Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

K § 36

Stávající ustanovení § 36 odst. 1 neobsahuje lhůtu, v níž má být účastníkům řízení oznámen termín ústního jednání. Lhůta 7 dnů pro uplatnění námitek, stanovená v odstavci 2, se jeví jako nepřiměřeně krátká vzhledem k otázkám, které je třeba v územním řízení řešit a neumožňuje v některých případech zodpovědné posouzení návrhu.

Navrhovaná úprava vychází ze skutečnosti, že právní předpisy mimo rámec stavebního zákona ukládají ve většině případů navrhovateli opatřit stanovisko orgánu státní správy, které přikládá jako jeden z podkladů návrhu na vydání územního rozhodnutí. V zájmu odstranění zbytečné byrokracie se proto zakotvuje právní domněnka, že orgán státní správy, jehož rozhodnutí či opatření (stanovisko, posudek, souhlas, vyjádření apod.) bylo obstaráno do doby oznámení zahájení řízení, souhlasí s návrhem pokud ve stanovené lhůtě nesdělí jiné stanovisko. Tím se dosahuje i plného souladu s požadavkem § 126 odst. 1. V odstavci 4 se rozšiřuje možnost použití ediktálního způsobu vedení územního řízení i na řízení o chráněném území, ochranném pásmu a stavební uzávěře.

K § 37

Úprava znění odstavce 1 se provádí v návaznosti na změny v části zákona týkající se územně plánovací dokumentace.

Doplnění v odstavci 2 vyplývá z úplného názvu vyhlášky č. 174/1994 Sb. Novým zněním odstavce 3 se umožňuje zjednodušit územní řízení obdobně jako stavební řízení (§ 64) v těch případech, kdy návrh na vydání územního rozhodnutí již respektuje zcela nebo zčásti požadavky dotčených orgánů státní správy. Úkolem stavebního úřadu v řízení je mimo jiné posoudit, zda a v jakém rozsahu bylo požadavkům spolupůsobících orgánů státní správy vyhověno.

K § 38

Ustanovení odstavce 1 se po novele zákona v r. 1992, resp. po zařazení nového odstavce 2, stalo neúčinným a nadbytečným.

K § 39

Doplnění a úprava vyplynula z potřeby rozlišovat předpisy na ochranu zdraví od předpisů na ochranu životního prostředí a dále z požadavku zákonem zabezpečit podání návrhu na vyhlášení ochranného pásma v případech nadlimitních negativních důsledků stavby.

K § 40

Vypuštěním části textu v odstavci 1 se reaguje na to, že pro informační, reklamní a propagační zařízení se nevyžaduje územní rozhodnutí (§ 32 odst. 2).

Současná praxe dokládá, že mnozí navrhovatelé změní své záměry a upustí z vlastní vůle od svých záměrů, které byly podkladem rozhodování. Vydaná rozhodnutí však tím nepozbývají platnosti a není možno vydat pro takto blokované území nové rozhodnutí o umístění stavby a rozhodnutí o využití území jinému navrhovateli, dokud neuplyne lhůta platnosti existujícího rozhodnutí.

K § 41

Ustanovení vztahující se k dřívějšímu institutu závazného úkolu státního plánu rozvoje národního hospodářství již neodpovídají současným hospodářským a právním podmínkám. Současně se zpřesňuje a zjednodušuje postup při řízení o změně územního rozhodnutí.

K § 42

Doplňuje se možnost v souladu s ustanovením § 36 odst. 4 oznámit územní rozhodnutí o chráněném území a stavební uzávěře veřejnou vyhláškou.

K § 44

Problematika podnikání zůstává i nadále upravena obchodním zákoníkem a živnostenským zákonem. Navržená úprava reaguje na legislativní změny k nimž došlo v této oblasti. Zřetelněji se rozlišuje provádění staveb

- dodavatelsky právnickými a podnikajícími fyzickými osobami, které mají provádění stavebních nebo montážních prací jako předmět své činnosti,

- svépomocí, kdy stavebník (právnická i fyzická osoba) může provádět sám pro sebe jen některé druhy staveb, jejich změn a udržovací práce, a to s rozlišením, kdy musí být zajištěno odborné vedení realizace stavby osobou oprávněnou (odst. 2) a kdy postačí odborný dozor nad prováděním stavby osobou s odpovídající kvalifikací (odst. 3).

Nekonkrétní a obtížně kontrolovatelný dosavadní požadavek na přiměřené technické vybavení stavebníka byl vypuštěn, naproti tomu se specifikovaly předpoklady osoby, označované v zákoně jako kvalifikovaná.

Pokud se týká zahraničních právnických osob jako zhotovitelů staveb, je jejich právní postavení upraveno v § 5 živnostenského zákona.

K § 46a

Výčet činností ve výstavbě, k jejichž vykonávání se vyžaduje oprávnění podle zvláštních předpisů, se oproti dosavadní úpravě zužuje na činnosti z hlediska ochrany veřejných zájmů nezbytně nutné. K liberalizaci dochází mimo jiné tím, že napříště nebude pro projektování a vedení realizace drobných staveb a některých jednoduchých staveb a jejich změn vyžadován doklad o oprávnění k výkonu vybrané činnosti.

K § 46b

Nově se formulují povinnosti projektantů a osob zajišťujících vedení realizace staveb, které dosud byly pouze ve vyhlášce.

K § 47

Nová právní úprava zakládá povinnost ověřit vlastnosti výrobků, které mají zásadní význam pro výslednou kvalitu staveb, včetně výrobků nových a výrobků sice obvyklých, ale použitých neobvyklým způsobem. V odstavci 2 je vyjádřen zájem státu na ověření těch výrobků, jejichž kvalita ve svém výsledku ovlivňuje požadované vlastnosti staveb. Zpřesňuje se, že o ověřování vlastností jde jen u těch výrobků, které jsou povinně zkoušeny podle zvláštních předpisů uvedených v poznámce pod čarou. Stanovení těchto výrobků, u kterých se ověření vlastností provádí ve veřejném zájmu, zabezpečuje v rámci své působnosti příslušný orgán státní správy.

V návrhu jsou shodně se Směrnicí EHS č. 393LO106 zapracována hlediska pro hodnocení způsobilosti stavby pro navrhovaný účel a kritéria ekonomické odůvodněnosti z hlediska předpokládané životnosti stavby.

Novelizovaná úprava vychází z požadavku Směrnice pro výrobky a objekty ve stavebnictví ze dne 21. 12. 1988 (č. 89/106/EEC), která zahrnuje např. i požadavky na zajištění bezpečnosti a uživatelnosti stavby pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Konkrétní podobu základních požadavků uvedených ve směrnici dávají interpretační dokumenty vydané k jejímu provedení.

K § 55

Úpravou se jednoznačně stanoví, že ohlášení stavebnímu úřadu postačí u všech drobných staveb.

Dosavadní znění odstavce 3 bylo jako duplicitní vypuštěn vzhledem k tomu, že zmocnění k podrobnější úpravě obsahuje § 143 odst. 1 písm. i). Nové znění odstavce 3 jednoznačněji vyjadřuje postup u rozsáhlejších udržovacích prací a u údržby na stavebních památkách.

K § 56

Samostatně stojící telefonní budky se projednávají v územním řízení, ve kterém se v dostatečné míře ochrání veřejné zájmy, zejména zajištění bezpečnosti provozu na komunikaci a jiném veřejném prostranství. Vzhledem ke stavebně technické nenáročnosti jejich realizace však bylo možné upustit od jejich povolování.

K § 57

Stávající postup aplikovaný u udržovacích prací se rozšiřuje i na drobné stavby a stavební úpravy, které bude moci stavebník provést pokud mu stavební úřad do 30 dnů nesdělí, že drobná stavba či stavební úprava podléhá stavebnímu povolení. Tato úprava představuje zjednodušení postupu zejména u staveb občanů aniž by to vzhledem k povaze těchto staveb a prací ohrožovalo veřejné zájmy.

K § 58

Aktualizuje a zpřesňuje se požadavek na stavebníka, aby stavebnímu úřadu prokázal, že je vlastníkem pozemku či stavby, anebo má k pozemku či stavbě jiné právo opravňující jej zřídit navrhovanou stavbu. Rovněž se zpřesňuje formulace požadavku na prokázání vlastnického nebo jiného práva k pozemku či stavbě na něm u podzemních staveb.

Nové znění odstavce 5 sjednocuje postup stavebníků u staveb, které jsou stavebně-technicky přímo závislé na jiných stavbách.

K § 59

Správné vymezení okruhu účastníků stavebního řízení je jedním ze základních předpokladů zákonnosti stavebního povolení; proto se zpřesňuje a aktualizuje dosavadní znění.

Odstavec 1 byl doplněn v tom smyslu, že účastníkem stavebního řízení je pouze ten, jehož práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena. Tato dikce odpovídá pojmu účastníka řízení podle správního řádu (§ 14 odst. 1) a vychází z toho, že stavebním povolením se již stanoví podmínky pro provádění stavby, zatímco důsledky umístění stavby a její vliv na okolí byly předmětem územního řízení.

Okruh účastníků řízení byl rozšířen tak, aby bylo pamatováno na občanská sdružení uvedená v § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

K § 60

Úprava v odstavci 2 sleduje odstranění nepřiměřené tvrdosti zákona, ke které někdy docházelo při pouhém opomenutí stavebníka předložit předepsaný doklad.

V souvislosti s novou úpravou obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace bylo nutné provést úpravu v odstavci 3, aby bylo pamatováno na všechny stavby podléhající režimu uvedeného předpisu.

K § 61

S ohledem na nové druhy územně plánovací dokumentace se zpřesňuje, kdy se nepřihlíží k připomínkám a námitkám účastníků řízení.

Do odstavce 3 byla doplněna dosud chybějící lhůta pro vyrozumění účastníků řízení v případech, kdy stavební úřad upustil od ústního jednání.

Vzhledem k nově doplněnému odstavci 6 bylo jako duplicitní vypuštěno ustanovení, že stavební úřad nemusí přihlédnout k později uplatněným stanoviskům dotčených orgánů státní správy. Protože stavebník předkládá též stanoviska dotčených orgánů státní správy požadovaná podle zvláštních předpisů, ztrácí opodstatněnost případné prodlužování lhůt k vyjádření těchto orgánů.

V zájmu urychlení a racionalizace stavebního řízení se v odstavci 6 zpřísňuje dosavadní úprava tzv. koncentrační zásady obdobně jako v územním řízení (viz zdůvodnění k § 36 odst. 3).

K § 62

Úprava v odstavci 1 písmeno b) vyplynula z požadavku rozlišovat ochranu životního prostředí od ochrany zdraví a dále z požadavku na zdůraznění potřeby bezbariérové výstavby u vybraných staveb.

V odstavci 3 se s ohledem na novou procesní úpravu zakotvenou v § 61 odst. 6 zpřesňují povinnosti stavebního úřadu ve stavebním řízení ve vztahu k rozhodnutím a stanoviskům, která se podle zvláštních předpisů pro stavební řízení opatřují.

Ustanovení odstavce 4 pamatuje především na ty případy, kdy se územní rozhodnutí nevydává a v rámci stavebního řízení je třeba zkoumat i důsledky stavby. Rovněž v případech, kdy se územní rozhodnutí vydává a ke stavebnímu řízení dochází i s několikaletým odstupem, se podmínky v území mohou natolik změnit, že již není možné stavbu uskutečnit.

K § 63

Celé ustanovení se v důsledku zásadních změn a doplnění v § 61, zejména odstavec 6, a v § 62, stalo duplicitním. Z hlediska veřejných zájmů chráněných zvláštními předpisy již prakticky nelze ve stavebním řízení rozlišovat mezi stavbami jednoduchými, drobnými a ostatními, a proto bylo ustanovení jako nadbytečné vypuštěno.

K § 66

Vzhledem k tomu, že vznik a rozsah věcného břemene je upraven občanským zákoníkem a že byl v § 58 vypuštěn odstavec 6 a nově formulován odstavec 5, vypouští se i znění odstavce 2.

K § 68

V odstavci 3 se aktualizuje přesné znění vyhlášky upravující požadavky na zabezpečení užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

K § 71 až 74

Informační, reklamní a propagační zařízení budou podle nové úpravy podléhat ohlášení s tím, že stavební úřad může po posouzení sdělit navrhovateli, že ohlášené zařízení vyžaduje povolení. Pamatuje se tak nejen na určitou stavebnětechnickou jednoduchost těchto zařízení na straně jedné, ale na straně druhé i na ochranu veřejných zájmů (příroda, památky, bezpečnost dopravy) tím, že stavebník musí vyčkat sdělení stavebního úřadu, že proti provedení ohlášeného zařízení nemá námitek. Náležitosti ohlášení zařízení bude upravovat prováděcí vyhláška, kde se bude pamatovat i na náležitosti vyplývající z jiných právních předpisů (péče o památky, ochrana přírody a krajiny). Vyslovuje se zákaz umísťování reklamních a propagačních zařízení na stavbách, které jsou kulturní památkou a v jejich prostorech.

Novou dikcí v odstavci 2 se odstraňují dosavadní nejasnosti související s posouzením, která zařízení vyžadují povolení a stanovuje se nově, že ohlášení vyžaduje každé zařízení umístěné na pozemku nebo stavbě tím, že se vypouští požadavek spojení s nimi. V obvodu dráhy se bude k umístění zařízení vyžadovat souhlas drážního správního orgánu.

Nově byla vymezena plocha zařízení, která nevyžaduje ohlášení. Vycházelo se z obdobné právní úpravy v jiných zemích.

Odstavec 5 byl upraven tak, aby bylo zřejmé, že jde jen o příkladmý výčet a že se mají na mysli obecně informativní zařízení budov orgánů a institucí, zastupitelských úřadů a dalších.

Zmocněním v odstavci 6 se obcím umožňuje, aby si podle své potřeby a specifických podmínek regulovaly režim umísťování reklamních, propagačních a informačních zařízení.

Ustanovení § 74 bylo vypuštěno, neboť již nejde o výkon státní správy v působnosti stavebních úřadů.

K § 75

V odstavci 1 se dosavadní formulace upravuje v souladu s právní úpravou týkající se provádění zeměměřických prací.

Ustanovení odstavce 4 se vypouští jako nadbytečné a překonané.

K § 78

Mezi účastníky kolaudačního řízení byl doplněn i vlastník stavby v návaznosti na ustanovení § 58 odst. 3, podle kterého může, za podmínek zde uvedených, být stavebníkem i nájemce stavby; pro tyto případy je okruh účastníků stavebního a kolaudačního řízení rozšířen i na vlastníka stavby.

K § 80

Navržená úprava reaguje na změny v dodavatelsko odběratelských vztazích podle obchodního zákoníku, který některá ustanovení hospodářského zákoníku, týkající se předčasného užívání stavby, komplexního vyzkoušení, předání a převzetí stavby a zkušebního provozu, nepřevzal.

V odstavci 3 bylo z důvodů legislativních a v souladu s obchodním zákoníkem nahrazeno slovo "dodavatel" slovem "zhotovitel".

K § 81

Doplněním v odstavci se zdůrazňuje nezbytnost dodržení podmínek územního rozhodnutí a stavebního povolení stanovených k zajištění bezbariérového užívání stavby.

K § 82

Dosavadní znění odstavce 3, zejména slova "nevydá kolaudační rozhodnutí", bylo právně neurčité a vyvolávalo nejistotu o jejich významu a o postupu (činnosti) stavebních úřadů. Pokud se v kolaudačním řízení zjistí nedodržení podmínek stanovených v územním rozhodnutí a stavebním povolení k bezbariérovosti stavby, jde o provedení stavby v rozporu s těmito rozhodnutími. V takovém případě je třeba buď zajistit odstranění závad a do doby jejich odstranění řízení přerušit anebo postupovat podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona. Vzhledem k tomu a dále k doplnění § 81 odst. 3 a k vypuštění § 63 byl dosavadní odstavec 3 z § 82 vypuštěn. Navrhovanou změnou nedošlo k oslabení záměru původního ustanovení.

K § 85

Úprava odstavce 1 byla provedena s ohledem na časté problémy související s hromadným rozšiřováním hracích automatů a heren. Tyto změny způsobu užívání stávajících restauračních a dalších veřejných zařízení výrazně negativně ovlivňují nejen životní prostředí, ale i zdraví osob.

Doplňované ustanovení odstavce 3 je nástrojem proti živelným změnám v užívání staveb bez ohledu na existující schválenou územně plánovací dokumentaci; je cíleno též na ochranu, respektive zachování stávajícího bytového fondu.

K § 87

K zajištění zájmů na ochraně životního prostředí byly důvody pro nařízení nezbytných úprav rozšířeny.

Dosavadní úprava v § 87 je velmi kusá, pokud jde o nařizování nezbytných úprav a zejména jejich realizaci na základě potřebné dokumentace. Některé podrobnosti sice obsahuje § 47 prováděcí vyhlášky, avšak ani tato úprava neumožňuje překlenout všechny nedostatky a zejména ukládat povinnost stavebníkovi obstarat potřebnou dokumentaci (projekt), včetně náhradního výkonu této povinnosti na jeho náklady.

Navrhované doplnění odstavců 3 a 4 upravuje shora uvedená chybějící ustanovení a připojuje rovněž dosud neřešenou povinnost kolaudace provedených nezbytných úprav, pokud stavební úřad od jejich kolaudace neupustil.

K § 88

S ohledem na striktní postup soudů při aplikaci jednotlivých ustanovení stavebního zákona při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí stavebních úřadů je třeba doplnit dosavadní znění odstavce 1 písm. b) tak, že se nařizuje odstranění i takových staveb, které byly realizovány bez ohlášení stavebnímu úřadu nebo byly postaveny v rozporu s přijatým ohlášením.

Současná ochrana před černými stavbami je nedostatečná a tato měkkost zákona bývá často využívána i zneužívána. Proto nové znění odstavce 1 písmeno b), části věty za středníkem, přenáší důkazní břemeno na stavebníka nepovolené stavby. Pokud ve stanovené lhůtě předloženými doklady neprokáže, že stavba postavená bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním není v rozporu s veřejnými zájmy, které se příkladmo specifikují, nařídí stavební úřad její odstranění. Stavebník předkládá stejné doklady, které by musel předložit v rámci řádného stavebního řízení a stavební úřad zkoumá možnost dodatečného povolení ze stejných hledisek jako v územním a stavebním řízení.

K § 94

Navržená úprava umožňuje stavebnímu úřadu, aby ve vymezených případech mohl ve spolupráci s obcí zajistit provedení zabezpečovacích prací u odborně způsobilého podnikatelského subjektu, který je k provedení prací odborně vybaven. Pamatuje se i na případy, kdy by nedošlo k dohodě o provedení prací, aby je mohl stavební úřad nařídit.

Vždy však platí zásada, že náklady na provedení zabezpečovacích prací hradí vlastník stavby.

K § 95

Po zániku národních výborů nemají obce postavení orgánů státní správy a nemohou proto poskytovat příspěvky ze státního rozpočtu. Nereálnou se stala i podmínka, že potřebné prostředky lze poskytnout m.j. jen když je vlastník nemůže získat půjčkou, zejména od peněžního ústavu. Proto bylo ustanovení odstavce 1 aktualizováno a doplněno stanovením dalších zpřísňujících kritérií pro poskytnutí příspěvku. Z účelů, na které bylo možno poskytnout státní stavební příspěvek, byly vypuštěny nařízené udržovací práce, protože jejich provádění je zákonem stanovenou povinností vlastníků staveb.

K § 96

Po zrušení předpisů, které upravovaly hospodaření s byty, bylo nutné vypustit část týkající se vyrozumění orgánu hospodařícího s byty o potřebě zajištění náhradního bytu.

V odstavci 3 se vypouští podmínka, že stavební úřad nařídí vyklizení stavby jen "v dohodě s orgánem příslušným podle zákona o hospodaření s byty a nebytovými prostory", neboť takový zákon již neexistuje. Rovněž se vypouští oprávnění stavebního úřadu nařídit vyklizení stavby pro uskutečnění nezbytných úprav a údržby, které sám nařídil.

V případech kalamitních situací, jejichž řešení nesnese odkladu, se jeví jako jediné možné řešení, aby stavební úřad postupoval v součinnosti s obcí, přičemž k zajištění bytové náhrady lze přiměřeně použít postupu podle zákona č. 102/1992 Sb. Odpovědnost vlastníka za stavebně technický stav stavby zůstává nedotčena.

K § 96a

Okruh osob, pro které jsou vydaná rozhodnutí závazná, se rozšiřuje o ustanovení § 85 a též na právní nástupce všech účastníků řízení.

K § 97

Vymezení okruhu účastníků řízení se rozšiřuje o § 85 zákona a sjednocuje se ve shodě s ustanoveními § 34 a 59. Změna v odstavci 3 je vyvolána změnou v § 94 odst. 2.

K § 98

Do náplně činnosti státního stavebního dohledu se doplňuje pravomoc jeho orgánů dohlížet také na dodržování povinností vyplývajících pro právnické a fyzické osoby z nařízení vlády nebo z obecně závazných vyhlášek obcí, jimiž byly vyhlášeny schválené části územně plánovací dokumentace, a dále povinností, které jsou obsaženy v územních rozhodnutích, po kterých nenásleduje další rozhodnutí stavebního úřadu, při němž se plnění takových povinností kontroluje.

K § 99

Text ustanovení u písm. b) se doplňuje o působnosti podle § 124 zákona, které většina obcí v ČR vykonává. Je žádoucí, aby pracovníci obce, na kterou byla přenesena částečná pravomoc stavebního úřadu, mohli být pověřeni výkonem státního stavebního dohledu.

K § 100

Do zákona se začleňují povinnosti stavebníků, zhotovitelů staveb, popřípadě dalších odpovědných osob související s vedením stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě, jako jeden z předpokladů pro řádný výkon státního stavebního dohledu Dosud byly tyto povinnosti upraveny ve vyhlášce č. 85/1976 Sb., v platném znění.

K § 102

Návrh zpřesňuje postup orgánů státního stavebního dohledu, zjistí-li nedostatky v činnosti osob, kterou vykonávají na základě oprávnění k vybraným činnostem ve výstavbě (§ 46a).

K § 103

V současné době jsou informace o rozvodných sítích a kanalizaci a jiných liniových podzemních stavbách a zařízeních (např. drenážní systémy, kabelová vedení) poskytovány bez zákonné povinnosti a závaznosti, což způsobuje stav nejen právní nejistoty a nezodpovědnosti za správnost údajů, ale představuje to i nebezpečí poškození těchto podzemních staveb při zakládání staveb nových a při provádění zemních prací. Slovy "ověřené údaje" je třeba rozumět jakékoli potvrzení vlastníka stavby o tom, že sdělovaný údaj odpovídá vedené evidenci.

K § 105 až 106

Navržené úpravy se opírají o změny, k nimž došlo v navazujících oblastech českého právního řádu a zařazuje se sem beze změny dosavadní úprava lhůt z § 107. Doplňují se některé skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů, které ztěžují výkon státní správy na úseku stavebního řádu a jejichž postih dosavadní právní úprava neumožňovala.

Zásadní změnu představuje zvýšení pokut za přestupky na pětinásobek a stanovení rozmezí sazeb za přestupky i správní delikty. Jde o úpravu, která vyplynula z připomínkového řízení, ve kterém byly uplatňovány požadavky na výrazné zvýšení pokut podporované některými městy, která mají největší zkušenosti se stavební nekázní. Stejný požadavek vyplynul na základě dopisů došlých i Komisi pro odstraňování byrokratické zátěže.

Mimo to byla v souvislosti se změnou § 134 odst. 1 provedena odpovídající změna textu i v § 105 odstavci 1 písm. f).

K § 107

Nové znění odstavce 2 umožňuje větší diferenciaci pokut, půjde-li o opakované protiprávní jednání, neuposlechnutí výzvy orgánu státního stavebního dohledu, popř. rozhodnutí stavebního úřadu nebo pokud by se takové jednání týkalo stavby, která je předmětem státní památkové péče a ochrany přírody a krajiny. Zpřísňuje se postih fyzických osob, které se dopouštějí přestupku provádění a užívání stavby bez povolení resp. bez kolaudace, má-li stavba sloužit pro účely podnikání.

K § 107a

Výnos pokut ukládaných za přestupky je upraven zákonem o přestupcích a výnos pokut ukládaných za jiné správní delikty je v návrhu řešen podle obdobných zásad. Postup při vymáhání pokut se podřizuje jednotnému režimu zákona o správě daní a poplatků.

K § 108

Možnosti vyvlastnění byly rozšířeny v odstavci 2 písmeno f) tak, aby podle tohoto zákona a pro plnění úkolů z tohoto zákona vyplývajících, bylo možno vyvlastnit i pro účely uvedené v jiných zákonech.

Veřejně prospěšné stavby musí být vymezeny v závazné části územně plánovací dokumentace (§ 29 odst. 2). Příklady v závorce v odstavci 3 jsou nadbytečné a zavádějící, protože navozují domněnku, že stavby tam uvedené jsou vždy veřejně prospěšné.

K § 117

Struktura stavebních úřadů se upravuje s ohledem na ustanovení čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož lze působnost orgánů na úseku výkonu státní správy stanovit pouze zákonem. Pokud jde o hl. m. Prahu a územně členěná statutární města, návrh vychází z právní úpravy obsažené v zákoně o hl. m. Praze a v zákoně o obcích. U ostatních měst a obcí se respektuje stav ke dni 31.12.1997.

K § 118

Novým zněním se odstraňují některé problémy vznikající v souvislosti s výkonem tzv. obvodové působnosti stavebních úřadů a pamatuje se i na případy, kdy stavební úřad přestane tuto působnost vykonávat pro jinou obec. Nová úprava i ve specifických podmínkách činnosti stavebních úřadů vychází z ustanovení zákonů o obcích a o hlavním městě Praze.

K § 119

Nové znění § 119 aktualizuje a zjednodušuje postup pro všechny případy, kdy se má stavba nebo opatření uskutečnit v územním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů.

K § 120 - 121

Z § 120 odstavce 1 se vypouští telekomunikační stavby, které budou napříště v působnosti obecných stavebních úřadů, neboť ustanovení o speciálním stavebním úřadu pro tyto stavby nebylo v praxi naplněno.

Doplňuje se, že v případech, kdy se územní rozhodnutí nevydává, mohou speciální stavební úřady vydat povolení pro stavbu na základě osvědčení o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování, které vydá obecný stavební úřad.

Označení vojenských a jiných stavebních úřadů se aktualizují v souladu se změnami názvů, struktury a kompetencí ústředních orgánů státní správy.

K § 124

Pravomoci obcí, které nejsou stavebním úřadem, ale lze je pověřit výkonem části jeho působnosti, jsou upraveny s ohledem na novelizované ustanovení zákona v jeho části druhé, oddílech 4 až 9. Na tuto změnu se rovněž reaguje v přechodných ustanoveních.

K § 125

Upravují se označení orgánů státní správy v souladu se současnou právní úpravou.

K § 126

Smyslem uvedeného ustanovení v odstavci 1 je ochrana nejen složek životního prostředí ale i jiných zájmů chráněných zvláštními zákony. Přestože v tomto ustanovení byly předpisy chránící zvláštní zájmy vyjmenovány taxativně, uváděl zákon pouze některé chráněné zájmy, zejména pak ochranu složek životního prostředí, a opomíjel ochranu dalších zvláštních zájmů, jako je např. doprava. Vzhledem k tomu, že v současné době se okruh ochrany zvláštních zájmů dále rozšiřuje (např. zákon č. 19/1997 Sb.), je vhodnější vyjádřit ochranu zvláštních zájmů v zákoně obecně. Proto se navrhuje vypustit taxativní výčet zvláštních předpisů a upravit text zákona tak, aby všechny zájmy, které jsou chráněny podle zvláštních předpisů, byly respektovány v rozhodnutích vydávaných podle stavebního zákona a každá změna nebo rozšíření zvláštních zákonů týkající se ochrany speciálních zájmů nemusela být promítána do úpravy stavebního zákona.

Nové znění odstavce 3 je odvozeno ze zákona č. 18/1997 Sb.

Nové znění odstavce 4 je zpřesněno s cílem, aby toto ustanovení bylo v souladu se zákony, o které se posuzování vlivu na životní prostředí opírá.

K § 127

Ustanovení § 127 obsahuje ochranu zájmu v oblasti nálezů kulturně cenných předmětů, jejichž význam potvrdí Ministerstvo kultury. Náklady na zajištění tohoto veřejného zájmu by měly být hrazeny z veřejných prostředků, nikoli na úkor vlastníka. Významnou změnou je to, že proti rozhodnutí Ministerstva kultury o úhradě nákladů a ztrát bude možné podat odvolání soudu.

K § 128 až 130

Navrhuje se soustavu vybraných informací jako institut ve stavebním zákoně již obsolentní zrušit, neboť tato soustava spočívala v pojetí centrálního modelu řízení investiční výstavby. V minulosti bylo sběrem těchto dat a rozšiřováním informací pověřeno Československé středisko výstavby a architektury, problematika informací o výrobcích pro stavební část staveb byla zahrnuta v dnes již zrušené vyhlášce č. 87/1976 Sb.

K § 131

V souvislosti s vypuštěním slova "doplňky" v § 30 a 31 se upravuje i znění tohoto ustanovení

K § 134

Znění odstavce 1 bylo formulačně upraveno tak, aby respektovalo současnou terminologii, aby byly odstraněny případné pochybnosti o tom, kdo je považován za funkcionáře a zejména aby byla plně respektována nedotknutelnost obydlí zakotvená v Listině základních práv a svobod.

K § 136 až 138

Úpravy vyplývají ze změn v ostatních právních předpisech a ve struktuře a kompetenci ústředních orgánů státní správy. V § 137 odst. 3 dochází ke zpřesnění procesního postupu stavebního úřadu u občanskoprávních námitek

K § 138a

Toto nové ustanovení reaguje na novou právní úpravu, podle které platné normy zásadně ztratily závaznost. Současně však ochrana veřejných zájmů, zejména bezpečnost a zdraví osob, ochrana majetku, vyžadují stanovení některých závazných požadavků, aby bylo tohoto cíle dosaženo.

Pro případy zvláštního zřetele hodné se umožňuje povolit výjimku z obecných technických požadavků, a to v dohodě s příslušným dotčeným orgánem státní správy.

K § 139

Pod písmeny b) až f) se nově nebo přesněji definují frekventované pojmy použité v textu zákona.

Byl vypuštěn současný neúplný výčet tzv. jiných práv k pozemkům a stavbám (dosud § 139 odst. 1), neboť právní úprava majetkoprávních vztahů k pozemkům i stavbám je obsažena v občanském zákoníku, obchodním zákoníku a v dalších zvláštních předpisech. Reaguje se tak rovněž na změny v právním řádu, které mají vztah ke stavebnímu zákonu, k nimž došlo v období od přijetí jeho novely v r. 1992, a používá se současná právní terminologie.

K § 139a a 139b

Těmito ustanoveními se vyhovuje požadavku, aby základní definice územního plánování a stavebního řádu byly uvedeny v zákoně.

Účelem definic územního plánování je jednotný a nekolizní výkon veřejné správy na tomto i na navazujících úsecích. Z tohoto důvodu byl definován i pojem "současně zastavěné území obce". Cílem je vytvořit předpoklady pro účinné a hospodárné využívání urbanizovaného území, pro soustřeďování nové výstavby v současně zastavěném území obce a pro zvýšení ochrany okolní krajiny. Touto definicí se nemění platný režim ochrany zemědělského půdního fondu, stanovený v příslušných právních předpisech.

Pokud se týká pojmu "jednoduchá stavba", který má mít význam nejen pro procesní stránku věci jako tomu bylo dosud, ale i pro požadavky na jejich projektování a provádění, v § 139b odst. 5 písm. e) se z důvodů statických a bezpečnostních omezuje hloubka podzemní stavby na 3 m. Dále je zde stanoveno, že jednoduchými ani drobnými stavbami nejsou stavby vodohospodářských děl a sklady a skládky nebezpečných odpadů.

K § 142

Zvláštní úprava výkonu státní správy na úseku územního plánování a rozhodování v Praze byla jako nadbytečná zrušena, neboť vyplývá ze zákona o hl.m. Praze a ze Statutu hl.m. Prahy.

K § 143

V odstavci 1 se zmocnění k vydání prováděcích předpisů svěřuje Ministerstvu pro místní rozvoj.

Upravuje se název zadání v souladu se zněním § 20.

Dále se v souvislosti s novou koncepcí závaznosti technických norem v odst. 5 zmocňují Ministerstvo dopravy a spojů, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu k vydání předpisů o požadavcích pro speciální stavby v jejich působnosti.

K čl. II.

Článek II má charakter přechodných ustanovení. V bodech 1 - 4 se upravují otázky pořizování, projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace, bod 5 se týká řízení, která vedou jednak stavební úřady, jednak obce, které stavebními úřady nejsou a vykonávají část pravomoci přenesenou na ně podle § 124. Bod 6 reaguje na upravený rozsah pravomocí, jejichž výkon lze svěřit obcím, které nejsou stavebním úřadem.

V bodě 7 jsou v návaznosti na společenské a právní změny nastalé po novele zákona v roce 1992 změněny pojmy, označení a názvy, které již neexistují, respektive byly změněny.

K čl. III.

S cílem odstranit nejasnosti a problémy při udělování živnostenských oprávnění ve skupině 213 Stavebnictví se navrhuje změna a doplnění přílohy č. 2 živnostenského zákona.

K bodu 1

Ve sloupci 2 se doplňuje specifikace oboru, který je nutno chápat v souladu s působností živnostenského zákona jako obor živnosti, t.j. projektovou činnost ve výstavbě. Odstraní se tak problémy, které občas vznikají ohledně dokládání autorizace z jiných oborů.

Ve sloupci 3 se vypouští nadbytečná specifikace jednotlivých ustanovení zákona č. 360/1992 Sb. vzhledem k zachování platnosti dosavadních oprávnění a poukazem na příslušný § 46a stavebního zákona se vymezuje rozsah dané vázané živnosti v souladu s tímto zákonem.

K bodu 2

Ve sloupci 1 se z názvu oboru živnosti vypouští slova "udržovací práce na nich", což jsou činnosti, které ve smyslu ust. § 42 živnostenského zákona jednoznačně náleží do rozsahu živnostenského oprávnění pro výrobní živnosti a které podle stavebního zákona nenáleží mezi vybrané činnosti ve výstavbě. V oboru živnosti se tak zachovává oblast provádění staveb, jejich změn a odstraňování, jak to vyplývá ze stavebního zákona.

Ve sloupci 3 se obdobně jako u oboru živnosti projektová činnost ve výstavbě nahrazuje stávající odkaz na jednotlivá ustanovení zákona č. 360/1992 Sb., který je již uveden ve sloupci 2, odkazem na příslušné ustanovení stavebního zákona upravující provádění staveb.

K bodu 3

Ve sloupci 1 je doplněn nový obor živnosti "provádění jednoduchých a drobných staveb, jejich změn a odstraňování". Jde o soubor činností, které ve smyslu stavebního zákona není možno jednoznačně zařadit mezi vybrané činnosti ve výstavbě a jejichž odborná náročnost a ochrana veřejných zájmů nevyžaduje regulaci vstupu do podnikání a požadavky na úrovni souhrnné živnosti provádění staveb, jejich změn a odstraňování, t.j. autorizaci. Jde o činnosti, pro jejichž výkon v plné míře postačuje odborná způsobilost získaná školním vzděláním a praxí v oboru v takovém rozsahu, jaký je uveden ve sloupci 2.

Zavedením této vázané živnosti, která tvoří určitou ohraničenou oblast v oboru provádění staveb, se současně odstraní závažné problémy podnikatelů, kteří jsou nuceni při vstupu do podnikání získat autorizaci a prokazovat tak špičkovou odbornou způsobilost na úrovni, jaká je pro provádění jednoduchých a drobných staveb nadbytečná.

V sloupci 3 se obdobně doplňuje odkaz na příslušná ustanovení stavebního zákona upravující provádění staveb a specifikující jednoduché a drobné stavby.

K čl. IV.

Vzhledem k celkovým změnám stavebního práva bylo nutno upravit dosavadní zastaralé znění § 4 zákona o péči o zdraví lidu.

K čl. V.

Navrhuje doplnění zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Doplněním se sleduje vytvoření oprávnění pro dodavatele energií zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech liniová rozvodná zařízení, která ve smyslu § 108 odst. 3 je možno považovat za stavby veřejně prospěšné. Současně se stanoví podmínky, za kterých lze toto oprávnění uplatňovat. Návrh souvisí s doplněním § 108 odst. 2 o možnost vyvlastnění práv pro účely vymezené zvláštními zákony a je v souladu s ustanoveními stavebního zákona, která pro liniové stavby obsahují procesní zjednodušení ve vztahu k účastníkům řízení (např. § 36 odst. 4 a § 61 odst. 4).

K čl. VI.

Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh je již pátou novelou stavebního zákona, je nezbytné zpracovat jeho úplné znění.

K čl. VII.

V tomto ustanovení se předpokládá nezbytná legisvakance, která umožní, aby na základě konečného znění novely v podobě přijaté Parlamentem bylo možné dopracovat prováděcí předpisy tak, aby jejich účinnost byla shodná s účinností změn stavebního zákona.