Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 23 zákona č. ..../1997 Sb., o soudních znalcích a soudních tlumočnících a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen "zákon"):

(1) Seznam soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 2 odst. 1 zákona) obsahuje oddíl pro zápis soudních znalců a oddíl pro zápis soudních tlumočníků. Oddíl pro zápis soudních znalců se člení způsobem stanoveným Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu státní správy soudů podle základních oborů, ve kterých je vykonávána znalecká činnost (dále jen "obor"), některé obory se podle rozsahu člení dále na odvětví; oddíl pro zápis soudních tlumočníků se člení podle jazyků.

(2) Opis seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků a jeho doplňky a změny zasílá krajský soud Ministerstvu spravedlnosti, krajskému státnímu zastupitelství, Policii České republiky - správě příslušného kraje a krajskému úřadu vyšetřování, okresním soudům, okresním úřadům, finančním úřadům a okresním státním zastupitelstvím ve svém obvodu, případně dalším státním orgánům ve svém obvodu na základě jejich žádosti.

(3) Ministerstvo spravedlnosti v rámci výkonu státní správy soudů zajistí jednotné vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků krajskými soudy.

(1) Ústřední seznam soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 2 odst. 2 zákona) se člení obdobně jako seznamy krajských soudů a obsahuje kromě údajů uvedených v těchto seznamech též údaj o tom, u kterého krajského soudu je soudní znalec nebo soudní tlumočník v seznamu zapsán.

(2) Opis ústředního seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků poskytuje Ministerstvo spravedlnosti rovněž Nejvyššímu státnímu zastupitelství a vrchním státním zastupitelstvím, Policejnímu prezidiu České republiky a Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, popřípadě dalším státním orgánům na základě jejich žádosti.

(1) Seznam znaleckých pracovišť (§ 16 zákona) se skládá ze 2 oddílů. Do prvého oddílu se zapisují znalecká pracoviště (§ 16 odst. 1 zákona) a do druhého oddílu se zapisují vědecká pracoviště (§ 16 odst. 2 zákona).

(2) Opis seznamu znaleckých pracovišť poskytuje Ministerstvo spravedlnosti rovněž Nejvyššímu státnímu zastupitelství a vrchním státním zastupitelstvím, Policejnímu prezidiu České republiky a Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, popřípadě dalším státním orgánům na základě jejich žádosti.

(1) Vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků a seznamu znaleckých pracovišť a pořizování a poskytování jejich opisů a výpisů z nich může být zajišťováno s využitím prostředků výpočetní techniky.

(2) Krajské soudy a okresní soudy v jejich obvodu zveřejní vývěskou v soudní budově místo, kde lze nahlédnout do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků vedeného příslušným krajským soudem, ústředního seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků a seznamu znaleckých pracovišť. Zároveň uvedou osobu pracovníka soudu, na něhož je možno se obrátit se žádostí o výpis soudních znalců nebo znaleckých pracovišť z určitého oboru anebo soudních tlumočníků z určitého jazyka (§ 2 odst. 3 a § § 16 odst. 3 zákona).

(3) Soudy zabezpečí veřejnost seznamů podle odstavce 2 i v případech, kdy jsou příslušné seznamy vedeny s využitím výpočetní techniky.

(1) V žádosti o zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 4 odst. 1 zákona) žadatel uvede jméno a příjmení, případně akademický titul, vědecko pedagogický titul a vědeckou hodnost, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, pokud je v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru, též adresu zaměstnavatele, a pokud podniká, adresu místa podnikání; k žádosti přiloží

a) doklady o dosaženém vzdělání a praxi v oboru, který má být předmětem znalecké činnosti, nebo v jazyce, který má být předmětem tlumočnické činnosti,

b) doklady o zvláštním vzdělání vztahujícím se ke znalecké nebo tlumočnické činnosti, pokud takové vzdělání žadatel absolvoval,

c) výpis z rejstříku trestů ne starší než šest měsíců,

d) jedná-li se o znaleckou činnost, ke které je potřebné zvláštní materiálně technické vybavení, prohlášení, zda takové vybavení vlastní nebo má zajištěnu možnost jeho používání.

(2) K zapsání soudního znalce nebo soudního tlumočníka do seznamu na základě požadavku předsedy krajského soudu (§ 5 zákona) provede potřebná šetření a opatří písemné podklady pro zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků příslušný krajský soud.

(3) V žádosti o zapsání do seznamu znaleckých pracovišť (§ 16 odst. 4 zákona) žadatel uvede název pracoviště, případně obchodní jméno, sídlo a předmět činnosti; k žádosti přiloží

a) doklady, opravňující pracoviště k výkonu činnosti v oboru, který má být předmětem znalecké činnosti,

b) seznam zaměstnanců, kteří budou znaleckou činnost zajišťovat, spolu s údaji o dosaženém vzdělání a praxi v oboru,

c) jedná-li se o znaleckou činnost, ke které je potřebné zvláštní materiálně technické vybavení, prohlášení, zda takové vybavení vlastní nebo má zajištěnu možnost jeho používání.

(1) Ministr spravedlnosti vyslovuje souhlas se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 3 odst. 2 zákona) pro jednotlivé obory znalecké činnosti a pro odvětví těchto oborů v případě osob, které jsou zaměstnanci ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, vysokých škol a státních vědeckých nebo výzkumných ústavů. Dále vyslovuje souhlas se zápisem do seznamu v případě soudních znalců z oboru práva pro oblast právních vztahů k cizině, jakož i v případech, které si vyhradí.

(2) Předsedy krajských soudů zmocňuje ministr spravedlnosti k vyslovení souhlasu se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků v ostatních případech; příslušný je předseda krajského soudu, v jehož obvodu má soudní znalec nebo soudní tlumočník trvalý pobyt.

(3) V případě soudních znalců a soudních tlumočníků, jakož i znaleckých ústavů a vědeckých pracovišť, oprávněných působit ve věcech, kde jsou předmětem jednání skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, vyslovuje souhlas s jejich zápisem do příslušného seznamu ministr spravedlnosti v součinnosti s ministrem vnitra, popřípadě ministrem obrany.

(1) V osvědčení o zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 6 odst. 2 zákona) se uvede:

a) jméno, příjmení, případně akademický titul, vědecko pedagogický titul a vědecká hodnost soudního znalce nebo soudního tlumočníka,

b) den zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků a označení seznamu, ve kterém je soudní znalec nebo soudní tlumočník zapsán,

c) obor (obory), případně odvětví, pro které je soudní znalec zapsán v seznamu, nebo jazyk (jazyky), pro který je soudní tlumočník zapsán v seznamu,

(2) Osvědčení musí být opatřeno úředním razítkem krajského soudu, v jehož obvodu je soudní znalec nebo soudní tlumočník do seznamu zapsán, a podpisem jeho předsedy.

(1) Úřední razítko soudního znalce a úřední razítko soudního tlumočníka (§ 7 odst.2 zákona) má průměr 36 milimetrů, text je proveden v kruhu okolo státního znaku (dále jen "úřední razítko").

(2) Příslušný orgán státní správy soudů vydá soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníkovi potvrzení opravňující ho k objednávce a převzetí úředního razítka na jeho náklad.

(3) Krajské soudy evidují vzory otisků úředních razítek a podpisové vzory soudních znalců a soudních tlumočníků zapsaných v seznamech jimi vedených.

(1) Znalecký nebo tlumočnický deník (§ 13 zákona) se skládá z průběžně číslovaných, pevně spojených listů a obsahuje pokyny k jeho vyplňování. Tiskopis znaleckého nebo tlumočnického deníku vydá soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníkovi krajský soud, v jehož seznamu je veden; deník opatří razítkem a pořadovým číslem s uvedením počtu listů.

(2) Krajský soud se přesvědčuje zpravidla ročními prohlídkami, zda deníky jsou řádně vedeny. Prohlídku znaleckého nebo tlumočnického deníku provádí krajský soud též před vydáním tiskopisu nového deníku. Dohled nad prováděním těchto prohlídek vykonává Ministerstvo spravedlnosti.

(3) Znalecký nebo tlumočnický deník slouží soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníkovi k evidování odměn za znaleckou nebo tlumočnickou činnost a k evidování náhrad nákladů souvisejících s výkonem činnosti soudního znalce nebo soudního tlumočníka.

(1) V soudním nebo správním řízení (§ 1 odst. 2 písm.a₎ zákona) ustanoví soud nebo jiný orgán, který řízení vede, soudního znalce nebo soudního tlumočníka zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu se řízení koná; jestliže v tomto seznamu není zapsán soudní znalec v příslušném oboru nebo soudní tlumočník v příslušném jazyce, anebo jestliže pro to svědčí jiné důvody, ustanoví soudního znalce nebo soudního tlumočníka zapsaného v obvodu jiného krajského soudu. Znalecký posudek v soudním nebo správním řízení může být vždy vyžádán rovněž od znaleckého pracoviště (§ 16 odst. 1 zákona) nebo od vědeckého pracoviště (§ 16 odst. 2 zákona), zapsaného pro příslušný obor v seznamu znaleckých pracovišť.

(2) Jestliže v soudním nebo správním řízení má být ustanovena znalcem nebo tlumočníkem osoba, která není zapsána v seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 19 zákona), ověří si orgán, který řízení vede, předpoklady této osoby pro podání znaleckého posudku nebo k provedení tlumočnického úkonu.

(3) Soudní znalec nebo soudní tlumočník se při znaleckém nebo tlumočnickém úkonu odvolá na složený slib. Znalec nebo tlumočník nezapsaný v seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků složí slib před podáním posudku nebo provedením tlumočnického úkonu.

(4) Soud nebo jiný orgán, který soudního znalce (znalecké pracoviště nebo vědecké pracoviště) v soudním nebo správním řízení ustanovil, vymezí jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se soudní znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.

(1) Při vyžádání znaleckého posudku nebo tlumočnického úkonu v soudním nebo správním řízení uloží v mezích stanovených příslušným procesním předpisem soud nebo jiný orgán, který řízení vede, lhůtu, ve které má být posudek nebo úkon proveden; před uložením lhůty se soudním znalcem (znaleckým pracovištěm nebo vědeckým pracovištěm) nebo soudním tlumočníkem projedná, zda může v zamýšlené lhůtě úkon provést.

(2) V naléhavých případech může soud nebo jiný orgán, který řízení vede, žádat spěšné provedení znaleckého nebo tlumočnického úkonu; v tomto případě se uvede v opatření, kterým je soudní znalec (znalecké pracoviště nebo vědecké pracoviště) nebo soudní tlumočník ustanoven, výslovně, že je žádáno spěšné provedení úkonu, a stanoví se lhůta k jeho provedení. Povinnost projednání lhůty podle odstavce 1 platí v takovém případě obdobně.

(1) Soudní znalec (znalecké pracoviště nebo vědecké pracoviště) ve znaleckém posudku (§ 1 odst. 2 zákona) uvede popis zkoumaného předmětu, vztahu nebo jevu, postup a výsledky zkoumání s označením použitých metod a prostředků zkoumání (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, spolu s odpověďmi na tyto otázky (závěr). Ke znaleckému posudku se podle potřeby připojuje fotografická nebo jiná dokumentace průběhu a výsledků zkoumání.

(2) Každé vyhotovení písemně podávaného znaleckého posudku musí být podepsáno a opatřeno úředním razítkem (razítkem znaleckého pracoviště nebo vědeckého pracoviště), na poslední straně posudku musí být připojena znalecká doložka. Posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna úředním razítkem (razítkem znaleckého pracoviště nebo vědeckého pracoviště). V úvodu posudku se uvede, kým byl posudek vyžádán a v jaké věci.

(3) Pokud je to podle povahy věci vhodné, mohou být se souhlasem orgánu, který soudního znalce v řízení ustanovil, některé části nebo přílohy písemného znaleckého posudku zpracovány na technických nosičích dat, v takovém případě se v písemné části posudku uvede přesný soupis těchto nosičů dat spolu s výstižným popisem jejich obsahu.

(4) Soudní znalec písemný znalecký posudek na požádání orgánu, který ho v řízení ustanovil, osobně stvrdí, doplní nebo jeho obsah blíže vysvětlí, za znalecké pracoviště nebo vědecké pracoviště tak učiní osoba v posudku uvedená (§ 18 odst. 1 zákona).

(5) Při znaleckém posudku podávaném v soudním nebo správním řízení ústně do protokolu se na závěr uvedou též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.

(6) Na zprávy soudních znalců v případech, kdy jsou vyžadovány podle zvláštního zákona v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob (§ 1 odst. 2 písm. b₎ zákona), se použijí ustanovení o znaleckých posudcích přiměřeně.

(1) Úřední překlad (§ 1 odst. 3 zákona písm. b₎ zákona), nebo jiný tlumočnický úkon (§ 1 odst. 3 písm. a₎ zákona), který vypracuje soudní tlumočník písemně (dále jen "písemný překlad"), musí být v každém vyhotovení podepsán a opatřen otiskem úředního razítka; soudní tlumočník v něm rovněž uvede, kým byl překlad vyžádán a v jaké věci. Písemný překlad musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně písemného překladu a přetištěna úředním razítkem soudního tlumočníka. S písemným překladem musí být sešita přeložená listina; nelze-li tuto listinu k překladu připojit, spojí se s překladem její ověřený opis. Soudní tlumočník na první straně písemného překladu uvede, z kterého jazyka byl překlad proveden, a na poslední straně připojí tlumočnickou doložku.

(2) Tlumočnický úkon prováděný ústně v soudním nebo správním řízení uzavře soudní tlumočník údaji, které se při písemném překladu uvádějí v tlumočnické doložce.

(1) Znalecká doložka musí obsahovat označení seznamu, v němž je soudní znalec (znalecké pracoviště nebo vědecké pracoviště) zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku (evidenci znaleckého pracoviště nebo vědeckého pracoviště).

(2) Tlumočnická doložka musí obsahovat označení seznamu, v němž je soudní tlumočník zapsán, označení jazyka, v němž je oprávněn provádět tlumočnické úkony, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve tlumočnickém deníku.

(3) Znalecká nebo tlumočnická doložka se napíše perem, psacím strojem nebo pomocí prostředků výpočetní techniky, popřípadě se připojí otiskem razítka.

Odměna za posudek nebo zprávu (dále jen "posudek") soudního znalce činí podle jejich náročnosti a podle stupně odbornosti, kterou bylo nutné k jejich podání vynaložit, za jednu hodinu práce 75 až 125 Kč.

(1) Odměna za úkon soudního tlumočníka činí podle jeho náročnosti a podle stupně odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit:

Pol.1: Při ústním překladu z cizího jazyka do češtiny nebo naopak za jednu hodinu...................... 75 až 125 Kč,

Pol.2: Při ústním překladu z cizího jazyka do cizího jazyka za jednu hodinu .......................85 až 125 Kč,

Pol.3: Při písemném překladu z cizího jazyka do češtiny nebo naopak za jednu stránku ......................75 až 125 Kč,

Pol.4: Při písemném překladu z cizího jazyka do cizího jazyka za jednu stránku .......................85 až 125 Kč.

(2) Při písemném překladu se počet stránek pro stanovení odměny soudního tlumočníka určí vždy podle přeloženého textu. Není-li napsán latinkou nebo azbukou, vychází se z počtu stránek překládaného textu. To platí i pro revizi překladu podle § 17.

(1) Odměna za jazykovou revizi překladu činí podle hledisek uvedených v § 16 odst. 1 za jednu stránku 20 až 30 Kč.

(2) Bylo-li nutno při revizi překladu jeho text zcela přepracovat, náleží soudnímu tlumočníkovi odměna podle sazeb uvedených v § 16 odst. 1.

Za tlumočení projevů ve styku s neslyšícími nebo němými osobami přísluší odměna podle ustanovení § 16 odst.1 pol. 1.

(1) Je-li posudek soudního znalce vzhledem k okolnostem případu mimořádně obtížný, může být ve zvlášť odůvodněných případech odměna výjimečně přiměřeně zvýšena až o 20 %.

(2) Jde-li o posudek, kterým je přezkoumáván posudek jiného znalce, může být odměna zvýšena až o 10 %.

(3) Je-li nutné spěšné provedení úkonu, nebo bylo-li soudnímu znalci uloženo úkon provést v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci, může být odměna zvýšena až o 50 %.

(4) Zvýšení podle odstavců 1, 2 a 3 lze slučovat.

U často se opakujících jednoduchých znaleckých posudků spočívajících v odborném zjišťování v podstatě stejných skutečností, zejména v provádění zkoušek pomocí speciálního zařízení, popřípadě laboratorního postupu, krátí se hranice sazeb uvedených v § 15 o 20 %.

(1) Odměny za úkon soudního tlumočníka stanovené podle § 16 odst. 1 pol. 1 a 2 lze zvýšit

a) až o 20 % za tlumočení projevů zvlášť náročných na přesnost nebo odbornost tlumočení,

b) až o 10 % za tlumočení afrických a asijských jazyků,

c) až o 50 % z důvodu jiné náročnosti, zejména bylo-li uloženo úkon provést spěšně, nebo v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci.

(2) Odměny za úkon soudního tlumočníka stanovené podle § 16 odst. 1 pol. 3, 4 lze zvýšit

a) až o 50 %, je-li překlad zvlášť odborně náročný, nebo z důvodu jiné náročnosti, zejména bylo-li uloženo úkon provést spěšně, nebo v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci,

b) až o 30 %, je-li překlad pořizován z magnetofonového nebo jiného zvukového záznamu,

c) až o 20 % z důvodu jiné náročnosti překladu, zejména jde-li o text těžko čitelný.

(3) Při tlumočení projevů ve styku s osobami neslyšícími nebo němými lze odměnu podle § 16 odst. 1 pol. 1 zvýšit až o 10 %, je-li taková osoba stižena duševní poruchou nebo neovládá-li dobře způsob dorozumívání.

(4) Zvýšení podle odstavce 1 písm. a) až c) a odstavce 3 lze slučovat; rovněž lze slučovat zvýšení podle odstavce 2 písm. a) až c).

(1) Je-li k provedení posudku soudního znalce nebo úkonu soudního tlumočníka podle § 16 odst. 1 pol. 1, 2 třeba méně než jedné hodiny, náleží odměna za celou hodinu. Poslední započatá hodina se započte celá, s výjimkou případu, kdy soudní znalec nebo soudní tlumočník v této době pokračuje v dalším znaleckém nebo tlumočnickém úkonu.

(2) Jednou stránkou překladu se rozumí text psaný psacím strojem nebo pomocí prostředků výpočetní techniky, obsahující 30 řádků po 60 znacích včetně mezer; nadpisy a nedokončené řádky se posuzují jako celé řádky. Nedokončená stránka se posuzuje jako celá, uzavírá-li text nebo jeho ucelenou část.

(1) Soud nebo jiný orgán, který soudního znalce nebo soudního tlumočníka v řízení ustanovil, určí výši odměny a náhrady nákladů (§ 20 odst. 5 zákona), popřípadě rozhodne o náhradě mzdy soudního znalce nebo soudního tlumočníka v rámci řízení, v němž byl znalecký posudek nebo tlumočnický úkon proveden.

(2) Při určování výše odměny za znalecký nebo tlumočnický úkon se hodnotí především:

a) povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu,

b) charakter a účelnost pomocných prací; při znaleckém posudku je studium spisu zpravidla součástí úkonu,

c) přiměřenost doby trvání úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými,

d) dodržení stanovené lhůty, zejména bylo-li uloženo spěšné provedení úkonu,

e) zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem nebo tlumočnického úkonu provedeného jiným tlumočníkem.

(3) V rozhodnutí, kterým se určuje odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy, se s odkazem na příslušné ustanovení této vyhlášky uvedou důvody, podle kterých bylo rozhodnuto o jednotlivých položkách, z nichž se skládá odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy.

(1) Soud nebo jiný orgán, který soudního znalce nebo soudního tlumočníka v řízení ustanovil, je oprávněn stanovit odměnu v rámci sazby krácené až na polovinu, jestliže soudní znalec nebo soudní tlumočník provedl úkon vlastní vinou opožděně nebo nekvalitně.

(2) Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, v jehož důsledku je úkon v řízení nepoužitelný, může soud nebo jiný orgán, který soudního znalce nebo soudního tlumočníka v řízení ustanovil, odměnu odepřít.

(1) Soudní znalec, který podává posudek, nebo soudní tlumočník, který provádí tlumočnický úkon, má nárok

a) na náhradu cestovních a jiných výdajů, a to podle obecných předpisů o náhradě cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách. Mezi hotové výdaje náleží i částky, které soudní znalec zaplatil za pomocné práce, a náklady, které soudní znalec uhradil za použití zvláštních přístrojů, zařízení nebo materiálů (§ 12 zákona).

b) na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého nebo tlumočnického úkonu, včetně čekací doby a doby strávené na cestě k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou.

(2) Soudní znalec nebo soudní tlumočník má nárok na poskytnutí zálohy na úhradu nákladů uvedených v odstavci 1.

(3) Při poskytování záloh soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníku na úhradu hotových výloh spojených s úkonem se postupuje tak, aby nedocházelo k přeplatkům.

(4) Náhrada hotových výloh se poskytuje soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníku na základě předložených dokladů; obdobně se postupuje v případech, kdy soudní znalec účtuje odměnu, kterou poskytl za provedení pomocných prací jiné osobě. Za pomocné práce lze přiznat náhradu vyplacené odměny v souladu se mzdovým (platovým) tarifem platným pro takové nebo obdobné činnosti.

(5) Při uplatnění nároku na náhradu mzdy soudního znalce nebo soudního tlumočníka se postupuje obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka.

(6) Neposkytuje se náhrada nákladů vzniklých soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníku v souvislosti se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků, vyškrtnutím z něj nebo s pozastavením výkonu znalecké nebo tlumočnické činnosti, jakož ani náhrada nákladů, které soudnímu znalci nebo soudnímu tlumočníku vzniknou v souvislosti s úkoly řízení znalecké nebo tlumočnické činnosti a metodického vedení soudních znalců nebo soudních tlumočníků.

Pro odměňování znalců a tlumočníků, nezapsaných v seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků (§ 19 zákona), se použijí ustanovení o odměňování soudních znalců a soudních tlumočníků obdobně.

(1) Odměna za znalecký posudek vypracovaný znaleckým nebo vědeckým pracovištěm (§ 20 odst. 4 zákona) se určí ve výši sazeb stanovených pro odměnu za posudek soudního znalce.

(2) Při rozhodování o výši odměny se použije ustanovení § 23 obdobně. Orgán, který znalecké nebo vědecké pracoviště vypracováním znaleckého posudku v soudním nebo správním řízení pověřil, je oprávněn znalečné snížit nebo zvýšit obdobně, jako u posudku soudního znalce.

Zrušuje se vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 11/1985 Sb., vyhlášky č. 184/1990 Sb. a vyhlášky č. 77/1993 Sb.

Znalcům a tlumočníkům jmenovaným podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, vykonávajícím znaleckou a tlumočnickou činnost v době podle § 35 odst.1 zákona, přísluší odměna a náhrada nákladů ve výši a za podmínek podle dosavadních předpisů.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998

D ů v o d o v á z p r á v a

I. Obecná část:

Vyhláška je navrhována jako prováděcí předpis k zákonu o soudních znalcích a soudních tlumočnících, kterým se pro oblast soudního a správního řízení nahrazuje dosavadní úprava podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Zmocnění k vydání vyhlášky a rozsah úpravy vyplývá z § 23 zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících, toto ustanovení zákona rovněž vymezuje meze navrhované právní úpravy.

Navrhovaná vyhláška nahradí vyhlášku č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášek č. 11/1985 Sb., č. 184/1990 Sb. a č. 77/1993 Sb.

Zatímco dosavadní právní úprava podle zákona č. 36/1967 Sb. a vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se vztahovala na znaleckou a tlumočnickou činnost vykonávanou jak v soudním a správním řízení, tak pro fyzické a právnické osoby v souvislosti s jejich právními úkony, nový zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících vychází ze zásady, že činnost soudních znalců a soudních tlumočníků se omezí převážně jen na soudní a správní řízení. V působnosti soudních znalců a soudních tlumočníků by měly nadále zůstat pouze výjimečně takové úkony pro fyzické a právnické osoby, které vyžaduje veřejný zájem, kdy je potřeba zachovat určitý úřední charakter úkonu, a které výslovně stanoví příslušné zvláštní zákony.

Ustanovení nebo přibrání znalce nebo tlumočníka v trestním nebo občanském soudním řízení, anebo ve správním řízení, je procesním úkonem a řídí se příslušnými procesními předpisy, které také upravují postavení znalce nebo tlumočníka v řízení a práva a povinnosti s tím spojené. Odborné znalosti znalce umožňují soudu nebo jinému státnímu orgánu správně posoudit skutečnosti významné pro řízení a získat potřebné důkazní prostředky, odborné znalosti tlumočníka umožňují vedení řízení s osobami, které dostatečně neovládají jazyk, ve kterém je řízení vedeno. Vlastní výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti v soudním nebo správním řízení přitom nezávisí na samotném znalci nebo tlumočníkovi, ale na tom, zda ho příslušný orgán ustanoví či přibere k řízení; na tuto činnost proto nelze použít komerční hlediska - nejedná se o soustavný výkon činnosti, a rovněž nemůže být pro ni hlavním kriteriem dosahování zisku.

Z těchto zásad, formulovaných zákonem o soudních znalcích a soudních tlumočnících, vychází i návrh prováděcího předpisu. Do návrhu jsou přitom převzata některá ustanovení z dosud platné úpravy, která se vztahovala k činnosti znalců a tlumočníků v soudním a správním řízení, a která se v praxi osvědčila. Vychází se přitom rovněž z potřeby zachovat návaznost na příslušné procesní předpisy, které upravují konkrétní práva a povinnosti znalců a tlumočníků v jednotlivých druzích řízení.

Vztah k právu Evropských společenství:

Navrhované právní úpravy problematiky soudních znalců a soudních tlumočníků se normy Evropských společenství výslovně nedotýkají. Právní úprava problematiky činnosti soudních znalců a soudních tlumočníků je ponechána na vnitrostátní právní úpravě členských států a je v jednotlivých zemích Evropského společenství zpravidla upravována samostatně nebo v rámci příslušných procesních předpisů.

Finanční dosah navrhovaného řešení:

Přijetí navrhované vyhlášky si nevyžádá zvýšení nároků na státní rozpočet vzhledem k tomu, že sazby odměn za znalecké a tlumočnické úkony jsou navrhovány ve stejné výši a ve stejném členění jako podle dosud platné úpravy; obdobně je rovněž navrhována úprava náhrad výdajů spojených se znaleckou a tlumočnickou činností. Celková výše nákladů na znaleckou a tlumočnickou činnost v soudním a správním řízení proto bude, stejně jako za předchozí úpravy, závislá na počtu a náročnosti vyžádaných znaleckých posudků a tlumočnických úkonů podle příslušných procesních předpisů.

II. Zvláštní část:

K § 1 až 4: Vedení seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků krajskými soudy odpovídá příslušným ustanovením zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších přepisů (zejm. § 21 odst.1 písm.i a § 23 odst.1 písm. i). S ohledem na to, že činnost soudních znalců a soudních tlumočníků se neomezuje na obvod krajského soudu, v jehož seznamu budou zapsáni, je podle zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících zajištěna centrální evidence prostřednictvím ústředního seznamu, vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Navrhuje se, aby při vedení a rozesílání seznamů bylo možno využívat moderních prostředků výpočetní techniky.

Vymezení oborů znalecké činnosti má význam především z hlediska vnitřního členění seznamu a evidence odbornosti soudního znalce v odpovídající části seznamu a není tedy potřeba, aby bylo upravováno právním předpisem; předpokládá se, že bude i nadále jednotně pro všechny krajské soudy upraveno Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu státní správy soudů.

S ohledem na působnost soudních znalců a soudních tlumočníků při právních úkonech fyzických nebo právnických osob podle zvláštních zákonů je potřeba zachovat veřejnost všech seznamů soudních znalců a soudních tlumočníků i seznamu znaleckých pracovišť a zabezpečit možnost pořizování výpisů z nich.

K § 5: Zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících předpokládá, že zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků bude prováděn se souhlasem ministra spravedlnosti nebo jím zmocněného předsedy krajského soudu především na základě žádosti. Je proto navrhováno upravit základní náležitosti, které žadatel musí doložit, aby bylo možno posoudit, zda splňuje předpoklady pro výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti, které zákon stanoví.

K § 6: Navrhuje se, aby do působnosti ministra spravedlnosti bylo vyhrazeno vyslovení souhlasu se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků v těch případech, kdy se jedná o osoby, které jsou v pracovním nebo obdobném poměru v rámci ústřední státní správy nebo v rámci vysokého školství, případně působí ve státních výzkumných a vědeckých institucích. V těchto případech se dává možnost širšího posouzení předpokladů osoby, o jejíž zapsání do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků se jedná. Tato úprava odpovídá dosavadní působnosti ministra spravedlnosti při jmenování znalců podle zákona č. 36/1967 Sb., a vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stejně tak jako oprávnění ministra spravedlnosti vyhradit si vyslovení souhlasu se zápisem do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků i v jednotlivých dalších případech a součinnost s ministrem vnitra nebo ministrem obrany v případech soudních tlumočníků oprávněných ke styku se státním tajemstvím.

K § 7: Podle zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících je rozhodujícím právním úkonem zápis do seznamu soudních znalců a soudních tlumočníků, vedeného příslušným krajským soudem. Teprve zápisem do seznamu, po předchozím složení předepsaného slibu, se příslušná osoba stává soudním znalcem nebo soudním tlumočníkem, a soud nebo jiný orgán ji může v řízení jako znalce nebo tlumočníka podle procesních předpisů v řízení ustanovit. Zákon proto požaduje, aby předseda krajského soudu, do jehož seznamu byl soudní znalec nebo soudní tlumočník zapsán, mu o tomto zápisu vystavil osvědčení. Vzhledem k tomu, že osvědčení by mělo být určitým průkazem soudního znalce nebo soudního tlumočníka, navrhuje se, aby v něm byly uvedeny hlavní náležitosti, které jsou pro výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti podstatné.

K § 8: Protože součástí úředního razítka soudního znalce nebo soudního tlumočníka má být malý státní znak, jsou, s ohledem na obecnou úpravu zákona ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, základní náležitosti vzhledu úředního razítka a jeho použití upraveny již přímo v zákoně. Prováděcím předpisem se proto navrhuje pouze upřesnit některé věci, týkající se provedení, vydání a evidence úředních razítek.

K § 9: Vedení znaleckého a tlumočnického deníku vychází z dosavadní úpravy, která se v praxi osvědčila.

K § 10: Při ustanovení znalcem nebo tlumočníkem v konkrétním řízení povinnosti podle zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících korespondují se zvláštními povinnostmi, které stanoví jednotlivé procesní předpisy. Postup při ustanovení soudního znalce v jednotlivých druzích soudního nebo správního řízení by se měl přitom i nadále řídit především těmito procesními předpisy (např. § 105 a násl. trestního řádu, § 127 občanského soudního řádu nebo § 36 správního řádu), stejně tak i při přibrání soudního tlumočníka. Navrhovaná úprava proto pouze stanoví některé dílčí postupy v návaznosti na zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících.

K § 11: Dodržení lhůty, stanovené soudem nebo správním orgánem pro podání znaleckého posudku nebo provedení tlumočnického úkonu, je součásti povinnosti soudního znalce nebo soudního tlumočníka vykonávat řádně znaleckou nebo tlumočnickou činnost (§ 8 odst.2 zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících). Konkrétní postupy se budou rovněž řídit příslušnými procesními předpisy.

K § 12 až 14: Je potřeba stanovit jednotnou úpravu provedení a náležitostí souvisejících se znaleckými posudky a tlumočnickými úkony, a to zejména v případech, kdy jsou prováděny písemnou formou. V zásadě se přitom navrhuje vyjít z dosud platné právní úpravy, která odpovídá charakteru činnosti soudních znalců a soudních tlumočníků; je však nezbytné reagovat i na technický rozvoj, zejména pokud se jedná možnosti používání prostředků výpočetní techniky a technických nosičů dat.

K § 15 až 27: Zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících vychází při úpravě odměňování znalecké a tlumočnické činnosti ze zásady, že odměňování soudních znalců a soudních tlumočníků nelze založit na smluvních cenách za znalecké a tlumočnické úkony, to by odporovalo charakteru tohoto druhu znalecké a tlumočnické činnosti. Při úpravě odměňování znalecké a tlumočnické činnosti v soudním a správním řízení se proto navrhuje v prováděcím předpisu v zásadě převzít současnou úpravu a soudní znalce a soudní tlumočníky i nadále odměňovat podle stanovených sazeb tak, že odměna bude vycházet ze stupně náročnosti a odbornosti posudku nebo úkonu a soudním znalcům a soudním tlumočníkům budou dále hrazeny náklady účelně vynaložené v souvislosti se znaleckým posudkem nebo tlumočnickým úkonem. S tím souvisí i navrhované zachování možnosti krácení odměny ve stanovených případech, případně jejího zvýšení. Podle zákona by se stanovenými sazbami měla řídit odměna soudního znalce nebo soudního tlumočníka i v případech, kdy vypracování posudku nebo zprávy soudním znalcem nebo úřední překlad jsou podle zvláštních zákonů vyžadovány v souvislosti s právními úkony fyzických nebo právnických osob. Pro účely zdaňování odměn, vyplácených soudním znalcům a soudním tlumočníkům, budou tyto odměny nadále posuzovány jako příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti.

S ohledem na úsporná opatření týkající se čerpání prostředků státního rozpočtu není navrhováno zvýšení sazeb odměn za znalecké posudky a tlumočnické úkony a tyto sazby jsou převzaty ve výši, která byla stanovena vyhláškou č.77/1993 Sb. Oproti stávající úpravě by se sazby odměňování měly vztahovat i na činnost znaleckých a vědeckých pracovišť, jak to předpokládá zákon o soudních znalcích a soudních tlumočnících.

K § 28 a 29: Vzhledem k tomu, že podle § 35 zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících se předpokládá ještě dvouletá přechodná lhůta pro působení znalců a tlumočníků podle zákona č.36/1967 Sb., navrhuje se odpovídající přechodné opatření i pro jejich odměňování.

K § 30: Navrhuje se, aby vyhláška nabyla účinnosti shodně se zákonem o soudních znalcích a soudních tlumočnících.