dětí v součinnosti s rodiči, školou a jinými fyzickými a právnickými osobami zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy.
(2) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí učinit tato opatření:
a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu,
b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti,
c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem kjeho osobě nevhodných.
(3) Tato opatření může učinit i soud, učiní-li je orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí, nepotřebují schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil.
§ 44
(1) Brání-li rodičům ve výkonu jejich práv a povinností závažná překážka a vyžaduje-li to zájem společnosti na řádné výchově dětí, může soud jejich rodičovská práva omezit.
(2) Neplní-li rodiče řádně svá rodičovská práva nebo povinnosti a vyžaduje-li to zájem společnosti při řádné výchově dětí, soud jejich rodičovská práva omezí.
(3) Zneužívají-li rodiče svých práv nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti, soud je rodičovských práv zbaví.
§ 44
(1) Brání-li rodičům ve výkonu jejich práv a povinností závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud jejich rodičovská práva omezit.
(2) Neplní-li rodiče řádně svá rodičovská práva nebo povinnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jejich rodičovská práva omezí.
(3) Zneužívají-li rodiče svých práv nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti, soud je rodičovských práv zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchaného jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovských práv.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiného občana než rodiče, jestliže občan poskytuje záruku jeho řádné výchovy. Přitom soud vymezí rozsah jeho práv a povinností k dítěti. Takto je možno dítě svěřit i do společné výchovy manželům. Rozvodem manželství tato společná výchova zaniká, jestliže zemře jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela.
(2) Dítě se může svěřit do pěstounské péče. Podmínky stanoví zvláštní předpis.
(3) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy. Přitom soud vymezí rozsah jejích práv a povinností k dítěti. Takto je možno dítě svěřit i do společné výchovy manželům. Rozvodem manželství tato společná výchova zaniká; jestliže zemře jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela.
(2) Dítě se může svěřit do pěstounské péče, podmínky stanoví zvláštní předpis.
(3) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až najeden rok po dosažení zletilosti.
§ 46
zrušen nálezem ÚS
§ 47
Národní výbor a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.
§ 47
Orgán vykonávající sociálně právní ochranu a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.
§ 48
Občané, kterým byla národním výborem nebo soudem svěřena ochrana zájmů nezletilých, jsou oprávněni navštívit nezletilého v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno, a vyšetřit výchovné poměry. Státní orgány, společenské organizace a rodiče jim přitom poskytují veškerou pomoc.
§ 48
1)Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou sociální pracovníci nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněny navštívit dítě v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno a vyšetřit výchovné poměry.
2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.
§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu svých rodičovských práv a povinností, rozhodne soud.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud i bez návrhu jejich práva a povinnosti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
§ 50
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, a nedohodnou-li se o úpravě výchově a výživě dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.
Hlava třetí
URČENÍ OTCOVSTVÍ
zrušuje se nadpis
URČENÍ RODIČOVSTVÍ
§ 50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zamklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(2) Souhlasné prohlášení rodičů se musí stát před národním výborem pověřeným vést matriku nebo před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(2) Souhlasné prohlášení rodičů se musí stát před orgánem pověřeným vést matriku nebo před soudem.
(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
4) Prohlášení nezletilého rodiče musí být učiněno vždy před soudem.
§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti nenarozenému, je-li již počato.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, může jak dítě, tak i matka navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, může jak dítě, tak i matka nebo domnělý otec navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi, kterého soud ustanovil.
§ 56
Jestliže navrhovatel za řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý, k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.
§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi sto osmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se ukázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matku dítěte souložil v době od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.
§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li naživu ani dítě, ani matka, toto právo manžel nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.
§ 60
Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.
§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno, tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.
(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může generální prokurátor, vyžaduje-li to zájem společnosti, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může generální prokurátor podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich., není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to obecný zájem, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.
(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich, není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
Hlava čtvrtá
OSVOJENÍ
§ 63
(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají práva a povinnosti rodičů při výchově dětí (§ 32 až 37).
(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele.
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze občané, kteří zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.
(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.
§ 64
(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, ze osvojení bude ku prospěchu dítěte.
(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.
§ 65
(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
(2) Osvojit lze nezletilého, a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.
§ 66
(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
§ 67
K osvojení je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení:
a) jestliže rodiče neprojeví nejméně po dobu šesti měsíců o dítě opravdový zájem, který by jako rodiče projevit měli, nebo
b) jestliže rodiče dají přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Přivolení předem je možno dát ústně do protokolu před soudem nebo před národním výborem.
(2) V těchto případech je třeba přivolení opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
§ 68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení:
a) jestliže rodiče soustavně neprojevují nejméně po dobu šesti měsíců o dítě opravdový zájem, který by jako rodiče projevit měli, nebo
b) jestliže rodiče dají přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Přivolení předem je možno dát ústně do protokolu před soudem nebo před orgánem vykonávajícím sociálně právní ochranu dětí. Přivolení nelze dát dříve než 6 týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno v péči budoucích osvojitelů.
(2) V těchto případech je třeba přivolení opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.
3) O splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a rozhoduje soud. Při hodnocení nezájmu rodičů vezme soud též v úvahu, zda rodiče dítě pravidelně navštěvují, pravidelně a dobrovolně plní svou vyživovací povinnost k dítěti a zda projevují snahu upravit si v mezích možností své poměry rodinné a sociální tak, aby se osobně péče o dítě mohli ujmout.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.
(2) Toto opatření učiní ústav po dohodě s okresním národním výborem. Jen u dětí, které jsou v ústavu z rozhodnutí soudu, učiní tak soud. O souhlasu zákonných zástupců s tímto ustanovením platí ustanovení § 67 a 68.
§ 69
(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.
(2) Toto opatření učiní ústav po dohodě s okresním úřadem. Jen u dětí, které jsou v ústavu z rozhodnutí soudu, učiní tak soud. O souhlasu zákonných zástupců s tímto ustanovením platí ustanovení § 67 a 68.
§ 70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření, zda se zdravotní stav osvojence a osvojitelů nepříčí účelu osvojení. S výsledky svého zjištění seznámí osvojitele i zástupce osvojence a poučí je o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.
§ 71
Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít příjemní určené pro ostatní jejich děti.
§ 72
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
§ 72
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
§ 73
(1) Osvojení, s výjimkou osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.
(2) Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit též dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí být sepsána soudem.
(3) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení. Zjistí-li však soud po předběžném prošetření, že rodiče tato práva a povinnosti nemohou řádně vykonávat, učiní současně potřebná opatření (§ 44, 45).
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh osvojitele rozhodne, aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství. Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte.
(3) Toto osvojení nelze zrušit.
Osvojení nezrušitelné
§ 74
(1) Osvojení může být provedeno také tak, ze soud na návrh osvojitele rozhodne, aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence; toto osvojení nelze zrušit.
(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství nebo pozůstalý manžel po rodiči dítěte.
3) Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání.
4) V případě uvedeném v odstavci 3 soud rozhodne o vypuštění zápisu v matrice o druhém rodiči dítěte.
§ 75
Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.
§ 76
Osvojení nezrušitelné nebrání, aby osvojenec mohl být opět osvojen.
§ 77
Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče osvojence, může soud učinit také dodatečně, pokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.
Hlava pátá
Výchova a zastupování nezletilého, jehož rodiče nemohou svá práva a povinnosti vykonávat
§ 78
(1) Jestliže oba rodiče nezletilého zemřeli, byli zbaveni rodičovských práv anebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud opatrovníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho záležitosti místo jeho rodičů.
(2) Funkce opatrovníka je čestnou povinností.
Hlava pátá
Poručenství a opatrovnictví
Poručenství
§ 78
Jestliže oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovských práv anebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.
§ 79
(1) Touto funkcí může být pověřen především příbuzný nezletilého, který způsobem svého života zaručuje, že ji bude vykonávat tak, aby to bylo ku prospěchu dítěte a společnosti.
(2) Není-li takového příbuzného, může soud pověřit touto funkcí jiného občana, splňujícího tyto podmínky, nebo národní výbor.
(3) Soud rozhodne vždy po slyšení místního národního výboru.
§ 79
1) Poručníkem může být ustanovena fyzická osoba, která svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením poručníkem souhlasí.
2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
3) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho naznačili rodiče. Nebyl-li nikdo takto naznačen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti, nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu, která splňuje stanovené podmínky.
4) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem příslušný orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.
§ 80
(1) Opatrovník odpovídá společnosti za řádné plnění této funkce a podléhá pravidelnému dozoru soudu.
(2) Jakékoli rozhodnutí v podstatné věci týkající se nezletilého vyžaduje schválení soudu.
§ 80
1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho majetku. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto majetku přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy.
3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci, týkající se dítěte, vyžaduje schválení soudem.
§ 81
(1) Výchova nezletilého musí být uskutečňována ve spolupráci se školou, společenskými organizacemi a státními orgány tak, aby z něho vyrostl zdravý a uvědomělý občan.
(2) I jinak se na opatrovníka a nezletilého vztahují přiměřeně ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí.
§ 82
Soud může z důležitých důvodů i bez návrhu zprostit opatrovníka jeho funkce.
§ 82
1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon poručenství nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.
§ 83
(1) Soud ustanoví opatrovníka k ochraně zájmů nezletilého také v případech, kdy je to z jiných důvodů třeba (§ 37 odst. 3, § 68 odst. 2).
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i národní výbor.
§ 83
Opatrovnictví
1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dětí nebo mezi dětmi navzájem (§ 37 odst. 3), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ § 37b) a řízení o osvojení (§ 68 odst. 2), ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to třeba k výkonu určitého práva, v němž je rodič omezen (§ 44 odst. 1 a 2).
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.
§ 84
Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.
ČÁST TŘETÍ
VÝŽIVNÉ
Hlava první
VZÁJEMNÁ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ A DĚTÍ
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností a možností.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.
§ 85
(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.
§ 85a
1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmůx), je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplnili rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a osobních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.xx)
2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména budoucí studium, a pojištění.
§ 86
(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).
(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.
(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.
§ 87
(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností a možností k schopnostem a možnostem ostatních dětí.
§ 87
(1) Dětí, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.
(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.
Hlava druhá
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI OSTATNÍMI PŘÍBUZNÝMI
§ 88
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností a možností k schopnostem a možnostem ostatních.
§ 89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.
§ 90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.
Hlava třetí
VYŽIVOVACÍ POVINNOST MEZI MANŽELY
§ 91
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.
Hlava čtvrtá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU ROZVEDENÉHO MANŽELA
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností a možností. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o příspěvku na výživu na návrh některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA
§ 92
(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li set rozhodne soud o příspěvku na výživu na návrh některého z nich.
(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti děti vůči rodičům.
§ 93
Zrušen zák.č. 132/1982 Sb.
§ 94
Právo na příspěvek na výživu zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
§ 94
1) Právo na příspěvek na výživu zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.
Hlava pátá
PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU A ÚHRADU NĚKTERÝCH NÁKLADŮ NEPROVDANÉ MATCE
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu jednoho roku, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu dvaceti šesti týdnů může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavců 1 a 2 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu jednoho roku, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu dvaceti šesti týdnů může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
Hlava šestá
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem a možnostem povinného. K schopnostem a možnostem povinného přihlédne soud také, jestliže povinný se vzdá bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu.
(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu se zásadami morálky socialistické společnosti.
§ 96
1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnoceni schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnáni či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.
(2) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není takové započtení přípustné.
§ 97
(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. U výživného pro dítě může soud v případech zvláštního zřetele hodných rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti, učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.
(2) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není takové započtení přípustné.
§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let od tohoto dne.
(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona, se však promlčují.
§ 99
(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.
(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh.
§ 100
Nezletilým, o něž mní náležitě postaráno jinak, poskytuje národní výbor pravidelně příspěvek na výživu ve výši stanovené zvláštním předpisem. Jestliže je to z důležitých důvodů třeba, lze tento příspěvek poskytovat až do dvacátého šestého roku věku dítěte.
§ 100
Nezletilým, o něž není náležitě postaráno jinak, poskytuje orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí pravidelně příspěvek na výživu ve výši stanovené zvláštním předpisem. Jestliže je to z důležitých důvodů třeba, lze tento příspěvek poskytovat až do dvacátého šestého roku věku dítěte.
§ 101
Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného i v zájmu společnosti poskytne národní výbor.
§ 101
Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného poskytne orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí.
§ 102
Jestliže národní výbor poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.
§ 102
Jestliže orgán vykonávající sociálně právní ochranu poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.
§ 103
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů.
ČÁST ČTVRTÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 104
Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.
§ 105
V občanském zákoníku je stanoveno, jak se manželé stávají osobními bezpodílovými spoluvlastníky k věcem nabytým za trvání manželství, i kdy a jak se stávají společnými uživateli (§ 143 až 151, § 175 až 178, § 214 až 216 o. z.)
§ 105
V občanském zákoníku je stanoveno, jak se manželé stávají bezpodílovými spoluvlastníky k věcem nabytým za trvání manželství, i kdy se stávají společnými nájemci (§ 143 až 151, § 703 až 709 o. z.)
§ 106
Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh jednoho z manželů soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto zákonem.
§ 107
Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení § 63 až 73 tohoto zákona.
§ 108
Zrušují se:
1. zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
2. zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních,
3. zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství s cizinci,
4. zákon č. 69/1952 Sb. o sociálně právní ochraně mládeže,
5. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb. o změně předpisů o rozvodu,
6. zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
7. nařízení min. spravedlnosti č. 70/1952 Sb., kterým se provádí zákon o sociálně právní ochraně mládeže,
8. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 58/1955 Sb., o dětských příspěvcích a ochranné výchově,
9. vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány národních výborů.
§ 109
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
(Novela 132/1982 nabyla účinnosti 1. dubna 1983.
Novela 234/1992 nabyla účinnosti 1. července 1992)
Úplné znění novelizovaných částí občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozměňujících předpisů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění:
|
§ 74 |
§ 74 |
|
(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. |
(1) Před zahájením řízení múze předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníku, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. |
|
(2) Účastníky řízení jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. |
(2) Účastníky řízení jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. |
|
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. |
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. |
|
(4) K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, v jehož obvodu je sídlo navrhovatele. Bude-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 88 písm. c). Má-li soud, kterému byla věc předána, za to, že není soudem uvedeným v § 88 písm. c), předloží věc k rozhodnutí o příslušnosti svému nadřízenému soudu: tímto rozhodnutím je soud, jehož příslušnost byla určena, vázán. |
(4) K rozhodnutí o návrhu na předběžná opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele. Bude-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 88 písm. c). Má-li soud, kterému byla věc předána, za to, že není soudem uvedeným v § 88 písm. c), předloží věc k rozhodnutí o příslušnosti svému nadřízenému soudu: tímto rozhodnutím je soud, jehož příslušnost byla určena, vázán. |
|
|
|
|
§ 113 |
§ 113 |
|
(1) S řízením o rozvod manželství je spojeno řízení o úpravu poměrů manželů k nezletilým dětem z jejich manželství pro dobu po rozvodu. |
vypouští se odst. 1 |
|
(2) S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte. |
S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte. |
|
|
|
|
§ 142 |
§ 142 |
|
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení zahájeném k návrhu prokurátora na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině, přizná soud odpůrci náhradu těchto nákladů proti státu. |
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl V řízení zahájeném k návrhu nejvyššího státního zástupce na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině, přizná soud odpůrci náhradu těchto nákladů proti státu. |
|
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. |
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. |
|
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. |
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. |
|
|
|
|
§ 180 |
§ 180 |
|
(1) Soudem ustanovený opatrovník nezletilého složí do rukou předsedy senátu slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu mu předseda senátu vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte a vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření. |
zrušuje se odst. 1 |
|
(2) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého zastoupeného opatrovníkem a činí nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajištění jeho majetku. |
(1) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého zastoupeného poručníkem nebo opatrovníkem a činí nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajištění jeho majetku. |
|
(3) Opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěrečný účet ze správy majetku: soud mu může též uložit, aby mu během zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti. |
(2) Opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěrečný účet ze správy majetku: soud mu může též uložit, aby mu během zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti. |
|
|
|
|
§ 181 |
§ 181 |
|
(1) Účastníky řízení jsou osvojované dítě, jeho rodiče, osvojitel a jeho manžel. |
(1) Účastníky řízení jsou osvojované dítě, jeho rodiče, osvojitel a jeho manžel. |
|
(2) Rodiče osvojovaného dítěte však nejsou účastníky řízení, jestliže jsou zbaveni rodičovských práv nebo jestliže nemají způsobilost k právním úkonům, jakož i v případech, kdy není třeba k osvojení jejich souhlasu, ačkoli jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte. |
(2) Rozhodne-li soud v řízení, jehož účastníky jsou rodiče a dítě, že k osvojení není třeba přivolení rodičů osvojovaného dítěte, ačkoli jsou jeho zákonnými zástupcix), nejsou rodiče osvojovaného dítěte účastníky řízení o osvojení. |
|
(3) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu. |
(3) Rodiče osvojovaného dítěte dále nejsou účastníky řízení o osvojení, jestliže |
|
|
(4) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu. |
|
|
x) § 68 odst. 1 písm. a) |