Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Regina Praha

Odposlech vysílání dne 10. 9. 1996, v době od 6.00 do 18.00 hodin.

Účel: kontrola plnění zákonných podmínek vysílání se zvláštním zřetelem k plnění § 2, odst. 4, písm. b) zákona č. 40/95 Sb.

1. Časová struktura odvysílaného programu

2. Statistika odvysílaného programu

2.1. Struktura programu podle rozhlasových žánrů

Podíl slovní produkce na celkovém vysílání stanice Regina Praha činil 4,4 % (317 min), reklamy 0,2 % (1,4 min). Moderovaná hudba včetně hudby na přání se na vysílání podílela 19 % a slovo moderátorů společně s informacemi o programu stanice přibližně 4 %. Zbývající vysílací plochu, přibližně 32 %, vyplňovaly snímky populární hudby.

Na slovní produkci se podílelo zpravodajství 39 %, publicistika 34 %, servisní informace a bloky 25 % a soutěžní otázky 2 %.

V dopoledních hodinách vysílá stanice přesný čas každou půlhodinu, odpoledne a večer ohlašuje čas před každými zprávami. Znělka stanice je vysílána nejméně čtyřikrát za hodinu.

2.2. Struktura programu z hlediska veřejnoprávního a regionálního

(podíl na vlastním programu stanice, který činil 681 min)

Přibližně čtvrtina vlastního programu stanice byla věnována zprávám a zprostředkování inzertních služeb pro občany Prahy a středočeského regionu. Dalších 13 % vysílání bylo věnováno splnění jejich hudebních přání a gratulací.

Pořady pro německy a anglicky mluvicí posluchače, nevidomé a pro zájemce o vážnou hudbu a hudbu z filmů a muzikálů se na vysílání podílely celkem 14 %, ostatní pořady s veřejnoprávní tematikou 3 %.

Jedná se o pravidelné rubriky Freude, Freude (rady sexuologa), Postřehy o zdraví (rady maséra), sponzorovaný pořad lnternetová kavárna a pořad Reginy Praha a Národního vzdělávacího centra Univerzita (v den odposlechu byla tématem připravovaná reforma odborného a učňovského školství).

3. Závěr

Struktura a zaměření obsahu vysílání stanice Regina Praha se od února tohoto roku, kdy byly kontrolovány, nezměnily. Stanice splňuje požadavky kladené na regionální veřejnoprávní rozhlasovou stanici.

Problémem Reginy Praha nadále zůstávají některé pořady, obsahující informace, které lze považovat za skrytou reklamu:

Dne 10. září byla v rámci odpoledního bloku Vzrušující Regina vysílána soutěž, bez označení sponzora, přičemž výherní ceny věnovala barrandovská výrobna lahůdek Augur a soutěžní otázky se rovněž týkaly lahůdkářských výrobků. Soutěž latentně propagovala jméno firmy Augur.

Podobné typy pořadů se ve vysílání i jiných rozhlasových stanic vyskytují často.

Návrh:

Zvážit, zda pořady a informace tohoto typu bude Rada klasifikovat a postihovat jako nedovolené vysílání skryté reklamy, či nikoliv.

Záznam soutěže je k dispozici v programovém odboru.

PŘÍLOHA Č. 7

1. Výbor pro kulturu a vzdělávání uspořádal v říjnu 1990 v Praze své druhé kolokvium o audiovizuální spolupráci mezi Východem a Západem, jehož tématem byla parlamentní odpovědnost za demokratickou reformu vysílání.

2. Situace rozhlasového a televizního vysílání a přístup k této problematice se mění jak ve východní, tak v západní Evropě. Na Západě jsme svědky působení vlivů nových technologií, nových forem komerčních aktivit a dimenzí vysílání, jež překračuje hranice, zatímco na Východě politické změny smetly 40 let totalitní ideologie a zanechaly za sebou právní vakuum. Tato situace vede k současnému novému rozboru vysílání v Evropě.

3. Rozhlas a televize mají ohromný vliv na veřejné mínění. V demokracii mají vysílatelé (broadcasters) značnou moc, jež vyplývá ze svobody projevu a z neexistence cenzury a musejí nést odpovědnost za svoje počínání. Parlamenty, které reprezentují regionální, politické a kulturní názorové proudy, a které se řídí dlouhodobými celostátními zájmy, musejí nést konečnou odpovědnost nejen za vytvoření zákonných předloh, v jejichž rámci jsou rozhlas a televize organizovány, ale také za přijetí opatření, která zaručí jejich realizaci.

4. Neexistuje jediné řešení toho, jak organizovat rozhlas a televizi. Modely se různí v každé zemi a jsou předmětem pokračujícího procesu průběžných úprav. Nicméně z omylů minulosti se lze mnohému naučit. Země střední a východní Evropy by měly být zahrnuty do celoevropské spolupráce a do diskuse o těchto otázkách. Také by měla být - jak na dvojstranné, tak na mnohostranné základně poskytnuta pomoc každé zemi při procesu vytváření modelu, který by nejlépe vyhovoval její konkrétní situaci a daným omezením.

5. Základním problémem, před který jsou nové demokracie ve střední a východní Evropě postaveny, je hledání audiovizuálního systému, který by nahradil dosavadní centralizovaná a politicky kontrolovaná média. Nicméně alternativou by neměla být ničím nespoutaná privatizace a kompletní liberalizace, protože by to mohlo vést ke zničující soutěži o exkluzivní práva nebo dokonce o monopol. Aby se tomu zabránilo, je naléhavě třeba, aby právní vakuum vzniklé po kolapsu totalitních systémů se naplnilo koncepcemi vysílání sloužícího veřejnosti (odděleného od veřejného vlastnictví), koncepcemi pluralismu, nezávislosti a vyváženosti.

6. Další problémy, které jsou společné většině systémů vysílání ve střední a východní Evropě, jsou:

I. Vývoj právních, organizačních a finančních struktur sloužících vysílání není v souladu s rozvojem demokratické společnosti a tržního hospodářství v těchto zemích.

II. Jejich současná ekonomická situace a malý rozsah trhu nedovoluje, aby reklama hrála větší úlohu při financování vysílání.

III. Existují zde problémy jazyků a menšin.

IV. Je zde nedostatek kvalifikovaných profesionálů, zvláště na úrovni řízení a managementu, kteří by nahradili dosavadní rozhlasový a televizní personál, jenž se zkompromitoval tím, že souhlasil s někdejšími ideologiemi.

V. Jejich vybavení je zastaralé nebo špatně obsluhované.

VI. Chybí zde možnost odbytu v západní Evropě.

7. Vědomo si těchto problémů, Shromáždění je přesvědčeno, že bude užitečné definovat následující základní principy, které by parlamenty v Evropě měly brát v úvahu při revidování legislativy týkající se vysílání v demokratické společnosti.

I. Úlohou systému vysílání je zajišťovat informace, vzdělání a zábavu co možná nejširšímu publiku v souladu s principy svobodného toku informací, svobody projevu a lidských práv.

II. Informační a vzdělávací role vysílání jsou tím, čím tato veřejná služba zajišťuje veřejné dobro. Mělo by být uznáno, že funkce vysílání sloužícího veřejností může být ve vhodných podmínkách plněna veřejnoprávně i soukromě organizovanými entitami. Je na parlamentu, aby stanovil cíle, aby schválil vysílatelům fondy nezbytné k dosahování těchto cílů, a aby prověřoval, zda je jich dosahováno efektivně. Je na státu nebo na vládě, aby zajistily prostředky a mechanismy pro výkon těchto rozhodnutí a je na profesionálních odbornících, aby vytvářeli programy, jež tyto požadavky uspokojí. V ideálním případě by měla být audiovizuální scéna smíšená a měla by obsahovat sektor veřejné služby, komerční sektor a lokální a regionální komponenty.

III. Nelze však spoléhat na samotné působení tržních sil při zajištění vysílání sloužícímu veřejnosti. Výhradně komerční cíle a cíle veřejné služby jsou ve vzájemném protikladu. Cílem komerční služby je vydělat peníze, a proto tyto společnosti potřebují pořady, cílem veřejné služby je zajišťovat službu ve formě pořadů, a proto vysílatelé potřebují peníze. Vysílání veřejné služby by se mělo vyhýbat přímé soutěži o vyšší procenta sledovanosti na úkor programové kvality.

IV. Při plnění svých cílů by měly být rozhlas a televize odpovědné orgánu nezávislému na vysílání a nezávislému na vládě, ve kterém by byly zastoupeny relevantní regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy, a který by sám byl odpovědný (ovšem nepřímo) parlamentu.

V. Tento orgán by měl zajistit transparentnost vlastnických poměrů a rozhodování ve vysílání a měl by bránit škodlivé koncentraci médií.

VI. Orgán by měl zajistit pluralismus přinejmenším na úrovni celkového mediálního prostředí.

VII. Měl by též sledovat programové standardy. Směrnice nebo kodexy chování pro uvádění zpravodajství, politických názorů, pro prezentaci násilí atd., by měly být sestaveny předem parlamentem v dohodě s vysílateli uvádějíce v soulad práva vysílatelů na svobodu projevu s právem veřejnosti na informace. Cenzura by měla být nahrazena odpovědností.

VIII. Regionální vysílání má hrát důležitou úlohu v rámci celostátního systému, obzvláště pokud je v něm zahrnuto právo menšin na sebevyjádření. Mělo by být chráněno, aby uchovávalo regionální identitu a kulturní dědictví, ačkoliv následné finanční obtíže by neměly být opomíjeny.

IX. Vysílatelům by měla být zajištěna nezávislost bez ohledu na jejich zdroje financování, obzvláště pak diverzifikací těchto zdrojů, včetně koncesionářských poplatků, reklamy, předplatného a prodeje služeb, k tomu ještě státních dotací, pokud jsou nezbytné, na celostátních nebo regionálních úrovních.

X. V prostředí rostoucí interaktivnosti médií je užitečné brát v úvahu zásady zakotvené v Evropské konvenci o vysílání překračujícím hranice.

8. Pražské kolokvium bylo příspěvkem Evropského parlamentu k celkovému přístupu, vedle pomoci expertů, jež byla poskytnuta Radou Evropy na mezivládní úrovni, při vytváření návrhů nové legislativy ve státech střední a východní Evropy. Shromáždění proto doporučuje, aby Výbor ministrů věnoval velkou pozornost pokračování této aktivity.

9. Spolupráce, obsahující vzájemné kontakty a tam, kde je to vhodné, i výměny, by měla pokračovat na všech úrovních - parlamentní, vládní a profesionální - protože nové systémy nelze zavést jedním rázem a nové způsoby uvažování potřebují čas k tomu, aby se rozvinuly.

PŘÍLOHA Č. 8

Nečlenské státy Rady Evropy:

PŘÍLOHA Č. 9

Komise pro sdělovací prostředky

1) byla Informována, že generální ředitel Českého rozhlasu neakceptoval usnesení č. 45 z 11.12.1995 Rady Českého rozhlasu v záležitosti odvolání ředitele studia Hradec Králové pana Petra Haše.

2) žádá Radu Českého rozhlasu, aby v součinnosti s generálním ředitelem Českého rozhlasu a řediteli regionálních studií Českého rozhlasu předložila do příští schůze komise vlastní představu o postavení a charakteru regionálních rozhlasových studií.

3) žádá Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, aby během měsíce února 1996 monitorovala vysílání všech regionálních studií Českého rozhlasu, a to především vzhledem k dodržování zákona č. 484/91 Sb. o Českém rozhlasu a aby předložila tuto zprávu komisi na nejbližší schůzi v březnu 1996.

Stálá komise pro sdělovací prostředky

žádá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby pokračovala v porovnávání právního řádu České republiky s právními normami Evropské unie a obrátila se v této věci na Úřad pro legislativu.

žádá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby zmapovala okruh problémů, o nichž se domnívá, že by měly být změněny. (Optimalizace vztahu zákona o vysílání a správního řádu - revize vyloučených ustanovení správního řádu, formulace speciálních procesních norem).

Stálá komise pro sdělovací prostředky

konstatuje, že je třeba provést revizi vztahu zák. 468/1991 Sb., a zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy (vzhledem k rozdílnosti definice reklamy a rozhodovacího procesu)

Stálá komise pro sdělovací prostředky

žádá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby se pokusila s Ministerstvem pro hospodářskou soutěž najít definici lokálního vysílání a malého kabelového rozvodu.

doporučuje, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci nejbližší právní úpravy spolupracovala na řešení problematiky přidělování licencí obcím pro rozhlasové a televizní vysílání.

Stálá komise pro sdělovací prostředky

doporučuje řešit problematiku u tzv. zkušebního provozu a dočasných licencí vydávaných na krátké časové období a možnost prodloužení licence bez licenčního řízení přímo ze zákona a možnost ucházení se o licence pro subjekt obce při nejbližší novele zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

žádá Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, aby v průběhu kalendářního roku 1996 monitorovala vysílání regionálních studií Českého rozhlasu.

Stálá komise pro sdělovací prostředky

žádá Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, aby nejpozději do 31. března 1996 iniciovala jednání mezi Českou televizí, televizí NOVA a televizí PREMIÉRA, které by vedlo k dohodě o optimalizaci využívání televizních kmitočtů v České republice těmito subjekty, aniž by byly poškozeny zájmy veřejnoprávního subjektu České televize, ale které by též vedlo k podpoře konkurenčního prostředí v rámci soukromých televizních stanic.

Tím však nemohou být jednostranně měněna správní rozhodnutí o přidělení kmitočtů těmto subjektům.

V případě neúspěchu tohoto jednání Komise doporučuje, aby RRTV o této problematice urychleně rozhodla.

žádá Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, aby nejpozději do 10. dubna 1996 informovala o naplnění tohoto usnesení.