Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou a Tureckou republikou, podepsaná dne 3. října 1997 v Ankaře.

Tureckou republiku (dále jen "Turecko") lze charakterizovat jako relativně vyspělou průmyslově-agrární zemi s rychle se rozvíjející ekonomikou. Významným prvkem turecké hospodářské politiky je i velmi úzká spolupráce s Evropskou unií a snaha o postupné politické i hospodářské začlenění do evropských struktur.

V současné době je Turecko členem Světové obchodní organizace (WTO), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Asijské rozvojové banky (jako donorská a neregionální země). Současně je Turecko aktivně zapojeno do činnosti regionálních sdružení - Organizace ekonomické spolupráce (ECO - Turecko, Pákistán, Írán) a Organizace černomořské hospodářské spolupráce (OBSEC - 11 černomořských zemí).

V r.1963 byl zahájen proces ekonomického sbližování Turecka s Evropským společenstvím, od 1.ledna 1996 je v platnosti Rozhodnutí Asociačního výboru o provádění závěrečné fáze vytvoření Celní unie mezi Tureckem a EU s přechodným obdobím do 1.ledna 2001. Turecko má sjednány dohody o volném obchodu se státy ESVO, se Státem Izrael a s Maďarskou republikou a pokračuje ve sjednávání těchto dohod se státy přidruženými k EU. V poslední době zaujímá významné místo nejen v hospodářské spolupráci států z oblasti Černého moře, ale i států Blízkého východu a středoasijských republik bývalého Sovětského svazu.

Hospodářské, především však obchodní vztahy, mezi Československem a Tureckem mají dlouholetou tradici s kořeny sahajícími až do období těsně po 1. světové válce. Československo se v minulosti podílelo na výstavbě průmyslové základny Turecka dodávkami významných investičních celků, jako např. cukrovaru Usak, pivovarů Istanbul a Ankara, elektrárny Soma a dalších. V rámci výrobní spolupráce byly vybudovány montovny nákladních automobilů LIAZ, motocyklů JAWA 350, vysokozdvižných vozíků a soustruhů.

Základními a stále platnými obchodně politickými dokumenty ve vztazích mezi Českou republikou a Tureckem jsou Obchodní dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Turecké republiky z 29. srpna 1975 a Dlouhodobá dohoda o hospodářské, technické, průmyslové a vědecké spolupráci mezi vládou ČSSR a vládou Turecké republiky ze dne 6. ledna 1976. V současné době jsou vedena jednání o sukcesi ČR do mezinárodních smluv uzavřených ČSFR (ČSSR) s Tureckem, zahrnujících i uvedené smluvní dokumenty.

Ekonomické vztahy mezi oběma státy upravuje dále Dohoda o podpoře a ochraně investic, která byla podepsána v Ankaře dne 30. dubna 1992 a vstoupila v platnost dne 1. srpna 1997.

Výsledky vzájemné výměny zboží za období 1993-1997 (v mil.USD) charakterizují následující údaje:

Poznámka: * předběžné údaje

Český vývoz byl v r. 1993 výrazně kladně ovlivněn posledními dodávkami technologického zařízení pro 5. a 6. blok tepelné elektrárny Soma. Bez vlivu těchto investičních dodávek lze v období 1993-1996 pozorovat postupný nárůst vzájemného obchodního obratu, doprovázený stagnujícím aktivním saldem České republiky.

Na tradičním českém vývozu se podílely zejména osobní vozy, motocykly, obráběcí a textilní stroje, válcovaný materiál, chemikálie a umělá vlákna. Novými položkami českého vývozu se v posledních letech staly např. maloprůměrové pletací stroje, traktory, nákladní automobily a tahače, anorganické soli a papírenské výrobky.

V českém dovozu jsou dlouhodobě hlavními položkami citrusové plody, bavlněná příze, bavlna, tabák, suché plody, chromová ruda a barité suroviny. V období 1993-1996 se však zvýšil dovoz hotových výrobků nejen textilního a konfekčního průmyslu a kožené konfekce, ale např. i domácích elektrospotřebičů.

Obě strany mají zájem, aby v nejbližší budoucnosti došlo k dalšímu zvyšování objemu vzájemné obchodní výměny. Nejvhodnějším prostředkem stimulace jejího rozvoje se přitom jeví sjednání Dohody o volném obchodu, které je zároveň i dalším krokem k vytváření jednotného evropského prostoru volného obchodu.

Při sjednávání Dohody bylo přitom třeba přihlížet ke vztahům obou států k Evropské unii, k dynamice tureckého ekonomického rozvoje, k nízkým výrobním nákladům na turecké zboží a dalším faktorům, které ovlivňují sjednání optimální míry liberalizace vzájemného obchodu.

Obchodně politický režim Turecka byl od 1. ledna 1996 podstatně liberalizován v souladu se zahájením provádění Rozhodnutí Asociačního výboru mezi EU a Tureckem o konečné fázi Celní unie EU-Turecko. Tímto aktem se Turecko zavázalo, že po uplynutí pětiletého přechodného období, tj. nejpozději od 1. ledna 2001, bude vůči třetím zemím plně aplikovat obchodní režim EU.

Ve vztahu mezi EU a Tureckem byly od 1. ledna 1996 odstraněny veškeré tarifní a netarifní překážky obchodu a umožněn volný pohyb zboží. Vztah Turecka vůči třetím zemím je upraven složitějším způsobem. V oblasti tarifní ochrany trhu uplatňuje Turecko u většiny položek zboží smluvní celní sazby Evropské unie, a to i vůči státům, s nimiž má Evropská unie sjednány preferenční dohody.

Turecko zároveň může v tomto přechodném pětiletém období u některých skupin výrobků uplatňovat dovozní celní sazby vyšší, než jsou uplatňovány Evropskou unií. Tato možnost byla využita u různých druhů benzínů a olejů, kožené galanterie, obalových papírových materiálů, některých druhů obuvi, kuchyňského a stolního nádobí, keramických výrobků a zejména u traktorů, tahačů, osobních a nákladních automobilů. Byla rovněž přijata opatření, zabraňující dovozu těchto druhů zboží do Turecka přes státy Evropské unie.

V oblasti netarifní ochrany trhu převzalo Turecko od 1. ledna 1996 veškerá opatření, která vůči třetím zemím uplatňuje Evropská unie. České republiky se z této oblasti týká zejména množstevní omezení dovozu vybraných výrobků textilního průmyslu, uplatňované do konce r. 1997. Turecko zároveň převzalo veškerá pravidla EU týkající se ochrany proti dumpingu a subvencovaným dovozům a opatření EU uplatňovaná v celní oblasti (např. stanovení původu zboží, celní hodnoty, postupy při celní deklaraci apod.).

Sjednáním Dohody o volném obchodu mezi ČR a Tureckem bude možno snížit a postupně odstranit rozdíly mezi přístupem na turecký trh poskytovaným vývozcům z EU a vývozcům z ČR. Zároveň Dohoda zabezpečí českým vývozcům výhodnější nebo alespoň stejné podmínky přístupu na turecký trh ve srovnání s vývozci ze třetích zemí, jimž Turecko poskytuje preferenční zacházení v rámci dohod o volném obchodu. Na druhé straně dojde k posílení konkurence na českém trhu formou usnadnění přístupu tureckého zboží na něj.

Základním cílem Dohody je postupná liberalizace vzájemného obchodu v průběhu přechodného období, stanoveného do 1. ledna 2001. K tomuto datu bude zcela liberalizován obchod s průmyslovými výrobky a částečně obchod se zemědělskými výrobky.

Vzájemný obchod s objemově největší skupinou průmyslových výrobků bude liberalizován ode dne zahájení provádění Dohody. Od stejného data bude pro skupinu středně citlivých výrobků clo sníženo na 50% základní sazby a zcela odstraněno od 1. ledna 1999. U nejcitlivějších průmyslových výrobků bude clo snižováno postupně a k 1. lednu 2001 zcela odstraněno.

Vzhledem ke specifické povaze a citlivosti zemědělského sektoru se zatím předpokládá liberalizace pouze u vybraných zemědělských produktů a potravinářských výrobků. Dohoda však zakládá možnosti dalšího prohlubování liberalizace obchodu i v této oblasti.

Delegace expertů ČR vycházela při sjednávání Dohody z usnesení vlády ČR č.437/1995 o základních přístupech České republiky ke sjednávání dohod o volném obchodu a ze směrnice pro expertní jednání, schválené ministrem průmyslu a obchodu po projednání se zúčastněnými ministry a vedoucími dalších zúčastněných ústředních orgánů.

Dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou a Tureckem je sjednána v anglické verzi. Dohoda byla podepsána v Ankaře dne 3. října 1997 ministrem průmyslu a obchodu České republiky K. Kühnlem a státním ministrem Turecka I. Celebim.

V dalších částech materiálu uvádíme charakteristiku jednotlivých částí Dohody.

1. Struktura Dohody

Dohodu o volném obchodu mezi ČR a Tureckem tvoří text Dohody, Přílohy a Protokoly, které jsou její nedílnou součástí, a je k ní připojen Záznam o porozumění a Společné prohlášení k Protokolu 3.

Při sjednávání textu Dohody vycházely expertní delegace z dříve přijatých mnohostranných závazků obou států v rámci Světové obchodní organizace a dvoustranných závazků vyplývajících ze sjednaných preferenčních dohod, zejména z dohod sjednaných s Evropskou unií.

V kapitole I jsou uvedena ustanovení řešící liberalizaci vzájemného obchodu s průmyslovými výrobky. Konkrétně jde o ustanovení týkající se odstraňování tarifních a netarifních překážek obchodu, závazek nezavést ve vzájemném obchodu nové překážky a odstranit buď okamžitě nebo postupně veškeré existující překážky obchodu.

Kapitola II obsahuje ustanovení o výměně koncesí v obchodu se zemědělskými výrobky, o vztahu těchto poskytnutých koncesí k zemědělským politikám obou stran Dohody a o veterinárních, zdravotních a fytosanitárních opatřeních. Text obsahuje rovněž závazek stran přezkoumávat pravidelně v rámci Společného výboru možnosti poskytnutí si dalších koncesí v této oblasti.

Kapitola III zahrnuje tzv. horizontální ustanovení, vztahující se k oblastem spjatým s obchodem, jako jsou např. pravidla hospodářské soutěže, platby, veřejné zakázky, strukturální změny, státní pomoc, státní monopoly apod. Mnohé z těchto závazků mají přitom přímou vazbu na opatření přijímaná v procesu transformace české ekonomiky na tržní systém. Do této kapitoly jsou dále začleněna i ustanovení o všeobecných a bezpečnostních výjimkách a obecná ochranná opatření a postupy při jejich uplatnění. Bylo sjednáno i ustanovení týkající se klasifikace výrobků a stanovící, že žádné změny této klasifikace neovlivní negativně sjednanou liberalizaci vzájemného obchodu.

Do kapitoly IV jsou zahrnuta institucionální a závěrečná ustanovení týkající se např. zřízení Společného výboru a jeho postupů, postupů při změnách a úpravách jednotlivých částí Dohody, ustanovení o vstupu Dohody v platnost apod.

Dohodou se zřizuje Společný výbor složený z představitelů vlád smluvních stran. Společný výbor, který se bude scházet v případě potřeby, nejméně však jedenkrát ročně, má pravomoc přijímat rozhodnutí a činit doporučení ve vztahu k provádění Dohody a vytvářet si své pracovní orgány k řešení konkrétních problémů vzájemného obchodu.

Dohoda o volném obchodu nebrání sjednávání dalších mezinárodních dohod, zachování nebo zakládání celních unií, oblastí volného obchodu nebo ujednání o pohraničním obchodu, pokud nenarušují závazky vyplývající z této Dohody. Strany se budou v rámci jednání Společného výboru vzájemně informovat o sjednávání preferenčních dohod se třetími zeměmi.

Turecké zákonodárství a smluvní praxe uplatňovaná v Turecku neumožňují prozatímní provádění mezinárodních dohod. Turecká strana nepřijala ani český návrh, aby Dohoda byla na straně ČR prováděna od určitého data předběžně za podmínky, že v Turecku bude k tomuto datu ukončen vnitřní schvalovací proces nezbytný pro vstup Dohody v platnost a Turecko bude od stejného data Dohodu rovněž provádět. Proto bylo dohodnuto pouze ustanovení o vstupu Dohody v platnost v závislosti na provedení výměny ratifikačních listin.

2. Koncese poskytnuté v obchodu s průmyslovými a se zemědělskými výrobky

Podmínky, které určují liberalizaci obchodu s průmyslovými výrobky, jsou řešeny v kapitole I, návazně v Protokolu 1 a jeho přílohách.

Za základní cla, která budou v souladu s ustanoveními této Dohody postupně odstraňována, se považují smluvní cla platná k 1. lednu 1996.

Liberalizační proces je rozdělen do tří fází a představuje svým způsobem kompromis mezi vůlí stran po rychlé liberalizaci vzájemného obchodu a nezbytnou mírou dočasné ochrany některých tuzemských výrob. Přitom bylo posuzováno hledisko reciprocity.

Do první skupiny výrobků, u nichž budou cla zcela odstraněna k datu vstupu Dohody v platnost, zařadila ČR téměř 60% objemu dříve realizovaného dovozu z Turecka a cca 68% počtu dosud neobchodovaných průmyslových položek. Na druhé straně bude Turecko od stejného data zcela liberalizovat 71% objemu dříve realizovaného dovozu z ČR a 85% počtu dosud neobchodovaných průmyslových položek. Jedná se zejména o následující skupiny výrobků:

- vývoz z ČR do Turecka:

většina chemických výrobků, pneumatiky, některé výrobky ze železa a oceli (konstrukční prvky, kolejnice a spojky, trouby, řetězy), stroje a přístroje vč. elektrických (zejména stroje obráběcí, stroje pro textilní průmysl a pro zpracování kůží a výrobu obuvi), zařízení pro těžký průmysl, hliník a výrobky z něj, různé výrobní linky (např. pro zpracování tabáku), části a příslušenství pro traktory, nákladní a osobní automobily, výrobky hodinářského průmyslu, nábytek, hudební nástroje, a hračky;

- dovoz do ČR z Turecka:

většina chemických a farmaceutických výrobků, dřevo, některé druhy přízí, výrobky z vlny, některé výrobky ze železa a oceli, většina druhů strojů a přístrojů, elektrické motory, vybrané díly a výrobky pro automobilový průmysl a hračky.

Pro druhou skupinu středně citlivých výrobků je stanoveno snížit k datu vstupu Dohody v platnost dovozní cla na 50% hodnoty základního cla a zcela je odstranit k 1. lednu 1999.

Do této skupiny zařadila ČR cca 5% objemu dříve realizovaného dovozu z Turecka a 13% počtu dosud neobchodovaných průmyslových položek. Při dovozu do ČR z Turecka tak budou do 1. ledna 1999 chráněny např. ropné výrobky, některé výrobky z papíru, pneumatiky, zbývající výrobky ze železa a oceli (výrobky válcované ploché za tepla, profily, dráty, lana, řetězy, spojovací materiál), elektrické přístroje pro domácnost, části a součásti nábytku a textilní galanterie.

Stejným způsobem bude postupovat Turecko při liberalizaci 5% objemu dříve realizovaného dovozu z ČR a u 8% počtu dosud neobchodovaných průmyslových výrobků. Jedná se zejména o zbývající výrobky ze železa a oceli (polotovary ze železa nebo nelegované oceli, ploché válcované výrobky, tyče a pruty válcované za tepla apod.), barvy, plastické hmoty a výrobky ze skla.

Výrobky, které obě strany považují z hlediska otevření přístupu na své trhy za nejcitlivější, byly zařazeny do třetí skupiny s nejpomalejším tempem liberalizace obchodu. U dovozu těchto výrobků bude oboustranně k datu vstupu Dohody v platnost clo sníženo na hodnotu 70% základního cla, k 1. lednu 1999 bude sníženo na 50% základního cla, k 1. lednu 2000 bude sníženo na 30% základního cla a zcela odstraněno bude k 1. lednu 2001.

Česká republika bude tímto způsobem liberalizovat cca 35% objemu dříve realizovaného dovozu z Turecka a 19% počtu dosud neobchodovaných průmyslových položek. Jedná se především o většinu výrobků textilního a konfekčního průmyslu, výrobky ze skla, výrobky z papíru, koženou galanterii, mýdlo, hnojiva, některé výrobky automobilového průmyslu, nábytek a oční čočky.

Turecko zařadilo mezi nejcitlivější průmyslové výrobky 24% objemu dříve realizovaného dovozu z ČR a 7% počtu dosud neobchodovaných průmyslových výrobků. Konkrétně jde především o veškeré finální výrobky automobilového průmyslu, kožené a sedlářské výrobky, obuv, polotovary z bavlny, některá syntetická vlákna a vybrané výrobky textilního a konfekčního průmyslu.

Liberalizace obchodu zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky je upravena v kapitole II, návazně v Protokolu 2 a v jeho přílohách.

Poskytnuté koncese se vztahují pouze na vybraný okruh produktů a výrobků. Liberalizace agrárního sektoru spočívá v jednorázovém snížení nebo odstranění dovozních cel v současnosti uplatňovaných, přičemž u většiny komodit je vedle preferenční sazby pro dovoz uvedena také kvóta limitující výši dovozu daného výrobku z druhé strany za preferenčních podmínek. U ostatního zboží neuvedeného v přílohách budou strany ve vzájemném obchodu uplatňovat aktuální smluvní celní sazby.

Dohodnuté celní koncese představují první krok liberalizace agrárního obchodu s tím, že strany budou v rámci Společného výboru průběžně posuzovat možnosti poskytnutí si navzájem dalších koncesí.

Strany si touto Dohodou poskytnou vzájemné koncese na stejné zpracované zemědělské výrobky, které budou dováženy v rámci celních kvót při uplatnění stejného cla. Tímto způsobem bude postupováno u dovozu jogurtů, sýrů, margarinů, cukrovinek, čokolády, džemů, polévek a piva.

Kromě výše uvedených výrobků poskytne ČR navíc preferenční zacházení při dovozu z Turecka u položek, jako jsou čerstvá a zpracovaná rajčata, citrusové ovoce, sušené hrozny a meruňky, broskve, vodní melouny, konzervované olivy a olivový olej, některé druhy šťáv a tabák.

Turecko na druhé straně při dovozu z ČR liberalizuje navíc dovoz skotu, uzeného a sušeného masa, másla, některých druhů semen včetně řepky, chmelového extraktu, surového řepkového oleje, některých druhů šťáv, slazených nápojů, vína, lihovin, řepkových šrotů a krmiv.

Z ustanovení Dohody vyplývá, že výše uvedené celní koncese nebudou žádným způsobem omezovat provádění zemědělských politik obou států. Strany však přijaly závazek, že veškeré změny těchto zemědělských politik, které by mohly ovlivnit podmínky vzájemného obchodu, musí příslušná strana oznámit partnerovi v co nejkratším termínu.

V oblasti veterinární a fytosanitární budou strany postupovat v souladu s ustanoveními Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, sjednané v rámci Světové obchodní organizace.

3. Přílohy, Protokoly, Záznam o porozumění

Přílohou I jsou definovány výrobky, které jsou v nomenklatuře Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží platného od 1. ledna 1996 zařazeny mezi průmyslové položky, pro potřeby této Dohody však budou posuzovány jako zemědělské výrobky.

Příloha II obsahuje závazek České republiky nejpozději do 1. 1. 2001 odstranit množstevní omezení a opatření mající rovnocenný účinek při dovozu uranových rud a koncentrátů, lignitu, radioaktivních chemických prvků, izotopů, přírodního a obohaceného uranu. Turecko odstraní veškerá množstevní omezení při dovozu k datu vstupu Dohody v platnost. (Množstevní omezení vývozu průmyslových výrobků strany neuplatňují.)

Příloha III obsahuje seznam mezinárodních úmluv vztahujících se k ustanovením Dohody, upravujícím ochranu duševního a průmyslového vlastnictví.

V Protokolu 1 jsou uvedeny harmonogramy postupného odstraňování dovozních cel pro průmyslové výrobky, v jeho přílohách pak konkrétní výrobky, u nichž bude toto snižování uplatňováno.

Protokol 2 obsahuje poskytnuté celní koncese při dovozu zemědělských produktů a potravinářských výrobků.

Protokol 3 definuje podrobně pravidla pro stanovení a prokazování původu zboží, která jsou založena na harmonizovaných pravidlech sjednaných mezi Evropskou unií a přidruženými zeměmi. Důvodem pro sjednocení pravidel s ostatními obdobnými dohodami je jednak transparentnost pro obchodní sféru, jednak perspektivní zapojení Turecka do evropského systému tzv. "diagonální kumulace původu zboží".

Vzhledem k tomu, že Turecko není prozatím členem uvedeného systému diagonální kumulace původu zboží a nemá uzavřeny odpovídající dohody s ostatními středo- a východoevropskými zeměmi, bude uplatňována třístranná kumulace původu zboží ČR-SR-Turecko. Zároveň však byla sjednána i možnost uplatnění diagonální kumulace původu zboží v případě, kdy Turecko splní podmínky nezbytné pro zavedení diagonální kumulace.

K Dohodě je rovněž připojen Záznam o porozumění. V tomto dokumentu je uveden výklad postupu při změně Příloh a Protokolů k Dohodě, záměr stran zabývat se i nadále liberalizací obchodu se zemědělskými výrobky a posoudit v budoucnosti ve Společném výboru možnosti spolupráce v oblasti obchodu se službami.

Dohoda vytváří předpoklady pro další rozvoj vzájemného obchodu formou oboustranného odstranění překážek obchodu v průběhu přechodného období do 1.ledna 2001. Zároveň je jednou z řady dohod přispívajících k vytvoření celoevropského prostoru volného obchodu.

Dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou a Tureckou republikou je mezinárodní dvoustrannou hospodářskou smlouvou všeobecné povahy, která má z hlediska právního řádu ČR charakter prezidentské smlouvy. V České republice bude Dohoda po projednání ve vládě ČR a po jejím podpisu předložena Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy České republiky a poté, podle článku 63 Ústavy, prezidentu republiky k ratifikaci. Dohoda vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po datu výměny ratifikačních listin.

Dohoda nevyžaduje změnu v právním řádu České republiky, nedotýká se závazků obsažených v jiných mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, a je v souladu s právem Evropského společenství. Provádění Dohody nebude vyžadovat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu.

Česká republika a Turecká republika (dále uváděné jako "Strany"),

ZNOVU POTVRZUJÍCE svůj závazek k zásadám tržní ekonomiky, která vytváří základ jejich ekonomických vztahů, a svoji shodu s právy a závazky vyplývajícími z dohod v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a ze Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT 1994);

BEROUCE V ÚVAHU svoje společné přání účastnit se aktivně procesu mezinárodní ekonomické integrace;

ROZHODNUTY za tímto účelem postupně odstranit většinu překážek v jejich vzájemném obchodu v souladu s ustanoveními Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994;

BEROUCE 7V ÚVAHU práva a závazky vyplývající z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé a z Dohody zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckou republikou, jejího Doplňkového protokolu a Rozhodnutí Rady přidružení ES - Turecko o uskutečňování závěrečné etapy Celní unie;

PŘESVĚDČENY, že tato Dohoda vytvoří nové podmínky pro jejich ekonomické vztahy a obzvláště pro rozvoj obchodu, investic a hospodářské i technologické spolupráce;

SE DOHODLY takto:

1. Strany vytvoří postupně v přechodném období, které skončí 1. ledna 2001, oblast volného obchodu pro podstatnou část jejich vzájemného obchodu, a to v souladu s ustanoveními této Dohody a ve shodě s ustanoveními GATT 1994, zejména pokud jde o článek XXIV GATT 1994.

2. Cíle této Dohody jsou:

(a) podporovat rozšiřováním obchodu harmonický rozvoj hospodářských vztahů mezi Stranami a takto ve Stranách napomáhat rozvoji hospodářské aktivity;

(b) poskytovat spravedlivé podmínky soutěže v obchodě mezi Stranami;

(c) přispívat odstraňováním překážek v obchodě k harmonickému rozvoji a rozmachu světového obchodu;

(d) podporovat spolupráci v oblastech, které představují společný zájem Stran.

Ustanovení této kapitoly se budou vztahovat na průmyslové výrobky mající původ ve Stranách, kde výraz "průmyslové výrobky" znamená pro účely této Dohody výrobky začleněné do kapitol 25 až 97 Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží, s výjimkou výrobků uvedených v Příloze I k této Dohodě.

1. V obchodě mezi Stranami nebude zavedeno žádné nové dovozní clo nebo poplatek mající rovnocenný účinek.

2. Dovozní cla budou zrušena v souladu s ustanoveními Protokolu 1 této Dohody.

3. Strany zruší mezi sebou dnem vstupu této Dohody v platnost všechny poplatky mající rovnocenný účinek dovozním clům.

1. Pro každý výrobek bude základním clem, z něhož se mají uplatňovat postupná snížení stanovená v této Dohodě, celní sazba podle doložky nejvyšších výhod, platná k 1. lednu 1996.

2. Jestliže po vstupu Dohody v platnost dojde k jakémukoliv snížení cel podle zásady erga omnes, tato snížená cla nahradí cla základní, uvedená v odstavci 1, a to počínaje dnem uplatnění takovýchto snížení.

3. Snížená cla vypočtená v souladu s Protokolem 1 této Dohody a v souladu s odstavcem 2 budou uplatňována zaokrouhlená na jedno desetinné místo.

4. Strany si vzájemně písemně sdělí svoje příslušné národní základní celní sazby v souladu s ustanoveními odstavce 2.

Ustanovení článku 3 se budou vztahovat rovněž na cla fiskální povahy.

1. V obchodě mezi Stranami nebude zavedeno žádné nové vývozní clo nebo poplatek mající rovnocenný účinek.

2. Strany zruší mezi sebou dnem vstupu této Dohody v platnost všechna vývozní cla a všechny poplatky mající rovnocenný účinek.

1. V obchodě mezi Stranami nebude zavedeno žádné nové množstevní omezení dovozu nebo opatření mající rovnocenný účinek.

2. Všechna množstevní omezení a všechna opatření mající rovnocenný účinek na dovozy výrobků majících původ ve Stranách budou zrušena dnem vstupu této Dohody v platnost, s výjimkou těch, která jsou uvedena v Příloze II k této Dohodě.

1. V obchodě mezi Stranami nebude zavedeno žádné nové množstevní omezení vývozu nebo opatření mající rovnocenný účinek.

2. Všechna množstevní omezení a všechna opatření mající rovnocenný účinek na vývozy výrobků majících původ ve Stranách budou zrušena dnem vstupu této Dohody v platnost.