Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Úvod k přehledům o vývoj í daňových a nedaňových nedoplatků

Daňové nedoplatky (jako stavová veličina) souvisejí s dosaženými příjmy státního rozpočtu pouze nepřímo. Na příjmy veřejných rozpočtů má vliv pouze celkový objem všech zaplacených nedoplatků v daném rozpočtovém roce.

Racionálně vyjádřit relativní váhu nedoplatků lze pouze kumulovaně (základny pro výpočty - kumulativní součty příjmů od roku 1993, viz. tabulka č. 2), a to výhradně u nově zavedených daní. Pro rozhodující daně nové daňové soustavy podává odpovídající srovnání tabulka č. 3 srovnávající vývoj kumulativního inkasa hlavních daní nové daňové soustavy se stavy jejich daňových nedoplatků na konci jednotlivých let 1993 - 1997.

Vznik i splácení nedoplatků jsou funkcí mnoha faktorů jak na straně finančních úřadů, tak na straně daňových subjektů. Na straně finančních úřadů jde o zvýšení účinnosti správy (vyhledávací a kontrolní činnost, schopnost vymáhání nedoplatků). Na straně daňového subjektu jde zejména o vývoj daňové disciplíny a solventnosti. V této souvislosti je nežádoucím, a bohužel častým jevem spekulativní platební neschopnost, která je důsledkem platné nedaňové právní úpravy usnadňující záměrné "přesouvání" daňové pohledávky na subjekty bez přiměřené majetkové podstaty. Je nezbytné provést úpravy v Obchodním zákoníku, které zpřísní podmínky zakládání, rozdělování a zánik společností, omezí dispozice se základním jměním a zvýší odpovědnost společníků obchodních společností za závazky vůči státu, zejména daňové.

Komentář k tabulkám

V tabulkách jsou uvedeny všechny nedoplatky evidované finančními úřady, celními úřady a Českou správou sociálního zabezpečení (na pojistném) na daních nové daňové soustavy i staré daňové soustavy.

1. Přehled daňových nedoplatků se netýká pouze daňových příjmů státního rozpočtu, ale i daňových příjmů místních rozpočtů. Důvodem jsou především daně z příjmů společně sdílené státním rozpočtem i místními rozpočty, kde není možné jejich jednotnou správu navzájem oddělit, a dále fakt, že až na poplatky jsou všechny daňové příjmy obcí, měst i okresních úřadů vybírány výhradně prostřednictvím finančních úřadů.

2. Daň z přidané hodnoty a daně spotřební jsou spravovány současně finančními úřady a celními úřady, proto jsou v těchto podrobných přehledech uváděny údaje za celní i daňovou správu. U daně z přidané hodnoty však mají vypovídací schopnost pouze celkové údaje za finanční i celní úřady.

3. Nedoplatkem daně je rozdíl mezi daní (včetně jejího příslušenství), která měla být zaplacena, a skutečně zaplacenou částkou. Daní, která měla být zaplacena, může být nejen daň poplatníkem nebo plátcem přiznaná, ale daň doměřená finančním úřadem a příslušenství daně (penále, pokuty, úrok, náklady řízení atd.) Dále uvedené daňové nedoplatky jsou propočteny k 31. 12. a k 31. 3. příslušných let.

4. Zvláštním typem nedoplatku je tzv. posečkaná daň, jejíž vymáhání je správcem daně odloženo. K 31. 12 1996 činila posečkaná daň 3,9 mld. Kč a do přehledu nedoplatků není zahrnuta (informace o její výši za minulá léta nejsou dostupné a její průběžné sledování je nově zajištěno).

5. V celním řízení je nedoplatkem rozdíl mezi clem a daněmi (včetně příslušenství), které vyměřil celní orgán, a skutečnými úhradami. Specifika celního řízení, zejména efektivní možnost zajistit zboží podléhající clu a zdanění, umožňuji relativně omezit nedoplatky vzhledem k celkově vyměřeným, resp. vybraným daním a clu na poměrně nízké úrovni.

6. Nedoplatky na daních staré daňové soustavy (platné do 31. 12. 1992) jsou z podstatné části tvořeny nedoplatky na důchodové dani a odvodech ze zisku (mj. pohledávky za tzv. zbytkovými státními podniky, jejichž řešení se věnuje návrh zákona o státním podniku). Většinou jsou nedoplatky na daních staré daňové soustavy objektivně a definitivně nedobytné, to dokumentují údaje v tabulce č. 2.