Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

V § 3 se stanoví věcný rozsah kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, kterým je hospodaření se státními finančními prostředky a ostatním hmotným i nehmotným majetkem České republiky a jeho zdroji. Uvedené pojetí jednoznačně preferuje kontrolu vykonávanou v oblasti státního rozpočtu jako nástroje realizace finanční politiky státu.

Kontrole podle písm. a) bude podléhat především tvorba a užití prostředků státního rozpočtu. Hlavním hlediskem při výkonu kontroly bude realizace finanční a rozpočtové politiky prováděná vládou České republiky, jejími orgány a ústředními orgány státní správy.

Základním kritériem při této kontrole bude dodržování zákonnosti, prosazování účelnosti a zabezpečování hospodárnosti, zejména ve výdajích státního rozpočtu. Zvláštní pozornost v průběhu rozpočtového roku bude věnována dodržování rozpočtových částek a provádění změn rozpočtu.

Postavení Nejvyššího kontrolního úřadu a věcně vymezená jeho působnost na hospodaření s rozpočtovými prostředky, umožňuje vykonávat kontrolu nezávisle na kontrolní činnosti finančních orgánů, a tím i realizovat princip vrcholné kontroly nad nimi jako uplatnění objektivního a nestranného hodnocení vývoje rozpočtového hospodaření státu.

Zatímco podle písm. a) půjde o kontrolu tvorby příjmů a výdajů rozpočtu realizovanou v průběhu roku, budou se podle písm. b) podrobovat kontrole po skončení rozpočtového roku výsledky celkového rozpočtového hospodaření. V této souvislosti bude kontrola zaměřena na zabezpečování stanovených prioritních rozpočtových opatření a na plnění vybraných záměrů ve vztahu k vývoji hospodaření.

Kontrolován bude státní závěrečný účet jako celek, jeho jednotlivé kapitoly, doložení rozpočtových položek, odůvodněnost čerpání výdajů ze státního rozpočtu, čerpání jeho rezerv a odůvodněnost odchylek od stanovených záměrů.

Podle § 3, písm. c) bude kontrolován majetek státu, a to jak jeho hmotná součást, tak i finanční a ostatní prostředky, jakož i zdroje těchto prostředků včetně dluhů.

Při této kontrole se bude Nejvyšší kontrolní úřad zabývat tím, jak je pečováno o státní majetek, a posuzovat nakládání a hospodaření se státním majetkem z hlediska zákonnosti, účelnosti a hospodárnosti, a to ve všech orgánech a u všech subjektů, které majetek státu spravují.

Podle písm. g) bude Nejvyšší kontrolní úřad také kontrolovat, jak jsou plněny povinnosti a využívána práva vyplývající pro státní orgány z obecně závazných právních předpisů nebo povinnosti uložené na jejich základě, pokud upravují finančně ekonomické vztahy a výkon státní správy. Předmětem kontroly v tomto případě bude dodržování právních předpisů vytvářejících předpoklady pro řádné hospodaření s rozpočtovými prostředky nebo s majetkem státu a dodržování předpisů upravujících činnost orgánů státní správy.

V § 4 se stanovují subjekty, na něž se vztahuje kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, věcně definovaná v § 3. Patří mezi ně především vláda České republiky, orgány státní správy a další orgány České republiky (písm. a/ ), jakož i státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace České republiky (písm. b/).

Kromě těchto subjektů, které jsou zcela nebo zčásti napojeny na státní rozpočet nebo hospodaří se státním majetkem, se kontrolní působnost vztahuje podle písm. c) na právnické a fyzické osoby, jimž byly poskytnuty dotace nebo příspěvky ze státního rozpočtu České republiky, a dále fondy zřízené jako samostatné právnické osoby spravované státními orgány České republiky, jakož i nadace dotované ze státního rozpočtu.

Kontrola v této oblasti bude zaměřena pouze na nakládání s dotacemi nebo s jinými prostředky získanými ze státního rozpočtu. Při přezkoumání zákonnosti, účelnosti a hospodárnosti užití těchto prostředků bude přihlíženo i k odůvodněnosti jejich poskytování.

Pro výkon kontroly u právnických osob s majetkovou nebo finanční účastí státu podle písm. d) platí hledisko účasti státních finančních, hmotných i ostatních prostředků v jejich hospodaření v rozsahu stanoveném zákonem. Přitom pro vykonání kontroly v konkrétních případech není rozhodující podíl těchto prostředků v majetku těchto kontrolovaných subjektů ani jejich absolutní výše. Výsledky těchto kontrol budou posuzovány jen z hlediska vynakládání státních prostředků a nebudou zasahovat do hospodaření s ostatními prostředky.

Podle písm. e) se vztahuje kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu na Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky a jiné právnické osoby zřízené zákonem.

Podle písm. f) tohoto paragrafu se kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu vztahuje i na další právnické osoby, pokud tak stanoví zákon. V tomto případě se jedná o subjekty, které sice nehospodaří s rozpočtovými ani jinými prostředky státu, ale kde za účelem ochrany veřejného zájmu nebo ochrany záruk poskytnutých státem tak stanoví příslušný zákon (např. na úseku nemocenského a sociálního pojištění, veřejných sbírek, loterií apod.).

V § 5 se v odst. 1 stanoví kritéria kontroly a současně i kontrolní činnost Nejvyššího kontrolního úřadu, kterou je prověřování, zda kontrolované operace jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumávání jejich věcné a formální správnosti a posuzování, zda jsou účelné a hospodárné.

Podle § 6 vypracovává Nejvyšší kontrolní úřad stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu, které je souhrnným výstupem kontrol v oblasti státního rozpočtu. Při vypracování tohoto stanoviska bude Nejvyšší kontrolní úřad vycházet z výsledků kontroly státního závěrečného účtu (podle § 3, odst. b/) a z poznatků získaných při kontrolách tvorby a užití prostředků státního rozpočtu v průběhu roku (podle § 3, písm. a/), jakož i z dalších svých kontrolních nálezů.

Podle § 7 odst. 1 Nejvyšší kontrolní úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo jejích orgánů, např. rozpočtového výboru, vypracovává stanoviska ke zprávám o průběžném plnění státního rozpočtu, a to opět především na základě poznatků získaných při kontrolách v průběhu roku podle § 3 písm. a).

Odst. 1 umožňuje, aby se Nejvyšší kontrolní úřad na vyžádání orgánů Parlamentu České republiky vyjadřoval k návrhům právních předpisů, které mají vztah k rozpočtovému hospodaření, účetnictví, státní statistice a výkonu kontrolní činnosti v širším slova smyslu. Toto ustanovení sleduje využití profesionálních kontrolních poznatků Nejvyššího kontrolního úřadu při přípravě návrhů těchto právních předpisů a znamená i preventivní působení Nejvyššího kontrolního úřadu ve věcně upravovaných oblastech.

Podle § 8 působnost Nejvyššího kontrolního úřadu vykonávají jeho prezident, viceprezident, Prezidiální rada (dále jen "Rada"), členové této Rady, kontroloři a další jeho zaměstnanci, kteří se odborně podílejí na kontrole.

V § 9 odst. 1 se v souladu s Ústavou zvýrazňuje postavení prezidenta, který řídí úřad a jeho jménem jedná navenek.

V odst. 2 je stanovena odpovědnost prezidenta za činnost Nejvyššího kontrolního úřadu a tím odstraněn dosavadní bezodpovědnostní stav za chod tohoto úřadu a za jeho správu.

Odst. 3 a 4 řeší zastupování nepřítomného prezidenta viceprezidentem a umožňují prezidentovi pověřit viceprezidenta trvalým plněním některých úkolů.

V § 10 odst. 1 se v souladu s ustanovením Čl. 97 odst. 2 uvádí, že prezidenta a viceprezidenta jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny a doplňuje se o institut jejich odvolání v Ústavě zřejmě opomenutý. Tento způsob ustavení prezidenta a viceprezidenta do funkce odpovídá jejich nezávislému postavení a má vést k uplatnění vysokých nároků na jejich výběr. Tomu odpovídá i způsob navrhování kandidátů na funkci prezidenta a viceprezidenta uvedený v odst. 2 a 3, který má vést k eliminaci přímého vlivu politických stran a hnutí na jejich výběr.

V odst. 4 se uvádějí předpoklady, které musí splňovat prezident a viceprezident k ustavení do funkce. Poměrně vysoké požadavky na tyto představitele Nejvyššího kontrolního úřadu vycházejí z nezbytnosti zabezpečit pro řízení tohoto úřadu jen občany České republiky, kteří svými odbornými a morálními kvalitami a svými dosavadními životními zkušenostmi a vzděláním budou garantovat vysokou úroveň práce tohoto úřadu.

Odst. 5 upravuje funkční období prezidenta a viceprezidenta na dobu 6 let a odst. 6 omezuje jejich volitelnost na dobu dvou po sobě jdoucích funkčních období, tj. maximálně na dobu 12 let. Časové omezení volitelnosti prezidenta a viceprezidenta má zajistit při dostatečné stabilitě vedení tohoto úřadu potřebnou obměnu jeho představitelů.

Odst. 7 a 8 obsahuje standardní text slibu, který skládají prezident a viceprezident do rukou prezidenta republiky a ujímají se svých funkcí.

Odst. 9 a 10, obsahující požadavek neslučitelnosti funkcí představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu, vytvářejí předpoklady pro jejich nezávislost a pro nezávislost úřadu, tedy i pro objektivitu jeho kontrolních zjištění. Předpoklady pro výkon funkce představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu a požadavek neslučitelnosti těchto funkcí odpovídají i obvyklým úpravám ve vyspělých demokratických státech.

Odst. 11 a 12 řeší způsob ukončení funkce prezidenta nebo viceprezidenta na jejich vlastní žádost.

V odst. 13 jsou uvedeny důvody, pro které mohou končit funkce prezidenta a viceprezidenta před uplynutím jejich funkčního období, a v odstavci 14 tohoto paragrafu důvody, pro něž mohou být tito představitelé Nejvyššího kontrolního úřadu odvoláni ze svých funkcí.

Před uplynutím funkčního období mohou uvedené funkce končit pouze z důvodů stanovených zákonem; stejně tak odvolání těchto představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu je vázáno na důvody stanovené zákonem. Toto řešení, obdobné jako u soudců, odpovídá nezávislému postavení Nejvyššího kontrolního úřadu.

V § 11 odst. 1 se pojednává o devítičlenné Prezidiální radě (dále jen "Rada"), jejímiž členy jsou prezident, viceprezident a dalších sedm členů. Těchto sedm členů podle odst. 2 volí a odvolává Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta na dobu 4 let, přičemž se umožňuje opakovatelnost jejich volby bez omezení. To má význam pro maximální využívání jejich kvalifikace a zkušeností ve prospěch úrovně kontroly vykonávané tímto úřadem.

Odst. 3 vztahuje na členy Rady splnění podmínek pro jejich jmenování požadovaných v § 10 odst. 4 písm. a) až c) (obdobně jako pro ustanovení do funkce prezidenta a viceprezidenta).

Odst. 4 vztahuje na členy Rady ustanovení § 10 odst. 9 a 10 o neslučitelnosti funkce.

Odst. 5 a 6 upravují skládání slibu členy Rady a ujímání se jejich funkce.

V odst. 7 se uvádějí dokumenty, které Rada projednává a schvaluje. Kromě stanoviska ke státnímu závěrečnému účtu a kontrolních nálezů s ním souvisejících podle písm. a) a kontrolních nálezů, které jí podle písm. e) prezident přikáže, Rada projednává a schvaluje vnitřní organizační normy úřadu, návrh rozpočtu Nejvyššího kontrolního úřadu a souhrnné dokumenty, jimiž jsou plán kontrolní činnosti na příslušný rok a zpráva o jeho činnosti za uplynulý rok.

Podle odst. 8 člen Rady vykonává funkci ředitele odboru, jehož řízením ho prezident pověřil. Tímto ustanovením se do vnitřní organizace Nejvyššího kontrolního úřadu vnáší řešení, které je typické v zahraničí pro Nejvyšší kontrolní instituce, které mají kolegiální způsob řízení (např. Španělsko, SRN) nebo mají zavedeny v systému monokratického řízení kolegiální prvky.

V odst. 9 je členu Rady uložena povinnost zajistit pravdivost, úplnost a průkaznost kontrolních nálezů a zpráv o kontrolách, které řídil nebo byl pověřen jejich koordinací. Tím se stává odpovědným za kvalitu uvedených kontrolních dokumentů.

Odst. 10 a 11 uvádí důvody ukončení funkce člena Rady a způsob včetně důvodů jeho odvolání, a to obdobně jako v případě funkce viceprezidenta.

V odst. 12 se stanovuje lhůta 60 dnů, ve které prezident předloží návrh na nového člena Rady na uvolněné místo.

§ 12 stanovuje předpoklady, které musí splňovat kontroloři, obdobně jako jsou vyžadovány pro členy Rady s výjimkou věku, jehož hranici snižuje na 30 let; toto ustanovení netrvá také na vysokoškolském vzdělání z toho důvodu, aby funkci kontrolora mohl zastávat i vynikající odborník, který vysokoškolské vzdělání nemá, ale složil auditorskou nebo kontrolorskou zkoušku.

V části čtvrté jsou uvedena základní pravidla, kterými se řídí výkon kontroly.

§ 13 obsahuje obecná ustanovení, podle nichž kontrolu vykonávají členové Rady a kontroloři na základě písemného pověření (odst. 2), jehož obsah je uveden v odst. 4.

Odst. 3 stanovuje, že při výkonu kontroly má člen Rady povinnosti a oprávnění kontrolora; to znamená, že kde se hovoří v dalších ustanoveních o povinnostech a oprávněních kontrolorů, platí to při výkonu kontroly i pro členy Rady.

Odst. 5 obsahuje ustanovení o vyloučení kontrolorů z výkonu kontroly v případech, kdy lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti, a upravuje postup při řízení v této věci. Toto ustanovení směřuje k prosazování objektivity kontroly a současně k ochraně práv kontrolovaných subjektů.

Odst. 6 pojednává o výsledném dokumentu z kontroly, jímž je kontrolní nález, a stanovují se jeho náležitosti.

§ 14 vymezuje základní povinnosti kontrolorů při výkonu kontroly. Jejich dodržování je předpokladem pro ochranu práv kontrolovaných subjektů a současně pro naplnění principů objektivity kontroly. Rozhodující povinností musí být proto takový postup kontrolorů, který zajistí pravdivost, úplnost i průkaznost kontrolních zjištění a bude probíhat v souladu s obecně závaznými předpisy.

K zabezpečení jednotnosti a jednoznačnosti kontrolní činnosti, k vymezení vztahů mezi kontrolujícím a kontrolovaným a k zabezpečení práv kontrolovaných jsou zde určeny povinnosti týkající se zahájení kontroly, projednání jejích výsledků, vyžádání si vyjádření kontrolovaných subjektů a reagování na námitky proti pravdivosti, úplnosti nebo průkaznosti kontrolních zjištění.

§ 15 odst. 1 písm. a) až e) stanoví základní povinnosti, které mají kontrolované subjekty při vytváření podmínek k výkonu kontroly. Vymezené povinnosti kontrolovaných subjektů zajišťují základní nezbytnou součinnost s kontrolory při výkonu kontroly včetně potřebného materiálního a technického zajištění, vstupu do objektů a na pozemky, pokud souvisejí s předmětem kontroly, a poskytování informací.

Ustanovení pod písm. f) tohoto paragrafu směřuje k odstranění zjištěných závad a za tím účelem ukládá kontrolovaným subjektům povinnost předložit podle požadavků Nejvyššího kontrolního úřadu písemnou zprávu o opatřeních, která budou realizovat k odstranění zjištěných závad, a také zprávu o výsledcích jejich plnění.

V odst. 2 se uvádějí práva, která dává tento zákon kontrolovaným subjektům od zahájení kontroly až po seznámení s obsahem kontrolního nálezu, vznesení námitek proti pravdivosti, úplnosti a průkaznosti kontrolních zjištění a podání případného odvolání, jestliže námitkám nebylo vyhověno.

§ 16 v bodě 1 nově formuluje povinnosti, které má člen Rady, jemuž bylo podáno výše uvedené odvolání. Ustanovení pod písm. a) a b) mu ukládají povinnost přezkoumat pravdivost, úplnost a průkaznost kontrolních zjištění a opodstatněnost důvodů proti nim uvedených v odvolání a zajistit, aby kontrolní nález obsahoval pouze tvrzení pravdivá, úplná a prokázaná.

Podle ustanovení písm. c) postupuje člen Rady námitky, jejichž odůvodněnost neuznal, k posouzení Radě, která o nich rozhodne s konečnou platností.

Podle odst. 2 sice není proti rozhodnutí Rady opravný prostředek přípustný, ale odst. 3 dává kontrolovanému subjektu právo požádat, aby jeho odlišné stanovisko ke kontrolním zjištěním uvedeným v kontrolním nálezu bylo k němu připojeno a tvořilo jeho součást.

Podle odst. 4 požadavku kontrolovaného subjektu o připojení odlišného stanoviska ke kontrolnímu nálezu Nejvyšší kontrolní úřad vyhoví. Tímto způsobem přestává být kontrolní nález jednostranným aktem Nejvyššího kontrolního úřadu a poskytuje pro případné rozhodování dalších orgánů i odlišné stanovisko kontrolovaného subjektu.

V § 17 odst. 1 je umožněno Nejvyššímu kontrolnímu úřadu

- k prosazení potřebných podmínek pro výkon kontroly uplatnit vůči fyzické osobě, která zavinila, že kontrolovaný subjekt nesplnil povinnost podle § 15 odst. 1 písm a) až e) pořádkovou pokutu až do výše 100 000,- Kč , a to i opakovaně,

- uložit pokutu až do výše 1 000 000,- Kč kontrolovaným subjektům, které nepředloží ve stanovené lhůtě písemné zprávy o opatřeních, jež budou realizovat k odstranění zjištěných závad, nebo zprávy o výsledcích jejich plnění.

V odst. 2 až 7 tohoto paragrafu je stanoven postup při ukládání pořádkových pokut a při podání rozkladu proti jejich uložení.

Podle odst. 8 jsou pokuty příjmem státního rozpočtu České republiky.

Část pátá v § 18 upravuje další činnost Nejvyššího kontrolního úřadu, která zahrnuje vydávání Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu (a to čtyřikrát ročně) a spolupráci s nejvyššími kontrolními institucemi v zahraničí.

Část šestá upravuje vztah Nejvyššího kontrolního úřadu k Parlamentu a k vládě České republiky.

V § 19 odst. 1 se uvádějí dokumenty, které prezident povinně předkládá Poslanecké sněmovně; jsou to stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu České republiky a souhrnná zpráva o kontrolní činnosti za uplynulý rok.

Podle odst. 2 prezident předkládá příslušnému orgánu Parlamentu České republiky vždy plán kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na příslušný rok uvedený pod písm. d). Dokumenty uvedené pod písm. b) a c) předkládá na základě vyžádání Poslanecké sněmovny nebo jejího orgánu, popřípadě Senátu. Stanovisko ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu vypracované podle § 7 odst. 1, stanoviska k návrhům právních předpisů uvedených v § 7 odst. 2 tohoto zákona a zprávy o výsledcích kontrolní činnosti (kontrolní nálezy) předkládá na základě dohody s příslušným orgánem Poslanecké sněmovny.

Na základě ustanovení odst. 3 se upouští od dosavadního neproduktivního systému předkládání všech kontrolních závěrů vládě k informaci. Namísto toho bude prezident předkládat vládě k projednání jen zprávy o závažných zjištěních, kde potřebná opatření k nápravě zjištěného stavu přesahují rámec kompetence jednotlivých ústředních orgánů státní správy, a informaci o závažných závadách a nedostatcích, uvedených v kontrolních nálezech předaných příslušným ústředním orgánům státní správy, k jejichž odstranění nebo nápravě tyto orgány nepodnikly potřebné kroky.

Odst. 4 opravňuje prezidenta účastnit se schůzí Parlamentu České republiky, všech jeho orgánů a schůzí vlády České republiky s tím, že požádá-li o slovo, bude mu uděleno. Toto právo prezidenta vyplývá z postavení Nejvyššího kontrolního úřadu a z charakteru jeho činnosti.

Odst. 5 a 6 ukládají prezidentovi povinnost zúčastnit se jednání výše uvedených orgánů, pokud budou projednávána stanoviska, zprávy a informace jím předložené podle odst. 1 písm. a), b) a odst. 3 nebo bude-li o to některým z těchto orgánů požádán.

V § 20 se uvádí způsob financování Nejvyššího kontrolního úřadu ze státního rozpočtu, způsob vnitřního projednání a schválení návrhu rozpočtu, jakož i jeho předložení Poslanecké sněmovně a Ministerstvu financí.

V § 21 odst. 1 se uvádí, že Nejvyšší kontrolní úřad je právnickou osobou hospodařící s prostředky rozpočtové kapitoly shodně jako orgány státní správy.

V odst. 2, 3, 4 se pojednává o kontrole rozpočtové kapitoly Nejvyššího kontrolního úřadu, jejím závěrečném účtu a jeho předložení Poslanecké sněmovně nebo jejím orgánům.

Podle § 22 upravuje platy a požitky prezidenta, viceprezidenta a členů Rady zvláštní zákon, jímž je zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců ve znění zákona č. 138/1996 Sb.

§ 23 ukládá prezidentovi, viceprezidentovi, členům Rady, kontrolorům, ostatním zaměstnancům a dalším osobám podílejícím se na činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvědí při své činnosti. Ochrana poskytovaná tímto ustanovením se vztahuje nejen na státní, hospodářské a služební tajemství, ale i na skutečnosti, jimiž by mohla být dotčena práva třetích osob. V tomto případě jde také o to, aby poznatky získané při kontrole nemohly být zneužity v neprospěch kontrolovaných subjektů při jejich další činnosti (nekalá soutěž, snížení konkurenceschopnosti a další), popřípadě v neprospěch jejich zaměstnanců.

§ 26 upravuje součinnost vlády, orgánů státní správy a dalších orgánů České republiky s Nejvyšším kontrolním úřadem v těch případech, kdy z této jejich součinnosti by nebylo možno dospět k úplnosti kontrolního zjištění. Předpokládá se součinnost alespoň poskytnutím podkladů a informací vztahujících se ke skutečnostem zjištěným při kontrole.

§ 27 umožňuje Nejvyššímu kontrolnímu úřadu zapojovat na smluvním základě externí odborníky. Půjde zejména o specialisty, jejichž spoluúčast při určitých kontrolách povede ke zvýšení odbornosti při přezkoumávání jednotlivých případů.

Část devátá obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení.

V § 28 se zrušuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 29 v odst. 1 pojednává o zrušení funkce prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu ustavených do svých funkcí podle zákona č. 166/1993 Sb.

Podle odst. 2 mohou být výše uvedené osoby ustaveny do funkcí v Nejvyšším kontrolním úřadu zřízeném tímto zákonem, pokud splňují podmínky tohoto zákona, a to způsobem v něm stanoveným.

Podle odst. 3 se kontroloři a ostatní zaměstnanci stávají zaměstnanci Nejvyššího kontrolního úřadu, zřízeného tímto zákonem.

§ 30, 31 obsahují přechodná ustanovení týkající se přechodu hmotného majetku a majetkových a dalších práv na nově vzniklý Nejvyšší kontrolní úřad, dokončení kontrol zahájených podle předcházející právní úpravy.

Podle § 32 jiné právní předpisy, pokud upravují vztahy k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, jeho členům a kontrolorům ve smyslu zákona č. 166/1993 Sb., se vztahují podle povahy věci na Nejvyšší kontrolní úřad, členy Rady a kontrolory podle tohoto zákona.

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v čl. 97 odst. 1 stanoví, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

V čl. 97 odst. 2 Ústavy se stanoví, že prezidenta a viceprezidenta jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny prezident republiky a konečně v odst. 3 se uvádí, že postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon. K realizaci ustanovení uvedeného v odst. 3 byl přijat zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Od 1. července 1993, kdy nabyl citovaný zákon účinnosti, byl šestkrát novelizován a v lednu loňského roku byl předložen návrh již sedmé novely, která však nebyla dosud přijata.

Návrh této novely předložili poslanci podvýboru rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny pro kontrolu na základě svých poznatků o množství a závažnosti nedostatků stávající právní úpravy. Předložená novela obsahovala 50 různých změn proti předcházejícímu znění citovaného zákona, přitom však neřešila jeho nejpodstatnější vady.

Za nedostatečné považovala znění návrhu novely i skupina členů Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu, která vypracovala protinávrh a shrnula výhrady proti předloženému návrhu ve "Stanovisku" schváleném Kolegiem Nejvyššího kontrolního úřadu dne 4. března 1996.

Návrh novely i protinávrh však shodně usilovaly o nové vymezení působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby byla nezávislou kontrolou pokryta rozsáhlá oblast, v níž dochází k nakládání se státním majetkem a rozpočtovými prostředky nebo jde o hospodaření s veřejnými prostředky vybíranými na základě zákona.¹⁾

Z výše uvedeného vyplývá, že dosud platná právní úprava Nejvyššího kontrolního úřadu obsažená v zákoně č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, byla již v minulém volebním období shledána jako nevyhovující nejen poslanci příslušného podvýboru rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, ale i členy Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu.

Legislativně právní vady a nedostatky vyplývající z celkové koncepce citovaného zákona jsou však takového rázu, že je nelze odstranit jeho novelizací. Proto se přistoupilo ke zpracování a předložení návrhu zákona nového, který vytváří pevný právní základ pro výkon nezávislé kontroly v našem státě.

___________________

¹⁾ Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu ve znění pozdějších předpisů - parlamentní tisk č. 2061/1966

Tento návrh zákona vychází z tradic nezávislých kontrolních institucí v našem státě, ze zkušeností s fungováním nejvyšších kontrolních úřadů existujících u nás od roku 1992 a z poznatků o postavení, působnosti a vnitřní organizaci nejvyšších kontrolních institucí ve vyspělých státech.

Přínos navrhovaného zákona lze charakterizovat následovně :

a) Respektuje ustanovení hlavy páté Ústavy České republiky ²⁾, věnované Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, ustanovení Listiny základních lidských práv a svobod ³⁾ a zásady Limské deklarace⁴⁾ pro formování nejvyšších kontrolních institucí.

b) Sleduje naplnění ujednání Evropské dohody zakládající přidružení České republiky na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé ⁵⁾ , v jejímž článku 84 odst. 2 písm. a) se Česká republika zavazuje (dne 4. října 1993 s nabytím platnosti dnem 2. února 1995), že "spolupráce bude zaměřena na zřízení nezávislého nejvyššího kontrolního úřadu v ČR".

c) Napravuje legislativní vady stávající právní úpravy, mezi něž patří např. legislativní anomálie spočívající v tom, že zákon č. 166/1993 Sb., který upravil postavení, působnost, organizační strukturu a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu a současně zrušil Nejvyšší kontrolní úřad České republiky, zřízený ústavním zákonem č. 481/1991 Sb., ale žádný nový Nejvyšší kontrolní úřad ve svých ustanoveních nezřídil. Stávající Nejvyšší kontrolní úřad má sice svoji funkční a personální náplň, ale nebyl zákonem zřízen, tudíž právně neexistuje, což se vymyká ústavnímu pořádku v našem státě.

d) Oproti stávající právní úpravě

- stanovuje kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v souladu s doporučeními Limské deklarace a s naléhavou potřebou ochrany majetku státu a dozoru nad jeho hospodařením s prostředky státního rozpočtu,

- upravuje na nových základech vztah Nejvyššího kontrolního úřadu k Parlamentu České republiky a k vládě České republiky,

- zjednodušuje vnitřní organizační strukturu Nejvyššího kontrolního úřadu a vytváří předpoklady pro zvýšení operativnosti jeho jednání,

- zavádí odpovědnost prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu za činnost úřadu a odpovědnost jednotlivých organizačních článků Nejvyššího kontrolního úřadu za pravdivost, úplnost a průkaznost kontrolních zjištění,

___________________

²⁾ Ústavní zákon České národní rady č. 1/1992 Sb.

³⁾ Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1992 Sb.

⁴⁾ "Limská deklarace o základních směrech finanční kontroly", přijatá na IX. kongresu světové organizace INTOSAI, sdružující kontrolní instituce všech členských zemí OSN.

⁵⁾ Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb.

- odstraňuje nerovnoprávné postavení kontrolovaných subjektů vůči kontrolorům a stanovuje vedle povinností uložených jim ve stávajícím zákoně také jejich práva,

- dává oprávnění kontrolovanému subjektu po vyčerpání námitkového a odvolacího řízení požádat, aby jeho odlišné stanovisko ke kontrolním zjištěním uvedeným v kontrolním nálezu bylo k němu připojeno a tvořilo jeho součást, a tím odstraňuje dosavadní jednostranné zveřejňování informací o orgánech státní správy a dalších institucích bez jejich stanovisek,

- upravuje obsah Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu, aby mohla být důsledně zachována mlčenlivost o utajovaných skutečnostech,

- ukládá kontrolovaným subjektům povinnost předložit zprávu o opatřeních, která učiní k odstranění zjištěných závad, jakož i zprávu o výsledcích jejich plnění,

- umožňuje zapojovat do své kontrolní a ostatní činnosti externí odborníky na smluvním základě.